Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3265.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.................................1921,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. se znění, případně doplňují, a budou napříště zníti takto:

§ 1, odst. 2.

Podmínkou nároku na důchod je státní občanství v československé republice. Od požadavku toho může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí upustiti, jde-li o příslušníky zahraničních vojsk československých a jejich pozůstalé a není-li o ně jinak zákonem postaráno.

§ 2, odst. 1.

Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem není větší nežli Kč 6000, je-li však vyšší jeho příjem menší nežli součet Kč 6000 a důchodu (§ 6), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet. Ustanovení toto podrží platnost do 1. prosince 1923.

Jako odst. 3. v § 2 jest vsunouti:

Má-li válečný poškozenec rodiče neb předky, kteří dle zákona jsou povinni přispívati k jeho výživě, napočítává se též do příjmu válečného poškozence onen díl příjmu rodičů neb předků, jenž vypočten podle počtu členů rodiny by na něho připadl.

§ 3.

Žijí-li s válečným poškozencem ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě válečný poškozenec podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá, zvyšuje se částka, uvedená v § 2, o 10% za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše však o Kč 4000 ročně.

§ 4.

Válečný poškozenec, jemuž byly uděleny licence (koncese) ku provozování biografu, místo třídní loterie, trafika nebo podnik, jenž ministerstvem sociální péče bude prohlášen za rovnocenný, má nárok na důchod pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem z těchto podniků nepřevyšuje o 100% požitků, jež by mu jinak dle tohoto zákona příslušely. Totéž platí obdobně o příjmu z výslužných anebo zaopatřovacích požitků, příslušejících válečnému poškozenci od státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu, akož i z pensijního (provisního) fondu soukromé dráhy sloužící veřejné dopravě, nabyl-li válečný poškozenec těchto požitků před nebo se vznikem nároků na důchod podle tohoto zákona.

Válečný poškozenec, jenž byl přijat do služeb státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu nebo nějakého jejich podniku, jakož i do služeb soukromých drah za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební, a jehož služební požitky (peněžité a naturální) převyšují Kč 6000 ročně, má po dobu, po kterou má požitky z tohoto služebního poměru, nárok jenom, je-li aspoň z 50% neschopen k výdělku, v tomto případě přísluší mu polovice důchodu, jenž by mu jinak podle tohoto zákona příslušel. Při tom platí o příjmu z tohoto služebního poměru obdobně ustanovení § 2, odst. 4., tohoto zákona.

V § 5 zařaďuje se jako odst. 2.

Obdobné výjimky mohou býti povoleny ve prospěch válečných invalidů, jichž výdělečná schopnost jest snížena aspoň o 50%, kteří však mimořádnou pracovitosti docilují pracovního (služebního) příjmu nad hranici § 2 zákona stanovenou.

§ 7.

Důchodová základna činí u invalidního důchodu v případě, že výdělečná schopnost invalidy (§ 1, lit. a), zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.), je snížena aspoň o 55%, Kč 2400 ročně, jinak Kč 1800 ročně.

§ 8.

Invalida, jehož výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 85%, má nárok na plný důchod invalidní, jenž činí Kč 2400 ročně.

Při menší ztrátě výdělečné schopnosti vzniká invalidovi nárok na částečný důchod invalidní, odpovídající ztrátě výdělečné schopnosti odstupňované 10%, a to tak, že při snížené výdělečné schopnosti aspoň o 75%, ale méně než 85%, vzniká nárok na 80% příslušné důchodové základny (§ 7), při snížení výdělečné schopnosti aspoň o 65%, ale méně než 75%, na 70% příslušné důchodové základny, a tak dále sestupně vždy o 10% až při snížení výdělečné schopnosti aspoň o 20%, ale méně než 25, vzniká nárok na 20% příslušné důchodové základny. Ztráta výdělečné schopnosti nedosahující 20% nezakládá nároku na důchod invalidní.

§ 10.

Invalidovi přísluší příplatek 10% k základnímu důchodu (§§ 7 a 8) na každé nezaopatřené dítě do 18 let, pokud invalida pečuje o jeho výživu a pokud toto dítě není výdělečně činno. Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou není schopno se živiti, přísluší tento příplatek i přes 18. rok, nejdéle však do 21 let.

Stejný příplatek 10% základního důchodu přísluší na manželku nebo družku invalidovu žijící s ním ve společné domácnosti, nemůže-li býti výdělečně činna.

Ministerstvo sociální péče zmocňuje se ve výjimečných případech povoliti v dohodě s ministerstvem financí příplatek i na děti přes 21. rok, pokud jsou úplně neschopny k výdělku.

Provdání dcery je považovati za zaopatření její.

§ 11, odst. 2.

Po dobu ošetřování v léčebném ústavě odpočívá nárok na důchod invalidní, rodině invalidově přísluší však polovice jeho úhrnných požitků podle tohoto zákona s tím, že příplatek podle § 10 bude vyplácen nezkráceně. Totéž právo vzniká rodině invalidově, je-li invalida umístěn na státní náklad v nějakém ústavě ke školení. Je-li však výživa rodiny válečného invalidy, jenž byl dán v ošetření do léčebného ústavu, podstatně závislou od jeho pracovního příjmu a pobytem, v léčebném ústavě ohrožena, přísluší rodině po dobu tohoto ošetřování polovice úhrnných požitků invalidy úplně výdělku neschopného (§ 8, odst. 1.) s tím, že příplatek podle § 10 bude vyplácen nezkráceně.

V § 11 zařaďují se jako odst. 8. a 9. tato ustanovení:

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby c dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanovilo zvláštní mimořádná opatření pomocná (pomoc léčebnou) pro invalidy nebo příspěvky peněžité při léčení válečného invalidy mimo nemocnici neb ústav léčebný, t. j. při léčení domácím neb ambulatorním.

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministerstvy učinilo vhodná opatření k umístění válečných invalidů úplně neschopných k výdělku, kteří nemají osob povinných k jich výživě ve smyslu občanského práv v ústavech (útulcích) zvláště k tomu určených. Po dobu jejich zaopatření v těchto ústavech odpočívá výplata, požitků dle tohoto zákona.

§ 13, nový odst. 2.

O případném nároku na vdovský důchod manželek rozloučených bude rozhodnuto vládním nařízením.

§ 17.

Plný důchod vdovský činí Kč 600 ročně. U vdov neb družek, jichž výdělečná schopnost jest snížena alespoň o 50% anebo které pečují aspoň o 2 vlastni nezaopatřené děti mladší 14 let, činí důchod vdovský Kč 900.

Vdovy neb družky bezdětné, jichž výdělečná schopnost není snížena aspoň o 30%, nemají nároku na vdovský důchod.

Vdově neb družce, jež jest zcela neschopna k výdělku nebo překročila 55. rok svého věku, přísluší příplatek Kč 200 ročně.

§ 18 a).

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby po slyšení příslušné okresní komise pro mládež a poručenského úřadu dle okolnosti bud úplně nebo částečně odebralo důchod vdově neb družce, která zanedbává výchovu či výživu svých děti, o něž je povinna pečovati, a aby použilo tohoto důchodu k výchově a výživě oněch dětí.

V § 19 jest zařaditi jako odst. 2:

Sdílí-li vdova nebo družka společnou domácnost s mužem, odpočívá její důchod po dobu tohoto spolužití.

§ 20.

Důchod sirotčí přísluší nezaopatřeným dětem padlého, nedokonavším 18 let, zemřelého a nezvěstného otce, u něhož jsou splněny podmínky § 1, lit. a) zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a dětem zemřelého válečného poškozence, nebylo-li zjištěno, že smrt jeho nastala z jiného důvodu, než jest naznačen v uvedeném ustanovení zákonném. Důchod přísluší jen oněm sirotkům, kteří se nemohou ze svého výdělku sami živiti.

Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou není schopno se živiti, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti výplatu důchodu i přes 18. rok, nejdéle však do 21 let.

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby ve výjimečných případech povolilo v dohodě s ministerstvem financí sirotčí důchod i pro sirotky starší 21 let, pokud jsou úplně neschopni k výdělku.

Provdá-li se sirotek, jest to považovati za zaopatření jeho.

§ 21.

Na důchod sirotčí má za týchž podmínek nárok i dítě nemanželské a dítě adoptované. Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí přiřklo sirotčí důchod v jednotlivých případech také sirotkům, jichž nemanželský otec nebyl česko slovenským státním občanem, jichž matka lest však státní občankou československou, a aby poct podmínkou vzájemnosti uzavíralo s cizími státy úmluvy, podle nichž by bylo možno přiřknouti důchod i sirotkům, jichž nemanželská matka není československou státní občankou, jichž nemanželský otec jest však státním občanem československým.

§ 23, odst. 1.

Sirotčí důchod činí Kč 400 ročně pro každé dítě.

§ 24.

Důchod vdovský a sirotčí dohromady nesmí převýšiti Kč 2400 ročně. Kdyby důchody převyšovaly tuto částku, jest důchod sirotčí stejnoměrně snížiti.

§ 25.

V odstavci 1. uvedená částka Kč 1800 zvyšuje se na Kč 2400 ročně. V odstavci 3. uvedená částka Kč 300 zvyšuje se na Kč 400.

25 a).

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v případě, že důchod vdovský, sirotčí a předku dohromady nepřesahuje Kč 3000 ročně, přiřklo nevyčerpanou částku, s omezením uvedeným v odstavci 2., sourozencům osoby uvedené v § 20, pokud jsou výdělku úplně neschopni a prokáží-li, že jedině osoba ta poskytovala jim výživu z důvodu jejich výdělečné neschopnosti.

Jednotlivý důchod sourozence činí nejvýše Kč 400 ročně.

§ 26.

Odstavec 3. pozbývá platnosti a místo něho se zařaďují jako odst. 3., 4. a 5.:

Váleční poškozenci, jejichž nárok na důchod podle tohoto zákona závisí na snížení výdělečné schopnosti (§§ 8, 17, 25), jsou povinni, kdykoliv toho bude potřebí, podrobiti se lékařským prohlídkám. Podrobné předpisy budou vydány zvláštním nařízením.

Invalidé, kteří se přihlásili nebo přihlásí k lékařským prohlídkám, nemusí se zvláště o důchod hlásiti.

Váleční poškozenci jsou povinni ve lhůtě, kterou určí Zemský úřad pro péči o válečné poškozence, své přihlášky o důchod (invalidé přihlášky k lékařské prohlídce) řádně doložiti anebo prokázati, že tak učiniti nemohli. Neučiní-li tak, pozbývají nároku na důchod.

§ 31, odst. 1., lit. a).

a) odpadly-li nebo změnily-li se podmínky, za nichž důchod byl přiznán a vyměřen, anebo objevily-li se okolnosti, z nichž je patrno, že podmínky ty neodpovídaly skutečnosti.

§ 33, odst. 1.

Zemský úřad vydá osobě, jež se o důchod uchází, písemný výměr, jímž rozhodne o přiznání či nepřiznání důchodu, případně o jeho výši. V případech, kdy nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnosti (§§ 8, 17 25), obsahujž výměr:

a) stanovení procenta nezpůsobilosti výdělečné,

b) rozhodnutí o důchodu.

§ 35.

Do výměru vydaného podle § 33 tohoto zákona přísluší těm válečným poškozencům, jejichž nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnosti (§ 26, odst. 3.), právo odvolati se ve lhůtě 60 dnů ode dne doručeni výměru k zemské odvolací komisi co do stanovení procenta výdělečné neschopnosti, všem válečným poškozencům přísluší v téže lhůtě právo stížnosti k ministerstvu sociální péče ohledně nepřiznání nebo výše důchodu.

Odvolání i stížnost jest podati u okresní úřadovny pro péči o válečné poškozence příslušné místně podle pobytu válečného poškozence. Bližší ustanovení o odvolání i stížnosti bude obsahovati prováděcí nařízení k tomuto zákonu.

§ 42.

K základním důchodům vyměřeným podle tohoto zákona v §§ 8, 17, odst. 1., 23., 25. a 25 a) jest vypláceti po dobu mimořádných drahotních poměrů přiměřenou přirážku.

Výši této přirážky a dobu, po kterou se bude vypláceti, stanoví s výhradou jiné zákonné úpravy zvláštní nařízení vládní.

Článek II.

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v případech zvláštního zřetele hodných poskytovalo důchody podle tohoto zákona také manželkám, dětem a rodičům vojínů, kteří za světové války upadli do ruského zajetí a po válce se ke svým rodinám nevrátili, zůstavše v cizině.

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí a vnitra přiznalo v případech zvláštního zřetele hodných důchod vdovský vdově, jež právem opčním nabyla československého státního občanství zřeknuvši se nároku na tento důchod. Podobně zmocněno je ministerstvo sociální péče přiznati důchod sirotčí sirotkům, jejichž matka a tím i oni, nebo oni sami nabyli československého státního občanství právem opčním s podmínkou zřeknutí se nároku na tento důchod.

Článek III.

Váleční poškozenci, jimž byl přiznán důchod vdovský, sirotčí nebo předků z důvodu, že osoba, od které odvozují svůj nárok, jest nezvěstná (§§ 13, 20, 25 zákona), jsou povinni do jednoho roku od počátku účinnosti tohoto zákona (v případě, že důchod byl přiznán v době po počátku účinnosti tohoto zákona, do jednoho roku od přiznání důchodu) prokázati, že učinili návrh na zahájení řízení k prohlášení oné osoby za mrtvou. Podle výsledku řízení bude důchod bud zataven anebo dále vyplácen (§ 31, lit. a). V případě, že oni váleční poškozenci zmíněného návrhu v stanovené lhůtě neučinili, odpočívá jejich nárok až do té doby, dokud neprokáží, že osoba, od níž odvozují svůj nárok, není na živu.

Článek IV.

Váleční poškozenci, kteří zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., byli z nároku na důchod vyloučeni a kteří se domnívají, že jim podle ustanovení tohoto zákona důchod nyní přísluší, jsou povinni svůj nárok do 6 měsíců od počátku účinnosti tohoto zákona uplatniti přihláškou, o níž platí ustanovení § 26, odst. 5., zákona o požitcích válečných poškozenců ve zněni tohoto zákona.

Článek V.

Zákon tento nabude účinnosti dnem

Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministry financi, vnitra, zahraničních věci a zdravotnictví a tělesné výchovy.

Důvodová zpráva.

Přikročuje-li vláda po uplynutí poměrné krátké doby k novelisaci zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., činí tak ze závažných a nutných důvodů.

Důvody ty jsou

1. rázu hospodářského,

2. povahy sociální,

3. administrativně-technické.

Zákon ze dne 20. února 1920, č. 12. Sl. z. a n. jest, jak v jeho důvodové zprávě zdůrazněno, vybudován na zásadě, že důchody, jež válečným poškozencům jsou přiznány na základě tohoto zákona, nemají jim poskytovati premií za zraněná nebo za újmu způsobenou pozůstalým předčasným úmrtím živitele, nýbrž že mají nahraditi hmotnou škodu vzniklou zraněním neb úmrtím, že však mají odpadnouti, jakmile jich zmíněné osoby nepotřebují k uhájení existence.

Zákon předpokládá také stabilisaci hospodářských poměrů v našem státě, t. j. návrat ke klidnému mírovému vývoji. Tím lze vysvětliti, že není všestranně přizpůsoben pomíjejícím poměrům poválečným.

Vedle toho sleduje zákon také tendenci výchovnou invalida nemůže býti vyřaděn ze společnosti hospodářsky platně působících jednotek, nýbrž má býti pobádán k tomu, aby i vlastní prací, pokud zbývající schopností výdělečnou jest mu možno, opatřil si prostředky existenční.

Novela, kterou vláda tímto předkládá k projednání v zákonodárných sborech, neuchyluje se od těchto zásadních směrnic, nýbrž snaží se pouze podle možnosti, t. j. v rámci finanční pohotovosti státu, jakož i s náležitým ohledem na skutečné hospodářské poměry, přizpůsobiti jednotlivá ustanovení vývoji hospodářského života v našem státě od počátku účinnosti tohoto zákona.

I když novela trvá na zásadě, že důchod má býti pouze doplňkem k výdělku válečného poškozence, získanému jeho vlastní prací, nemůže přece jen přehlížeti okolnost, že poměry na pracovním trhu znemožňují mnohdy válečnému poškozenci i při nejlepší jeho vůli nalézti pramen výživy mimo požitky z titulu válečného poškození jemu přiznané. Kdežto na konci roku 1919, t. j. v době, když zákon z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., byl projednáván, převládala naděje, že průmysl i obchod naleznou přiměřená odbytiště nikoli pouze uvnitř hranic našeho státu, nýbrž i v cizině, že nezaměstnanost bud vůbec vymizí nebo poklesne na míru nejnižší, nutno doznati, že tyto naděje ani v roce 1920, ani v roce 1921 splněny nebyly, a že na dozírnou dobu nelze očekávati podstatné zlepšení tohoto stavu. Nezaměstnanost zachvátila velká průmyslová odvětví, obchod nemůže nastoupiti linii vzestupnou a zemědělství, jehož způsob hospodaření nevymanil se ještě z nouzových zvyklostí válečných, není ani v kraji, kde eminentně převládá, schopno vstřebati všechny nezužitkované pracovní síly.

Z těchto důvodů rozhodla se vláda novelisovati zákon o požitcích válečných poškozenců a použila této příležitosti k opravení některých ustanovení tohoto zákona, jež se v praxi neosvědčila. Změny, předloženou osnovou navrhované, jsou tyto:

V přední řadě jedná se o zvýšení požitků válečných poškozenců a zlepšení podmínek pro dosažení důchodů. Invalidní důchod zlepšen tak, že pro těžké invalidy, t. j. s výdělečnou schopností sníženou aspoň a 55%, byla vzata místo dřívější základny - Kč 1800 důchodová základna vyšší:

Kč 2400 (§ § 7 a 8). Důchod vdovský (§ 17) zvýšen v určitých případech z dřívějších Kč 600 na Kč 900: Stejně zvýšen příplatek pro zcela výdělku neschopnou vdovu z Kč 120 na Kč 200. Důchod sirotčí zvýšen z Kč 300 na Kč 400, a to pro každé dítě, kdežto dříve pro každé další dítě byl důchod Kč 252: Rovněž důchod předků zvýšen z Kč 300 na Kč 400. Toto zvýšení má také důsledky v §u 10, neboť rovnoměrně s ním zvyšuje se 10%ní příplatek na dítě. Zavádí se stejný příplatek k invalidnímu důchodu též na manželku a družku. Mimo to poskytuje se (§ 25 a) ministerstvu sociální péče možnost přiřknouti za určitých podmínek důchod sourozencům padlého (nezvěstného) vojína aneb zemřelého invalidy, čehož dříve nebylo.

Podstatně zlepšeny podmínky kladené k dosažení důchodu. Zvláště jest vytknouti zvýšení hranice příjmové, rozhodné pro přiznání důchodu (§ 2, odst. 1., a § 3). Nárok na důchod sirotčí přiznán i těm sirotkům, kteří byli počati po události zakládající nárok na důchod (§ 20). Doplněním §u 13, ponechává možnost poskytnouti vdovský důchod též manželce rozloučené.

Vyplácení drahotní přirážky podle §u 42 zaručeno po dobu mimořádných drahotních poměrů.

Doplněním 2. odst. §u 4 byla ve prospěch válečných poškozenců veřejných zaměstnanců stanovena hranice příjmu Kč 6000 ročně, po kterou budou míti ještě nárok na důchod.

Z různých důvodů, hlavně politických, byla zásada, že podmínkou nároku na důchod jest státní občanství Československé republiky, prolomena na několika místech (§ 1, odst. 2., § 21, čl. II.).

Změnou §u 11 otevřena možnost k zlepšení léčebné péče o invalidy a zjednán zákonný podklad pro zamýšlené zřízení invalidních útulků.

V mnoha směrech zlepšuje návrh péči o válečné sirotky nebo děti invalidů. Místo dřívější hranice 16 let stanovena nová hranice 18 let, po kterou přísluší jak příplatky na děti podle §u 10, tak sirotčí důchod. Pro úplně neschopné sirotky možno povoliti sirotčí důchod i po 21. roce, což byla v dřívějším zákoně nejvyšší hranice sirotčího důchodu. O ochranu sirotků proti vlastní matce, zanedbává-li jich, postaráno úplně novým ustanovením §u 18 a).

Vedle těchto věcných změn ukázala se také potřeba zjednodušení ve směru administrativně-technickém. V §u 26, odst. 3., je ponecháno podrobnější provedení zjednodušení řízení za účelem zjištění výdělečné schopnosti (lékařské prohlídky) vládnímu nařízení. Vládní návrh upravil novým způsobem pouze vydávání výměrů o důchodu (§ 33 odst. 1) a naznačil, za jakých okolností budou míti váleční poškozenci možnost instančního postupu. Také podrobné předpisy o odvolání i stížnosti budou vydány vládním nařízením. Při praktickém provádění dosavadního požitkového zákona objevilo se však nutným také válečným poškozencům uložiti některé nové povinnosti. Poněvadž někteří váleční poškozenci se sice o důchod přihlásili, otáleli však s podáním dokladů za tím účelem, aby prodloužili si vyplácení vyživovacích příspěvků a státních příplatků, což považovali pro sebe za výhodnější, ustanovuje předložený návrh v §u 26, odst. 5., že váleční poškozenci jsou povinni ve lhůtě, kterou jim určí Zemský úřad pro péči o válečné poškozence, své přihlášky opatřiti doklady aneb prokázati, že tak učiniti nemohli pro nepřekonatelné překážky. Jinak se považuje přihláška za neučiněnou a dotyční pozbývají nároku na důchod. Zvláštní obtíže činilo získávání dokladů o nezvěstnosti, čl. III. předloženého návrhu zamýšlí učiniti konec nejasnostem v tomto ohledu a jako konečný doklad vyžaduje rozhodnutí soudu v řízení o prohlášení za mrtva. Do té doby, než takovéto dosti zdlouhavé řízení bude skončeno, postačí podle osnovy potvrzení soudu, že strana návrh k zahájení řízení učinila. Váleční poškozenci nebudou tímto ustanovením nijak zvláště obtěžováni, neboť ve většině případů budou požívati práva chudých. Předloženým návrhem zákona zvýšené náklady najdou plnou úhradu v rozpočtu na rok 1922.

Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena ve zkráceném jednání podle §§ů 55 obou jednacích řádů, zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak v senátě sociálně-politickému a rozpočtovému výboru se žádostí, aby podaly zprávu v době co možná nejkratší.

K odůvodnění navrhovaného zkráceného jednání se uvádí, že ministerstvu sociální péče docházejí stále četné žádosti z řad válečných poškozenců, žádajících o rychlou úpravu těchto otázek.

V Praze dne 9. prosince 1921.