Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
4. zasedání. |
3264.
Vládní návrh.
zákon
ze dne....................
kterým se upravuje vyplácení drahotní přirážky k důchodům válečných poškozenců pro rok 1922.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:.
§ 1.
Přirážku ve výši 50% k základním důchodům vyměřeným podle zákona o požitcích válečných poškozenců ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., jest vypláceti v případech naznačených v § 42 uvedeného zákona i v roce 1922.
§ 2.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby tuto přirážku průběhem roku 1922 snížil nebo zastavil, změnily-li by se poměry drahotní.
§ 3.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1922.
Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.
Důvodová zpráva.
Zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., prodloužena byla výplata 50% drahotní přirážky k důchodům válečných poškozenců v případech stanovených v § 42 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., do konce roku 1921, aby tak alespoň z části vyrovnán byl nepoměr mezi důchody válečných poškozenců a cenami všech životních potřeb.
Důvodem k vydání zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., byly tísnivé poměry drahotní, stagnace veškerého hospodářského života, obchodu a průmyslu, takže mnohé podniky průmyslové byly nuceny omeziti dobu pracovní neb dokonce výrobu zastaviti. Tím vzrostla úžasnou měrou nezaměstnanost ve všech kategoriích pracovníků a je přirozeno, že touto krisí postiženi byli více invalidé, nežli lidé zdraví. Zjevy ty nebyly bohužel rázu přechodného, drahota všech životních potřeb spíše stoupla, stagnace obchodu a průmyslu vzrostla a tím i nezaměstnanost, jež postihla veškero dělnictvo, i zdravé, tím spíše dělníky-invalidy.
Tím uložena byla vládě povinnost, aby těm, kdož poškozeni byli světovou válkou zvýšenou měrou, t. j. bývalým vojínům, kteří stali se invalidními, a pozůstalým po padlých neb zemřelých vojínech, poskytla se, byť skrovnou měrou, pomoc dalším vyplácením 50% drahotního přídavku k důchodu.
Při výplatě drahotní přirážky nemůže býti činěn rozdíl mezi invalidy s neschopností nižší a vyšší, ježto jednak taxace sama, jak se dnes provádí, jmenovitě u chorob vnitřních, nevystihuje přesně újmu na schopnosti pracovní, jednak poměry na trhu pracovním jsou takového rázu, že i zdravý dělník stěží najde zaměstnání. Nelze tedy souditi, že by snad příčina nezaměstnanosti spočívala pouze u invalidů těžkých v jich defektu, kdežto u invalidů lehčích bylo by ji přičítati nechuti k práci.
Drahota všech životních potřeb postihuje všechny hospodářsky slabé vrstvy národa, tím více pak válečné poškozence, kteří jsou namnoze odkázáni na důchod jim vyměřený.
Úhrada nákladů zákonem tímto vzniklých nalezne se v položce 1. a 2., § 2, tit. 4, kap. XXI., státního rozpočtu pro rok 1922, kde úvěrem mimořádným na drahotní přirážku pamatováno.
Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena ve zkráceném jednání podle §§ 55 obou jednacích řádů, zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak v senátu sociálně-politickému a pak rozpočtovému výboru se žádostí, aby podaly zprávu v době co možná nejkratší.
K odůvodnění navrhovaného zkráceného jednání se uvádí, že drahotní přirážka k invalidnímu důchodu nemohla by býti po 31. prosinci 1921 poškozencům válečným vyplácena, kdyby do té doby nebyla tato předloha uzákoněna.
V Praze dne 9. prosince 1921.
|
Ministr sociální péče: Habrman, v. r. |