Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
4. zasedání. |
Původní znění.
3251
Antrag
der Abgeordneten Dr. Keibl, lng. Kallina und Genossen
betreffend die Durchrechnung der Dienstzeit der vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand versetzten Staatsbediensteten und Lehrer.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus welle beschliessen:
GESETZ
von...............................................................1921
betreffend die Durchrechnung der Dienstzeit der vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand versetzten Staatsbediensteten und Lehrer.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Den vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand versetzten Staatsbeamten, Richtern und Lehrpersonen, auf die sich die Bestimmungen des Gesetzas vom 3. März 1921, Nr. 99 S. d. G. u. V. betreffend die Abänderung einiger Bestimmungen der Gesetze vom 17. Dezember 1919, Nr. 2 und 3 ai 1920 S. d. G, u. V. über die Ruhegenüsse der Staatsbediensteten, sowie die Bestimmungen dies Gesetzes vom 7. Oktober 1919, Nr. 541 S. d. G. ü. V. beziehen, wird ihre gesamte für die Einreihung und Vorrückung im aktiven Dienstverhältnis angerechnete Dienstzeit nach der Anwärterzeit und nach den Zeitvorrückungsfristen, die dem Gesetze vom 7. Oktober 1919, Nr. 541 S. d. G. u. V. für die betreffende Gruppe festgesetzt sind, durch gerechnet. Nach dem so erzielten Ergebnisse erfolgt die Einreihung im die Bezüge der betreffenden Rangklasse und der betreffenden Gehaltsstufe und die Bemessung der Pensionsgrundlage.
§ 2.
Den übrigen, vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand versetzten Staatsbediensteten, die nicht in Rangsklassen eingereiht sind, wird ihre gesamte für die Einreihung und Vorrückung im aktiven Dienstverhältnisse angerechnete Dienstzeit nach der im Art. I. die Gesetzes vom 7. Oktober 1919, Nr. 541 S. d. G. u. V. festgesetzten Vorrückung durchgerechnet.
Nach dem so erzielten Ergebnisse erfolgt die Einreihung in die betreffende Gehaltsstufe und die Bemessung der Pensionsgrundlage.
§ 3.
Für die vor dem 1. September 1929 in den Ruhestand versetzten Bediensteten der staatlichen Unternehmungen und der vom Staate verwalteten Funde wird die Durchrechnung der Dienstjahre nach den Erneuerungsnormen, welche zu diesem Zwecke durch Verordnung im Geiste dieses Gesetzes zu erlassen sind, durchgeführt.
§ 4.
Durch Verordnung wird festgesetzt, inwieweit die in einem anderen, als dem Staats- (Pragmatikal-) Dienst oder im Militärdienst zurückgelegten Jahre durchgerechnet werden.
§ 5.
Dieses Gesetz hat rückwirkende Kraft vom 1. Jänner 1921 und tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Wirksamkeit. Mit seiner Durchführung werden alle Ministerien betraut.
BEGRÜNDUNG.
Durch das Gesetz vorm 3. März 1921, Nr. 99 S. d. G. u. V. hat der Unterschied zwischen der materiellen Stellung der sogenannten Alt- und Neupensionisten nur teilweise aufgehört. Den Altpensionisten, also denjenigen, welche vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand getreten sind, wurde die Wohltat, dass ihnen die Dienstzeit gleich den Neupensionisten durch gerechnet wurde, versagt. Dies hat zur Folge, dass ganz junge Beamte, mit geringer Vorbildung mehr Jahreseinkommen vom Staate beziehen, als alte verdiente Ruheständler selbst mit vollständiger Hochschulbildung nach voller 35jähriger oder 40jähriger Dienstzeit. Diese Ungerechtigkeit haben auch die Witwen und Waisen nach solchen Ruheständler zu ertragen, da sie bedeutend weniger an Gebühren beziehen, als ihnen zukommen würde, wenn ihr verstorbene Gatte oder Vater zufällig nach dem 1. September 1919 in den Ruhestand getreten wäre.
Anlässlich der Beratung des zitierten Gesetzes vom 3. März 1921, Nr. 99 S. d. G. u. V. hat der Senat bereits einstimmig eine Resolution angenommen und in dieser von der Regierung die vollständige und wirkliche Gleichstellung aller staatlicher Ruheständler und deren Witwen und Waisen gefordert.
Die Regierung sträubt sich bisher nur aus fiskalischen Gründen diese Ungerechtigkeit zu beseitigen, der Grund, dass die Durchrechnung bei vielen Ruheständlern, insbesondere Eisenbahnern, nicht möglich wäre, dass die notwendigen Urkunden und Unterlagen verloren gegangen und nicht zu beschaffen seien, ist lediglich ein Scheingrund, da einmal die Durchrechnung soweit als eben möglich ist, durchzuführen wäre, und weit auch dies dem Staate keine grösseren Kosten verursachen würde, denn die Organisationen der Ruheständler machen sich erbötig, selbst und kostenlos die notwendige Arbeit au leisten. Der notwendige finanzielle Aufwand wird mit jährlich Hundert Millionen čechoslovakischen Kronen bewertet und wäre aus den erhöhten Steuereinnahmen zu decken.
In formaler Beziehung wird, beantragt, diesen Gesetzesantrag dem Initiativ-, sozialpolitischen und Budgetausschuss zu überweisen.
Prag, am 21. November 1921.
Dr. Keibl, Ing. Kallina, Dr. Baeran, Dr. Lodgman, Dr. Radda, Matzner, Patzel, Dr. Spina, Dr. Schollich, Pittinger, Dr. Medinger, Wenzel, Dr. Brunar, Schälzky, Simm, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Petersilka, Knirsch, Dr. Lehnert, Dr. W. Feierfeil, Dr. Kafka.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
4. zasedání. |
Překlad.
3251
Návrh
poslanců dra Keibla, inž. Kalliny a druhů,
aby byla propočítána služební doba státním zaměstnancům a učitelům přeloženým do výslužby před 1. září 1919.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
ZÁKON
ze dne..............................1921,
jimž se propočítává služeb doba státním zaměstnancům a učitelům přeloženým do výslužby před 1. září 1919.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Státním zaměstnancům, soudcům a učitelů m, přeloženým před 1. září 1919 do výslužby, na něž se vztahují ustanovení zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. o změně některých ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 2 a 3 ai 1920 Sb. z. a n. o odpočivném státních zaměstnanců, a ustanovení zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. propočítává se celá jejich služební doba, započítaná pro zařadění a postup v činné službě podle čekatelské duby a časových postupových lhůt, které jsou stanoveny pro příslušnou skupinu v zákoně ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. Podle výsledku takto dosaženého, zařadí sne do požitků příslušné hodnostní třídy, příslušného platového stupně a vyměří se jim pensijní základ.
§ 2.
Ostatním státním zaměstnancům, přeloženým před 1. září 1919, nezařaděným do hodnostních tříd, propočítává se služební doba, započítaná pro zařadění a postup v činné službě podle postupu ustanoveného čl. I. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. Podle výsledku, jehož se takto dosáhne, zařadí se do příslušné platové stupnice a vyměří se jim pensijní základna.
§ 3.
Pro zaměstnance státních podniků a fondu státem spravovaných, přeložených do výslužby před 1. září 1919, provede se propočtení služebních let podle nových předpisů, které se vydají k tomuto účelu nařízením v duchu tohoto zákona.
§ 4.
Nařízením se ustanoví, pokud se propočítají léta, ztrávená v jiné službě než státní (pragmatikální) nebo ve službě vojenské.
§ 5.
Tento zákon působí zpětně od 1. ledna 1921 a nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení. Provedením jeho pověřují se všechna ministerstva.
DŮVODY.
Zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. přestal jen částečně rozdíl mezi hmotným stavem tak zvaných staropensistů a novopensistů. Staropensistům, to jest těm, kteří vstoupili do výslužby před 1. září 1919, bylo slíbeno dobrodiní, že se jim stejně jako novopensistům propočítá služební doba. Následek toho jest, že docela mladí úředníci, s nepatrným předběžným vzděláním, mají ročně více příjmů, než starý, zasloužilý pensista s úplném vysokoškolským vzděláním po plných 35 nebo 40 letech služby. Touto nespravedlivostí trpí také vdovy a sirotci po takových pensistech, kteří požívají značně méně požitků, než by dostávali, kdyby byl jejich zemřelý muž nebo otec vstoupil do výslužby náhodou po 1. září 1919.
Při poradě o tomto uvedeném zákonu ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. přijal senát již jednohlasně rezoluci, a v této resoluci žádá, aby vlála postavila úplně a skutečně na roveň všechny státní pensisty a jejich vdovy a sirotky.
Vláda se vzpírá dosud jen z fiskálních důvodů odstraniti tuto nespravedlivost, důvod, že propočítání u mnoha pensistů, zvláště ze železniční služby, nebylo by možno, poněvadž se potřebné listiny a podklady ztratily a nelze jich opatřiti, jest jen zdánlivý, poněvadž by se propočítání provedlo, pokud by to právě bylo možno, neboť organisace pensistů se nabízejí, že vykonají potřebnou práci sumy a zdarma.
Potřebný finanční náklad odhaduje se ročně na 100,000.000 Kč a budiž hrazen zvýšenými příjmy z daní.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento zákon byl přikázán výboru iniciativnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému.
V Praze dne 21. listopadu 1921.
Dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Baeran, dr. Lodgman, dr. Radda, Matzner, Patzel, dr. Spina, dr. Schollich, Pittinger, dr. Mediner, Wenzel, dr. Brunar, Schälzky, Simm, dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, Knirsch, dr. Lehnert, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka.