Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3249.

Návrh

posl. Biňovce, inž. Bečky, Dubického, Bezděka, Langra a soudruhů

na vydání zákona o stavebním ruchu.

Zákon

ze dne....................

o stavebním ruchu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVÁ.

Opatření stavenišť.

§ 1.

Jako staveniště lze použíti nejprve pozemků státních.

Státní správa se zmocňuje, aby pozemky k zastavění způsobilé, jichž nehodlá sama zastavěti nebo použíti k účelům veřejným, prodala za náhradu obecné jejich hodnoty.

O návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem, v jehož správě jest pozemek, do 14 dnů ode dne podání žádosti.

§ 2.

Pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované, mohou po dobu nynější nouze o byty býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů, pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce, pro stavbu malé provozovny drobného živnostníka nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, při stavbě ústavů léčebných také pro hospodářství a zahrady jejich, a pro komunikace k těmto stavbám nutné.

Za stejných podmínek vyvlastniti lze také pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati nebo jež nařídil zbourati.

Vyvlastnění nepostihuje práv, spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jejichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět. Práva tato mohou býti spojena s některým knihovním tělesem nebo mohou pra ně býti zřízeny zvláštní knihovní vložky.

§ 3.

Vyvlastňovati jest pozemky ve stavebním obvodu obcí při otevřených již komunikacích nebo výjimečně tahové, k nimž se komunikace dají snadno zříditi bez větších nákladů.

Z těchto pozemků jest vyvlastňovati především půdu neplodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě plodné.

Pozemky jest vyvlastňovati v tomto pořadí: půdu zabranou, půdu fondů veřejných, pozemky obecní, pozemky soukromé.

Pro stavbu domku s jedním bytem lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 400 m², pro stavbu domku o dvou bytech do 500 ml, ač-li parcelační povolení nestanoví větší plochy. Pro stavbu domku s jedním nebo dvěma byty a nutnými hospodářskými budovami pro drobného zemědělce nebo s malou provozovnou pro drobného živnostníka lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 2000 m².

Vyvlastniti nelze pro stavbu obytných domu a pro komunikace k nim nutné vzrostlých sadů, dále nemovitostí, o kterých vlastník prokáže; že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost.

§ 4.

Vyvlastňovací řízení provede k žádosti stavebníkově neprodleně okresní politický úřad (magistrát), na Slovensku a v Podkarpatské Rusi slúžnovský úřad (magistrát), v jejichž správním obvodu jest vyvlastňovaný pozemek, když žadatel prokáže, že nemá se obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě a že dobrovolný výkup se nezdařil.

V žádosti budiž přesně označen vyvlastňovaný pozemek a účel zamýšlené stavby; připojen budiž situační plánek stavby, odborně zhotovený v měřítku 1:2.880.

Úřad požádá knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení.

Tato poznámka jest účinna proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti.

§ 5.

(1) Řízením se zjistí především, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a 3.

(2) K tomu konci úřad vykoná do osmi dnů na místě šetření, k němuž buďtež pozváni obec a všichni zájemníci, jmenovitě, jde-li o pozemky nad dolovými měrami v provozu, také majitel těchto měr a horní revírní úřad. Jde-li o předměty historické nebo umělecké ceny, budiž slyšen také památkový úřad; k jeho posudku budiž dle možnosti přihlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným.

(3) K námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo.

(4) Nedohodnou-li se strany, vydá úřad do dalších 14 dnů vyvlastňovací nález, vyslechna soudního stavebního znalce, a je-li toho třeba, také hospodářského znalce. V něm určí zároveň podle výsledku provedeného řízení náhradu za vyvlastňovaný pozemek; nemůže-li o náhradě ihned rozhodnouti, rozhodne jen o vyvlastnění, určí výši prozatímní jistoty (§ 7) a vykoná další šetření o náhradě zvlášť.

(5) Prohlásí-li vlastník pozemku, že ho sám použije pro stavbu v § 2 uvedenou, může úřad k návrhu stavebníka pozemek vyvlastniti s podmínkou, že vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, započne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě tří měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce dle § 4 tohoto zákona. Vlastník pozemku je povinen dokončiti stavbu v přiměřené lhůtě, kterou určí úřad. Jde-li o stavbu domu pro veřejnou potřebu, nelze k takovému prohlášení přihlížeti.

(6) V nálezu budiž označena stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí započíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Lhůta ta nesmí býti delší tří měsíců. K nálezu budiž připojen, je-li toho potřebí, oddělovací plánek o vyvlastněném pozemku, který dodá žadatel a potvrdí úřad.

Z nálezu lze se odvolati do 14 dnů po doručení k politickému zemskému úřadu; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k župnímu úřadu, z nálezu magistrátu města s právem municipálním k úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Odvolání jest podati u úřadu, který vynesl nález. Odvolací úřad vydá do 14 dnů rozhodnutí, z něhož není dalšího opravného prostředků.

§ 6.

Majiteli pozemku vy vlastněného k účelu stavebnímu přísluší jako náhrada obecná jeho hodnota.

Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné obliby způsobené nahodilými vlastnostmi a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný pozemek provedením zamýšlené stavby.

Při určení náhrady budiž dbáno změny v hodnotě zbývajícího pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

Náhradu lze dáti také v pozemcích stejné hodnoty; kde se tak státi může z půdy zabrané, staniž se tak, pokud vyvlastněný nemá půdy přes 15 ha.

Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel.

§ 7.

Nevykáže-li vlastník, že osoby, kterým plynou práva z knihovních zápisů, souhlasí, aby jemu náhrada byla přímo vyplacena, složí ji vyvlastňovatel u knihovního soudu. Soud rozvrhne složenou náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Průkaz uvedený v prvé větě jest podati listinou, na níž podpis oprávněného je ověřen soudně nebo notářsky, nebo nějakou listinou veřejnou.

Jakmile vyvlastňovací nález nabude právní moci a náhrada bude zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) u knihovního soudu složena, odevzdá úřad vyvlastňovaný pozemek v držení vyvlastňovateli.

§ 8.

(1) Vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, v přiměřené lhůtě stanovené úřadem vyvlastňovacím.

(2) Vyvlastněné pozemky nezastavěné mohou býti se svolením zemského politického úřadu zcizeny jen, odmítne-li původní vlastník převzíti je zpět do 14 dnů za původní náhradu obecně prospěšná stavební sdružení, prodávají-li nezastavěné vyvlastněné pozemky svým členům pro stavbu ve lhůtě vyvlastňovacím nálezem určené, nemusí jich nabídnouti původnímu vlastníku.

(3) Do knih veřejných vložiti jest k návrhu vyvlastnitelovu právo vlastnické a zároveň poznamenati z úřední povinnosti omezení práva vlastnického reálním břemenem ve prospěch státu, provésti stavbu podle odstavce 1, a zákazem zcizení podle odstavce 2.

§ 9.

V soudní úschovu budiž složeno 30 procent náhrady jako jistota za část dávky z majetku původního vlastníka na vyvlastněný pozemek připadající. Složením přestává ručení pozemku za dávku z majetku podle § 62 zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.

§ 10.

Nebude-li ve lhůtě dle § 8 dané provedena stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, může býti vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného, podanou do 4 neděl po uplynutí uvedené lhůty, zrušen úřadem, který vydal nález. V tom případě zůstává vyvlastněnému vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva.

Z vážných důvodů může úřad, který vydal vyvlastňovací nález, původní lhůtu přiměřeně prodloužiti.

§ 11.

Ustanovení této hlavy o vyvlastňovacím řízení je užíti na vyvlastňovací řízení, pro která podle jiných zákonů platí ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z roku 1920.

HLAVA DRUHÁ.

Rozhodčí soudy mzdové.

§ 12.

Pro upravení pracovního a služebního poměru v živnostech stavebních, jakož i v podnicích vyrábějících a dopravujících stavební hmoty zřizuj i se rozhodčí soudy (§ 16).

§ 13.

Rozhodčí soud svolá ministerstvo sociální péče, kdykoliv uzná toho potřenu, jakož i k žádosti zájmové organisace zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, které jsou povinny předkládati rozhodčímu soudu všechny spory vznikající z poměru pracovního nebo služebního.

§ 14.

Ministerstvo sociální péče jmenuje v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předsedou soudce z povolání a vyzve zúčastněné organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců, aby jmenovaly do něho přísedící tak, aby v soudě zasedali tři zaměstnavatelé a tři zaměstnanci.

§ 15.

Na řízení rozhodčího soudu jest užíti obdobně ustanovení § 3, odst. 2., § 4, odst. 1., §§ 5, 6, 8, 9, 10, odst. 2., §§ 11, 12 a 13 zákona, ze dne 5. prosince 1919, č. 655 Sb. z. a n.

§ 16.

Rozhodčí soud jest povolán, aby vykládal smlouvy kolektivní, aby rozhodoval spory, které vznikly ze smlouvy pracovní, a aby stanovil podmínky pracovní, zejména mzdové, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou. Ve všech těchto případech jest vzíti za podklad nálezu průměrný výkon v dotyčném odboru z r. 1914, kde lze stanoviti mzdu nebo služné v poměru k výkonu pracovnímu. Nález vydaný rozhodčím soudem vztahuje se na dobu jednoho roku. Ustanovení kolektivní smlouvy sjednané v této době, jež odporují nálezu, nabývají účinnosti teprve, byla-li schválena rozhodčím soudem.

§ 17.

Zaměstnavatelé i zaměstnanci, jakož i organisace jejich nesmějí vyhlásiti výluku nebo stávku, dokud rozhodčí soud nevydal nálezu.

HLAVA TŘETÍ.

Cenové soudy.

§ 18.

Pro stanovení cen stavebních hmot a úplaty za dopravu jich v živnostech a podnicích v § 12 uvedených, jakož i pro stanovení jednotkových cen stavebních rozpočtů zřizují se pro jednotlivé odbory cenové soudy, a to: v Praze pro obvod Čech, v Brně pro obvod Moravy a Slezska, v Bratislavě pro obvod Slovenska a v Užhorodě pro obvod Podkarpatské Rusi.

§ 19.

Cenový soud svolá ve 14 dnech po vyhlášení tohoto zákona přednosta nebo jím ustanovený úředník oddělení pro stavební ruch při zemském politickém úřadu, jenž mu předsedá, a povolá do něho po jednom zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců dotyčného odboru, po jednom odborníkovi ze řad bývalých zaměstnavatelů a zaměstnanců toho odboru, po jednom zástupci svazu zaměstnavatelů stavebních, stavebních družstev obecně prospěšných a odborové dělnické ústředny.

Tyto organisace jsou povinny jmenovati zástupce ve lhůtě předsedou stanovené a předseda cenového soudu jest těmito návrhy vázán.

Do cenového soudu vysílá za přísedícího svého úředníka revisní odbor při ministerstvu financí.

§ 20.

Způsob řízení u cenového soudu bude upraven nařízením.

§ 21.

Cenový soud stanoví ceny na dobu jednoho roku; jest však povinen v prvním týdnu každého kalendářního čtvrtletí ceny znovu prozkoumati a je po případě snížiti. Ke změně výrobního nákladu, vzniklé změnou kolektivní smlouvy pracovní, může při tom cenový soud přihlížeti pouze v případě, že změna taková byla schválena rozhodčím soudem.

Cenový soud není však oprávněn ceny zvýšiti.

§ 22.

Snížil-li cenový soud ceny a úplaty v § 18 uvedené, stanoví zároveň dobu, od kdy toto sníženi nabývá účinnosti.

HLAVA ČTVRTÁ.

O losové výpůjčce republiky československé.

§ 23.

Výnosu losové výpůjčky, povolené podle hlavy IV. zákona ze dno 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., smí býti použito:

a) ke krytí výloh posolených dle finančního zákona pro rok 1921 a 1922 na stavby obytných domů z důvodu reformy finanční správy;

b) k úhradě výloh bytové péče o státní zaměstnance dle hlavy V. a ku poskytování podpor po rozumu ustanovení hlavy VI. a VII. tohoto zákona a zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n.

HLAVA PÁTÁ.

O bytové péči o státní zaměstnance.

§ 24.

Vláda se zmocňuje, aby z výnosu losové státní výpůjčky povolené dle hlavy IV. zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., přikázala na rok 1922 částku až do 150,000.000 Kč na postavení obytných budov pro státní zaměstnance.

HLAVA ŠESTÁ.

O finanční podpoře stavebního ruchu a úlevách daňových a poplatkových.

§ 25.

(1) Stavby domů s malými byty zahájené kýmkoli v roce 1921. a 1922 mohou býti podporovány státem podle zákona z 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., pokud se v této hlas° jinak neustanovuje.

(2) Stejným způsobem jako novostavby mohou býti podporovány také přístavby a nástavby obytných domů.

(3) Výjimečně ve případech zvláštního zření hodných mohou býti podporovány také stavby obytných domů zahájené v roce 1919 a 1920 a stavby domů podle zákona ze dne 30. března 1920, č. 219 517. z. a n., byly-li zahájeny před 21. březnem 1921, a byla-li pro ně před tímto dnem podána žádost za podporu podle § 1 nařízení ze drze 4. června 1920, čís. 381 Sb. z. a n., u příslušné okresní politické správy.

§ 26.

Částku, kterou jest podle § 2 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., zařaditi do rozpočtu budoucích let, jest přiměřeně zvýšiti.

§ 27.

Na stavby domů s malými byty a na přístavby a nástavby domů zahájené v roce 1921 a 1922, které budou dokončeny do konce roku 1923, může býti udělena státem podpora:

1. buď tím způsobem, že stát zaručí se věřiteli za zápůjčky poskytnuté na stavby, a to za úrokování, umořování a vedlejší platy a za splacení zaručené zápůjčky;

2. nebo tak, že bez zaručení zápůjčky poskytne po dobu 25 let majiteli roční příspěvek na zúročení a úmor řádně zjištěného stavebního nákladu;

3. nebo tím, že stát zaručí díl přípustné zápůjčky a poskytne příspěvek dle části stavebního nákladu.

Na dokončení staveb zahájených podle zákona z 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., v roku 1919 a 1920 mohou býti uděleny podpory ve způsobě přímých zápůjček až do výše 100,000.000 Kč, povolených § 32, čís. 4, zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n.

§ 28.

Záruka státu v § 27 pod čís. 1. uvedená budiž v pozemkové knize poznamenána při zápůjčce poskytnuté a, činí, pokud není jinak ustanoveno, při

stavebního nákladu řádně zjištěného.

Většina bytů musí se skládati aspoň z pokoje a kuchyně s obytnou plochou nejméně 35 m² pod vlastním závěrem.

Vlastní prostředky, kterými musí stavebník přispěti k úhradě skutečného stavebního nákladu, musí činiti aspoň polovici částky nákladu, za kterou dle 1. odstavce nelze převzíti záruky.

Záruka může býti převzata také za stavební úvěr až do výše 90% státem zaručených a předcházejících nezaručených zápůjček.

Při výmazu pohledávky zaručené jest z moci úřední vymazati poznámku podle odst. 1. zapsanou.

Nařízením může býti tato záruka zvýšena, jde-li o stavby prováděné stavebními sdruženími obecně prospěšnými, obcemi, okresy a župami, aneb o stavby, při nichž obytná plocha činí více než 60 procent plochy zastavěné.

§ 29.

Záruka státu podle § 27, čís. 1, záleží v tom, že se stát zavazuje věřiteli a dlužníku, že

1. bude sám zapravovati ve lhůtách splatnosti celou anuitu (úrok a úmor) a jiné v dlužním úpise o zaručené zápůjčce vymíněné platy;

2. splatí jistinu s příslušenstvím, jak jest v dlužním úpise ustanoveno, nesplatí-li jí dlužník, ač byl upomenut;

3. zaplatí schodek i s úroky z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými náklady s vymáháním spojenými, bude-li dům vzat do vnucené správy, a nestačí-li jeho výnos, aby byly uhrazeny závazky převzaté dlužníkem podle dlužního úpisu;

4. zaplatí tu část zaručené zápůjčky i s úroky z prodlení až do dne skutečného zaplacení a jinými vedlejšími platy, která by vyšla na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání, kdyby byl dům prodán nucenou dražbou.

§ 30.

Podpora státu podle § 27, čís. 2, záleží v tom, že stát se zavazuje vlastníku stavby platiti po dobu 25 let ode dne povoleného užívání stavby ve čtvrtletních lhůtách pozadu splatných příspěvek na zúročení a úmor stavebního nákladu, a to po prvých pět let ve výši 4% (čtyř ze sta), po dalších pět let 3 1/2% (tři a půl ze sta), po následujících pět let 3 1/4% (tři a čtvrt ze sta), po dalších pět let 3% (tři ze sta) a po posledních pět let 2 1/2% (dvě a půl ze sta).

§ 31.

Příspěvek státu v § 27 pod č. 2. uvedený zapíše se na list statkové podstaty jako reální právo a tvoří s nemovitostí ve vložce té zapsanou předmět zástavního práva pro hypotekární dluhy na nemovitosti vložené.

§ 32.

Podpora státu, podle § 27; čís. 3, záleží v tom, že stát převezme záruku za zápůjčku, která je menší, než jak připouští § 28, a že se zaváže vlastníku stavby platiti příspěvek na zúročení a úmor části stavebního nákladu, která s připočtením zaručené zápůjčky nesmí činiti více, než jak ustanovuje § 28.

§ 33.

Zápůjčky státem zaručené dle § 27, č. 1. a 3., požívají jistoty sirotčí.

§ 34.

Za účelem poskytování zápůjček státem zaručených mohou sestoupiti se peněžní a pojišťovací ústavy ve zvláštní společnosti s ručením obmezeným a dáti ze svého jmění nebo ze jmění svěřeného této společnosti ve formě vázaných vkladů prostředky potřebné k výhradnému plnění těchto úkolů. U těchto společností uloží stát mírně zúročitelný vklad podle výnosu výpůjčky losové povolené dle hlavy čtvrté zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., ve výši úměrné tomu, kolik ústavy samy ve jmění společnosti na vázaných vkladech uložily.

Společnosti tyto mají právo přijímati vázané vklady úsporné; ministr financí se zmocňuje, aby z částky na podporu stavební v § 31 určené povolil úrokové prémie dle délky vázanosti vkladů těchto.

§ 35.

Společnosti dle předchozího paragrafu zřízené, jestliže skutečně činnost jejich se omezuje pouze na poskytování zápůjček, požívají osvobození od daně výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi od daně zárobkové podniků veřejně účtujících) a od daně důchodové vybírané na základě přiznání dle hlavy III. cit. zákona (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi od daně úrokové a rentové dle zákonného čl. XXII. z r. 1875). Úroky ze vkladů úsporných placené nebo k dobru připsané zmíněnými společnostmi jsou osvobozeny jak od daně důchodové (úrokové a rentové), tak od 4%ního poplatku (§ 7 zák. z 29. února 1864, č. 20 ř. z., a cís. nař. z 28. srpna 1916, č. 281 ř. z.).

§ 36.

Listiny dlužní a záruční o úvěrech a zápůjčkách povolených dle ustanovení tohoto zákona, dále výmazné kvitance o úplném nebo částečném zaplacení těchto zápůjček jsou osvobozeny od poplatků stupnicových a vkladních.

Převádí-li stavební sdružení obecně prospěšné vystavěné budovy na svoje členy, neb obec na čekatele, jest tento převod osvobozen od poplatku převodního. Totéž osvobození přísluší oprávněnému podnikateli staveb pro první prodej v době pěti let od dokončení staveb.

Na směnky a poplatky v řízení sporném se osvobození nevztahuje.

§ 37.

Ustanovení zákona ze dne 30, března 1920, čís. 209 Sb. z. a n., o přechodných daňových výhodách pro stavby, rozšiřují se také na stavby, které budou stavebně ukončeny nejdéle do konce roku 1923, s tou odchylkou, že stavbám domů s malými byty, které se započnou v roce 1921 a 1922 a stavebně dokončí nejdéle do konce roku 1923, přísluší úplné osvobození od domovní daně třídní a činžovní na dobu 50 let; sazby daňové, jichž užíti jest pro dobu plné daně, zůstávají v těchto případech nezměněny. Jinak zůstávají platné předpisy, zejména pokud jde o výhody z důvodu stavby, nadále v platnosti.

HLAVA SEDMÁ.

Finanční podpora staveb provisorních a úprav budov.

§ 38.

Vláda se zmocňuje, aby podporu do 60% stavebního nákladu udělila na úpravy budov nebo jich části k účelům obývacím zahájené v roce 1919 až 1922 a na provisorní stavby zahájené v roce 1919 až 1921.

§ 39.

Provisorní stavby a úpravy budov uvedené v § 38 požívají úlev poplatkových podle § 36 tohoto zákona a daňových úlev podle zákona ze dne 30. března 1920, č. 209 Sb. z. a n.

HLAVA OSMÁ.

Změna, dočasná a dílčí bezúčinnost stavebních řádů.

§ 40.

Po dobu účinnosti této hlavy omezuje se působnost státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím zřízené dle zákona ze dne 5. února 1920, čís. 88 Sb. z. a n., v tom, že, pokud měla právo zasahovati do povolení stavebního, vydávaného obcemi, netřeba jí předkládati stavební plány před udělením povolení stavebního.

§ 41.

Na touž dobu pozbývají s obmezením podle § 52 účinnosti předpisy všech stavebních řádů, pokud jsou nahrazeny ustanoveními této hlavy o úlevách.

Po dobu účinnosti této hlavy nepůsobí § 106, pokud se týká zřizování nových obytných budov ležících zcela mimo obvod obce a staveb nad propůjčenými důlními měrami, pak § 25, odstavec 2, a § 102, odstavec 7, stavebního řádu pro Slezsko ze dne 2, června 1883, čís. 26 z. z. Stavebním úřadem pro řízení a rozhodování o stavbách nad propůjčenými důlními měrami, uvedených v § 52, odstavci 1., jest i ve Slezsku obec.

Úlevy pro staveniště.

§ 42.

Na pozemcích, jež do polohových plánů pojaty nebyly, a v obcích, které neopatřily si plánů polohových, lze stavěti jen, když pro stavby takto vznikající dosíci se dá v souvislosti se zastavěnými čtvrtěmi snadné neb aspoň nikoli nákladné komunikace, třeba jen prozatímní, a když udržovací náklady nebudou požadovány od obce.

Úlevy v řízení.

§ 43.

(1) žádosti za povolení stavební buďtež stavebními úřady rozhodnuty nejdéle do 14 dnů.

(2) Nevydá-li stavební úřad rozhodnutí v předepsané lhůtě, provede řízení a rozhodne s konečnou platností k žádosti strany na náklad obce zemský politický úřad, který musí zachovati stejnou lhůtu.

(3) Pokud tento zákon mluví o obcích a stavebních úřadech obecních, platí ustanovení jeho i o městech se zvláštnímu statuty a městech municipálních.

(4) Stížnosti při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí první instance u ní k zemskému úřadu politickému, který svými stavebními orgány (§ 53) jest povinen rozhodnouti ve 14 dnech po předložení stížnosti instancí prvou.

(5) Obec jest povinna stížnost u ní podanou předložiti do 14 dnů zemskému politickému úřadu.

§ 44.

Do tří dnů po doručení povolení stavebního je stavební úřad prvé stolice povinen vytýčiti stavební čáru a stanoviti niveau nebo vydati žadateli k tomu potřebné pomůcky, dotýká-li se stavba čar uličních nebo silnice. Jinak tak učiniti může na nebezpečí obce stavebník, přibera oprávněného technického znalce.

Úlevy v provádění stavby.

§ 45.

Za konstruktivní provedení, bezpečnou obyvatelnost a zdravotní nezávadnost ručí před úřady stavební živnostník, zodpovědný dle dnešních platných předpisů.

Stabilita stavebního projektu předloženého k úřednímu schválení za účelem povolení štavby budiž doložena řádnými výpočty dle předpisů o přípustném zatížení konstrukcí stavebních a dovoleném namáhání hmot.

§ 46.

Každý dům budiž stavebním celkem pro sebe, opatřen vlastními zdmi hraničními. Volba stavebních hmot ponechána volnému uvážení stavebníka, nesmí však býti na újmu trvanlivosti budovy. Krytí slamou při souvislých stavbách není dovoleno.

§ 47.

Domy obytné mohou býti povoleny o pěti patrech; světlou výšku lze snížiti v nich pro místnosti obytné a pracovní až na 2 m 60 cm, v podkroví až na 2 m 40 cm.

§ 48.

V podkrovních bytech dovoluje se zatížení podlahy pouze 150 kg na 1 m² a lze užíti vazných trámů jako stropnic, při čemž budiž účelně a vhodně bráněno šíření požáru.

§ 49.

Klosety přípustno zřizovati v koupelnách, jsou-li tyto z předsíně přístupny a přímo větrány.

Tam, kde není soustavné kanalisace, dovolena jest dočasně soustava žumpová.

§ 50.

V domcích rodinných netřeba zřizovati schodiště i chodby ohnivzdorně a uzavřeně. Jich šířky i výšky mohou uchylovati se od předpisů dosavadních stavebních řádů.

§ 51.

Zřizováni chodníků a dvorů dlážděných jest na žádost stavebníka odročiti na dobu pozdější.

§ 52.

Ustanoveni předchozích paragrafů této hlavy vztahují se jen na stavby obytných domu, které se provádějí se státní podporou podle hlavy VI. a VIL, a na stavby, pro které se stavebník dožaduje úlev podle této hlavy. Kdo nechce užíti úlev této hlavy, jest povinen provésti stavbu dle předpisů stavebních řádů.

?Ta stavby obytných domů, prováděné se státní podporou podle hlavy VI. a VIL, jest vždy užíti ustanovení §§ 43 a 44.

Pro jiné stavby zůstávají v platnosti předpisy stavebních řádů.

Úřady a příslušnost.

§ 53.

Stavby podle ustanovení hlavy VI. a VII. podporované podřizují se evidenci, ústřednímu dozor u a rozhodování ministerstva veřejných prací a ministerstva sociální péče.

Vláda se zmocňuje, aby službu obou ministerstev pro účely tohoto zákona místně sloučila a kompetenci vhodně upravila.

Při zemských politických správách v Praze, Brně (pro Moravu a Slezsko), dále při úřadě ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě (pro Slovensko) a při civilní správě v Podkarpatské Rusi v Užhorodě (pro Podkarpatskou Rus) zřizují se zvláštní oddělení pro stavební ruch, jimž bude rozhodovati o stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných jako konečné a výlučné instanci odvolací. Jde-li o porušení této hlavy neb ohrožený veřejný neb státní zájem, jest přípustna mimořádná stížnost na ministerstvo veřejných prací.

§ 54.

Těmto orgánům náleží, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhaly k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.

§ 55.

Orgány tyto mohou od majitelů, uschovatelů nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb tyto předměty kdykoli požadovati, když je zřejmo, že jsou zadržovány z ohledů spekulačních, a mohou před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby předměty byly zabezpečeny.

Aby opatřiti mohly stavební hmoty a jiné k provedení stavby nutné potřeby, mají též právo, kdykoli prohlížeti všechny podniky, které vyrábějí, dodávají nebo dopravují stavební hmoty nebo jiné k provedení stavby nutné potřeby, šetříce ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

§ 56.

Přednosty oddělení pro stavební ruch v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě jmenuje vláda v prvé řadě z úředníků zemských výborů a zemských správních komisí. Ostatní personál přiděluje zemský politický úřad.

§ 57.

Rozhodnuti, jež orgány stavební v druhé instanci učiní, jest vydávati stranám jménem zemského politického úřadu, který jest, povinen rozhodnouti do 14 dnů.

§ 58.

Působnost zemského politického úřadu podle §§ 8, 43, 56 a 57 tohoto zákona vykonává na Slovensku úřad ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, v Podkarpatské Rusi civilní správa.

HLAVA DEVÁTÁ.

Ustanovení závěrečná.

§ 59.

Osobní a věcný náklad spojený s prováděním tohoto zákona hradí se z úvěru podle § 23.

§ 60.

Nařízením budou stanoveny podrobné podmínky státní podpory podlé §§ 27, 28 a 38 tohoto zákona, zejména jakým náležitostem musí vyhovovati žadatel o státní podporu zaručená zápůjčka, a dále podrobná ustanovení o povinnostech majitele domu, na kterém zápůjčka ta vázne, ustanovení o řízení o žádostech za státní podporu a jiné.

§ 61.

Nařízením budiž ustanoveno, jaká část nákladu musí býti upražena výnosem domu, a učiněno opatřeni, aby majitel domu byl zavázán úpravou nájemného přispívati k úhradě nákladu krytého státní podporou.

§ 62.

Ustanovení hlavy prvé a sedmé pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1922; ustanoveni hlavy druhé, třetí a osmé dnem 31. prosince 1923.

§ 63.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923.

§ 64.

Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.

Důvodová zpráva.

Zákon o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, čís. 100 Sb. z. a n., pozbude koncem roku 1921 působnosti právě ve svých nejdůležitějších částech. Tak lze vyvlastňovati pozemky podle něho jen do korce mlsu 1921; finanční podporu lze podle něho udíleti pouze na domy s malými byty, s jichž stavbou bude započato nejdéle do konce roku 1921.

Zákon o stavebním ruchu nemohl za poměrně krátkou dobu svého trvání míti dosud žádoucích účinků. Vyžaduje-li příprava stavebních projektů, jmenovitě těch, pro které nutno teprve vyvlastniti stavební pozemky a sháněti potřebný úvěr, doby poměrně dlouhé, takže plný účinek zákona bylo by lze sledovati teprve v příští stavební sezoně. Také ta skutečnost, že pramen hypotekárního úvěru z výnosu losové státní výpůjčky ještě ani nebyl otevřen, způsobil, že zákon ani nemohl se plně projeviti.

Tyto příčiny a neméně ovšem také důvod; že nedostatek bytů je dosud takového rázu, že vyžaduje nejštědřejší státní podpory, mluví pro to, aby zákon o stavebním ruchu byl aspoň ještě na rok 1922 prodloužen.

Navrhovatelé nemění ničeho na hlavních zásadách starého zákona. Změny a doplňky, které se navrhují, jsou odůvodněny poznatky z provádění zákona.

Nejdůležitější z nich jsou tyto: V hlavě I., jednající o vyvlastnění pozemků, rozšířeno právo na vyvlastnění pozemků také ve prospěch staveb nutného hospodářského příslušenství drobných zemědělců a malých provozoven drobných živnostníků, i když nejde současně o stavbu bytů. Plocha pozemku, kterou lze vyvlastniti, byla stanovena větší výměrou než dosud. Tato nová ustanovení přijdou vhod četným přáním, pronášeným z kruhů zemědělských a živnostenských.

Zvláštní péče věnována úpravě vyvlastňovacího řízení k tomu konci, aby bylo vskutku rychlé. Uvésti tu sluší jmenovitě zásadu koncentrace řízení a možnost vydati i podmínečný vyvlastňovací nález. Nově upraveny také právní účinky vyvlastnění co do disposic s vyvlastněným pozemkem.

Na instituci rozhodčích soudů mzdových podle hlavy II. a cenových soudů podle hlavy III. zákona nebylo ničeho měněno. Doba života těchto institucí jest příliš krátkou, aby byl možný konečný úsudek o jejich ceně a o jejich nutné reformě. Pouze u rozhodčích soudů mzdových vynecháním citace příslušného ustanovení ze zákona ze dne 5. prosince 1919, čís. 655 Sb. z. a n., bylo vysloveno, že funkce členů rozhodčích soudů nemá býti funkcí jen čestnou. Změny té je potřebí, aby členové soudů zvláště z řad zaměstnanců mohli býti za své funkce honorováni.

Z ustanovení hlavy IV. o losové výpůjčce mohlo býti převzato do nového zákona pouze ustanovení o použití výnosu jejího. V hlavě V. dává se zmocnění vládě, aby z výnosu losové výpůjčky poukázala také na rok 1922 částku až do 150,000.000 Kč na postavení obytných budov pro státní zaměstnance.

V hlavě VI., jednající o finanční podpoře a úlevách daňových a poplatkových, rozšířena byla podpora, ale ovšem jen ve výjimečných zvláštního zření hodných případech, také na stavby obytných domů zahájené soukromníky roku 1919 a 1920 a pak na stavby domů podle zákona ze dne 30. března 1920, čís. 219 Sb. z. a n., byly-li zahájeny před vyhlášením zákona o stavebním ruchu na základě řádně podané žádosti účelem tohoto nového ustanovení jest jednak napraviti křivdu, která se stala tím, že zákon o soukromém stavebním ruchu byl zákonem o stavebním ruchu beze všeho přechodu zrušen, a jednak pomoci oněm stavebníkům, kteří v letech 1919 a 1920 beze vší státní pomoci jen na svou vlastní sílu spoléhajíce pustili se do stavby, a pak následkem všeobecného stoupáni stavebních nákladů přišli do finančních nesnází.

Další významná novota spočívá v tom, že z prováděcího nařízení ze dne 21. května 1921, čís. 191 Sb. z. a n., byla do zákona převzata materielní ustanovení o obsahu různých způsobů finanční podpory: účelem této novoty je posíliti víru ve všeobecnou zákonnou závaznost státní podpory, jmenovitě ve způsobě záruky, nezměnitelnou pouhým nařízením. Na konstrukcí záruky byla provedena také ta významná změna, že závazky z titulu záruky přejímá stát netoliko vůči věřiteli zaručení zápůjčky, ale i vůči dlužníkovi, to jest vůči stavebníkovi a každému pozdějšímu vlastníkovi domu. Tím má býti stavebník zbaven obav, že by stát z důvodu regresu mohl kdysi na něm vymáhati všecky platy, které za něj z důvodu záruky učinil. Ovšem na povinnosti vlastníka dumu postaveného se státní zárukou, jak jest stanovena v § 58 cit. prováděcího nařízení, a která má za úkol přiblížiti nájemné v nových domech nájemnému ve starých domech, nemá tím býti ničeho měněno.

U způsobu podpory záležející ve spojení záruky s úrokovým příspěvkem vypuštěno bylo ustanovení dosavadního zákona, že příspěvek je platiti do pokladny věřitele zaručené zápůjčky, čímž konstrukce tohoto způsobu podpory uvedena v soulad s konstrukcí podpory ve způsobě státní záruky. Ustanovení hlavy VII. jednající o finanční podpoře provisorních staveb doznala změny v tom, že na příště nemají býti provisorní stavby vůbec podpor ovány. Za to rozšířena podpora do 60% stavebního nákladu vůbec na všechny úpravy budov nebo jich částí k účelům obývacím zahájené v roce 1919 až 1922, tedy i na úpravy podniknuté jednotlivci. Toto nové ustanovení vyhovuje praktické potřebě a příkazu hospodárnosti. Další novota spočívá v tom, že i těmto úpravám poskytuje se 20leté osvobození od daní a všech přirážek.

Ustanovení hlavy VIII., která v praxi zavdávala příčinu k pochybnostem, upravena vesměs s toho jednotného hlediska, že na všechna tato ustanovení sluší - jak to dosavadní zákon vskutku také zamýšlel - pohlížeti jako na úlevy z dosaváde platných stavebních řádů, na úlevy, kterých může, ale nemusí užíti stavebník, jenž staví s finanční podporou podle tohoto zákona, nebo jen používaje úlev ať co do technického provádění stavby nebo co do řízení podle této hlavy zákona.

Odchylná ustanovení stavebních řádů se tedy zákonem o stavebním ruchu nezrušují, nýbrž jen se vylučuje jejich působnost pro stavbu, která se s úlevami provádí. Volnost stavebníka, který staví s finanční podporou státu, je co do použití úlev této hlavy pouze potud obmezena, že musí podrobiti se zkrácenému řízení o žádostech za stavební povolení, jak je v této hlavě předepsáno.

Další novota záleží v tom, že odstraněna bylo ustanovení, podle něhož stavebník smí započíti se stavbou, kdyby obec žádost o stavební povolení do 14 dnů nevyřídila, a nahraženo ustanovením, že právo k rozhodnutí o stavebním povolení přechází v takovém případě k žádosti strany na zemský politický úřad. Toto nové ustanovení bude lépe vyhovovati zájmům všech zúčastněných stran.

Ostatní doplňky a změny nového zákona nedotýkají se zásad dosavadního zákona obmezujíce se jen na změny a doplňky, které praxe dosavadního zákona ukázala nutnými nebo účelnými, nebo které jsou odůvodněny s hlediska zákonodárné techniky.

V ohledu formálním se navrhuje, aby návrh tento přikázán byl výboru rozpočtovému a dopravnímu ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 9. prosince 1921.

Biňovec, inž. Bečka, Dubický, Bezděk, Langr, Hrušovský, dr. Blaho, dr. Hajn, dr. Hnídek, Němec, Pocisk, Malypetr, dr. Kubíček, Hladký, dr. Nosek, G. Navrátil, David, Kubál, dr. Matoušek, Rýpar, Čuřík, Kaderka, Marek.