Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
4. zasedání |
3240.
Návrh
poslance Rudolfa Mlčocha, Fr. Horáka a druhů týkající se lichevních soudů.
Zákon
ze dne.............1921,
kterým se mění působnost zákonů o lichevních soudech.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n. o lidových soudech pro trestání válečné lichvy (soudech lichevních), zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n. o trestání válečné lichvy a příslušná prováděcí ustanovení nabízená vládou republiky Československé ze dne 11. listopadu 1919, čís. 596 Sb. z. a n. a nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. listopadu 1919, čís. 597 Sb. z. a n. pozbývají platnosti.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřuje se ministr spravedlnosti.
Důvody:
Hlavní důvod ku zřízení zvláštních lichevních soudů, jejichž úkolem bylo v době válečné a poválečné, za éry tak zv. vázaného hospodářství, potírati co nejrozhodněji lichvu životními potřebami dnes již odpadl, neboť obchod i výroba uvolněny, vázané hospodářství zrušeno a volná konkurence jest opět jako v dobách normálních nejlepším regulátorem cen.
Než i prakse lichevních soudů naprosto zklamala a neodpovídá soudobému soudnictví, jelikož zvrhla se na vyložené šikanování chudých lidí, kteří celkem nedopustili se žádných vážných přečinů, tím méně zločinů a odsuzováni jsou jako zločinci na celou řadu měsíců do vězení. Kdežto velcí lichváři, kteří vyháněním cen zcela bezohledně využitkovali abnormálních hospodářských poměrů ku obrovským ziskům, lichevním soudům unikají, jsou lichevní soudy zahrnovány spoustou udání buď úplně bezpodstatných, nebo jsou před tyto soudy poháněni lidé, kteří z neznalosti, nebo z bídy dopustili se celkem nepatrných deliktů předražováním a jsou odsuzováni dle drakonického znění zákona a příslušných nařízení bezohledně k desetitisícovým pokutám a šestiměsíčnímu vězení.
Tato prakse lichevních soudů stává se ve velmi četných případech hotovým justičním bezprávím páchaným na malých, téměř nevinných lidech, takže mnozí tito nešťastníci ze zoufalství i sebevraždy se dopouští. Než před lichevní soudy jsou hnáni řádní menší obchodníci, živnostníci, malozemědělci, invalidé též i dělníci začasté i z důvodů politických i osobně mstivých.
Činnost lichevních soudů zklamala také proto, že přísedící z řad občanstva velmi často se k zasedání nedostavují, neboť nemohou se svým svědomím srovnati, aby odsuzovali chudé lidi, celkem nevinné, pro pár haléřů na půl roku do vězení a k desetitisícům pokuty. Dokonce i mnozí soudci z povolání a předsedové lichevních soudů otevřeně prohlašují, že jejich svědomí se již příčí tak drakonické rozsudky pro nepatrné delikty vynášeti.
Jeví se tudíž už nutnost platnost těchto výjimečných lichevních soudů omeziti a podrobiti přísné stíhání skutečné lichvy řádným soudům tak jak tomu bylo v dobách mírových.
S návrhem tímto nejsou spojeny žádné náklady, naopak zjednodušením agendy docílí se značných úspor.
Návrh buď přikázán ústavně-právnímu výboru.
V Praze dne 21. listopadu 1921.
Mlčoch, Horák; Vávra, Šamalík, Fr. Navrátil, Janalík, Kopřiva, Tománek, Tomik, Böllmann, Heller, Adamovský, Onderčo, Adámek, Pittinger, Kaiser, Windirsch, dr. Buday, Sedláček, Pastyřík, Bobok, Drobný, Najman, Hancko, Anděl, dr. Gažík, dr. Kmeťko, Röttel.