Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
4. zasedání |
3238.
Usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé
o vládním návrhu zákona (tisk sen. 227)
o původcovu právu k literárním; uměleckým hudebním a výtvarným a fotografickým dílům (tisk sen. 1099).
Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 78. schůzi dne 30. listopadu 1921 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne...............192
o původském právu k literárním, uměleckým hudebním a výtvarným a fotografickým dílům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Tímto zákonem chráněni jsou původci literárních, uměleckých hudebních a výtvarných a fotografických děl, která byla uveřejněna (§ 7 odst. 1,) v obvodu Československé republiky, a to i v územích, která se stala nebo stanou jejími součástmi; dále původci takových děl, kteří jsou státními občany Československé republiky, nechť bylo dílo uveřejněno v jejím obvodě nebo v cizině či vůbec nebylo uveřejněno.
§ 2.
Díla jiných původců jsou chráněna, ať dosud nevyšla či byla uveřejněna v cizině, podle obsahu státních smluv anebo pokud jest zaručena v příslušném státě alespoň formální vzájemnost podle vládního prohlášeni vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízeni.
§ 3.
Původské právo vztahuje se na dílo jako celek i na jeho části.
§ 4.
(1) Díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory z oboru literatury, umění hudebního neb výtvarného nebo vědy, ať byly jakýmkoli způsobem anebo v jakékoli způsobě zhotoveny nebo rozmnoženy.
(2) Jsou jimi zejména:
1. knihy, brožury, časopisy, dopisy nebo celé jejich sbírky, denníky a jiné soukromé záznamy neurčené pro tisk, jakož i jinaká slovesná díla z oboru literatury;
2. dramatická a dramaticko-hudební díla; choreografická, pantomimická, kinematografická nebo podobným postupem vytvořená díla pak, jsou-li pro svoje uspořádání jevištního příběhu nebo spojení předvedených příběhů zvláštními výtvory a byl-li děj ustálen pro jeviště jakýmkoliv způsobem;
3. literárním, uměleckým a vědeckým účelům sloužící kresby, plány, mapy, plastická zobrazení, náčrty, doby, fotografie a jiná zobrazení vědeckého nebo technického druhu, i když se podle svého hlavního účelu nepovažuji za umělecká díla;
4. přednášky a řečí pro poučení, zábavu nebo povzbuzení;
5. díla hudebního umění s textem anebo bez textu;
6. díla výtvarných umění, jako sochařství, kresby, malby, grafického, ryteckého, medailleurského a plastického uměni, uměleckého průmyslu, stavitelství, umění užitého, zahradního, výrobky zhotovené litografií a podobnými pochody, zeměpisné, místopisné, architektonické nebo vědecké plány a náčrty;
7. kinematografické snímky.
(3) Fotografickými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory, při nichž bylo použito fotografického nebo jiného jemu podobného pochodu jako nutného pomocného prostředku.
§ 5.
(1) Zákony, nařízení, rozhodnutí úřadů, veřejné spisy a listiny, veřejné projevy, jakož i řeči a přednášky proslovené při jednáních a poradách o veřejných záležitostech nejsou o sobě chráněny. Chráněna jsou však vydáni soustavně spořádaná nebo výkladem opatřená a souborná vydání veřejně proslovených řečí, posudků a jiných projevů; k těmto vyžaduje se svolení původcova nebo jeho právního nástupce.
(2) Ochrany nemají obchodní oznámení, cenníky, vysvětlení a návody, které se přikládají pro poučení odběratelů ku průmyslovým výrobkům, pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího nebo společenského života, leda by podle svého obsahu nebo způsobu měly povalen literárního neb uměleckého díla.
§ 6.
Jako původní díla chráněny jsou také bez újmy původskému právu na původním díle překlady, přizpůsobení;(adaptace), hudební úpravy a jinaká samostatná zpracování literárních, uměleckých hudebních a výtvarných děl, jakož i sbírky z těchto děl, jsou-li jednotným celkem (§ 29).
§ 7.
(1) Dílo jest uveřejněno toho dne, kterého bylo řádně (s volí oprávněného) učiněno přístupným veřejností buď samo nebo v rozmnoženině (napodobenině), t. j. poprvé veřejně rozšiřováno nebo za tím účelem vydáno, pokud se týče provozováno nebo vystaveno.
(2) Za vyšlé se považuje, jakmile byly jeho rozmnoženiny (napodobeniny) dány po právu do odbytu po živnostensku.
(3) Dílo výtvarného umění a fotografie považují se za vyšlé jen tehdy, když jejích rozmnoženina nebo napodobenina je podává v téže tvárné způsobě a podstatně nezměněné.
(4) Podle těchto ustanovení se posuzuje také místo, kde bylo dílo uveřejněno. Díla, která byla uveřejněna zároveň v obvodě, kde platí tento zákon, a mimo něj, považují se za uveřejněná v tomto obvodě.
§ 8.
(1) Původcem díla jest, kdo je vytvořil. Za původce překladu považuje se překladatel, a jiného zpracování, kdo je zpracoval.
(2) Přenese-li se literární nebo hudební díla osobním přednesem na nástroje sloužící mechanickému přednesu, pokládá se to za zpracování díla a jest původcem díla takto vytvořeného, kdo je do nástroje přednesl.
§ 9.
(1) K dílům vytvořeným společně několika osobami, při kterých nelze rozlišovati činnost jednotlivých osob vůbec aneb aniž by byla porušena celistvost díla, přísluší původské právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. Dílem nakládati, tedy zejména rozhodovati o jeho vydání, rozmnožení, provozování mohou toliko všichni souhlasně. Nedohodnou-li se, rozhodne soud v řízení sporném, přihlížeje také k literárnímu, uměleckému a vědeckému zájmu spolupůvodců.
(2) Každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhati porušení společného původského práva.
(3) O převodu podílu, který má každý z nich na, původském právu, ptati ustanovení §§ 18 a 19, věta 1.
§ 10.
(1) K dílům, která jsouce sestavena ze samostatných příspěvků několika spolupracovníků přes to tvoří jednotný celek, jest dvojí původské právo k celku přísluší vydavateli, a není-li pojmenován, nakladateli, k jednotlivým příspěvkům jejich původcům. Tito vydávajíce své příspěvky o sobě jsou povinni, udati dílo, ve kterém původně byly uveřejněny.
(2) Spojí-li se literární dílo s hudebním nebo s vyobrazením anebo dílo výtvarných umění s fotografickým anebo taková díla s literárním anebo hudebním, považuje se i po spojení tvůrce každého za původce.
(3) Ku provozování opery nebo jiného díla hudebního umění, k němuž patří text, má pořadatel zapotřebí toliko svolení toho, jemuž přísluší původské právo k hudební části.
§ 11.
(1) Uveřejňují-li právnické osoby veřejného práva nebo rázu jako vydavatelé poprvé dílo, na němž nejsou udáni původci, pokládají se za původce.
(2) Skutečný původce může rok po tom, kdy byl příspěvek uveřejněn, jím volně nakládati, pokud není jinak ujednáno.
§ 12.
(1) Příspěvky, které jsou chráněny původským právem a byly vydány v občasných dílech (časopisech, ročenkách, kalendářích a j.), může původce naložiti v původní řeči jinak bez svolení vydavatelova, a nebyl-li udán, bez svolení nakladatelova teprve rok po tom, kdy příspěvek byl uveřejněn, leč by byla jinak smluveno.
(2) O příspěvcích v jiných souborných dílech než občasných platí toto ustanovení, pokud původce neobdržel za příspěvek odměny.
§ 13.
(1) Pokud není dokázán opak, považuje se za původce vydaného díla ten, jehož právo jméno jest jakkoliv udáno na rozmnoženinách anebo na dílu výtvarných umění nebo fotografickém nebo na jeho rozmnoženinách, u děl pak, která byla vřed vyjitím veřejně provozována nebo přednesena, ten, kdo při ohlášení veřejného provozování nebo přednesu byl označen za původce.
(2) Zejména stačí udati jméno na titulním listu nebo pod věnováním anebo předmluvou, na počátku nebo konci díla, u společných děl z rozličných příspěvků na počátku nebo konci každého příspěvku nebo v jejich obsahu, u příspěvků vycházejících v pokračován na počátku nebo na konci celého díla, u děl výtvarných umění a fotografických stačí, je-li uvedeno jméno na díle samém anebo na podkladu, na kterém jest upevněno.
§ 14.
(1) Díla, která byla uveřejněna neuvádějíce pravého jména původcova, jsou bezejmenná nebo pod nepravým jménem vydaná (tajnojmenná). U nich jest vydavatel, a není-li udán, nakladatel oprávněn, hájiti práv příslušejících původci.
(2) Vydavatel, po případě nakladatel, malí bez dalšího důkazu práva právního nástupce bezejmenného noho tajnojmenného původce.
(3) Za nepravé jméno se nepokládá, bylo-li k občanskému jménu připojeno jiné, pila uveřejněná pod známým literárním aneb uměleckým jménem jako jménu původcovým jsou rovna dílům s pravým jménem.
§ 15.
(1) U fotografií zhotovených po živnostensku přísluší původské právo majiteli živnosti.
(2) Podobizny objednané za odměnu může objednatel nebo jeho právní nástupce sám rozmnožovati nebo dáti bezplatně rozmnožiti k vlastní potřebě nebo ku bezplatnému zcizení, ale je-li to dílo výtvarných umění, pokud jeho původce žije, jinou osobou jenom jiným postupem, než bylo původní dílo zhotoveno (§ 40, č. 2,); jinak zůstává vyhrazeno původské právo původní a jeho právnímu nástupci (§ 22).
(3) U fotografických podobizen lze vykonávati výhradná oprávnění podle § 42 odst. 1, vždy jen s svolením zobrazené osoby; vyňaty jsou fotografické podobizny zhotovené k veřejným, úředním anebo vzdělávacím účelům. Zemřela-li zobrazená osoba, jest třeba do pěti let po její smrti svolení pozůstalého manžela a dětí, a není-li jích, rodičů. Toho není třeba, jde-li o osobu veřejně působivší neb o podobizny ze současných dějin, anebo o takové, jež nebyly zhotoveny na zakázku a jichž uveřejněni slouží vyšším uměleckým zájmům. Je uveřejniti jest však vyloučeno, dotýká-li se to oprávněných zájmů těchto příbuzných anebo bylo-li jimi důvodně zapověděno uveřejnění.
§ 16.
Původské právo a jeho výkon nejsou podmíněny tím, že byly splněny nějaké formálnosti; nezávisí také na tom, zda jest chráněno ve státě, k němuž náleží původce.
§ 17.
(1) Pokud přísluší původské právo původci, jeho dědici nebo právnímu nástupci, který nenabyl práva původského za úplatu, nemůže býti postiženo exekučními nebo zajišťovacími prostředky; exekuce na dílo samo jest vyloučena, pokud nebylo ještě uveřejněna nebo rozhodnutím osoby k tomu oprávněné k uveřejnění určeno. Přípustny jsou úkony ty proti ním jen na rozmnoženiny nebo napodobeniny již hotové, na díla výtvarného umění dohotovená na prodej a kde to zvykem, původcem vlastnoručně znamenaná a na všechny majetkové požadavky nabyté z původského práva. Při výkonu dbáti jest nehmotných zájmů původcových.
(2) Z exekuce proti jmenovaným jsou vyloučeny také formy, desky, kameny a jiná zařízení, jež jsou výhradně určeny k rozmnožování díla.
§ 18.
Původské právo přechází na dědice; od úmrtní právo se na ně nevztahuje.
§ 19.
Původce nebo jeho dědíc může smlouvou nebo pořízením na případ úmrtí jiným přenechati omezeně nebo neomezeně původské právo. Přes to zůstává původci nebo jeho dědicům původské právo, pokud jde o ochranu nehmotných původcových zájmů. Zanikne-li převedené práv v osobě singulárního nástupce nebo jeho právních nástupců před projitím ochranné lhůty, nabývá právo původcovo a jeho dědiců původního rozsahu.
§ 20.
Původce může již předem platně nakládati určitým dílem, které vytvoří. Ale smlouva, kterou někdo se zavazuje, že přenese právo ke svým budoucím dílům vůbec anebo k celému jích druhu anebo třeba jen k jednotlivému dílu, ale na dobu delší tří let, může býti kdykoliv vypověděna tou neb onou stranou. Zřeknutí se tohoto práva výpovědního nemá právního účinku. Nebyla-li smluvena kratší, jest výpovědní lhůta rok.
§ 21.
(1) Převede-li původce jakékoliv dílo (literární, umělecko hudební a výtvarné, neb fotografické) do vlastnictví jiného, nepřevádí tím na něho bez zvláštní úmluvy ještě původského práva podle tohoto zákona.
(2) Převede-li však při dílu výtvarných umění nebo fotografickém rozmnožovací prostředek (formu, desku, dřevoryt a pod.), má se za to, že převedl také rozmnožovací právo.
§ 22.
(1) Vlastník díla má sice trpěti, aby původce nebo jeho právní nástupce mohli vhodným způsobem vykonati právo původci příslušející, není však povinen dílo k tomu konci vydati.
(2) Bylo-li převedeno na jiného původské právo, nemá nabyvatel práva, něco připojiti, zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, jeho označení nebo pojmenování původce, pokud tu není úmluvy. Změněno může býti jen, co ani původce nemůže právem odepříti.
(3) Na díle výtvarného uměni smějí býti jinou osobou vyznačeny původcovo jméno nebo značka jen s jeho svolením.
§ 23.
(1) Přenechal-li původce své dílo jinému za tím účelem, aby je vydal anebo veřejně provozoval, a nebylo-li jevištní dílo po tři léta provozována, jiné po dvě léta vydáno nebo provozováno od odevzdání úplného rukopisu nebo původního díla, aniž původce k tomu svolil anebo ta zavinil, má původce nebo jeho právní nástupce právo domáhati se náhrady škody a mimo to buď od smlouvy odstoupiti anebo na jejím splnění trvati. Odstoupí-li od smlouvy, může dílem volně nakládati a také vrácení díla žádati, aniž by byl povinen vrátiti přijaté úplaty.
(2) Ustanovení prvního odstavce platí také, když nebylo rozebrané dílo, jež bylo přenecháno k opětnému vydání, bez vůle a víny původcovy znovu vydáno po dvou letech ve lhůtě dodatečně dané.
(3) Díly jevištními a hudebními, která byla zadána ku opětnému provozování, může původce po třech letech od posledního provozování volně naložiti, ač-li nebyla smluvena kratší lhůta provozovací nebo nebyl dříve vyčerpán smluvený počet provozování.
(4) Původce nemůže se smlouvou zříci práv vyhražených mu podle předcházejících odstavců.
§ 24.
Kdo naloží neoprávněně, t. j. bez přivolení původcova nebo jeho právního nástupce (§§ 18-21) aneb osoby oprávněné hájiti původcových práv (§ 14), dílem způsobem vyhraženým tímto zákonem výlučně původci, poruší jeho právo a jest za to odpověden podle platných všeobecných ustanovení i podle zvláštních předpisů tohoto zákona.
§ 25.
(1) Dá-li někdo bez potřeby věcí odůvodněné dílu označení, zejména titul nebo vzezření díla jiného původce a je-li to způsobilým uvésti obecenstvo v omyl o totožnosti těchto děl, může původce onoho díla nebo jeho právní nástupce žádati náhradu škody.
(2) To platí též, bylo-li označení nebo vzezření díla tak nepatrně nebo nezřetelně změněno, že může obecenstvo postřehnouti tento rozdíl toliko při zvláštní pozornosti.
(3) Bylo-li však zúmyslně použito téhož anebo podobného označení nebo vzezření, nastává ochrana původského práva podle §§ 24 a 52.
(4) Jde-li zejména o postupné neb občasné dílo, může také původce onoho žádati u trestního soudu (§ 53), aby bylo zapověděno používati dále klamavého označení nebo vzezření díla jiného.
Oddíl II.
Obsah původského práva.
a) U literárních děl.
§ 26.
(1) Původce má výhradně právo dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožovati, překládati, po živnostensku rozšiřovati, používati ho ku přenesení na nástroj pro poslech anebo ku podání obsahu kinematografií nebo podobným postupem a pokud není díla vydáno, je veřejně přednášeti jakož i k tomu svoliti.
(2) Má také výhradně právo, díla jevištní a kinematografická (§ 4, č. 2) veřejně provozovati, dáti provozovati a k veřejnému provozování svoliti, a byla již uveřejněna či nikoliv, a pokud jde o literární díla, nechť jsou v původní řeči či v překladu; může dále od toho, kdo některé dílo veřejně provozuje nebo dává provozovati, požadovati přiměřenou odměnu (provozovací honorář).
(3) Není třeba, aby původce uveřejňuje díla si vyhradil překlad nebo provozovací právo anebo zapověděl je přeložiti nebo veřejně provozovati.
§ 27.
(1) Stati uveřejněné v novinách mohou býti v jiných otištěny, není-li to výslovně zapověděno a nezkomolí-li se při tom jejích smysl. Vždy však musí býti udán zřetelně pramen. Stačí, je-li zápověď uvedena všeobecně na čelním místě těch kterých novin.
(2) Původci novinářských statí a jeho právnímu nástupci jest, vyhrazeno právo, je vydati jednotlivě nebo souborně v samostatné knižní úpravě.
(3) Feuilletonové romány, novely a jiná pojednání zábavného, vědeckého, technického neb uměleckého obsahu uveřejněné v denních listech anebo v periodických časopisech nesmějí býti jinde otištěny bez původcova svolení, byt i nebyla výhrada podle odstavce 1. učiněna.
(4) Zprávy a telegramy politického obsahu, pak denní novinky a smíšené zprávy mohou z novin a časopisů býti jinde otištěny.
§ 28.
Zprávy a zápisky sebrané a rozmnožené za tím účelem, aby byly uveřejněny v denních listech, jsou potud chráněny, dokud jich neuveřejnil některý z listu k tomu oprávněných (§ 27, odst. 1,).
§ 29.
Dovoleno není, přímo ani nepřímo bez svolení přizpůsobiti dílo (adaptace), jako zpracovati román, novelu, báseň a pod. v jevištní neb kinematografické dílo (zdramatisovati, zfilmovati) nebo naopak, pokud se tím nevytvoří nové samostatné dílo.
§ 30.
Původské právo poruší zejména, kdo:
1. uveřejní dílo dosud neuveřejněné;
2. vydá výtah, zpracuje, zdramatisuje nebo zfilmuje dílo, když nové dílo podává v podstatě toliko původní nebo jeho části, nemajíc rázu původního samostatného díla;
3. veřejně provozuje bez svolení jevištní neb kinematografické dílo neb jeho zpracování nebo překlad anebo dílo zdramatisované;
4. otiskne dílo proti nakladatelské smlouvě;
5. zhotoví větší počet výtisků nebo rozmnoženin, než jest dovoleno nakladateli;
6. přenese dílo bez svolení na nástroj nebo příslušenství jeho, jež jsou určeny k mechanickému přednesu.
§ 31.
Původského práva neporušuje, kdo:
1. v samostatném literárním díle uvede doslovně jednotlivá místa nebo drobné části vydaného díla udav původce nebo pramen;
2. převezme do samostatného literárního celku,. který jest svým hlavním obsahem vědeckým dílem, v rozsahu ospravedlněném účelem toho jednotlivá drobná uveřejněná díla nebo jednotlivé náčrtky, kresby nebo napodobeniny vyšlých děl výtvarných umění toliko k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část jedné třetiny, nejvýše však jednoho tiskového archu díla, z něhož byla převzata, a to použitého, a je-li tu pochybnost, posledního vydání.
Ke sbírkám, které byly uspořádány z děl několika původců kromě sbírek ke školní, vyučovací nebo kostelní potřebě (čítanek, učebnic, modlitebních knih a zpěvníků), vyžaduje se však souhlasu žijících původců. Vždy jest nutno udati původce nebo použitý pramen;
3. uvede prostě obsah uveřejněného díla nebo řeči (přednášky) veřejně proslovené udav původce;
4. otiskne již vydaná slova, náležejíc k hudebnímu dílu, bud ve spojení s hudebním dílem anebo toliko, aby jich bylo použito při provozování a naznačí-li toto určení, a pojmenuje-li původce, pokud tento výslovně nezakázal takového použití. Vyňaty jsou však texty oratorií, oper; operet a zpěvoher vůbec;
5. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu nemaje úmyslu je rozšiřovati a z nich získati příjmu;
6. použije ku veřejnému provozováni řádně rozšířených zařízení sloužících k mechanickému přednesu;
7. vydá dopis nebo sbírku dopisů ve prospěchu veřejném nebo z důvodů zřejmě vyvažujících zájem původcův aneb oprávněných osob.
b) U hudebních děl.
§ 32.
(1) Původce má výhradně právo, dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožovati, po živnostensku rozšiřovati, veřejně i mimo jeviště provozovaní a ha používali k mechanickému přednesu, jakož i k tomu svolati.
(2) Není třeba, aby původce vydávaje dílo i výslovně vyhradil provozovací právo. Původci ručí v každém případě za odměnu za provozování ten, kdo veřejné jeho provozování pořádá.
§ 33.
(1) Původcům hudebních děl přísluší výlučné právo dovoliti, aby:
1. byla přenesena na nástroje zhotovené po živnostensku k veřejnému mechanickému přednesu;
2. byla veřejně provozována těmito nástroji.
(2) Na nástrojích anebo deskách, válcích a podobných součástkách, na nichž lest dílo rozmnoženo, buď označen původce díla.
(3) Původce jest oprávněn, domáhati se soudně zákazu, dílo provozovati, bylo-li přenesením pozměněno nebo zkomoleno.
(4) Má se za to, že takto dílo zpracoval, kdo je přednesl anebo při zařízeních po živnostensku zhotovených majitel živností.
§ 34.
(1) Původské právo poruší zejména, kdo:
1. vydá bez svolení výtah, směs nebo jinou úpravu díla nebo je veřejně provozuje;
2. použije cizí hudební myšlenky bez původcova souhlasu a uměleckého zdůvodnění ke zpracování, jež není zvláštním samostatným dílem.
(2) Jinak platí obdobně ustanovení § 30.
§ 35.
(1) Původského práva neporušuje, kdo:
1. zpracuje cizí hudební myšlenku ve zvláštní samostatné dílo hudební;
2. uvede jednotlivá místa uveřejněného hudebního díla v jiném díle nebo veřejné, udav původce nebo pramen;
3. převezmu jednotlivé drobné vydané skladby do vědeckého, podle hlavního obsahu samostatného díla, nebo do sbírek písní z vydaných děl různých skladatelů jako školní potřebu, kromě sbírek pro hudební školy, pokud rozsah jest účelem ospravedlněn; vždy jest však nutno udati původce nebo použitý pramen;
4. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu, nemaje v úmyslu je rozšiřovati a z nich získati příjmu;
5. použije k veřejnému provozování řádně rozšířených zařízení určených k mechanickému přednesu;
6. veřejně provozuje vydané dílo při slavnostech, k nímž jest bezplatný přístup aneb provozuje je nevýdělečně a výtěžek jest výhradně určen a odevzdán k dobročinnému účelu.
(2) To však neplatí o veřejném provozování jevištních děl.
§ 36.
(1) Dovolil-li původce línému, aby dílo rozmnožoval po živnostensku k mechanickému přednesu, může kdokoliv jiný, kdo má v obvodu působnosti tohoto zákona své bydliště nebo svůj hlavní živnostenský závod, není-li odůvodněných námitek proti jeho umělecké a technické výkonnosti žádati, aby mu to také bylo dovoleno za přiměřenou náhradu: nerozhodne jest, převedl-li či nepřevedl-li původce na onoho výlučné oprávnění.
(2) Toto svolení opravňuje rozšiřovati nástroj jen v obvodů působností tohoto zákona a vyvážeti jej do států, ve kterých není původce v té příčině chráněn, pokud není smlouvou jinak ustanoveno. Takto zhotovených nástrojů může býti bez dalšího svolení používáno k veřejnému přednesu.
(3) Patří-li k hudebnímu dílu jako text chráněně literární dílo, jehož původce i němu povolil, aby je po živnostensko rozmnožoval k mechanickému přednesu, platí ustanovení odstavce 1, také o textu. Místo původce textu jest však oprávněn původce hudebního díla dáti povolení; dal-li je, vyplatí původní textu přiměřenou část náhrady.
(4) Převedl-li původce výlučné oprávnění své k mechanickému provozování obmezeně na jiného, může sám dáti svolení dalšímu; převedl-li je neobmezeně, musí svoliti k tomu i jeho právní nástupce.
(5) Původce jest povinen přiměřený díl náhrady dáti dřívějšímu oprávněnému, t. j. tomu, kdo dříve byl oprávněn dílo rozmnožovati.
(6) Nevyhoví-li původce po případě právní nástupce žádostí za svoleni, může za ně žádáno býti u okresního soudu, u něhož má původce (právní nástupce) svůj obecný soud ve sporných věcech, není-li však takového soudu v obvodě působnosti tohoto zákona, u okresního soudu v Praze Staré Město. Soud rozhoduje řízením nesporným.
c) U děl výtvarných umění.
§ 37.
(1) Původce má výhradně právo, dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, veřejně vystavovati, rozmnoženiny nebo napodobeniny po živnostensko rozšiřovati a po živnostensko předváděti mechanickými neb optickými zařízeními.
(2) Napodobením jest nejen provedení díla podle plánů a návrhů, nýbrž i provedení díla, zejména stavitelského umění, bodle hotového díla.
§ 38.
(1) Původce díla, které vzniklo napodobením díla výtvarných umění má k němu stejné právo jako k původnímu, byla-li napodobenina zhotovena jiným uměleckým postupem, než použil původce původního díla. Napodobuje-li se napodobenina, vyžaduje se též souhlasu původce díla původního.
(2) Není dovoleno, označiti napodobeninu jménem anebo značkou původce díla původního.
§ 39.
(1) Původské právo poruší zejména, kdo napodobí původní dílo bez souhlasu:
1. i jiným postupem, než kterého použil původce;
2. nepřímo podle napodobeniny;
3. na stavitelském díle nebo na průmyslovém výrobku.
(2) Jinak platí obdobně ustanovení § 30.
§ 40.
Původského přána neporuší, kdo:
1. vytvoří nové samostatné dílo, při němž volně použije některého díla výtvarných umění;
2. napodobí dílo malířského nebo grafického umění plastickým uměním anebo naopak;
3. zhotoví napodobeninu k vlastni potřebě nemaje úmyslu z ní získati příjmu (§ 38, odst. 2,) a není-li provedena zcela nebo přibližně v původní velikostí. Napodobiti dílo stavitelského umění stavbou padle něho vůbec a rozmnožovati nebi napodobiti dílo za úplatu v jakékoliv způsobě, není bez svolení dovoleno;
4. rozmnožuje nebo napodobuje díla umístěná trvale na místech veřejně přístupných, kromě děl umění malířského nebo kreslícího, uměním kreslícím nebo malířským anebo fotografií. Není však dovoleno napodobiti plastická díla uměním plastickým; při díle stavitelského umění lze napodobiti a rozmnožovati jen zevní pohled;
5. převezme napodobeninu nebo rozmnoženinu podle § 31, č. 2;
6. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny nebo napodobeniny uveřejněných děl, aby byly předvedeny mechanickými neb optickými zařízeními při vědecké nebo poučné přednášce a je při ní předvede, koná-li se přednáška nevýdělečně nebo k dobročinnému účelu.
§ 41.
(1) Původci díla výtvarného umění a jeho dědící neb odkazovníku přísluší podíl z výtěžku, jehož bylo dosaženo veřejnou dražbou po dobu, po kterou jest dílo chráněno, přesahuje-li výtěžek dvojnásobnou kupní cenu, za kterou původce dílo zcizil. Podíl činí dvacet procent z rozdílu mezí touto cenou a dražebním výtěžkem, a při každé další dražbě mezí jejím výtěžkem a cenou, z které naposled podíl obdržel aneb obdržeti mohl.
(2) Úřad nebo oprávněný podnikatel dražbu provádějící zadrží a vyplatí podíl oprávněnému z dražebního výtěžku, ale jen tenkráte, jest-li že původce před dražbou oznámí jemu svůj nárok a před výplatou prokáže původní cenu.
(3) Právo původcovo na podíl dle odstavce 1, nemůže býti úmluvou ani obmezeno ani vyloučeno.
d) U fotografických děl.
§ 42.
(1) Původce má výhradně právo, dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, veřejně vystavovati, veřejně mechanickými neb optickými zařízeními předváděti a rozmnoženiny (napodobeniny) po živnostensku rozšiřovati.
(2) Napodobeniny pokládají se za zpracování, leda že by stejným fotografickým postupem opakovaly původní dílo. Je-li napodobenina dílem výtvarných umění, chrání se podle ustanovení o takových dílech.
(3) Ustanovení o fotografických dílech nevztahují se však na taková díla, jimiž má býti nakládáno podle ustanovení pro ně platných jako rozmnoženinami nebo napodobeninami literárních anebo uměleckých anebo součástkami literárních děl dosud chráněných.
(4) O fotografických dílech platí obdob ně ustanovení, §§ 30 č. 1 až 6, 31 č. 2 a 5, 9, 40 č. 1 až 3, 6,
§ 43.
(1) Tatáž práva má původce samostatného kinematografického díla nebo díla podobným postupem zhotoveného, jakož i takovýchto děl zhotovených podle jiného literárního neb uměleckého díla, pokud dal uspořádáním hry nebo spojením líčených události dílu ráz osobitého samostatného díla.
(2) Za původce považuje se režisér, není-li jinak ujednáno.