Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Poplatek z tuzemských směnek s určitou dobou splatnosti, z jejichž obsahu jde s určitostí na jevo, že jsou splatny do tří měsíců a pěti dní ode dne vydáni v nich uvedeného, snižuje se - není-li podle ustanoveni dosavadních odůvodněn poplatek podle stupnice II - na částku připadající podle této sazby:

Při směnečných částkách nad Kč 2000.- budiž 2 každých dalších Kč 2000.- zaplacen další poplatek Kč 2.-, při čemž zbytek menší než Kč 2000.- budiž počítán za plných Kč 2000.--.

(2) Lhůta tří měsíců a pěti dní se počítá takto: Nejprve se určí poslední den lhůty tří měsíců. Tímto dnem jest ten den třetího měsíce následujícího po měsíci vydání směnky, který svým číslem odpovídá dni vydání ve směnce uvedenému; chybí-li tento den v třetím měsíci, pokládá se za poslední den tříměsíční lhůty poslední den tohoto měsíce. Dalších pět dní se počítá podle kalendáře.

§ 2.

(1) Převedou-li se směnky uvedené v §u 1 dále po uplynutí tři měsíců a pěti dní, ale před uplynutím šesti měsíců ode dne svého vydání, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle čl. I. §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n. O těchto směnkách platí obdobně dosavadní ustanovení o směnkách, které jsou podrobeny sazbě citovaného čl. I. §u 2, již při svém vydání.

(2) Převedou-li se směnky uvedené v §u 1 dále po uplynutí šesti měsíců ode dne svého vydání, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle stup. II.

Poplatek z písemných prodloužení tuzemských směnek se řídí, nečiní-li prodloužení více než tři měsíce, sazbou uvedenou v §u 1, činí-li více než tři měsíce, ale ne více než šest měsíců, sazbou uvedenou v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n., a činí-li více než šest měsíců, sazbou stup. II.

§ 4.

(1) Pokud v následujícím § b není ustanoveno jinak a dokud strana nedokáže opak, platí o směnkách, v nichž schází údaj dne vydání nebo není určena doba splatnosti nebo schází obojí, domněnka, že se zaplacení má či mělo státi pozdě] i než za šest měsíců po vydání směnky, je-li to směnka tuzemská, a později než za dvanáct měsíců po vydání směnky, je-li to směnka cizozemská. Totéž platí tenkráte, je-li některý z obou těchto údajů nebo jsou-li oba tak nejasné nebo neurčité, že se den vydání nebo doba splatnosti směnky nedá spolehlivě zjistiti.

(2) Nedotčena zůstávají však dosavadní ustanovení, běží-li o směnku na viděnou nebo za určitou dobu po viděné splatnou, a je-li den vydání směnky označen dostatečně jasně a určitě.

§ 5.

(1) Ustanovení prvého odstavce předchozího 5 4 neplatí o tuzemských směnkách, na něž se tento odstavec vztahuje, je-li z poznámky, na líci směnky nad textem směnečného prohlášení inkoustem připojené, patrno, že to, co ve směnce schází, má býti vyplněno teprve pozdě] i podle potřeby (na př. slovy "Krycí směnka" nebo "Co schází, bude doplněno podle potřeby později").

(2) O směnkách v předchozím odstavci blíže označených platí naopak nevývratná domněnka, že jsou nebo budou splatny později než za tři měsíce a pět dní, nejpozději však do šesti měsíců po dni vydání. Tato domněnka potrvá a nenastane zmírnění poplatkové povinnosti směnky a vrácení poplatku, třebas bude směnka vyplněna tak, že bude splatna do tří měsíců a pěti dní po vydání.

(3) Předpokladem výhody podle předchozího odstavce však jest, že směnka, až bude ve všem řádně vyplněna, nebude splatna později než do šesti měsíců po dni vydání; byla-li by splatna později, bude tato delší doba oběhu rozhodna pro poplatkovou povinnost směnky, aniž by při tom bylo dovoleno, nedostávající se poplatek dodatečně doplniti.

§ 6.

Schází-li ve směnce tuzemské údaj směnečné částky, je-li však zároveň z poznámky, na líci směnky nad textem směnečného prohlášení inkoustem a slovy připojené, patrno, do jaké nejvyšší směnečné částky má směnky býti použito (na př. "Směnka použitelná do dvou set tisíc Kč"), jest, dokud směnka nebude vyplněna směnečnou částkou ještě vyšší, ona nejvyšší částka bezpodmínečně rozhodna pro výměru směnečného poplatku, a nenastane zmírnění poplatkové povinnosti směnky a vrácení přeplatku, třebas bude směnka vyplněna směnečnou částkou, která oné nejvyšší částky nedosahuje; rovněž se nevrátí žádným způsobem přeplatek, byl-li použitím úředního směnečného blanketu nebe kolkových známek anebo přímo zaplacen poplatek vyšší, než jaký stačil podle vyznačené na směnce nejvyšší částky.

§ 7.

(1) Není-li směnka s nevyplněnou směnečnou částkou opatřena poznámkou po rozumu předchozího § 6, nebo nelze-li z jiných příčin použíti ustanovení § 6 (na př. schází-li náležitost § 9, nebo jde-li o směnku cizozemskou), jest, dokud směnka nebude vyplněna směnečnou částkou vyšší, pro výměra směnečného poplatku rozhodna:

1. směnečná částka Kč 100.000.-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle stupnice v §u 1 tohoto zákona stanovené;

2. směnečná částka Kč 50.000.-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle stupnice stanovené v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.;

3. směnečná částka Kč 10.000.-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle poplatkové stupnice Il.

(2) žádným způsobem však nenastává zmírnění poplatkové povinnosti směnky a nevrátí se přeplatek, byl-li použitím úředního směnečného blanketu nebo kolkových známek anebo přímo zaplacen poplatek vyšší, než jakému jest podrobena směnečná částka, podle prvého odstavce předpokládaná, nebo, byla-li směnka později vyplněna sumou menší, než jest tato předpokládaná směnečná částka.

§ 8.

Ustanovením §§ 4 až 7 se soukromoprávní poměr, jenž trvá mezi stranami v příčině směnečné částky a doby splatnosti směnky, v ničem nemění.

§ 9.

Ustanoveni §§ 5 a 6 platí jen tenkráte a potud, jestliže a pokud jest směnečným věřitelem a v držení směnky ústav nebo podnik, který podle svých stanov nebo platných proň jinakých organisačních ustanovení jest oprávněn provozovati obchody peněžní a úvěrní, anebo kupec plného práva, který takové obchody provozuje po živnostensku (bankéř).

§ 10.

Ustanoveni předešlých §§ platí obdobně i o kupeckých poukázkách, pokud jsou podrobeny poplatkům směnečným.

§ 11.

Nebylo-li řádným způsobem vyhověno poplatkové povinnosti podle sazby uvedené v §u 1, řídí se poplatek zvýšený dvakrát tak vysokým násobkem poplatku zkráceného, jakým se řídí podle ustanovení dosavadních tenkráte, když není řádným způsobem vyhověno poplatkové povinnosti podle sazby uvedené v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.

§ 12.

Dosavadní zákonná ustanovení o směnečných poplatcích, pokud nebyla tímto zákonem změněna, platí nadále a dlužno jich na směnky pod tento zákon náležející užíti obdobně.

§ 13.

Finanční správa jest k účelům kontroly oprávněna požadovati od osob, ústavů a podniků, které se zabývají poskytováním úvěru, aby jejím orgánům předložily směnky, jež u sebe mají, a své zápisy k nim se vztahující.

§ 14.

Vláda se zmocňuje, aby při prodeji a výměně úředních směnečných blanketů vybírala ke krytí výrobních nákladů přiměřený poplatek.

§ 15.

(1) Ustanovení zákona ze dne 7. dubny. 1920, č. 249 Sb. z. a n. platí obdobně také o listinách stejného druhu, na jaký se uvedený zákon vztahuje, podrobených poplatkům podle zákonných ustanovení právní soustavy uherské. Znění uvedeného zákona bude pro tento úhel upraveno nařízením.

(2) Následky spojené s tím, že listiny uvedené v odstavci předcházejícím, jejichž poplatnost vznikla v době mezi počátkem účinnosti uvedeného zákona a tohoto zákona, nebyly řádně zpoplatněny podle zákonných ustanovení v této době platných, nepřihlížejíc k uvedenému zákonu, nejsou odůvodněny, jestliže byly zmíněné listiny zpoplatněny podle zákonných ustanovení v této době platných, přihlížejíc k uvedenému zákonu.

§ 16.

Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení.

Provésti jej se ukládá ministru financí.

Důvodová zpráva.

e stanoviska poplatkového práva se tuzemské směnky děli na dva druhy: směnky splatné nejdéle v šesti měsících a směnky splatné po šesti měsících.

Směnky druhého druhu jsou podrobeny poplatku podle stupnice I. a vyskytují se jen zřídka. Běžné jsou směnky prvního druhu a byly postupem času podrobeny těmto poplatkům:

Před válkou byly podrobeny poplatku podle stupnice I. Sazba této stupnice činila přibližně 0,7 promile.

V roce 1916 byla tato sazba zdvojnásobena, takže činila přibližně 1,4 promile. Zákonem ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. byla sazba z roku 1916 ztrojnásobena, takže činila přibližně 4 promile. Avšak hned po uzákonění tohoto zvýšeni ozývaly se hlasy, které prohlašovaly, že jest toto zvýšení pro směnky příliš vysoké. Byla tedy pro směny místo sazby stupnice II. uzákoněna zvláštní sazba, jež činí přibližně 2 promile (zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.).

Ale ani toto snížení nebylo pokládáno za dostatečné. Bylo ukazováno na to, že jest při vyvinutém úvěru běžnou směnka tříměsíční, že i sazba posledním zákonem stanovená rozvinutí směnečného úvěr u ochromuje, a že se tím poškozuje i hospodářský život i konečně finanční zájem státu. Bylo proto navrhováno snížiti sazbu pro tříměsíční směnky na polovinu, t. j. na 1 promile, ježto se do roka vydají čtyry tříměsíční směnky, takže celkové roční zatížení činí 4 promile, tedy právě tolik, kolik činí při 2 směnkách šestiměsíčních se sazbou 2 promile.

Ježto jest při dnešním nedostatku hotových peněz, škodlivém pro hospodářství soukromé i státní, v zájmu obou hospodářství, zvláště hledíc k možnému eskontu směnek u bankovního úřadu, aby byl směnečný úvěr oživen nebo aby se mu aspoň nekladly překážky, navrhuje se osnovou zákona sníženi sazby pro tuzemské směnky tříměsíční na polovinu sazby dosavadní. Lze doufati, že bude toto snížení, co do finančního výtěžku, zase nahrazeno vydatnějším používáním směnečného úvěru.

V § 1 osnovy se stanoví nová sazba. Má platit při směnkách se lhůtou splatnosti tří měsíců a pěti dní. Těchto pět dní se k třem měsícům přidává proto, že do té doby, než věřitel dostane od dlužníka akcept a muže se směnkou volně nakládati, uplyne vždy několik dní. V odstavci 2. §u 1 se stanoví, jak se má tato lhůta počítat, aby byly rozptýleny pochybnosti, jež by v té příčině mohly vzniknouti.

§§ 2 a 3 včleňují nový druh směnek, zavedený §em 1, do soustavy poplatkového práva směnečného.

§§ 4-9 mají za účel vyříditi se stanoviska poplatkového otázku t. zv. krycích směnek (bianco směnek). V peněžnictví jest zvykem, že si peněžní ústav dá vydati od dlužníka akcept, na němž schází datum vydání nebo splatnosti anebo obojí, a ponechá jej u sebe tak dlouho, dokud úvěrní poměr trvá. Tímto způsobem kryje jediná směnka úvěr, na nějž by měla vždy při jeho prodloužení býti vydána směnka nová. Zhusta není v akceptu vyplněna ani směnečná částka, zejména tam, nikde se výše dluhu stále mění.

Takové směnky se zcela vyplní teprve tenkráte, když nastane potřeba, aby jich bylo použito (na př. k žirování, k zažalování).

Směnky bez dat, ale se směnečnou částkou, byly dosud podrobeny podle soustav práva rakouského beze sporu poplatku podle stupnice II, ježto platila právní domněnka, že jsou splatny po šesti měsících, ale kolkovány byly ve skutečnosti jako směnky splatné do šesti měsíců. Vyšla-li taková směnka najevo, byly předpisovány pokuty. Osnova hledí odkliditi tuto různost mezi stanoviskem právním a skutečností tím, že přijímá instituci krycích směnek, ale váže ji na určité snadno splnitelné podmínky (§§ 5, 6 a 9), nejsou-li však tyto podmínky splněny, stanoví právní domněnky, jež mají zabezpečiti zájem státu a zameziti, aby se zákon neobcházel (§§ 4 a 7). To se dálo zejména se směnkami bez směnečné sumy, neboť takový akcept byl po skončení úvěrního poměru, když se stal bezcenným, vydán dlužníkovi, který mohl žádati, aby mu byly znehodnocené blankety nebo kolky vyměněny za neporušené nebo aby mu byly poplatky, zapravené hotově vráceny. Finanční správa byla proti tomu bezbranná. To má býti překaženo stanovením právních domněnek o výši směnečné částky.

§ 10 rozšiřuje platnost předešlých paragrafů o poplatcích směnečných na kupecké poukázky právě tak, jako to činil čl. I. § 2 předposl. odst. zák. č. 249/1920 Sb. z. a n.

§ 11. zvyšuje dvojnásobně pokutu při novém druhu směnek, ježto § 1 sazbu snížil na polovinu.

Jest odůvodněna zásada, aby, čím je poplatek menší, tím byla pokuta, poměrně (co do násobku zkrácené částky) vyšší, aby tak bylo od zkracování eráru odstrašováno. Tato zásada je v dosavadním poplatkovém právu směnečném již provedena.

Tak na př. činí zvýšený poplatek (t. j. Zkrácený poplatek s připočtením zvýšeni poplatku a pokuty) podle soustavy rakouské při poplatku podle stupnice II: (vyšším) desetkrát tolik, co poplatek zkrácený, a při poplatku podle stupnice I. resp. nyní podle zvláštní směnečné stupnice (nižším) padesátkrát tolik, co poplatek zkrácený. Táž zásada platí s jistými odchylkami - i podle soustavy uherské. Zvýšený poplatek podle § 8 osnovy by činil podle rakouské soustavy stokrát tolik, co poplatek zkrácený.

K § 13. Vláda, snižujíc poplatek a poskytujíc výhodu přijetím instituce krycích směnek, má za to, že jest oprávněna žádati, aby jí bylo umožněno občas se přesvědčovati, že se zákonných ustanovení dbá. Úředně byly totiž zjištěny velmi četné případy, v kterých se kolkové předpisy nedodržovaly nebo obcházely, a jest proto požadavkem prosté spravedlnosti k poctivým poplatníkům, aby se tomu čelilo.

K § 14. Až dosud se za směnečné blankety při prodeji požadovala jen částka, na kterou znějí kolkové známky na nich uvedené. Na to, že jejich výrobní náklady jsou větší než výrobní náklady kolkových známek, se nehledělo. Jinak tomu je na př. při nákladních listech, při jichž se vybírá kromě částky za kolkovou známku ještě také poplatek blanketní. Totéž a ještě více jest odůvodněno i při blanketech směnečných, a nejen při jich prodeji, ale i při výměně.

K § 15. §em 15. se odstraňují pochybnosti vzniklé v tom směru, zdali zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n., hledíc k tomu, že jeho působnost není místné omezena (§ 4. zákona ze dne 13. března 1919, č. 139 Sb. z. a n.), účinkuje také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k urychlenému podání zprávy.

V Praze dne 21. listopadu 1921.