|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. |
|
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3212
Návrh
poslanců dra Theodora Bartoška, dra Ant. Uhlíře a spol.
na organisaci "Československého státního nakladatelství".
Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti na tomto zákoně:
ZÁKON
ze dne......................1921,
jímž se organisuje "Československé státní nakladatelství".
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
K podpoře školství a k šíření vzdělanosti ve všech vrstvách obyvatelstva organisuje se jako samostatný ústav československé státní nakladatelstvíŤ, jehož sídlem jest Praha.
§ 2.
Československé státní nakladatelství jest samostatný fond, jenž má svůj vlastní majetek, který tvoří jmění býv. ťC. k. školního knihoskladuŤ, pokud jmění to Československou republikou bylo převzato. Československé státní nakladatelství jest pod dozorem a kontrolou ministerstva školství a národní osvěty a nejvyššího kontrolního úřadu.
§ 3.
Účelem Československého státního nakladatelství jest:
a) vydávati levné knihy a pomůcky pro školy a lidovýchovu,
b) udíleti zdarma pro chudé žactva okresům školním učebnice pro národní školy až do výše 25% provdaných výtisků.
§ 4.
Jmění ústavu tohoto záleží z aktiv a pasiv fondu reservního, s ním spojeného fondu pensijního a fondu provozovacího.
Fond pensijní se zároveň zřizuje.
§ 5.
Ústav skládá se ze tří odborů:
a) odboru literárního a pedagogického, jemuž náleží příprava publikací po stránce umělecké a obsahové,
b) odboru technického, jemuž náleží výroba publikací, a
c) odboru komerčního, jemuž náleží prodej a účtování publikací.
§ 6.
Ústav spravuje správní rada pod kontrolou dozorčího sboru.
§ 7.
Členy správní rady jsou:
a) president ústavu jako předseda,
b) ředitel odboru literárního a pedagogického,
c) ředitel odboru technického a
d) ředitel odboru komerčního, jako členové.
§ 8.
Dozor a kontrolu nad veškerou činností ústavu vykonává dozorčí sbor.
Do sboru dozorčího vysílá po jednom stálém delegátu ministerstvo školství a národní osvěty, nejvyšší účetní a kontrolní úřad a kulturní výbor poslanecké sněmovny.
§ 9.
Presidenta ústavu, jakož i ředitele odboru jmenuje vláda k návrhu ministra školství a národní osvěty.
§ 10.
Kompetence správní rady a dozorčího sboru bude přesně vymezena prováděcím nařízením ministra školství a národní osvěty za šetření zásady, aby při nejširším vymezení pravomoci podporovala se pohotovost rozhodováni a svěžest podnikání ústavu.
§ 11.
Zaměstnanci ústavu jsou zásadně postaveni na roveň ostatním státním zaměstnancům ve služném, požitcích a veškerých výhodách. Vzhledem k obchodní povaze ústavu ponechává se správě ústavu, aby zvláštní výkony odměňovala přiměřeným způsobem, obvyklým u podniků podobného druhu. Při rozhodování otázek osobních bude správa ústavu přihlížeti k informacím, podaným zástupci zaměstnanců.
§ 12.
Zákon tento jest účinným dnem svého vyhlášení. Jeho provedením pověřuje se ministr školství a národní osvěty.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA.
Navrženým zákonem nemá býti zřizován ústav úplně nový, nýbrž reorganisován a novým poměrům i novým úkolům svým lépe přizpůsoben podnik, který naše republika převzala státním převratem, ale jehož organisace a právní poměry dosud účelným způsobem uspořádány nebyly.
Před převratem slul ústav ťC. k. školní knihoskladŤ a byl filiálkou vídeňského ústředí školních knihoskladů. Názvu ťStátní nakladatelstvíŤ dostalo se ústavu tomuto výnosem ministerstva školství národní osvěty čís. 27.819 ze dne 14. června 1920, jímž po převratu zavedený název ťStátní školní knihoskladŤ byl zrušen. Vlastní založení ústavu, nadaného výhradním právem ku tisku školních knih, spadá již do doby Marie Terezie. Pro další vývoj ústavu důležitým mezníkem jako pro celé školství jest rok 1848, kdy zřízeno bylo ve Vídni centrální ředitelství c. k. knihoskladu; zřízením tohoto centra zrušeny byl správy knihoskladů v ostatních zemích, knihosklad pražský však zachoval si nicméně svou existenci přes to, že se stal pouhou filiálkou vídeňského centra.
Převratem politickým zabírá Národní výbor ústav pro nový stát československý a pověřuje 2 nejstarší úředníky zatímní správou ústavu.
Převrat postavil ovšem ústav tento rázem před docela nové úkoly. Knihosklad měl na prvém místě státi národu k disposici pro převýchovu nejen školství, ale občanstva vůbec. Zde nestačilo pouhé škrtnutí onoho ťc. k.Ť, zde byla nutno přeměna celého aparátu od základu. Zde bylo třeba hned od počátku energického vedení, které by sem zaneslo více potřebné svěžesti obchodní a radikálně vymýtilo veškou byrokratickou těžkopádnost. Knihosklad postaven před těžký úkol: jednaloť se o pokud možno rychlé zásobení novými, zcela přepracovanými knihami nejen Čech, jak bylo až posud, ale i Moravy, Slezska a hlavně Slovenska. Vedle toho rozšiřuje se jeho působnost na vydávání spisů lidovýchovných vůbec, na různé oficielní publikace, obrazy atd. Také většina zásob tiskopisů školních a úředních musila býti nahrazena novými. A při tomto obchodním podnikání má míti stále na zřeteli bezvýdělečnost podniku, vydávání knih pokud možno nejlevnějších a co největší příděl knih zdarma chudé mládeži.
Od převratu bylo patrným úsilí, ústav novým poměrům a novým úkolům přizpůsobiti. V roce 1920 zřízeny jeho pobočky v Brně a Bratislavě. Výnosem ze dne 24. října 1919, č. 47.687 zřízeno jeho literární a pedagogické oddělení, posléze název školní knihosklad zaměněn názvem ťStátní nakladatelstvíŤ. Důležitý další požadavek však, aby odstraněna byla také neúčelná byrokratická kontrola zemské správy politické, zůstal dosud nesplněn. Naopak od roku 1919 zřízeno při ústavu zvláštní účetní a likvidační oddělení, velmi nákladné (4 úředníci, sluha, místnosti, otop) a nad to potřebné podnikatelské svěžesti a hybnosti podniku značně na překážku. Nepovažujeme také za účelné opatření, jež se stalo výnosem ze dne 12. března 1919, č. 4666, kterým osamostatněna byla tiskárna státního nakladatelství, neboť tato úprava věci při nutné dvojí kalkulaci a dvojím účtování zisku vede ke zvýšení cen.
Návrhem zákona, jehož osnovu předkládáme, hodláme vyhověti praktické potřebě a učiniti naše státní nakladatelství způsobilým a pohotovým, plniti úkoly, plynoucí z dnešních, zcela změněných poměrů. Jest účelné, aby státní nakladatelství nebylo úřadem, nýbrž podnikem, a to pokud možno samostatným. Účelné vnitřní rozčlenění, jaké navrhujeme, podává se z úvahy, že kniha se píše, tiskne a prodává, dle toho doporučujeme zřízení odboru literárně-pedagogického, technického a komerčního.
Jest nám samozřejmé, že státní nakladatelství v republice má naprosto jiné úkoly, nežli jaké byly vytčeny rakouskému c. k. školnímu knihoskladu, neboť absolutistický stát měl s lidem a jeho výchovou zcela jiné úmysly, nežli může míti dobrá republika. Těmto novým a jiným úkolům musí odpovídati i nová právní organisace podniku, o jakou návrhem svým usilujeme. Vedoucí ideou jest vybudovati kulturní, humánní ústav osvětový, nikoliv nějaký výdělečný podnik obchodně-živnostenský.
K otázce úhradové podotýkáme, že provedení navrženého zákona nevyžádá si žádných zvláštních nákladů, neboť státní nakladatelství jest podnik samostatný, který má svoje vlastní příjmy, provedením pak nové organisace, kterou navrhujeme, bude docíleno účelnější jeho administrativy, tedy také rozhojnění příjmů a snížení nákladů. Zvláštního úhradového návrhu ve smyslu § 41. ústavní listiny není tedy zapotřebí.
Navrhujeme, aby ku projednání byl návrh tento přikázán výboru kulturnímu.
V Praze dne 25. listopadu 1921.
Dr. Bartošek, dr. Uhlíř,
Slavíček, Pelikán, Netolický, Buříval, Draxl, David, Sladký, Landová-Štychová, Pechmanová, Hrizbyl, Špatný, dr. Patejdl, Hrušovský, Stříbrný, dr. Franke, Langr, Trnobranský, Zeminová, Laube Rud.