Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3211.

Zpráva

výboru pro obchod, průmysl a živnosti

o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 3020)

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 765)

ohledně zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr (tisk sen. 1028).

Senátem Národního shromáždění republiky Československé usnesený návrh zákona o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze zakoupené na státem zaručený úvěr jest konečným článkem celé akce státem podniknuté na záchranu průmyslu textilního a odvrácení po skončená války tak těžce na všechny vrstvy obyvatelstva doléhajícího nedostatku bavlněného zboží.

Účelem tohoto zákona jest provésti vnuceným likvidátorem likvidaci zbylých zásah bavlny koupené na úvěr zaručen; státem a příze z ní vyrobené. Zásoby tyto trvají býti prodány za nynější ceny světové a ztrátu vzniklou rozdílem mezi svéstojnou cenou bavlny a cenou její prodejní má hraditi textilní průmysl bavlnu a bavlněnou přízi zpracující, a průmysl polotovary bavlněné zušlechťující, jednak i zúčastněné banky, pokud z celého podniku měly značnější zisk.

K rozdělení zakoupené bavlny směřovalo již nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. října 1920, č. 566 Sb. z. a n.; docíleno jím toho, že jak členové Nákupního družstva přádelen, tak i spotřebitelé příze svými organisacemi uznali zásadní povinnost převzíti dotyčné zásoby bavlny a bavlněné příze. Dohoda mezi jednotlivými organizacemi ze dne 7. září stala se v tom smyslu, že spotřebitelé příze projevili ochotu převzíti 40% příze z tehdejších zásob družstevní bavlny za určitých podmínek a to v poměru k poslednímu přídělovému klíči. Přádelny převzíti měly 60% této zásoby. Celkem šlo o rozebraní 12,215.550 kg příze, z čehož dle dohodnutého klíče připadalo tedy na spotřebitele příze 4,886.220 kg, na přádelny pak 7,329,330 kg.

Bavlnářský pododbor určil pro každého spotřebitele k odebrání určité množství příze, a tito z velké většiny jim vyměřené množství také si jíž odebrali. Neodebráno jest asi 980.000 kg, ale tento zbytek mají odebrati z velké částí spotřebitelé příze, malovýrobci, kteří právem poukazují na to, že nebyli ani členy Nákupního družstva, neměli ani právních závazků vůči němu, neměli na celé jeho činnosti žádné účasti ani na jeho docíleném zisku. Brání se převzíti tedy závazky, které vzešly Družstvu, jehož členy nebyli a nejsou; hospodářství Nákupního družstva, které nebylo vzorné, nemohli nijak zabrániti, ba naopak jím velmi trpěli. Dodávána jim příze horší jakosti, mnohdy velmi nepravidelně, čímž jejich činnost byla často velmi omezena. Spotřebitelé příze pracovali proto v té době 10% až 20%, družstva ale až 100%.

Jest tudíž nutno, aby při likvidaci, navrhované z úřední povinnosti, tyto okolnosti byly zjištěny poradním sborem, v němž musí tito drobní spotřebitelé příze býti řádně zastoupení. Dle zásad pak tímto poradním sborem navržených musí také likvidátor postupovati.

Potíže naskytly se však i při převzetí podíly bavlny připadajícího na přádelny. Po několika valných hromadách Nákupního a prodejního družstva bylo konečně převážnou většinou hlasů docíleno usnesení o krytí veškeré ztráty. Leč i tu mnohé firmy nechtějí plnit jim uložený závazek jejich vlastní organisací a chybí zde proti těmto firmám, které s nechtějí podrobiti usnesení, exekutivní moc, aby mohlo toto usnesení býti provedeno.

V tomto ohledu pak jest nutno doplniti vládní nařízení ze dne 12. října 1920, čís. 566 Sb. z. a n.

Jest jasno, že když stát garantoval úvěr na nákup bavlny nevystupoval tu ani ve funkci obchodníka ani spekulanta, ani jako činitel, který svou garancii si dává platiti nebo z ní chce těžiti. Stát plnil pouze svou povinnost, když v těžkých dobách všeobecného hospodářského rozvratu svou úvěrovou garancí umožnil nákup nutné suroviny, aby mohl textilní průmysl pracovati a zaměstnávati své dělnictvo. Sám, jako takový, žádného přímého prospěchu finančního z tohoto ručení neměl a míti také nechtěl. A i kdyby jako ručiteli mu vzcházela povinnost zaplatiti nedodržené závazky za toho, za kterého se zaručil, má také právo hojiti se za své plnění namísto smluvní strany učiněné na jejím majetku. Pakli strana, která může ale splniti své závazky, jim dostáti nechce, jest oprávněn i stát tuto k tomu donutiti.

Stát a vláda mají nejenom právo, nýbrž i povinnost chrániti sebe a všechny své občany před ztrátou a finančním zatížením, zejména když jde o finanční zatížení, které by vzešlo z mravní povinnosti státu podpořiti podnikání menšího zlomku jeho státních příslušníků, které těmto pouze přináší značný zisk a nikoliv také zisk celku státnímu.

A právě před takovým finančním zatížením státní pokladnu ochrániti jest účelem tohoto předkládaného zákona.

Jako ale stát nechce a nemůže nésti risiko bursovní ztráty obchodu skupinou jeho státních občanů podnikaného, tak nesmí ale býti také jeho snahou, aby některé menší a finančně slabší podniky byly jeho opatřeními přivedeny ke zkáze.

Zásada, že ten, kdo měl při celém tomto obchodě zisk, když zejména tento obchod byl podnikán více v zájmu veřejném nežli soukromém, že musí zúčastniti se také i na ztrátě, jest jistě odůvodněnou, a v zákoně jest vyjádřena v § 5. Zákon rovněž pamatuje na to, aby vnucený likvidátor nebyl absolutně rozhodujícím a omezuje jeho moc v podstatných věcech na souhlas poradního sboru, složeného z interesentův. Tím jsou zase zájmy zájemníků dokonale chráněny. Ustanoveními předloženého zákona jsou dostatečně chráněny zájmy státu i zájmy stran, a navrhuje tudíž výbor pro obchod, živnosti a průmysl slavné poslanecké sněmovně, aby zákon tento schválila s těmito změnami:

§ 1 první věta: Ministr, pověřený správou Úřadu pro zahraniční obchod se zmocňuje, - ťMinistr obchodu se zmocňuje.Ť

§ 2 odstavec 1.: vypuštěna buďtež slova: pověřenému správou Úřadu pro zahraniční obchod, místo nich budiž ťobchoduŤ.

odstavec 2, první věta znějž místo: Vnucenému likvidátoru bude přidělen poradní sbor, jmenovaný ministrem, správcem Úřadu pro zahraniční obchod - ťVnucenému likvidátoru bude přidělen poradní sbor jmenovaný ministrem obchodu.Ť

Odstavec druhý, druhá věta Slova ťjakož i bank, které se zaručily za zaplacení bavlny na úvěr zakoupené a to ze zaměstnavatelů i zaměstnanýchŤ buďtež vypuštěna a místo toho znějž: ťa to ze zaměstnavatelů i zaměstnaných jakož i ze zástupců bank, které se zaručily za zaplacení bavlny na úvěr zakoupené."

Stylistická změna tato vyjadřuje jasně vůli zákona, jehož intencí jest, aby i zájmy dělnictva textilního, jako na věci zúčastněného, byly chráněny a proto jest do poradního sboru povoláváno; kde že formulace zákona senátem navrženého připouštěla by možný výklad, že v tomto poradním sboru mají býti bankovní zaměstnanci zastoupeni, a nikoliv zaměstnanci textilního průmyslu.

§ 3 druhá věta: Vypuštěna buďtež slova: ťZa účelem opatřené valuty.Ť

§ 4 v odstavci prvním za konečná slova ť§u 5Ť vsunuta buďtež slova ťa §u 6Ť, kteráž změna odůvodněna jest změnami dalšími.

§ 5. Odstavec první znějž:

Za účelem rozvrhu neuhrazeného zbytku vnucený likvidátor provede nejprve dle zásad stanovených poradním sborem zevrubné vyšetření dosavadního hospodaření Družstva a jeho členů.

Vynecháním slov z původně navrženého zákona: ťza spolupůsobení členů poradního sboruŤ docíliti se má nejenom možnosti větší agilnosti vnuceného likvidátora, nýbrž má býti i správně vyznačena činnost poradního sboru, který nemůže jako poradní sbor činně zasahovati v úkony likvidátora. Vynechání pak další věty §u 5. odstavce prvního jest odůvodněno tím, že takové jednání, jak jest nařizováno touto větou, jejíž vypuštění navrhují, jest samozřejmým.

V odstavci druhém vypuštěna buďtež slova: ťa zařízeníŤ. Rovněž jeví se nutným přesněji stanoviti pořad rozvrhu neupraženého zbytku: z toho důvodu navrhuje se znění toto:

ť... v první řadě na družstvo, v druhé řadě na držitele přádelen, jakož i na tkalcovny a zušlechťovny s nimi spojené, ve třetí řadě na ručitelské banky, pokud z ničení měly zisk a konečně na finančně k tomu způsobilé držitele průmyslových podniků, zpracujících bavlněnou přízi.Ť

Označení osob místo druhu podniků jistě lest odůvodněno. V odstavci třetím poslední věty začáteční slova: ťO dostačitelnostiŤ buďtež vypuštěna a nahražena slovy: ťO zásadách dle nichž dlužno posuzovati dostačitelnost...Ť

Vzhledem k tomu, že byly již četné úmluvy mezi jednotlivými interesovanými skupinami učiněny, navrhuje se vsunutí nového §u 6, který znějž:

§ 6.

Při rozvrhu neuhrazeného zbytku nebude likvidátor zatěžovati ony držitele podniků přízi zpracujících, kteří ve smyslu ujednání mezi jednotlivými skupinami průmyslovými na ně připadají přízi převzali a všem povinnostem svým z toho plynoucím řádně dostáli.

V důsledku vsunutí nového §u 6 přečíslovány buďtež § 6 na § 7; § 7 na § 8; § 8 na § 9; § 9 na § 10; § 10 na § 11.

§ 7, přečíslovaný na § 8.

V odstavci třetím tohoto paragrafu místo ťdo 14 dnůŤ budiž ťdo 30 dnůŤ a slova ťÚřadu pro zahraniční obchodŤ slovy ťministra obchoduŤ.

Věta: ťÚřad pro zahraniční obchod jest povinen před svým rozhodnutím o rekursu slyšeti osobněŤ znějž: ťMinistr obchodu vyslechne před svým rozhodnutím o rekursu..Ť

§ 8, přečíslovaný 9.

V důsledcích přečíslování znějž: ťuvedené v § 7Ť, ťuvedené v § 8Ť.

§ 10, přečíslovaný § 11.

Znějž:

ťPodniky, podléhající všeobecné, jakož i zvláštní daní výdělkové dle druhé hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 20. října 1896, čís. 220 ř. z., kterým ve smyslu § 8 tohoto zákona bylo uloženo platebními příkazy nésti podíl na ztrátě při likvidaci Nákupního družstva československých přádelen bavlny, jsou oprávněny odečísti částky platebními příkazy do předepsané od svého zdaňovacího zákadu pro berní rok 1920 neb 1921, případně od zdaňovacích základů pro oba tyto berní roky.

Obdobně mohou si podniky, které uhradily na základě ujednání mezi jednotlivými skupinami průmyslu svéstojnou cenu bavlny neb bavlněné příze, odečísti rozdíl mezi touto svéstojnou cenou a cenou běžnou. Pokud v jednotlivých případech daň byla již vyměřena, budiž ve smyslu ustanovení obou předchozích odstavců opravena.Ť

V § 11, přečíslovaném § 12 vypuštěna buďtež slova: ťkterý spravuje Úřad pro zahraniční obchodŤ a místo nich vsunuto: ťobchoduŤ.

Zákon

ze dne............... 1921

o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr obchodu se zmocňuje, aby Nákupnímu a prodejnímu družstvu československých přádelen bavlny, zaps. společenstvu s r. o. v Praze, ustanovil vnuceného likvidátora za účelem provedeni likvidace zásob bavlny a z ní zhotovené příze, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku podle zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 186 Sb. z. a n.

§ 2.

Za vnuceného likvidátora může býti ustanoven státní nebo smluvní úředník, který jest v této funkci veřejným orgánem a jest ze své činnosti zodpovědný ministru obchodu.

Vnucenému likvidátoru bude přidělen poradní sbor, jmenovaný ministrem obchodu. Tento poradní sbor má sestávati ze zástupců veškerých odvětví průmyslových bavlnu a bavlněnou přízi zpracujících a bavlněné polotovary zušlechťujících a to ze zaměstnavatelů i zaměstnaných, jakož i ze zástupců bank, které se zaručily za zaplacení bavlny na úvěr zakoupené.

Vnucený likvidátor jest povinen předložiti poradnímu sboru ku posouzení všechny otázky zásadní, jakož i takové jednotlivé případy, kterých nelze řešiti podle zásad poradním oborem navržených.

§ 3.

Vnucený likvidátor zastaví dosavadní likvidační kroky Družstvem podniknuté a provede volný rozprodej zbývajících zásob bavlny a příze, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku podle zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 186 Sb. z. a n., za nejlepší docílitelnou cenu. Získané částky budou odvedeny Bankovnímu úřadu ministerstva financí k úhradě příslušného úvěru.

§ 4.

Nebude-li rozprodejem podle §u 3 u hrazena svéstojná cena této bavlny, resp. svéstojná cena bavlněné příze, kterou z této bavlny vyrobili členové nákupního družstva, rozvrhne vnucený likvidátor úhradu neupraženého zbytku podle ustanovení § 5. a § 6.

Zásadně jsou držitelé všech průmyslových podniků zpracujících bavlnu a bavlněnou přízí, kteří brali účast na přídělech této bavlny nebo bavlněné příze, povinni uhraditi svéstojnou cenu této bavlny po případy bavlněné příze.

§ 5.

Za účelem rozvrhu neupraženého zbytku vnucený likvidátor provede nejprve dle zásad stanovených poradním sborem zevrubné vyšetření dosavadního hospodaření Družstva a jeho členů.

Podle výsledku tohoto šetření rozvrhne nok vnucený likvidátor po slyšení poradního sboru neupražený zbytek v první řadě na Družstvo, ve druhé řadě na držitele přádelen jakož i na tkalcovny a zušlechťovny s nimi spojené, ve třetí řadě na ručitelské banky, pokud z ručení měly zisk a konečně na finančně k tomu způsobilé držitele průmyslových podniků, zpracujících bavlněnou přízi.

Podnikům, které by uloženi povinnosti platební přivedlo prokázatelně do hospodářské krise, likvidátor takové povinnosti ukládati nesmí, o zásadách, dle nichž dlužno posuzovati dostačitelnost podaných průkazů rozhodne poradní sbor, na jehož příslušné usnesení jest likvidátor vázán.

Nastala-li v době od 15. května 1919 do 1. října 1920 změna v osobě držitele podniku, budiž při rozvrhu přihlíženo i ku dřívějšímu držiteli a také jemu uložena úhrada poměrně podle doby provozování podniku a účasti na přídělech této bavlny.

§ 6.

Při rozvrhu neuhrazeného zbytku nebude likvidátor zatěžovati ony držitele podniků přízi zpracujících, kteří ve smyslu ujednání mezí jednotlivými skupinami průmyslovými na ně připadající přízi převzali a všem povinnostem svým a toho plynoucím řádně dostáli.

§ 7.

Za zaplacení obnosu, který podle konečného rozvrhu připadne na jednotlivé podniky, ručí jeho držitel celým svým majetkem.

§ 8.

Vnucený likvidátor provede konečný rozvrh ukládacími platebními příkazy, ve kterých bude stanovena lhůta ku splnění na 30 dnů od doručeni.

Jest též oprávněn ještě před konečným rozvrhem neupraženého zbytku uložiti držitelům jednotlivých podniků resp. bankám prozatímními platebními příkazy, aby zajistili do 30ti dnů na úhradu zbytku určenou záruku puď složením v hotovosti nebo jiným způsobem poskytujícím sirotčí jistotu u Zemské banku v Praze.

Proti platebním příkazům uvedeným v odstavci prvním a druhém může býti podán do 30ti dnů od doručení rekurs k minstru obchodu. Ministr obchodu vyslechne před svým rozpadnutím o rekursu osobně stěžovatele, resp. jím zplnomocněného zástupce. Rekurs nemá odkladného účinku.

§ 9.

Platební rozkazy, uvedené v §u 8, jsou vykonatelny politickou exekucí na veškerém movitém majetku majitele neb držitele dotyčného podniku a jsou exekučními tituly podle §u 1 číslo 12 zákona ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. z. (exekučního řádu) a §u 1 lit. h) zákonného čl. LX. z roku 1881.

§ 10.

Držitelé podniků, jimi byla uložena úhrada podle §u 4 tohoto zákona, nesmí pouze z tohoto důvodu zastaviti provozování podniku.

§ 11.

Podniky, podléhající všeobecné, jakož i zvláštní dani výdělkové díle druhé hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 20. října 1896, č. 220 ř. z., kterým ve smyslu § 8 tohoto zákona bylo uloženo platebními příkazy nésti podíl na ztrátě při likvidací Nákupního družstva československých přádelen bavlny, jsou oprávněny odečísti částky platebními příkazy jim předepsané od svého zdaňovacího základy pro berní rok 1920 neb 1921, případně od zdaňovacích základů pro oba tyto berní roky.

Obdobně mohou si podniky, které uhradily na základě ujednání mezi jednotlivými skupinami průmyslu svéstojnou cenu bavlny neb bavlněné příze, odečísti rozdíl mezi touto svéstojnou cenou a cenou běžnou. Pokud v jednotlivých případech daň byla již vyměřena, budiž ve smyslu ustanovení obru předchozích odstavců opravena.

§ 12.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jeho provedením se pověřuje ministr obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920, čís. 566 Sb. z. a n., pozbývá zároveň účinnosti.