|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. |
|
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3210
Naléhavá interpelace
poslance Dra Šmerala a soudruhů
vládě
o sporu horníků s důlními podnikateli na Ostravsku.
Již po několik měsíců trvá v revíru Ostravsko-karvínském napětí mezi hornictvem a důlními podnikateli, které právě následkem neústupného, záludného a provokativního jednání důlních podnikatelů a jejich organisace vyvrcholuje hrozí ohromný sociální zápas, jenž by mohl způsobiti velké otřesy hospodářského života, mnoho strádání v této zimní době a který by způsobil státu velmi těžké škody. Nelze přehlížeti, že provokativní jednání zaměstnavatelů a jejich vyjednavačů poslední dny vytvořilo ovzduší veliké roztrpčenosti a velkého pobouření, takže boj byl by velmi tuhý a dlouhotrvající.
Celý spor vyvolali důlní podnikatelé. Oni to byli, kteří na počátku srpna t. r. hornickým organisacím vypověděli kolektivní smlouvu, jež byla v platnosti od listopadu r. 1920. Není pochyby, že důlním podnikatelům šlo o snížení hornických mezd, které ani nejsou na vyhovující výši a jejichž snížení nemůže býti připuštěno pro rostoucí drahotu. Teprve bezprostředně před vypršením výpovědi dne 29. října byla za účasti ministerstev ujednána v Praze mezi zástupci organisací hornických a zástupci Svazu podnikatelů rychlá úmluva, dle níž měla se na dolech revíru ostravsko-karvínského zvýšiti výkonnost v listopadu o 10%, v prosinci o dalších 10%. Dohoda tato byla dne 6. listopadu na konferenci závodních rad přijata, poněvadž horníci chtěli přispěti k výkonnosti svým dílem, ale bez újmy na úkolových sazbách. Když však již za několik dní se ukázalo, že zaměstnavatelé chtějí úmluvy využíti k snížení mezd, učinily závodní rady nové unesení, v němž zcela otevřeně pravily: Hornictvo chtělo na se vzíti oběs, že k zvýšení výkonnosti a k snížení uhelných cen přispěje dle své možnosti. Zaměstnavatelé však svým jednáním dokázali, že se jim nejedná o zvýšeni výkonnosti, ani o snížení cen uhlí, nýbrž hlavně o snížení mzdy a zrušení výhod, dělnictvu doposavad poskytovaných. Zaměstnavatelé prostě ohlásili snížení úkolových sazeb o 10% na listopad, o dalších pak 10% na prosinec, o ulehčení provozu se nijak nestarali a nechtěli připustiti závodní rady ke kontrole výkonnosti. Závodní rady navrhly, aby místo této úmluvy ze dne 29. října, platné do konce roku, zůstala v platnosti stará smlouva z r. 1920, která by byla prodloužena do ujednání smlouvy nové. Zároveň zdůraznili, že nepřipustí jakékoliv snížení úkolů neb mezd. Toto usnesení bylo jednomyslné, z čehož je patrno, jaké všeobecné pobouření v celám revíru vyvolali podnikatelé svým výkladem první úmluvy bezohledně snižujíce úkolové sazby a provokativně nedbajíce práv závodních rad. Od té chvíle stalo se jednání důlních podnikatelů a jejich organisace ještě provokativnější. V odpovědi, kterou zaslali hornickým organisacím, prohlásili, že trvají na svém výkladu pražské úmluvy. Když byli zaměstnavatelé pozváni ministerstvem veřejných prací k novému jednání do Prahy, poslali sice zástupce, ale ti prohlásili, že jsou jenom k informaci a že nemají vůbec plných mocí. Porada se bezvýsledně rozešla. Ministr pozval zástupce obou stran na novou poradu dne 24. t. n. s výzvou, aby přišli jako plnomocníci. K tomuto jednání zástupci zaměstnavatelů se vůbec nedostavili. Z celého tohoto postupu je patrno, že podnikatelé usilují pro své zisky snížiti mzdy, aniž se tím snad sníží cena uhlí. Zaměstnavatelům zřejmě nezáleží na klidu v revíru a na všem tom, co z tohoto sporu vzejde. Jsou to velicí kapitalisté, smýšlení nejen surově protidělnického, ale i lidé, kteří nemají zájmu na hospodářském rozkvětu nebo dokonce i existenci této republiky.
Je proti existenčním zájmům republiky, že nejdůležitější průmysl, jako je hornictví, velké přírodní bohatství uhelné, zůstaly dosud v rukou soukromého kapitálu, většinou cizáckého. Již první vláda republiky, oceňujíc význam uhelného bohatství a vyhovujíc přání nejširších vrstev lidových, prohlásila za jeden z hlavních bodů svého programu zabrání uhelného pokladu pro stát. I další vlády ve svých programech ohlašovaly sestátnění nebo socialisaci dolů. V tomto ohromném zápase mezi hornictvem a uhlobarony musí se vláda postaviti na stranu horníků a tu má příležitost, aby zajistila státu kontrolu a moc nad daly.
Podepsaní se táží:
1. Je vláda odhodlána, použijíc nátlaku veškeré státní moci, postaviti se proti důlním podnikatelům a sjednati klid v hornických revírech tím, že zasadí se o ujednání kolektivní smlouvy, jaké si horníci přejí?
2. Je vláda ochotna zahájiti okamžitě kroky, směřující k socialisaci dolů?
3. Je vláda ochotna dosaditi ihned pro dobu přechodnou do revírů sekvestrační úřady na doly, složené ze zástupců zaměstnanců a úřadů a odejmouti disposiční právo těžařským společnostem?
V Praze dne 25. listopadu 1921.
Dr. Šmeral,
Blažek, Kučera, Darula, Borovszky, Bubník, Skalák, Houser, Skaunicová, Kreibich, Malt, Marta, Svetlik, Halen, Koutný, Mikulíček, Rouček, Tausik, Kunst, Toužil, Krejčí, Nagy, Surányi, Warmbrunn.