Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3205.

Usnesení senátu

Národního shromážděni republiky Československé o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1050),

týkajícím se zákona, kterým se upravuje povinnost vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich požadování oprávněných (tisk sen. 1101).

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 76. schůzi dne 24. listopadu 1921 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne........................ 192...,

kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Držitelé věci movitých, které stát Československý jest povinen (- na základě jím uzavřených mírových smluv, ukončujících světovou válku a mezinárodních smluv, které směřují k jejich provedení nebo jsou v souvislosti s nimi -), vrátiti nebo vydati jinému státu, jsou povinni vydati ony věci státu Československému podle ustanovení tohoto zákona, bude-li oprávněný stát žádati jich vrácení nebo vydání.

§ 2.

(1) Za věci vydané poskytnouti jest zpravidla náhradu.

(2) Nabyl-li kdo věci bezprávně anebo mohl-li při náležité opatrnosti věděti, že věci bylo nabyto bezprávně, nemá nároku na náhradu.

(3) Jde-li o věci, jichž jest k dalšímu provozování živnosti nebo podniku nezbytně třeba, budiž dbáno toho, aby provoz podniku vydáním věci netrpěl.

(4) Nevyhověl-li držitel povinnosti přihlašovací podle § 3 tohoto zákona, budiž mu náhrada, - má-li na ni nárok, - vyměřena částkou o třetinu nižší. Mimo to bude povinen nahraditi veškeré útraty celého řízení, vzešlé opomenutím přihlášky.

(5) Náhrada za odvedené výrobní prostředky bude vyplacena pouze na opatření náhradních prostředků výrobních.

§ 3.

Vláda se zmocňuje, aby pro věci podle § 1 požadované stanovila nařízením povinnost jejich držitelů přihlásiti je k soupisu ve stanovené lhůtě a aby vydala zákaz jejich vývozu.

§ 4.

Držitelé věcí, o kterých lze z okolností známých příslušným úřadům míti za to, že spadají pod ustanovení § 3, jsou povinni dovoliti úředním orgánům přístup do místnosti nebo na pozemky, kde tyto věci jsou, dovoliti prohlídku a zjištění jejich totožnosti a předložiti doklady o jejich nabytí. K této prohlídce možno přibrati bývalé držitele nebo jejich nástupce neb zástupce.

§ 5.

(1) O povinnosti k vydání věci rozhodne s konečnou platností politický úřad II. stolice po vyšetření, k němuž může zmocniti politický úřad I. stolice. Výkon nálezu o vydání věci náleží politickému úřadu I. stolice.

(2) O výši náhrady rozhodne okresní soud, v jehož obvodu věc leží, v řízení nesporném, vyslechna znalce.

§ 6.

Porušeni povinností uložených v tomto zákoně a v nařízeních vydaných na jeho základě trestají úřady politické I. stolice pokutou do 20.000 Kč, a v případě nedobytnosti vězením do 1 měsíce, bez újmy následků uvedených v § 2, odst. 4.

§ 7.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala podrobnější předpisy o řízení podle tohoto zákona a o vyměření náhrady podle obdoby zákonů o vyvlastněni.

§ 8.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřují ministři věcí zahraničních, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Karel Prášek v. r.,

předseda.

Resoluce:

Vládě se ukládá, aby oprávnění v § 4 úředním orgánům propůjčených používalo se způsobem šetrným a aby se bylo vyvarováno všech příkrostí.