Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3195.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne................1921

o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv Československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Smlouvy nájemní a pachtovní, týkající se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv státu československému, nebo mající za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového, které byly uzavřeny dřívějším oprávněným před účinností zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., mohou býti státem československým zrušeny výpovědí aspoň 3měsíční, pokud ohrožují zájem státu československého, nebo odporují běžným zásadám řádného hospodaření na těchto statcích a majetku.

§ 2.

Dáti výpověď jest oprávněn úřad, který dle platných předpisů vede správu statků nebo majetku, o který jde.

O tom, pokud ohrožen jest zájem státu československého, rozhodne příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 3.

Provedla-li druhá smluvní strana, se kterou se smlouva podle § 1 zruší, na nemovitostech, k nimž se smlouva vztahovala, v rámci smlouvy investice, jejichž užitek dosud trvá, má vůči státu nárok na náhradu prokázaných nákladů na tyto investice původně učiněných, po srážce přiměřené amortisace. Investice tyto připadnou do vlastnictví státu.

Jiných nároků na náhradu škody z předčasného zrušení smlouvy druhá smluvní strana vůči státu nemá.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej náleží všem ministrům.

Důvodová zpráva.

Dle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, nabývá stát československý všech statků a všeho majetku, uvedených v § 1 tohoto zákona.

O některých z těchto statků byly ujednány dřívějším vlastníkem smlouvy nájemní a pachtovní namnoze dlouhodobé, které jsou takového rázu, že by další jich trvání přímo ohrožovalo zájem státu nebo aspoň že nelze je nikterak uvésti v souhlas se zásadami racionelního hospodaření. Případy takové vyskytují se hlavně na Slovensku a jsou to zejména smlouvy naznačeného druhu, ujednané bývalým uherským státem nebo osobami naznačenými v § 1 výše uvedeného zákona.

Z uvedených důvodů bezpečnosti státní i zabezpečení řádného hospodaření na naznačených statcích jest potřebí umožniti správě státní, aby zrušila smlouvy takové po případě výpovědí. Při tom jest samozřejmo, že státní správa bude používati práva, jehož se jí má navrženou osnovou zákona dostati, jen v případech odůvodněných; zřetel na zájmy druhé smluvní strany jest chráněn ustanovením § 3 osnovy.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena. Zároveň se projevuje přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výborům zemědělskému, ústavně-právnímu a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě výborům národohospodářskému, ústavně-právnímu a rozpočtovému k brzkému podání zprávy.

V Praze dne 7. listopadu 1921.