Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3184
Návrh
poslanců Kleina, Johanise, Hirsche, Malé, Witticha a soudruhů,
aby vydán byl zákon o nároku obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení na Slovensku a v Podkarpatské Rosí na peněžité požitky v některých případech vojenské povinnosti.
ZÁKON
ze dne .......................... 1921
o nároku obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na peněžité požitky v některých případech vojenské povinnosti.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Zaměstnanec na Slovensku a na území Podkarpatské Rusi,
a) který jest ustanoven u kapce při provozování obchodu převážně k úkonům kupeckým (obchodní pomocníci) nebo k službám vyšším nekupeckým, nebo
b) který jest převážně zaměstnán konáním služeb kupeckých nebo vyšších nekupeckých při provozování podniků nebo ústavů druhu níže uvedeného, byť i podnikatel neb ústav nebyl kupcem ve smyslu zákona obchodního,
1. ve všelikých podnicích, na které se vztahuje živnostenský řád,
2. v úvěrních ústavech, spořitelnách, záložnách, výdělkových a hospodářských společenstvech, zastavárnách, zaopatřovacích a rentových ústavech, nemocenských pokladnách, zapsaných pokladnách pomocných, všelikých pojišťovnách bez rozdílu, zdali provozují soukromé pojišťovací obchody nebo slouží účelům veřejnoprávního pojišťování, jakož i ve svazech řečených ústavů,
3. v redakci, správě nebo prodeji periodického tiskopisu,
4. v kancelářích advokátů, notářů i patentních zástupců,
5. u civilních inženýrů, neautorisovaných architektů a u civilních geometrů,
6. v tabáčních trafikách a loterních sběrnách.
7. u obchodních dohadců a zprostředkovatelen soukromých obchodů a v informačních kancelářích, podrží, je-li od služby zdržen vykonáváním povinnosti vojenské, nárok na své peněžní požitky až do doby čtyř neděl, trval-li služební poměr už nepřetržitě jeden rok. Tohoto nároku není, bude-li zaměstnanec povolán, aby konal presenční službu vojenskou na zákonem určenou jednoroční nebo delší dobu.
§ 2.
Osoby u kupce zaměstnané, jichž se jen výjimečně užívá k službám kupeckým, jakož i osoby,!které konají převážně úkony podřízené, nepokládají se za obchodní pomocníky.
§ 3.
Provozuje-li podnik druhu naznačeného v § 1. veřejný fond, země, župa, okres neb obec, vztahuje se na zaměstnance, zaměstnané v těchto podnicích při službách kupeckých neb vyšších nekupeckých, tento zákon, zakládá-li se jich služební poměr na smlouvě soukromoprávní.
§ 4.
Ustanovení tohoto zákona netýkají se služebního poměru osob zaměstnaných jako úředníků nebo zřízenců státu, státního ústavu nebo státem spravovaného fondu.
§ 5.
Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na učně ve smyslu živnostenského řádu, pak na zřízence námořní plavby a železnic, na zřízence v zemědělských a lesnických závodech, pokud tito nejsou obchodními pomocníky, jakož i na osoby, pro něž platí ustanovení všeobecného zákona horního.
§ 6.
Nárok (§ 1.) na základě tohoto zákona přísluší i zaměstnanci (§ 1.), zdrženému od služby povoláním k službě vojenské nejdříve ode dne 23. října 1921.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ministru spravedlnosti se ukládá, aby, v dohodě s ministry sociální péče, obchodu a vnitra zákon tento provedl.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA.
Pracovní poměr soukromých zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi není dosud urovnán, neboť staré zákonodárství uherské, jež až dosud platí pro řečená území, vyjma skrovných ustanovení živnostenského řádu z r. 1884, neskytá zřízencům nejmenší sociální ochrany. Tytéž kategorie zaměstnanců v ostatních částech republiky těší se výhodám zákona o obchodních pomocnících a ač i tento rakouský zákon z r. 1910 nezahlazuje veškeré nedostatky, přece jen do určité hranice upravuje alespoň v hrubých rysech nejdůležitější a nejnutnější momenty pracovního poměru.
Nedostatečnost dosud platného zákonodárství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mstí se na zřízencích v každém okamžiku, ať už se jedná o nemoc, úraz, dovolenou, výpověď a pod. Vyhlášenou mobilisací byli mobilisovaní soukromí zřízenci na Slovensku a Podkarpatské Rusi nejen hmotně poškozeni, ale i morálně nepříjemně dotčeni, neboť naznačený nedostatek označil je jako státní občany druhého řádu. Dle § 8 odst. 4. zák. o obchodních pomocnících náleží mobilisovaným zřízencům ode dne narukování za další 4 neděle peněžních požitků, byli-li nepřetržitě už jeden rok zaměstnáni. Poněvadž zákon o obchodních pomocnících není dosud přes nesčetné žádosti organisací zřízeneckých unifikován, nedostalo se mobilisovaným zřízencům na Slovensku a Podkarpatské Rusi tohoto požitku. Tím přivoděn následující stav: na jedné straně byla vyhláška pro všechny mobilisované občany přirozeně závaznou, všichni musili stejně narukovati, avšak zákony nezaručily stejně všem jich práva při dočasném přerušení služebního poměru. Poněvadž i nařízení ze dne 26. října 1921 o zachování služebních a pracovních poměrů po dobu mobilisace chrání všechny zaměstnance v celé oblasti republiky, jest samozřejmým příkazem spravedlnosti, aby nároky, vyplývající zákonem o obchodních pomocnících, byly stejně pro všechny upraveny. Není třeba zvlášť poznamenat, že narukovaní zřízenci potřebují určité finanční pomoci, poněvadž podpora pro rodinné příslušníky narukovaného není, jak známo, dostatečná. Organisace zjistily, že narukovaným zřízencům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly peněžní požitky buď přesně do dne zaměstnání nebo nanejvýše dno 31. října 1921 vyplaceny. Vyplývá tudíž, že zaměstnavatelé v jmenovaných územích nejsou prodchnuti takovou sociální spravedlností, aby sami, bez zákona, vypláceli zřízencům peněžní požitky na další 4 týdny ode dne narukování. Jest ovšem dlužno uvážit, jak jsme již poznamenali, trpkost narukovaných pro nestejnoměrné měření. Není vinou zřízenců, že unifikace není provedena, jest tudíž povinností Národního shromáždění, aby učinilo bezodkladnou nápravu.
Při této příležitosti žádáme důrazně, aby unifikace všech zákonů, ale zejména těch, které upravují pracovní poměr, byla co nejrychleji provedena, aby se podobným nepříjemnostem napříště předešlo.
Poněvadž státu vzhledem k § 3. tohoto návrhu nevznikají žádné výlohy, navrhujeme, aby tato osnova přikázala se sociálně politickému výboru k projednání co nejrychlejšímu, ježto jde o řešení naléhavé aktuelní věci.
V Praze dne 7. listopadu 1921.
Klein, Johanis, Hirsch, Malá, Wittich,
Tausik, Pohl, dr. Czech, Taub, Hackenberg, Palme, Heeger, Jokl, R. Fischer, Uhl, Novák Ant., Schäfer, Häusler, dr. Chorvát, Kaufmann, dr. Holitscher, Brodecký.