Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3177.
Návrh
poslance Františka Buřívala a společníků
na úpravu úrazových důchodů důchodcům úrazového zaopatření československých státních drah.
Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ............................1921,
jímž se upravují úrazové důchody důchodcům úrazového zaopatření československých státních drah a ruší ustanovení zákona ze dne 29. října 1919. čís. 606 Sb. zák. a nař., na tyto zaměstnance se vztahující.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Důchodcům úrazového zaopatření československých státních drah zvýší se roční důchod tak, že se jejich roční příjem, jehož požívali před přiznáním důchodu, zvýší podle článku X. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 51 Sb. zák. a nař., o 1200 Kč, a z takto nově stanoveného ročního příjmu vyměří se důchod podle dosavadních směrnic.
§ 2.
Pro důchodce jest použíti ustanovení § 2. zákona ze dne 3. března 1920, čís. 99 Sb. zák. a nař.
§ 3.
Úhradu jest opatřiti z přebytků válečných opatření.
§ 4.
Provedením zákona pověřuje se ministerstvo železnic.
Důvodová zpráva.
O poměry železničních důchodců bylo doposud tak jako o ostatní důchodce úrazových pojišťoven nejméně postaráno. Zákon ze dne 29. října 1319, čís. 606 řešil otázku úpravy důchodů železničních důchodců způsobem naprosto nedostatečným. Uznává to sama vláda již tím, že připravuje nový návrh na změnu citovaného zákona.
Podle zákona čís. 606 upravila železniční správa Československé republiky výnosem ze dne 15. listopadu 1919, čís. 31.02-I./5 tím, že zvyšovala důchod důchodců do 4000 Kč o 45% a od 800 do 1000 Kč o 12%. U vdov pak do 250 Kč o 45% a od 600 Kč do 800 Kč o 8%. U sirotků pak do 150 Kč o 45%, a od 450 Kč do 600 Kč o 80%. Pro jednostranné sirotky pak bylo toto zvýšení o 10 - 2% nižší. V důsledcích toho obnášelo zvýšení u důchodců průměrně 120 až 180 Kč ročně, u vdov 64 až 112 Kč ročně, a u oboustranných sirotků 48 až 67 Kč ročně.
Při nepatrných důchodech zůstal takřka příjem důchodců i přes úpravu dle zákona čís. 606 status quo.
Stan tento jest nadále neudržitelný, již také proto, že sestátněním soukromých drah přibyl značný počet důchodců, jímž za aktivní služby nebyla dána možnost, státi se členy provisijního fondu, který u soukromých drah po většině neexistoval a tím se stalo pravidlem, že tito zaměstnanci odcházeli na odpočinek odkázáni výslovně jen na úrazový důchod. Rovněž pense z milosti anebo dary z milosti jim poskytovány nebyly. Postiženými jsou po většině čeští zaměstnanci, kteří bývali teprve po mnoha letech stabilisováni a tím jim ubírána možnost státi se členy fondů pensijních.
Po unifikaci poměrů sestátněných drah, uplatnily se na odpočivatele předpisy platné pro československé státní dráhy a jen důchodci byli z výhod těchto vyjmuti. Odpočivatelům upravily se v zásadě odpočivné požitky zákonem z 18. prosince 1919, čís. 2. Sb. zák. a nař., a zákonem ze dne 17. prosince 1919, čís. 3. Sb. zák. a nař.
Dne 3. března t. r. pak zákonem čís. 99 Sb. zák. a nař. upravily se poměry tzv. staropensistů na podkladě zákona ze dne 7. října 1919, čís. 51 Sb. zák. a nař., ale poměry železničních důchodců zůstaly opět při všech těchto úpravách naprosto nedotčeny.
Jelikož zákonem ze dne 3. března 1921 čís. 99. Sb. zák. a nař. byla u staropensistů působnost zákona ze dne 7. října 1919, čís. 51 Sb. zák. a nař. posunuta ke dni jejich dání do výslužby, pokud se přeřazení pro výměr nové pensijní základny týče, nelze nadále železniční důchodce z výhod zákona čís. 51 ex 1919 vyjímati.
Poněvadž se dále ve většině případů jedná o důchodce, jimž by za nynějších poměrů byla poskytnuta pense nebo dar z milosti a konečně dle nového pensijního statutu, by mnozí měli nárok na zákonné odpočivné, jest nutno definitivně poměry těchto bývalých železničních zaměstnanců upraviti dle shora citovaného zákona a konečně plným právem použíti pro ně dobrodiní § 2. zákona ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb. zák. a nař.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.
V Praze dne 8. listopadu 1921.
Buříval,
Zeminová, Špatný, Landová-Štychová, Trnobranský, Hrizbyl, Slavíček, Netolický, dr. Patejdl, Hrušovský, David, Sladký, Pelikán, Sajdl, Laube, dr. Uhlíř, Pechmanová, Draxl, dr. Franke, Langr, dr. Bartošek.