Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3171.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .......................................,

kterým se prodlužuje doba organisace řádných soudů první a druhé stolice, určená dle § 99 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n. zákonem ze dne 22. prosince 1920, čís. 691 Sb. z. a n., pro obvody soudních tabulí v Bratislavě a v Košicích.

Návodní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Doba organisace řádných soudů prvé a druhé stolice, určená v § 1 zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 691 Sb. z. a n., prodlužuje se, pokud jde o soudy obvodů soudních tabulí v Bratislavě a Košicích, do konce roku 1924.

§ 2.

Ministr spravedlnosti může po dobu této organisace přidělovati i soudce z ostatního území státního proti jejich vůli soudům na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Přidělení na stejnou dobu soudům mimo Slovenska a Podkarpatskou Rus je přípustno jen potud, pokud jest nutno poskytnouti těmto soudům náhradu za sily vyslané na Slovensko z Podkarpatskou Rus.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna. 1922. Provedení jeho ukládá se ministru spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

zákonem ze dne 22. prosince 1920, č. 691 Sb. z. a n., byla určena dle § 99 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., doba jednoho roku od vyhlášení zákona toho za dobu organisace řádných soudů první a druhé stolice a veškerých soudů vojenských. Vyhlášení to stalo se dne 31. prosince 1920, končí tedy dnem 31. prosince 1921 možnost justiční správy soudce z důvodu organisace soudů proti jejich vůli přeložiti, přesaditi nebo dáti do výslužby.

Organisace nečetných soudů vojenských nevyžaduje, aby podobné opatření bylo učiněno ještě pro dobu další.

Jinak má se věc s organisací občanských soudů prvé a druhé stolice na Slovensku a Podkarpatské Rusi. úplnému provedení organisace soudů na Slovensku a Podkarpatské Rusi vadila dosud ta okolnost, že nebylo po rukou dosti způsobilého soudcovského personálu. (V okresu soudní tabule bratislavské je systemisovaných míst soudcovských 303, službu však koná toliko 181 soudců. Podobné poměry jsou v obvodu soudní tabule košické. Ve slovenské části koná službu na 133 systemisovaných místech toliko 93 soudců, a v části připadající na Podkarpatskou Rus, je obsazeno ze 67 míst toliko 31.)

Možnost skončiti organisaci soudů prvé a druhé stolice bez použití ustanovení § 99 ústavní listiny o dočasném obmezení nepřesaditelnosti soudcovské byla by dána jen tehdy, kdyby bylo tolik personálu soudcovského, aby jím všechny soudy řádně mohly býti obsazeny. Dokud ale tato podmínka splněna není, znamenal by nedostatek možnosti měniti služební sídlo soudců, že by mnohý soud vůbec nemohl býti jak náleží organisován a spravedlnost jím vykonávána, poněvadž nadbytečných sil, jež by se o místa ta hlásily, není a organisaci lze zatím prováděti jen tím způsobem, že se restringuje soudcovský personál soudů Čech, Moravy a Slezska a přiděluje soudům na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a také soudců tam již systemisovaných použije se kde jich je potřeba, tedy bez ohledu na zásadní nepřesaditelnost.

Shora uvedený zákon ze dne 22. prosince 1920 dovoloval justiční správě, aby i soudce z Čech, Moravy a Slezska natrvalo překládala k soudům na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ministerstvo spravedlnosti tohoto výjimečného oprávnění neužilo, dobře jsouc si vědomo, jakou oběť přinášejí ti, kdož odhodlávají se za těžkých poměrů a zpravidla vzdáleni od rodin působiti jako soudci na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ministerstvo spravedlnosti obmezilo se na to, že soudce, kteří sami nepřáli si býti ustanoveni na místa systemisovaná toliko přechodně na Slovensko a Podkarpatskou Rus přidělovalo a po čase jinými vystřídalo. Justiční správa chce i nadále tak postupovati a navrhuje proto ustanovení § 2, dle něhož by soudci od soudů mimoslovenských směli k soudům na Slovensku a Podkarpatské Rusi býti jen přidělováni a to nejdéle do konce roku 1924 proti úplatě diet a náhradě nákladů stěhovacích a s právem návratu na dřívější místo, nejpozději dnem 31. prosince 1924.

S tímto přidělováním souvisí ovšem nezbytně, aby justiční správa směla místa dočasně uprázdněná u soudů na území mimoslovenském odchodem soudců přidělených na Slovensko a Podkarpatskou Rus dočasně zaplňovati až do návratu oněch přidělenců ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi jinými soudci z území mimoslovenského. Tito soudci byli by jen přiděleni proti dietám a vrátili by se nejdéle koncem roku 1924 na svá dřívější místa služební.

Co se týče doby, na kterou se navrhuje toto výjimečné opatření, navržena doba tří let, jakožto nejpotřebnější minimum, poněvadž stěží lze očekávati, že by během jednoho roku mohlo přirůsti více než 200 sil soudcovského dorostu, a také při přírůstku asi 200 sil ročně teprve za další dva roky mohla by všechna místa soudcovská býti obsazena, poněvadž teprve po dvouleté praxi je možno vykonati soudcovskou zkoušku. (Dnes je v bratislavském okresu 19, v košickém 12 a na Podkarpatské Rusi 5 soudních notářů, tj. čekatelů na místa soudcovská.)

Rozumí se, že ti soudci, kteří nyní jsou na Slovensku a Podkarpatské Rusi přiděleni, budou postupně vystřídáni i nadále tak, aby nikdo proti své vůli nebyl exponován déle než nezbytně nutno.

Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla jak v poslanecké sněmovně, tak i po schválení touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě dle možnosti nejkratší.

V Praze dne 14. října 1921.