Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3170.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ......................................... 1921,

kterým se prodlužuje působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům a mění se některá jeho ustanovení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům ze dne 29. říj na 1919, č. 606 Sb. z. a n., se prodlužuje a jednotlivá jeho ustanovení se mění, případně doplňují, a budou nadále zníti takto:

§ 1, odst. 1.

Zraněným, kteří při provozování podniku, ležícího v nynějším území republiky Československé a podléhajícího úrazovému pojištění, utrpěli úraz před 1. červencem 1921, jímž ztratili alespoň 41²/₃% výdělečné schopnosti, a kteří podle zákonův o úrazovém pojištění požívají důchodu, odpovídajícího té ztrátě, náleží pro mimořádné druhotní poměry poválečné příplatek k důchodu.

§ 2.

Příplatek důchodový vyměřuje se podle ztráty schopnosti výdělečné takto:

a) při ztrátě 41²/₃% až do 66²/₃% náleží oprávněným osobám příplatek 600 Kč ročně;

b) při ztrátě vyšší 66²/₃% až do 83¹/₃% příplatek 900 Kč ročně;

e) při ztrátě nad 83¹/₃% příplatek 1200 Kč ročně k základnímu důchodu úrazovému, jehož zraněný požívá.

Důchodcům dle § 6, odst. 10., úrazového zákona ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z., kteří požívají 1¹/₂ násobné částky plného důchodu, může býti zvýšen příplatek až do 1800 Kč ročně.

§ 3.

Pozůstalým po zraněných v § 1 přísluší rovněž příplatek k základnímu důchodu, a to vdovám, rodičům a oboustranně osiřelým sirotkům po 480 Kč ročně a jednostranně osiřelým sirotkům po 240 Kč nočně k důchodu, jehož požívají, při čemž děti nemanželské, o něž otec nepečuje, zemře-li jim matka následkem úrazu, buďtež postaveni na roveň sirotkům oboustranně osiřelým.

§ 4.

Příplatek k důchodu náleží jen osobám bydlícím v území republiky Československé, a to proti příslušné územní úrazové pojišťovně dělnické (zemské úřadovně pro pojištění dělníků na Slovensku v Bratislavě); pokud pak se úraz stal při provozování podniku, jehož zřízenci byli podle § 4 zákona z 28. prosince 1887, č. 1 ř. z., na rok 1888, ve znění stanoveném článkem III. zákona z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., zproštěni pojistné povinnosti, proti správě tohoto podniku; pokud se úraz stal při provozování podniku bývalých rakouských státních drah, proti Československé státní správě železniční, pokud úraz se stal při provozování podniku bývalých uherských státních drah a pojištění vykonávala krajinská pojišťovna v Budapešti, proti zemské úřadovně pro pojištění dělníků na Slovensku v Bratislavě.

Pokud jde o důchody, přiznané pojišťovnou, jež měla sídlo mimo nynější území republiky Československé, náleží příplatek pouze, podá-li poživatel důchodu u územní úrazové pojišťovny dělnické (zemské úřadovny pro pojišťování dělníků na Slovensku v Bratislavě), neb u správy podniku, příslušné podle předešlého odstavce, do šesti měsíců ode dne, kdy nárok na příplatek vznikne, žádost za přiznání příplatku, opatřenou doklady, prokazujícími nárok.

Zmeškání lhůty v předešlém odstavci stanovené může býti v případech zvláštního zřetele hodných prominuto.

§ 5, odst. 1.

Příplatek náleží pouze dotud, pokud důchod sám anebo důchod i s příplatkem nepřesahuje ročně u zraněného dle § 2

ad a) 2400 Kč,

ad b) 3600 Kč,

ad c) 4800 Kč.

Na důchodce dle § 6, odst. 10., úrazového zákona, kteří požívají 1¹/₂ násobné částky plného důchodu, se toto omezení nevztahuje. Důchody pozůstalých i s příplatky dohromady nesměji převyšovat 4800 Kč.

Pokud jde o důchody z úrazů utrpěných při provozování podniků železničních, započítávají se do částek uvedených v odstavcích 1. až 3. též výslužné, běžný dar z milosti, drahotní přídavky (výpomoci a pod.) k výslužnému a běžným darům z milosti, z řádného výslužného však pouze 75%.

Druhotní příplatek může býti zcela, po případě z části odepřen, zjistí-li úrazová pojišťovna dělnická, nebo správa podniku, proti němuž nárok na příplatek podle § 4 náleží, že výdělek nebo jiný příjem důchodcův převyšuje ročně 12.000 Kč.

Článek II.

V § 7. zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n., jest položiti v odst. 1. místo číslice 42 číslici 41²/₃.

V § 9, odst. 1. cit. zákona, jest vyloučiti slovo "povinnému."

Článek III.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1921 a pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1922.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením platnost zákona prodloužila. Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl pa dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Systém percentuelního drahotního přídavku k důchodům úrazovým dle zákona z 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n., nemůže vyhovovati požadavku spravedlivého zvýšení důchodů, poněvadž důchody úrazové, jež bily vyměřovány z individuelního výdělku zraněných a usmrcených, kolísají tak, jako měnily se mzdové poměry v době více než třicetiletého trvání úrazového pojištění.

Průměrný důchod zraněného, který utrpěl 100% ztrátu z výdělečné schopnosti, činí na př. u úrazové pojišťovny dělnické v Praze,

Z uvedeného je patrno, že systém percentuelní dává nejvíce potřebným nejmenší částky, a proto navržená osnova zavádí systém pevných částek.

Mzdy teprve v roce 1920 doznaly citelnějšího zvýšení a výdělečná hranice v pojištění úrazovém teprve novelou úrazového zákona z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., byla zvýšena na 6.000 Kč, což jevilo však plný účinek teprve od 1. července 1920.

Obdobně novela zákona úrazového, provedená zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 300 Sb. z. a n. (vyhlášeným teprve dne 6. září 1921), jež zvyšuje výdělečnou mez na 12.000 Kč, bude jeviti plný účinek teprve koncem roku 1921. Pokles kupní síly peněz jest důvodem, aby do požitků drahotních příplatků byli zahrnuti ti důchodci, jimž důchod vyměřen byl z maximálního výdělku 6.000 Kč. Tím však důchodci z prvých měsíců roku 1921 byli by hůře postaveni než důchodci z roku 1920, a proto osnova prodlužuje v § 1 uvedenou dobu až do 1. července 1921.

Omezující ustanovení § 5. jsou pak nutna, aby uchován byl poměr jednotlivých důchodů v těchto obdobích.

Snížením procenta neschopnosti ze 42% na 41²/₃ dostává se zákonitého nároku na drahotní příplatek i důchodcům, kteří dle sazby do 1. července 1917 platné požívají důchodu 25% z výdělku pro vyměření důchodu směrodatného.

Další snížení procenta neschopnosti nelze navrhnouti, ježto vyžádalo by si citelné úhrady, a není nutným, poněvadž osoby, nižších důchodů požívající, jsou z valné části plně výdělečně činny. Zvláštní podpůrné fondy úrazových pojišťoven poskytují dostatečnou záruku, že potřebným důchodcům této kategorie může býti v jednotlivých případech pomoženo.

Poněvadž poskytnutí drahotních příplatků by nebylo odůvodněno v případech, kde důchodci jich dle hospodářských svých poměrů nepotřebují, stanoví se v posledním odstavci § 5 osnovy, že druhotní příplatek může býti zcela, po případě z části odepřen, zjistí-li se, že výdělek nebo jiný příjem důchodcův převyšuje ročně 12.000 Kč.

Osnova zvyšuje v průměru dosavadní dávky a více než 500% u zraněných a o 400% u pozůstalých. Toto zvýšení a rozšíření oprávnění k požitkům drahotních příplatků na důchody vzniklé až do 1. července 1921, vyžadovati bude v Čechách, na Moravě a ve Slezsku úhrady ročně asi 21,000.000 Kč. Dle dosavadního zákona bylo vyplaceno v roce 1920 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku asi 2,500.000 Kč (na Slovensku 153.000 Kč).

K úhradě zvýšených drahotních příplatků k úrazovým důchodům dle možnosti použije se též uvolněných hospodářských přebytků pojišťovacích ústavů za rok 1920 a 1921.

Ježto druhotní příplatky se poskytují také důchodcům, kteří byli dobrovolně pojištěni proti úrazům, dlužno vypustiti slova "povinnému" v § 9, odst. 1., prvotního zákona příplatkového.

Ostatní ustanovení osnovy, jež mohla býti předložena teprve po uzákonění novely k úrazovému zákonu o zvýšení mzdové hranice, což nastalo zákonem ze dne 12. srpna 1921, vyhlášeným dne 6. září 1921 pod č. 300 Sb. z. a n., nevyžadují zvláštního odůvodnění. Pouze na vysvětlení k § 4, odst. 1., se uvádí, že doplněk, týkající se bývalých uherských státních drah, vystihuje stav úrazového pojišťování, pokud se týče úrazů před 28. říjnem 1918, na který při projednávání původního zákona pro neúplnost materielních informací nebyl vzat zřetel.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena ve zkráceném řízení dle §§ 55 jednacích řádů; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla jak v poslanecké sněmovně, tak i po jejím schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

Návrh na zkrácené řízení odůvodňuje se tím, že účinnost dosavadního zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům pominula koncem září 1921 a jest proto třeba, aby navržená osnova zákona, kterým působnost původního zákona se prodlužuje, co nejdříve stala se zákonem. Podotýká se, že dělnické úrazové pojišťovny v Praze a v Brně, jakož i zemská úřadovna pro pojišťování dělníků na Slovensku v Bratislavě, učinily opatření, aby dosavadní drahotní příplatky byly prozatím i po 30. září 1921 vypláceny důchodcům dále zálohou na příplatky, jež budou stanoveny novou úpravou zákonnou.

Upozorňuje se na jednohlasně přijaté usnesení poradního sboru pro otázky hospodářské ze dne 27. října 1921, aby výbor sociálně-politický poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé byl požádán, aby při projednávání osnovy vyslechl jakožto experty zástupce zaměstnavatelů i zaměstnanců.

V Praze dne 7. listopadu 1921.