Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
3. zasedání |
3157.
Návrh
poslanců Rud. Laube, Jana Pelikána, V. Sladkého a společníků na novelisaci zákona o ochraně nájemníků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon o ochraně nájemníků ze dne 8, dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1922 s těmito změnami:
§ 1.
Ochrana tohoto zákona platí pouze pro byty, které mají kvalifikaci malých bytů podle zákona ze dne 11. března 1921, čís, 100 Sb. z. a n., totiž pro byty malé o výměře nejvýše 80 m2 obytné plochy. Ostatní byty nepoužívají ochrany tohoto zákona.
Majitel domu jest oprávněn nutné užitečné náklady prokazatelně vynaložené na opravu domu, pokud jsou na prospěch domu a jednotlivých nájemníků rozvrhnouti poměrně na jednotlivé nájemníky. V případě neshody rozhodne o věci příslušný okresní soud v řízení nesporném.
§ 2.
Odst. 1, paragrafu 9 cit. zákona doplňuje se takto:
Vedlejšími poplatky podnájemného rozumí se též úklid a používání nábytku. V žádném případě i s připočtením tohoto poplatku nesmí roční podnájemné býti větší, nežli jest roční nájemné, které platí nájemník z celého bytu, byla-li dána jen část bytu do podnájmu. Je-li v části bytu více podnájemníků, nutno podnájemné mezí ně rozděliti. Stravování nesmí býti započteno do podnájemného a budiž upraveno zvlášť, při čemž nesmí býti nižádným způsobem záminkou ku zvyšování podnájemného.
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Podepsaní navrhují, aby návrh tento byl přikázán výboru sociálně-politickému k projednání.
Důvodová zpráva.
Neustálý nedostatek bytů a marné snahy zvýšiti stavební ruch, nutně musí vésti k tomu, aby zákon o ochraně nájemníků ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n. byl prodloužen aspoň o jeden rok. Při tom však bylo bráti zřetel na to, že nájemné z domů starých jest nepoměrně, nízké; vůči nájemnému z nových domů. Tento nepoměr musí býti během času zregulován. Avšak přes to nelze přikročiti k okamžitému zvyšování činže ve všech bytech. Přítomný návrh obmezuje proto ochranu nájemníků pouze na t. zv. malé byty, t. j. na byty, jichž kvalifikace uvedena jest v zákoně ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. Ochrana těchto malých bytů jest odůvodněna sociál, postavením malých rodin, které by nesnesly úplně libovolného zvýšení nájemného.
Velmi důležitou ochranu zasluhují zájmy podnájemníků. Tyto vrstvy sice chráněny jsou § 19, zákona o ochraně nájemníků, avšak ochrana jejich jest obcházena zejména zvyšováním podnájemného pod titulem opotřebování nábytku a j., po př. pod titulem stravy. Bylo tedy nutno přesněji vymeziti tento paragraf, což se stalo daným návrhem. Roční podnájemné při částečném podnájmu nesmí nikdy převyšovati obnos celkového ročního nájemného. Tento požadavek jest zcela spravedlivý. Nájemník, pronajímající část svého bytu i pří velkém výdělku za pouhé pronajmutí místností nemůže požadovati nepoměrného zvýšení za použití nábytku, který event. pořídil před válkou celkem poměrně lacino a jehož opotřebování naprosto není v poměru s hodnotou, která jest za toto upotřehování pravidelně žádána, Bylo třeba stanoviti určitou mez a to se stalo připojeným návrhem. Platí-li na př. nájemník ze dvou pokojů ve starém domě 1000 Kč a Pronajímá jeden pokoj do podnájmu, pak obnosem 1000 Kč jest jistě dostatečně kryt nejen podnájem místností, ale používání nábytku a úklid.
Navrhují tudíž podepsaní, aby osnova ta stala se zákonem.
V Praze dne 26. října 1921.
Laube, Pelikán, Sladký,
Netolický, dr. Bartošek, Draxl, Hrušovský, Špatný, Sajdl, Buříval, Zeminová, Hrizbyl, dr. Patejdl, Slavíček, Pechmanová, Landová-Štychová, David, Langr, Trnobranský, dr. Uhlíř, Stříbrný.