Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Zákon

ze dne......... 1921,

jímž se doplňuje zákon ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. o stavebním ruchu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. 1.

Zákon ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. doplňuje, resp. mění se takto:

§ 1.

Vyvlastniti se může pro činžovní domy v obvodu Velké Prahy a měst čítajících přes 30,000 obyvatel plocha do 600 m², pro domky rodinné v týchž místech do 700 m² a pro domky na venkově do 1000 m², resp. jedná-li se o domky zemědělské s chlévy a stodolou do 2000 m².

Vyvlastniti se mohou také vzrostlé sady, pokud se zjistí, že ničeho nevynášejí, aneb že pro krajinu ani pro majitele nemají žádného vynikajícího účele.

Vyvlastniti se mohou také podle tohoto zákona pozemky pro stavbu ústavů léčebných, pro školy a pro cvičiště tělocvičná, s komunikacemi k tomu nutnými.

§ 2.

Vyvlastňovati se mohou pozemky státní, jsou-li ve stavebním obvodu obcí, a to především půda neúrodná, ku zastavení způsobilá a pak pozemky v tomto pořadí:

1. pozemky půdy zabrané,

2. pozemky fondů veřejných,

3. pozemky obecní,

4. pozemky soukromé.

Vyvlastniti nelze pozemků soukromých, které vlastník prokazatelně potřebuje pro vlastní svou živnost, hospodářství nebo dům. Důvod ten uplatniti může jen takový vlastník, který nemá více pozemků, než 15 ha.

§ 3.

Okresní správa politická, resp. služnovský úřad, musí provésti vyvlastňovací řízení na místě samém do 8 dnů a v téže době vydati vyvlastňovací nález, Ve vyvlastňovacím nálezu určí se ihned cena vyvlastněná.

Z nálezu odvolati se jest do 14 dnů po doručení politickému úřadu zemskému, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župnímu úřadu, jakožto poslední instancí. Tento úřad musí své konečné rozhodnutí učiniti do 14 dnů, počítaje ode dne, kdy stížnost k němu došla. Mimořádná stížnost ke správnímu soudu musí tímto býti vyřízena do 14 dnů ode dne, kdy stížnost byla podána, Při obnoveném řízení platí tytéž lhůty.

§ 4.

Konkurují-li řízení pozemkového úřadu o příděl stavebních pozemků ze zabrané půdy s řízením podle tohoto zákona, má vyvlastňovací strana právo volby, podle kterého zákona chce vyvlastňování provésti.

§ 5.

Majiteli vyvlastněného pozemku přísluší ona cena pozemků, která se vypočítává podle nařízení o směrných cenách půdy zabrané, při čemž jest vzíti zřetel na kulturu pozemků v době vyvlastnění a nikoliv na jeho účel stavební.

§ 6.

Lhůta, ve které má majitel vyvlastněného pozemku začíti se stavbou, nesmí býti delší než 6 měsíců, avšak úřad, který vyvlastňovací řízení provedl, může jí přiměřeně prodloužiti v případech, které vyvlastňovatel nezavinil.

§ 7.

Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel. Lze mu však započítati do nich toliko výlohy fakticky nutné, nikoliv výlohy právního zastoupení vyvlastněného.

§ 8.

Stavby domů s malými byty, které byly zahájeny v r. 1921 a 1922 požívají podpory podle tohoto zákona.

§ 9.

Za účelem poskytování zápůjček státem zaručených jsou povinny banky a ostatní peněžní ústavy na návrh zemského úřadu pro stavební ruch, který tento návrh musí učiniti a to nejdéle do 6 neděl po tom, co tento zákon vejde v platnost, seskupiti se ve svých okresích ve vnucené společnosti s ručením obmezeným a uložiti do těchto společností ze svého jmění vykázaného v bilancí 1920 25%. Tyto společností jsou povinny poskytovati v první řadě obcím, pak obecně prospěšným družstvům a pak jednotlivcům hypotekární zápůjčky až do výše státem převzatého nákladu stavebního a vydávati na zápůjčky ty zástavní listy. Vklady těchto nucených společností jsou 4% a 1% dostane se jim jako premie ze státních prostředků. Zástavní listy tyto požívají sirotčí jistoty.

§ 10.

Stavební družstva obecně prospěšná, jakož i veřejné korporace osvobozeny jsou od převodních poplatků nejen převádí-li se pozemek, resp. stavba na členy, nýbrž i od převodního poplatku za získání pozemku ať cestou úmluvy nebo vyvlastněním.

§ 11.

§ 58 min, nař. ze dne 21, května 1921 nabývá mocí zákona, při čemž se výslovně ustanovuje, že 85%, resp. 80%, resp. 70% stavebního nákladu tvoří podporu státu, která je nevypověditelná po celou dobu úmoru.

§ 12.

Majitel domu jest povinen onu část celkového stavebního nákladu, která není kryta podporou státu, krýti výnosem domu.

§ 13.

Stavby domů podle tohoto zákona buďtež podrobeny všem přípustným úlevám stavebním a ponechává se rozhodnutí o úlevách těch volném uvážení zemského úřadu pro stavební ruch, kterýž jest povinen v zájmu stavebního ruchu povoliti úlevy co nejrozsáhlejší.

Čl. 2.

Zákon tento mění, resp. doplňuje zákon o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. platí proto ostatní ustanovení téhož zákona jen pokud nejsou touto novelou zrušena nebo změněna.

Důvodová zpráva.

Zákon o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921., č. 100 Sb. z. a n. neměl dosud žádných zvláštních praktických důsledků. Pokud se týče hlavy první, bylo nutno návrhem této novely jednak urychliti řízení, jednak vytknouti, které pozemky mají především býti vyvlastněny. Také ohledně ceny bylo třeba předpisy uvésti ve shodu se směrnými cenami zabraného majetku. Nejpalčivější otázka opatření zápůjček peněžních musela býti touto novelou řešena způsobem diktátorským stejně jako se to stalo v Severoamerických spojených státech. Způsob, jakým se určuje 25% vnucených vkladů do společnosti pro stavební ruch, nepodrývá nikterak finanční základy národohospodářské, protože vázána může býti pouze ona část kapitálů velkých peněžních ústavů, jež tyto mohou do společnosti vložiti, zejména ze svých reservních a jiných déle ležících fondů. Premií úrokovou má býti upokojeno ukládající občanstvo v tom směru, že nepřijde o vkladatelský zisk.

§ 58 min. nař. ze dne 21. května 1921 přesahuje přes ustanovení zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. a jest to ustanovení velmi praktické a pro dnešní otázku stavebního ruchu naprosto nezbytné. Proto jest jej uzákoniti jako součást tohoto zákona.

Zemskému úřadu pro stavební ruch bylo nutno dáti co největší volnost ustanovení podmínek stavebních, zejména proti případům, kdy se jedná o přístavby a kdy ve mnohém případě nelze přesně šetřiti zákazu, stanoveného zejména cit. nař. ze dne 21. května 1921. (Na příklad co se týče úplné uzavřenosti jednotlivých bytů a pod.)

V Praze dne 18. října 1921.

Laube, Pelikán, Sladký,

Zeminová, dr. Patejdl, Trnobranský, Langr, Slavíček, Stříbrný, Landová-Štychová, Pechmanová, Sajdl, Špatný, Hrušovský, Draxl, Buříval, dr. Bartošek, Netolický, dr. Uhlíř, Hrizbyl, David.