Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3151.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne........................1921,

jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a ve psaní na stroji.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

O obchodních učilištích.

§ 1.

Obchodní učiliště jsou takové vyučovací ústavy, v nichž se při vyučování věnuje hlavní zřetel kupeckému počtářství, účetnictví, kupecké korespondenci v jazyce vyučovacím i v jazycích jiných, obchodní nauce, obchodnímu, živnostenskému i směnečnému právu a nauce o zboží.

§ 2.

Obchodní učiliště jsou:

1. veřejná,

2. soukromá.

Oddíl 1.

O veřejných učilištích obchodních.

§ 3.

Veřejná obchodní učiliště jsou ta, která jsou vydržována

a) státem,

b) veřejnoprávními korporacemi.

§ 4.

Veřejná obchodní učiliště jsou: obchodní akademie, veřejná škola obchodní a veřejný jednoroční obchodní kurs.

Obchodní akademie jest učiliště čtyřleté, vybudované zásadně na nižší střední škole, veřejná obchodní škola jest učiliště dvouleté, po případě s připojeným ročním přípravným, a veřejný jednoroční obchodní kurs jest samostatné jednoroční obchodní učiliště.

K obchodní akademii a veřejné škole obchodní lze připojiti kurs pro abiturienty škol středních pod názvem "Abiturientský kurs při obchodní akademii (veřejné škole obchodní) v N...." a jinaké kursy o jednoroční nebo kratší učební době pod názvem "Jednoroční (x-měsíční) kurs při obchodní akademii (veřejné škole obchodní) v N."

Jiné než uvedené názvy veřejných obchodních učilišť nejsou dovoleny.

Samostatné kursy abiturientské nejsou přípustny.

§ 5.

Ke zřízeni veřejných učilišť obchodních a k rozšíření organisace jejich níže neb výše organisovanými typy podle § 4 je potřebí povolení ministerstva školství a národní osvěty.

§ 6.

Toto povolení předpokládá průkaz:

1. že je učiliště potřebí, o čemž sluší vyslechnouti ministerstvo průmyslu, obchodu a živností,

2. že jeho zřízení neohrozí povážlivou měrou návštěvu sousedních veřejných učilišť obchodních téhož vyučovacího jazyka,

3. že zakladatelé a spoluvydržovatelé učiliště zaručují nepochybným způsobem řádné vybavení učiliště a jeho vydržování a

4. že jsou zabezpečeny bezvadné místnosti školní nejen pro nejbližší dobu, nýbrž pro celé vybudování učiliště.

§ 7.

Před udělením povolení není dovoleno ohlašovati veřejně zřízení učiliště, prováděti zápis - byt i provisorně - a ustanovovati ředitele a učitelské síly.

§ 8.

Při veřejných obchodních učilištích vydržovaných podle § 3 b), zříditi jest kuratorium, které je jeho správním orgánem. Do tohoto kuratoria vysílají své zástupce:

a) ministerstvo školství a národní osvěty,

b) obchodní a živnostenská komora,

c) místní obchodní gremium,

d) profesorský (učitelský) sbor, který je zastoupen ředitelem (správcem) nebo jeho zástupcem a nejméně jedním profesorem (učitelem),

e) každý další činitel, který stálými ročními příspěvky pomáhá učiliště vydržovati. Minimální výši těchto příspěvků, které dávají nárok na zastoupení v kuratoriu, určí ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 9.

Při veřejných učilištích obchodních vydržovaných podle § 3 a) může býti rovněž zřízeno kuratorium, jehož členy jmenuje ministerstvo školství a národní osvěty, vyslechnuvši obchodní a živnostenskou komoru, profesorský (učitelský) sbor a podle potřeby i místní interesované činitele.

§ 10.

Práva a povinnosti kuratoria, organisace učiliště a práva i povinnosti sboru profesorského (učitelského) stanoví se normálním organisačním statutem, který vydá ministerstvo školství a národní osvěty. Odchylky od normálního organisačního statutu, pokud jsou dle zvláštních poměrů jednotlivých učilišť putny, potřebují schválení ministerstva školství a národní osvěty.

§ 11.

Překročí-li kuratorium meze své působnosti, neplní-li své povinnosti, neschází-li se, nezachovává-li statut, nebo jestliže podniká nebo trpí jednání, která jsou s to ohroziti školu v jejích naučných a výchovných úkolech, může býti ministerstvem školství a národní osvěty rozpuštěno. Než se ustaví kuratorium nové, převezme funkce kuratoria tříčlenná komise, kterou jmenuje ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 12.

Vyučováni na veřejných obchodních učilištích děje se dle normální učebné osnovy vydané ministerstvem školství a národní osvěty. Odchylky dle místních poměrů povoluje ministerstvo školství a národní osvěty dle návrhu kuratorií.

§ 13.

Kázeň na veřejných obchodních učilištích udržuje ředitel a profesorský (učitelský) sbor dle školního řádu, vydaného ministerstvem školství a národní osvěty.

§ 14.

Dozor nad veřejnými obchodními učilišti vykonávají orgánové ústřední inspekce obchodního školství při ministerstvu školství a národní osvěty.

§ 15.

Všechna práva, která školám obchodním, vydržovaným jinými činiteli nežli státem, jejich učitelstvu a žactvu plynula dosud z prává veřejnosti výslovně propůjčeného, patří od platnosti tohoto zákona všem obchodním učilištím, která jsou veřejná ve smyslu § 3 tohoto zákona, jakož i všem nově zřízeným veřejným obchodním učilištím od toho okamžiku, kdy bude jejich zřízení ministerstvem školství a národní osvěty povoleno.

§ 16.

Veřejné obchodní učiliště, jehož působnost by nezaručovala řádnou výchovu žactva ve směru státně-občanském, mravním neb odborném, může býti ministerstvem školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra na čas zavřeno nebo vůbec zrušeno.

Oddíl 2.

O soukromých učilištích obchodních.

§ 17.

Učebným předmětům uvedeným v § 1 smí se vyučovati také vesměs neb částečně na soukromých učilištích.

Učiliště takové jest povinno užívati výhradně názvu "Soukromý (jednoroční, x-měsíční) obchodní kurs", je-li jeho vyučovací doba jednoroční nebo kratší, nebo "Soukromá x-letá obchodní škola", trvá-li učební doba déle než rok. K názvu učiliště jest připojiti jméno vydržovatelovo.

§ 18.

Zde zřízení soukromého učiliště obchodního je potřebí povolení ministerstva školství a národní osvěty. Před povolením nesmí býti ani provisorně prováděn zápis a ohlašováno zřízení učiliště prospekty, novinami a veřejnými vyhláškami. Nezačne-li se na učilišti vyučovati do roka po té, kdy bylo jeho zřízení povoleno, pozbývá povolení platnosti.

§ 19.

Každé soukromé obchodní učiliště musí míti správce, který je vůči úřadům za učiliště odpověden.

§ 20.

Správce ten musí:

1. býti československý státní občan,

2. býti bezúhonný v ohledu státně-občanském i mravním,

3. prokázati formální způsobilost k učitelskému úřadu na veřejných školách obchodních a to z té skupiny předmětů, která dle učebné osnovy převládá,

4. bydliti v sídle školy a věnovati se správě její jakožto hlavnímu svému povolání;

5. zpravidla dlíti po čas vyučování v budově školní. Není-li přítomen sám, musí býti přiměřeným způsobem zastoupen některým členem učitelského sboru.

V dohodě s ministerstvem vnitra může ministerstvo školství výjimečně uděliti dispens od průkazu sub 1. uvedeného.

§ 21.

Učitelé na soukromých obchodních učilištích jsou povinni prokázati

1. že jsou českoslovenští státní občané,

2. že jsou bezúhonní v ohledu státně-občanském i mravním,

3. že mají pro předměty, kterým vyučují, takovou formální způsobilost, jaké se žádá od učitelů na veřejných obchodních školách.

Mimo to mohou vyučovati i kandidáti učitelství na obchodních školách, vyhovují-li již podmínkám, jež kladou příslušné zkušební řády těm, kdož chtějí vykonati zkoušku učitelské způsobilosti pro obchodní školy.

Od průkazu sub 1. uvedeného lze uděliti dispens dle ustanovení posledního odstavce § 20. Učitelům, kteří učili na soukromých obchodních. školách nejméně dvě leta před účinností tohoto zákona, dále osobám, které podají průkaz o zdatnosti učitelské v jiném školském oboru nebo o vynikající praktické znalosti obchodu, po případě nauk právních, může ministerstvo školství a národní osvěty uděliti dispens od průkazu formální způsobilosti k vyučování na soukromých učilištích obchodních.

§ 22.

Místnosti pro soukromé obchodní učiliště vyhlédnuté buďtež před zřízením učiliště úřadem ministerstvem školství a národní osvěty k tomu určeným prohlédnuty, zdali jsou vhodné k účelům školským. O každé místnosti, které se má používati jako učebny, budiž výslovně zjištěno, že je v ohledu zdravotním nezávadná a přiměřeně světlá. Současně budiž zjištěno, který nejvyšší počet žáků smí v té které učebně býti společně vyučován.

§ 23.

Každé soukromé učiliště obchodní musí míti ministerstvem školství a národní osvěty schválený organisační statut, z něhož jsou zřejmy: vydržovatel školy, organisace ústavu, přijímací podmínky, trvání školního roku a prázdniny, lhůty, ve kterých se zapisuje, školné, zápisné a všechny ostatní poplatky, které se na učilišti vybírají.

§ 24.

Každé soukromé učiliště obchodní musí míti i pro jednotlivá svoje oddělení podrobnou učebnou osnovu, dle níž se řídí vyučování.

§ 25.

Přijímání žáků smí se díti jen na počátku vyučovací doby učiliště případně příslušného oddělení, výjimkou do čtyř neděl po zahájení vyučování. Smějí se přijímati jen žáci nejméně čtrnáctiletí, kteří byli propuštěni z povinnosti docházeti do školy obecné. Tak zvané individuelní a písemné vyučování žáků školu nenavštěvujících není na soukromých učilištích obchodních přípustno. Není jim také dovoleno přijímati privatisty a konati za účelem vydání vysvědčení zkoušky s těmi, kdož do učiliště nechodili.

§ 26.

Změna školních místností a ustanovení nového odpovědného správce smí se státi jen po předchozím schválení ministerstva školství a národní osvěty. O nových místnostech musí býti před schválením provedeno řízení dle § 22.

§ 27.

Organisační statut soukromých obchodních učilišť smí býti změněn jen po předchozím schválení ministerstvem školství a národní osvěty.

§ 28.

Ohlašování a schvalován i učitelských sil bude upraveno zvláštními podrobnými předpisy, které vydá ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 29.

Soukromá učiliště obchodní jsou podrobena dozoru ústřední inspekce obchodního školství. Správa jejich je povinna podávati počátkem roku zprávu o zahájení vyučování a koncem roku právu o průběhu vyučování tak, jak to nařídí ministerstvo školství a národní osvěty, vésti katalogy žáků dle předpisů platných pro veřejné školy obchodní a vůbec dbáti všech nařízení školských úřadů.

§ 30.

Soukromá učiliště obchodní smějí vydávati vysvědčení o prospěchu pouze ve formě schválené příslušným inspekčním orgánem, jehož dozoru je učiliště přiděleno.

§ 31.

Oznámení, vyhlášky a vůbec všechna novinová a jiná veřejná reklama soukromých obchodních učilišť smí obsahovati jen udání o místnostech učiliště, o jeho organisaci, školném a, jiných poplatcích a o dnech zápisu. Není dovoleno slibovati; že bude správa učiliště pečovati o to, aby se absolventům dostalo míst. Škola, která by používala nepřiměřeného, obecenstvo v omyl uvádějícího způsobu oznámení zápisu a jiného nepřiměřeného, s povahou vyučovacích ústavů se nesrovnávajícího způsobu reklamy, může býti ministerstvem nařízeno, že všechna veřejná oznámení musí před uveřejněním dáti schváliti inspekčnímu orgánu, kterému je učiliště přiděleno.

§ 32.

Vnější označení školních místností, prospekty, vysvědčení a vůbec všechna veřejná ohlášení soukromého obchodního učiliště musí nésti pojmenování, které učilišti přísluší dle § 17. Slovo "soukromý" nesmí býti zkracováno a musí býti vyznačeno písmem stejně patrným jako ostatní slova nadpisu.

§ 33.

Soukromá obchodní učiliště, která by nedbala ustanovení zákonných a nařízení úřadů školských, překročovala vlastní organisační statut, nedbala učebné osnovy, nepřiměřeným způsobem hmotně vykořisťovala žáky, uváděla nesprávnými údaji v oznámeních a v prospektech obecenstvo v omyl, mohou býti ministerstvem školství a národní osvěty zavřena. Vydržovatel koly je v takovém případě prav ze škody, která by tímto úředním opatřením vzešla učitelům a žákům.

Soukromé obchodní učiliště, jehož působnost by nezaručovala řádnou výchovu žactva ve směru státně-občanském, může býti ministerstvem školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra na čas zavřeno nebo vůbec zrušeno.

HLAVA II.

O soukromých učilištích jazykových.

§ 34.

Soukromé učiliště, na němž se vyučuje výhradně nebo převážnou měrou živým jazykům, je povinno užívati názvu "Soukromá škola jazyková". K názvu tomu je připojiti jméno vydržovatelovo.

§ 35.

Pro soukromá učiliště jazyková platí předpisy, platné pro soukromá učiliště obchodní s výjimkou §u 17, 3. bodu §u 20, 3. bodu odstavce prvého a odstavce druhého i třetího §u 21 a §u 25.

Správce soukromého učiliště jazykového jest povinen prokázati způsobilost vyučovati jazykovému oboru na domácích školách občanských, středních neb odborných nebo na rovnocených školách cizozemských.

Učitelé soukromých učilišť jazykových jsou povinni vhodným způsobem prokázati, že theoreticky i prakticky ovládají jazyky, jimž vyučují.

HLAVA III.

O soukromých učilištích pro krasopis, těsnopis a psaní na stroji.

§ 36.

Soukromé učiliště, na němž se vyučuje krasopisu, těsnopisu nebo psaní strojem, je povinno užívati názvu "Soukromá škola", k čemuž je připojiti učebné předměty a jméno vydržovatelovo.

§ 37.

Pro soukromá učiliště tohoto druhu platí předpisy platné pro soukromá učiliště obchodní s výjimkou § 17., 3. bodu §u 20., 3. bodu odstavce prvého a odstavce druhého i třetího §u 21. a §u 25.

Správce takového soukromého učiliště jest povinen prokázati způsobilost vyučovati na veřejných školách některému z předmětů uvedených v § 36. Učitelé jsou povinni prokázati, že theoreticky i prakticky ovládají předměty, jimž vyučují.

HLAVA IV.

O domácím vyučování.

§ 38.

Vyučování v obchodních naukách, v moderních. jazycích, v krasopise, v těsnopise, v psaní na stroji, které udílí učitel sám bez cizí pomoci ve vlastním bytě nebo v bytě žáků nejvýše šesti osobám najednou, nepovažuje se za provozování soukromého učiliště, nýbrž za vyučování domácí.

K domácímu vyučování není třeba úředního povolení.

§ 39.

Domácí učitelé nesmějí dávati žákům formálních vysvědčení prospěchových, t. j. takových, která obsahují známky v jednotlivých učebných předmětech.

§ 40.

Ohlašuje-li někdo domácí vyučování veřejně novinami, prospekty, vyhláškami nebo jiným veřejným způsobem, nesmí je označovati jako školu nebo kursy, nýbrž výslovně jako domácí vyučování.

HLAVA V.

Závěrečná a všeobecná ustanoveni.

§ 41.

Na samostatné kupecké školy pokračovací zákon tento se nevztahuje.

§ 42.

Na odborné kursy v obchodních naukách, v živých jazycích, v krasopise, v těsnopise a vepsaní na stroji, které pořádají odborné a vzdělavací spolky nebo podobné instituce, tento zákon se nevztahuje jen tehdy, jsou-li kursy ty bezplatné, nekonají-li se na nich zkoušky a nevydávají-li se formální vysvědčení prospěchová.

§ 43.

Soukromá učiliště obchodní, jazyková, pro krasopis, těsnopis a psaní na stroji, která byla zřízena před platností tohoto zákona, musejí do 1. srpna 1924 podati průkaz, že vyhověla ustanovením tohoto zákona. Učiliště, která tohoto průkazu do řečené lhůty nepodají, buďtež ministerstvem školství a národní osvěty zavřena.

§ 44.

Přestupky tohoto zákona, pokud nezakládají skutkové povahy činů trestních, náležejících k příslušnosti soudů, trestají se politickými úřady I. stolice (na Slovensku administrativními policejními vrchnostmi I. stolice) pokutou až do 20.000 Kč. Pokuty plynou do státní pokladny. Při nedobytnosti budiž peněžitá pokuta přeměněna v přiměřený trest na svobodě až do 6 měsíců.

Odvoláním podaným do 14 dnů od doručení u úřadu I. stolice, lze se z nálezu odvolati k politickému úřadu II. stolice (na Slovensku k administrativní policejní vrchnosti II. stolice), který o odvolání rozhoduje s konečnou platností.

Úřady jsou povinny o každém nálezu zpraviti ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 45.

Zákon tento nevztahuje se na území Podkarpatské Rusi, vláda se však zmocňuje, aby nařízením platnost tohoto zákona zcela nebo z části rozšířila na území Podkarpatské Rusi.

§ 46.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášeni.

§ 47.

Ministr školství a národní osvěty se pověřuje, aby zákon tento provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Soukromé vyučování bylo posledně upraveno císařským nařízením ze dne 27. června, 1850, ř. z. č. 309. Nařízení toto neplatilo pro bývalé země koruny uherské, v nichž nebylo vůbec zákonných ustanovení, která by se týkala specielně denního školství obchodního. Tak zvaný kvalifikační zákon z r. 1885 měl sice na zřeteli zřizování obchodních škol při školách měšťanských, ale tato základna byla via facti záhy opuštěna. Zřizování, vydržování a vůbec celá organisace školství obchodního na Slovensku spočívá nyní hlavně na nařízení bývalého uherského ministra obchodu spolu s ministrem kultu a vyučování ze dne 20. srpna 1895, čís. 44.001.

Císařské nařízení z r. 1850 mělo zření hlavně ke gymnasiím a reálkám. Zřízení ústavu vyučovacího, který měl míti jméno gymnasia nebo reálky, bylo vázáno na schválení ministerstva kultu a vyučování. Úmysl zákonodárcův je zřejmý. Jediné tehdy existující normální typy vyššího školství měly býti chráněny před tím, aby nebyla jejich pověst diskreditována ledabyle vedenými středními školami soukromými. Ostatní školství - zejména odborné - bylo tehdy ještě nevyvinuto, proto se řečené cís. noř. zmiňuje o něm jen letmo a shrnuje je pod ustanovení všeobecná.

Svrchu zmíněné císařské nařízení bylo velmi liberální a přispělo nemálo k rychlému vývoji vyššího školství vůbec. Mělo ovšem mnoho stránek stinných. Snadnost, se kterou mohly býti školy zakládány; způsobila, že v jednotlivých oborech, kde tomu dočasná konjunktura přála, staly se školy tím, čím bez újmy svého účelu výchovného a naučného nikdy býti nemohou, t. j. podniky výdělečnými.

Stinné stránky školského podnikáni nikde se nejeví tak povážlivou měrou, jako právě na poli školství obchodního, které až psa několik škol státních právně zcela spočívá na řečeném nařízení. Školy bez úmyslu zištného založené obcemi, okresy; obch. komorami, gremii atd. nejsou existenčně řádně zabezpečeny a volají po postátnění, ač tímto řešením nesporně trpí, ztrácejíce nutný kontakt s praktickým životem obchodním. Školy výhradně na zisk soukromými podnikateli založené nemají pak většinou na zřeteli prospěch žactva, nýbrž hmotný zisk podnikatelův. Nemají stálého učitelstva, zneužívají slabin zákona; který žádá formální kvalifikace jen od zodpovědného správce, a svěřují vyučování zpravidla tomu, koho právě seženou žáci se posuzují především jakožto zdroj příjmů a podle toho se s nimi zachází. Výchovný význam bylo by lze těmto školám těžko přiznati, výsledky učebné jsou obyčejně velmi slabé a rozhodně nejsou v náležitém poměru k vysokému školnému a ostatním nákladům tohoto studia. V jednotlivých výborech Národního shromáždění byly soukromé obchodní školy již několikráte předmětem diskuse. Bylo to zejména ve výboru rozpočtovém a živnostenském, kde jednotliví členové velmi ostře kritisovali poměna v soukromém školství obchodním a důrazně žádali, aby vláda zjednala brzy nápravu.

Za nevyvinutých školských poměrů v letech padesátých minulého století stačil jediný provisorní zákon o soukromém vyučování. Rozvětvené a podle své povahy velmi různorodá školství dnešní vyžaduje speciální zákonné úpravy alespoň v těch oborech, kde jsou poměry již vyhraněny.

Především je třeba zákonné úpravy školství obchodního, které má ve školním roce 1920-21 na školách státních a na těch školách nestátních, které jsou státem hmotně podporovány, celkem 29.467 žáků v 827 třídách. Je třeba zjednati školám těmto postavení, kterému se těší již od let školství průmyslové, upraviti jejich zakládání, udržování, jejich postavení v soustavě školství veřejného atd.

Školy čistě soukromé, státem nepodporované, vymykají se následkem nedostatku citovaného cís. nař. ze sféry vlivu školských úřadů, dozor nad nimi je nedostatečný a vzhledem na ustanovení § 11 citovaného cís. mař. neúčinný. Kolik mají žactva, nelze za dnešního stavu věci zjistiti, ale počet ten je sotva menší než 10.000. Žactvo to je namnoze majiteli škol vykořisťováno a je tudíž třeba položiti zřizování obchodních škol za účelem zištným jisté meze a zjednati zákonitý podklad pro účinný dozor nad nimi.

Ke školám obchodním řadí se podle své povahy i školy jazykové. Někdy je dosti těžko rozeznati "jde-li o školu jazykovou zeb obchodní, poněvadž se na všech školách obchodních vyučuje moderním jazykům kdežto školy převahou jazykové vyučují často i obchodní korespondenci. I jinak jsou poměry na soukromých školách. jazykových podobny poměrům na čistě soukromých školách obchodních, i zde je za potřebí chrániti žactvo před vykořisťováním, ať je to pro nepřiměřeně vysoké, platy nebo nekvalifikovanými učiteli.

Třetí v této skupině příbuzných škol jsou školy pro těsnopis, psaní na stroji a krasopis. Také tyto školy je někdy těžko přesně odlišiti od škol obchodních. Jednak se všem těmto věcem učí na obchodních školách "jednak se na školách pro těsnopis a psaní strojem učívá i počátkům obchodní korespondence a pod. Hojným užíváním psacích strojů v kancelářích obchodních i v úřadech. nabylo školení ve psaní strojem a v těsnopise zvláštního významu hlavně pro děvčata, která absolvovala školu občanskou a hledají zaměstnání jakožto manipulační sily v úřadech státních, okresních, obecních, v kancelářích advokátních, notářských atd. Takových děvčat je nyní do tisíců. Je nutně třeba, aby byla, pro taková děvčata zřízena učiliště při veřejných školách obchodních, kde se to dá nejlépe provésti; poněvadž obchodní školy disponují potřebnými psacími stroji. Pokud se vyučování takové ponechá soukromé iniciativě, je třeba podrobiti zřizování škol takových i vyučování na nich dozoru, aby se předešlo vykořisťování žactva.

Poznámky k jednotlivýma paragrafům.

K § 1.

Především je třeba podati definici školy obchodní. Nelze to učiniti jinak než výpočtem předmětů odborných, která jsou charakteristické pro školu obchodní.

K § 2.

Školství obchodní i v bývalém Rakousku i v zemích někdy koruny uherské vyvíjelo se původně ze soukromého počinu. Nejprve to byli jednotlivci, kteří zřizovali školy obchodní z motivů zištných, později chopila se věci gremia a kupecké spolky. I tyto školy spolkové a gremiální, ač nebyly založeny ze ziskuchtivosti, mívaly školné na tehdejší poměry tak vysoké, že nejen hradilo celý vydržovací náklad, ale poskytovalo i přebytků, z nichž byly tvořeny fondy stavební, pensijní atd. Těchto přebytků bylo ovšem často dochováno na újmu výsledků učebných. Třídy byly přeplňovány, značná část vyučovacích hodin byla svěřena lacinějším silám externím atd. Od let osmdesátých všímá si správa vyučovací bedlivěji škol obchodních, podrobuje je ostřejšímu dozoru, dbá toho, aby nebyly třídy přeplňovány nad snesitelnou míru, aby byly sbory profesorské doplněny potřebným počtem interních sil atd. školy v této době zřizované nemohou již postrádati materielní pomoci z prostředků veřejných. Skrovné prostředky spolkové nepostačují ke zřizování a vydržování obchodních škol, vyhovují proto naléhavé potřebě nových škol především obce s podporou státu, zemí, obchodních a živnostenských komor, okresů, gremií atd. Existující již školy spolkové a gremiální usilují až na nepatrné výjimky o to, aby byly převzaty obcemi a subvencovány státem, zeměmi a komorami.

Tímto vývojem byla ostře tažena hranice mezi školami čistě soukromými, na zisk založenými, které se vydržují samy ze školného a mají mimo to dáti svému vydržovateli jistý zisk, a mezi školami, které vznikly kooperací činitelů veřejných k účelům obecně prospěšným, ba přímo s předpokladem, že zřízení a vydržování jejich uloží všem zúčastněným činitelům materielní oběti. Stav ten může býti pokládán za ustálený a lze ho stabilisovati ustanovením zákonným. Školám posléze uvedeným je nutno přiznati vzhledem na jejich vydržovatele výslovně charakter škol veřejných. Nebude to nikterak věcí novou, poněvadž celé řadě škol, pokud o to žádaly, bylo již dávno před převratem dovoleno, aby slova "veřejná" užívaly ve svém názvu.

K §§ 3 a 4.

Školství veřejné má celkem čtyři typy:

1. Obchodní akademie, ústavy čtyřleté, které jsou postaveny na roveň vyšším školám středním. Jsou vybudovány na absolvování nižší školy střední. Absolventi škol občanských, kteří mají v hlavních předmětech známky nejméně dobré a ti absolventi nižších škol středních, kteří sice s prospěchem absolvovali IV. třídu škol středních, ale mají v jazyce vyučovacím, v matematice nebo v zeměpise známku jen dostatečnou, jsou přijímáni jen po vykonané přijímací zkoušce.

2. Obchodní školy dvoutřídní (v jednotlivých případech s ročníkem přípravným a tudíž trojtřídní) jsou vybudovány na absolvování školy občanské, od uchazečů o přijetí se však žádá, aby v jazyce vyučovacím a v počtech měli v posledním půlletí známku nejméně dobrou.

3. Kursy abiturientské přivtělené k obchodním akademiím. Podmínkou pro přijetí je vykonání zkoušky dospělosti na střední škole. Kursy ty jsou zatím jednoleté, ale není vyloučeno, že se postupem času sáhne k typu dvouletému, aby bylo možno pěstovati na nich s úspěchem i cizí jazyky.

4. Kursy jednoroční i kratší, denní i večerní pro mládež i pro dospělé, jsou většinou připojeny k veřejným školám denním. Jen v několika málo případech jde o samostatné jednoroční kursy obchodní, kde zvláštní poměry zřízení takových kursy učinily nutnými.

K §§ 5, 6 a 7.

Císařské nařízení z r. 1850 mělo na zřeteli jedině ochranu gymnasií a reálek a činilo zřízení soukromých škol tohoto druhu a s tímto označením odvislým od výslovného schválení ministerstva (§ 6). Podle analogie tohoto ustanovení bylo postupováno jen při zřizování obchodních akadem. Zřízení kursů abiturientských řídí se §em 17 zmíněného cís. nařízení a předpokládá rovněž předběžné schválení úřední. Obchodní školy ostatních typů k svému zřízení předchozího svolení úředního vlastně nepotřebovaly. Zemské politické správy braly zřízení prostě na vědomí - buď výslovně nebo i mlčky - když byly splněny zákonité podmínky. Obsahoval-li program. (§ 9, odst. 3.) ustanovení, že stát přispívá k vydržování školy, byla z toho důvodu podání zakladatelů předkládána ministerstvu s prosbou o souhlas. Nešlo při tom tak o souhlas se zřízením školy obchodní jako o souhlas se zřízením školy státem subvencované.

Pokud se tkne veřejných učilišť obchodních, je nutno trvati na tom, aby zřízení vždy předcházel souhlas ministerstva. Zabrání se tím nemilým případům, kde ministerstvo bylo otevřením školy postaveno před hotovou událost s předpokladem, že se subvence státní přece jen později dostane. Ministerstvo nemělo dosud v platných normách dosti opory, aby takovému všetečnému, pořádek ohrožujícímu jednání předešlo. Jen uzákoněním předběžného schvalování bude možno zjednati škole, které je v zájmu veřejném nutně potřebí, včas spolehlivou basi hmotnou, což při dosavadním stavu věci možno nebylo. Také přiměřené rozdělení veřejných škol obchodních po celém státním území bude snazší, když bude míti státní správa zaručenu možnost zkoumati každý projekt před zřízením.

K § § 8-14.

Jak bylo již svrchu podotčeno, povstaly všechny školy, jež lze dle ustanovení svrchu navrhovaných zahrnouti pod pojem veřejných obchodních škol, z iniciativy obcí, gremií, komor, ba i spolkové za spoluúčasti státu, zemí a různých činitelů místních. Školy dostávaly se tak do správy kuratorií, v nichž vede hlavní slovo onen vydržovatel, který ručí za deficit školy (zpravidla obec), vedle něho jsou tam však zastoupeni všichni ti, kdož přispívají na vydržování školy subvencemi. Kuratoria tato se velice osvědčila. Škola nevytuhla se ze vlivů místních interesentů, zástupci obchodnictva v kuratoriích tvořili tak most mezi školou a praksí. Bohužel vzrůstal deficit obchodních škol tak, že schodky ty velmi zatěžovaly ony činitel, kteří je nesli; bylo tedy usilováno ve většině případů o úplné postátnění. Stát vskutku převzal do své správy několik škol, ale záhy bylo patrno, že školy byly tím způsobem sice postaveny na pevnou basi v ohledu hmotném, ale jinak jim postátnění málo prospělo, poněvadž je příliš zbyrokratisovalo.

Školy obchodní jsou ve stálém vývoji. Rozsáhlá pravomoc kuratorií vývoj tento velmi podporuje. Snadnost, se kterou se obchodní školy přizpůsobovaly novým poměrům, a pružnost, s níž se mohly přizpůsobovati proměnlivému návalu žactva a tím potřebám trhu práce, velmi utrpěla,jakmile se některá škola vymanila z vlivu činitelů místních. Poradní sbory, které byly tu a tam při postátněných obchodních školách zřízeny, nemohly zdaleka nahraditi kuratoria. Působnost jejich byla poměrně úzká a zájem členů o školu proto poklesl.

Také administrativa obchodních škol stává se postátněním daleko těžkopádnější a dražší. Kdyby mělo býti obchodní školství postátněno a spravováno tak, jak je spravováno na př. školství střední, musil by býti vybudován rozsáhlý správní aparát meziinstanční, aparát drahý, jenž by nedovedl školám nikdy nahraditi živý kontakt s praktickým životem, který mohou zprostředkovati kuratoria, zejména jsou-li organisována tak, aby v nich byl živel obchodní platně zastoupen.

Postátňovací akce, v níž se od převratu dle možnosti pokračuje, vedena je tudíž snahou, aby školy postátněním nebyly ze sféry vlivu místních činitelů, zejména obchodních, vymaňovány. Ministerstvo školství šlo však v té věci ještě dále a organisovalo zatím na zkoušku kuratoria při některých státních obchodních školách na,Slovensku a hodlá tak učiniti u všech státních škol obchodních.

Na školách nestátních, kde již kuratoria všude jsou, bude třeba poměr jejich ke škole upraviti dle možnosti jednotně, t. j. pouze s takovými odchylkami, které plynou ze zvláštních poměrů místních. Výslovně sluší podotknouti, že nejde o změny veliké, poněvadž organisační statuty, dle nichž se školy dnes řídí, jsou v podstatných kusech stejné. Ustanovení o rozpuštění kuratorií lze celkem převzíti z dosavadních organisačních statutů, ale je třeba doplňovacího ustanovení o dočasné náhradě kuratoria rozpuštěného. Také níže uvedená ustanovení o učebných osnovách, disciplinárních řádech a dozoru nad školami uzákoňují jen skutečný stav věci.

K §§ 15 a 16.

Obchodním školám nestátním bylo dosud přiznáváno právo veřejnosti, když organisace školy, sestavení, formální kvalifikace a honoráře profesorského sboru, umístění školy a její učební výsledky vyhovovaly požadavkům, které se v těch věcech kladou a obchodní školy státní téže kategorie. Právo veřejnosti dávalo vysvědčením ústavů nestátních stejnou platnost, jako by byla získána na školách státních, kvalifikovalo službu ztrávenou na nestátní škole jako by byla ztrávena na škole státní, bylo spojeno s osvobozením od porta poštovního pro ředitelství, s výhodami v dopravě železniční pro žáky a pod. Jelikož všechny školy nestátní, které jsou podle § 3 zahrnovány do kategorie škol veřejných, právo veřejnosti již měly, nepůjde nikterak o novum, když se školy ty, pokud nejsou státní, postaví na roveň školám státním přímo v zákoně.

Zákon bylo by doplniti ještě ustanovení o případném zrušení školy, které lze celkem převzíti ze zmíněného císařského nařízení z r. 1850 (§ 13).

K § § 17-28.

Čistě soukromá učiliště obchodní jsou pramenem mnohých stížností, jak bylo ostatně již podotčeno v úvodním odstavci, je proto nutno, aby si jich státní správa blíže všímala, podrobila je ostřejšímu dozoru a chránila před vykořisťováním ty, kteří z jakýchkoliv důvodů hledají poučení na takových učilištích.

Pramenem četných zlořádů bylo, že zákon požadoval formální kvalifikace toliko od správce školy a nikoliv od učitelů. Tím byly dokořán otevřeny dvéře mnohým, kteří v jiných povoláních ztroskotali. Majitelé soukromých škol často jen z důvodů láce dávali přednost takovým silám a výsledky. učebné bývaly pak podle toho. Ovšem nelze poměry v soukromém školství obchodním změniti najednou. Silám, které již nějakou dobu na soukromých obchodních školách vyučují, musí se dáti z existenčních důvodů dispens, jejíž platnost však musí býti omezena na soukromá učiliště obchodní. Také je třeba čeliti tomu, aby se vydržovatelé škol neschovávali za osoby jiné, které zastávaly místo odpovědných správců škol jen podle jména.

Císařské nařízení z r. 1850 požadovalo od zakladatele soukromého ústavu vyučovacího, aby předložil učebný program, jenž by vyslovoval účel a zřízení ústavu. Ustanovení toto bylo příliš nejasné a připouštělo mnoho výkladů. Je proto třeba ustanovení jasnějšího. Zejména je potřebí, aby bylo jasně vyznačeno, kterých poplatků smí vydržovatel ústavu v jednotlivých případech požadovati.

Má-li se s úspěchem čeliti vykořisťování žactva nesvědomitými vydržovateli některých takových učilišť a má-li se jinak v zájmu řádných škol odstraniti nekalá soutěž, je třeba, aby zřizování škol tohoto druhu bylo vázáno na svolení školské správy.

K § § 29-33.

Dozor na soukromá obchodní učiliště je nutno zostřiti. Zejména je potřebí vybaviti inspektory právem účinně zasahovati do správy i do vyučování.

Zvláště je dbáti toho, aby školy ty neužívaly reklamy nedůstojné, nepravdivé a na klamání obecenstva vypočtené, ať se tak děje oznámeními, jimiž se zvou žáci k zápisu, nebo vysvědčeními, které mají uvésti v omyl o účelu a učebném cíli školy.

K §§ 34 a 35.

Kdežto soukromé školy obchodní byly alespoň podle jména podrobeny odbornému dozoru, nestaral se o školy jazykové vlastně nikdo. Dnes není ani možno zjistiti, která jazyková škola byla vzata zemskou politickou správou na vědomí a která byla zřízena a trvá bez souhlasu úředního. I zde je potřebí zjednati nápravu; je toho potřebí tím spíše, že zájem pro cizí jazyky vzrostl od převratu měrou netušenou.

Celkem lze upraviti poměry v tomto školství podobně jako v soukromém školství obchodním, je však třeba bráti zřetel na některé zvláštnosti jazykového vyučování. Vedle vyučování hromadného je obvyklé a velmi úspěšné vyučování individuelní. Vyučovací doba nemůže býti pevně stanovena, přesná osnova měla by zřídka smysl. Dozor nad školami svěří se ústřední inspekci obchodního školství, aby se úřady zbytečně netříštily.

K §§ 36 a 37.

Zákonná úprava škol pro písárenskou manipulaci může se bráti týmž směrem jako úprava soukromého vyučování jazykového.

K § § 38-40.

Ještě je třeba upraviti otázku domácího vyučování, aby se zde neotvírala zadní vrátka pro pokoutní školské vyučování.

K § 41.

Pokračovací školství kupecké, které je součástí pokračovacího školství živnostenského, bude upraveno zvláštním zákonem.

K § 42.

Jde o to, aby nebyla zákonná ustanovení za účelem výdělečným obcházena pod pláštíkem lidovýchovné a vzdělavací činnosti spolkové, jak se již tu a tam o to staly pokusy.

K § 43.

Dosavadním soukromým školám musí býti dána jistá lhůta, aby se mohly novým předpisům přizpůsobiti nebo likvidovati.

K § 44.

Administrativní opatření k §§ 16 a mohou býti učiněna nezávisle na trestním řízení podle § 44.

Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru kulturnímu k podání zprávy ve lhůtě 6nedělní.

V Praze dni 8. října 1921.