Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3150.

Odpověď

ministra financi, pošt a telegrafů a železnic na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

o provádění vládního nařízení ze dne 14. dubna 1921, č. 167 Sb. z. a n. k zákonu o státní investiční půjčce dopravní (tisk 2403).

O vládním návrhu prováděcího nařízení bylo jednáno dne 30. března, tedy ještě dříve, než byl předložen ministerské radě (14. dubna), se zástupci obchodních a průmyslových komor za účasti zástupců ministerstva železnic a ministerstva pošt a telegrafů.

Požadavku obchodní komory v Plzni, vzneseném jménem veškerých obchodních a živnostenských komor v republice Československé, aby uhlí, brikety a koks byl zařaděny ze skupiny druhé (150 Kč za vůz) do skupiny třetí (100 Kč) bylo vyhověno, ač efekt půjčky snížil se tím nejméně o 100 mil. korun.

Vzhledem k námitce, že zákonem požadované částky povinných úpisů jsou nepřiměřeně vysoké, jelikož k úhradě invest. potřeb ministerstva pošt a telegrafů v r. 1921 by postačila polovina Těchto obnosů, nutno prohlásiti, že budou všechny částky, upsané dle § 4 zákona o stát. investiční půjčce dopravní, nezkráceně věnovány vlastnímu svému účelu. Přebytek výtěžku, jenž vzhledem k výši úvěru 148,140.000 K stanoveného v rozpočtu státních investic pro r. 1921 v tomto roce nebude moci býti upotřeben správou pošt a telegrafů, nýbrž bude po rozumu § 1 cit. zákona musit býti ještě v r. 1921 použit k úhradě investičních potřeb ministerstva železnic, bude podle usnesení ministerské rady ze 24. února 1921 vlastnímu svému účelu vrácen tím způsobem, že bude částka rovnající se zmíněnému přebytku vynaložena na investice poštovní a telegrafní správy nejdéle v nejbližších dvou letech, a to v r. 1922 nejméně 150,000.000 Kč, případný zbytek pak v r. 1923. V té příčině poukazuje se k vývodům důvodové zprávy vládního návrhu zákona o státní invest. půjčce dopravní ze dne 24. února 1921 (tisk 1651, str. 6.).

Jiný postup ve směru naznačeném vláda nemohla voliti. Směrodatnými byly tu zejména tyto dvě okolnosti: Jednak nebylo z důvodů finančně-technických možno na úhradu invest. potřeb ministerstva pošt a telegrafů a ministerstva železnic vypsati 2 půjčky samostatné, jednak také vláda nemohla pomýšleti na to, aby zejména pro telegrafní správu opatřovala úhradu nejnaléhavějších investičních potřeb nejbližších. dvou neb tří let nucenou půjčkou, každým rokem opakovanou. Jelikož pak jest jasno, že vybudování zaostalých zařízení telefonních již z technických důvodů nelze provésti za 1 rok, bylo nutno stanoviti částky povinných úpisů telefonních interesentů tak vysoko, aby byla získána úhrada invest. potřeb aspoň dvou let a nezbývalo než v běžném roce přispěti čistí výtěžku nucené půjčky telefonní přechodně také k úhradě mimořádně velikých investičních potřeb železničních; jež dle finančního zákona pro rok 1921 činí 1,979,045.000 Kč. Ostatně dlužno podotknouti, že veškeren výtěžek všech povinných úpisů na investiční půjčku dopravní (telefonní i železniční) nedosáhne ani té výše, aby aspoň z polovice kryl celkové invest. výdaje obou resortů (148,140.000 + 1,979,045.000 Kč = 2,127,185.000 Kč) schválené finančním zákonem pro r. 1921.

Pokud se týče požadavku, aby bylo zrušeno ustanovení o předpisování částek progresivně zvýšených účastníkům, majícím více samostatných stanic telefonních, nelze vzíti v úvahu žádanou změnu zákona, poněvadž by tím silně byl snížen výnos investiční půjčky dopravní na škodu stavebního programu telegrafní správy. Návrhu na zmírnění upisovací povinnosti telefonních účastníků, jimž předepsána investiční půjčka částkou progresivně zvýšenou (A čís. 2), vyhovělo však ministerstvo pošt a telegrafů úplně, davši právě podřízeným ředitelstvím pošt a telegrafů pokyny, aby upisovací povinnost jednotlivých právních subjektů, majících více telefonních stanic samostatných v téže síti, sloužících však různým podnikům hospodářským, byla stanovena za každý samostatný podnik zvláště, nikoli tedy dle úhrnného počtu stanic všech podniků. Telefonní bytové stanice vedoucích úředníků (případně závodních lékařů, právních zástupců a pod.) příslušných podniků vylučují se z celkového počtu stanic dotyčného podniku, souhlasí-li tento s tím, aby se bytová stanice formálně přepsala na skutečného uživatele. Příslušné pokyny v tomto směru byly uděleny podřízeným ředitelstvím pošt a telegrafů již dříve. Toto opatření zajisté v četných případech znamená značné zmírnění upisovací povinnosti.

Telefonním účastníkům, kteří mají za to, že jim byla investiční půjčka nesprávně předepsána, přísluší právo stížnosti, jež se s urychlením vyřídí, účastníkům pak, žádajícím o vysvětlení výpočtu částky jim předepsané, dostane se náležité informace na požádání, bud u příslušné připojené centrály nebo u ředitelství pošt a telegrafů.

Ministerstvo pošt a telegrafů vypracovalo program na systematické vybudování a doplnění telegrafní a telefonní sítě, který bude lze - vzhledem k jeho rozsahu - uskutečniti teprve v několika letech. Hlavní rysy tohoto programu byly už častěji za různých příležitostí nastíněny a určeny jsou především novými směry dopravních cest a novými potřebami veřejného života správního a hospodářského, jak uvnitř státu, tak ve styku s cizinou; v neposlední řadě rozhoduje tu i poloha našeho státu, sloužícího za průchod pro státy sousední. Je těžko pro poštovní správu napřed stanoviti vždy přesně časový postup realisace jednotlivých projektů, což platí zejména o budování vedení telegrafních a meziměstských linií telefonních a to jak domácích, tak mezinárodních, pro něž jest směrodatným nejen vývoj dopravy v tom či onom směru závislý od různých okolností, vymykajících se vlivu poštovní správy, ale pro něž třeba zjednati i souhlas zúčastněných cizích správ telegrafních. K tomu přistupuje pokud se týče zřizování nových úřadů (centrál) a spojů telefonních také pohotovost zájemníků k předepsané úhradě stavebních příspěvků, takže program stavební dozná často proti vůli poštovní správy podstatné změny. Telegrafní správa nemohouc tudíž na delší dobu předem zajistiti realisaci točitého komplexu projektů, provádí dle pohotovosti finančních prostředků ty stavby, které v dané době pokládá za nejnaléhavější se zřetelem na veřejný hospodářský, zejména však celostátní zájem.

Má-li nucená investiční půjčka dopravní jak za vlečky, tak i za veškeré jednotlivé vozové zásilky vynésti nejvýše 450 mil. korun, počítajíc v to i úpisy za veškery vlečky uhelné ve výši asi 158 mil. korun, byl by efekt půjčky, kdyby se pro uhlí poskytla další úleva, tak nepatrný, že by se celá půjčka vlastně stala illusorní.

Ač potřeba na investice (stavbu nových drah, stavby rozšiřovací a pořízení nových vozidel) jenom v roce 1921 činí dle investičního rozpočtu zákonem schváleného částku 1,979,045.000 Kč, kteroužto částku bylo nutno zvýšiti ještě o dalších 540,000.000 Kč následkem opětného všeobecného zdražení veškerých hmotin, jakož i zvýšení mezd, takže výnos celé investiční půjčky nebude krýti ani 1/6 celkové potřeby, projevilo ministerstvo železnic ochotu jednati o nových návrzích. Obchodní komory v Plzni, podaných jménem všech obchodních komor R. č. S., zejména o návrhu přeřadění některých druhů méně cenného hromadného zboží do nižší sazby, a jest tudíž požadavek tento předmětem současných úvah.

Ku projevenému požadavku, aby byl uveřejněn stavební program a účastníci byli uklidněni tím, že půjčkou opatřené peníze budou skutečně užity ve prospěch upisovatelů, nutno poukázati ku příloze zákona ze dne 30. března 1920, čís. 235 Sb. z. a n. z r. 1920, kdež jest obsažen jak stavební program nových drah (strana 525), ták i staveb doplňovacích na tratích provozovaných (strana 526) členěný dle jednotlivých roků od 1921 až 1925 a ku příloze II. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. z. a n., str. 1722. Požadavku tomuto bylo, jak zřejmo, vyhověno již v samém zákoně.

V Praze dne 10. září 1921.

Ministr železnic:

Dr. inž. Burger, v. r.

Překlad

3150.

Antwort

des Finanzministers, des Ministers für Post- und Telegraphenwesen und des Eisenbahnministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Kostka, Dr. Kafka und Genossen

in Angelegenheit der Durchführung der Regierungsverordnung vom 14. April 1921 S. d. G. u. V. Nr. 167 betreffend das Gesetz über die staatliche Investitions-Verkehrsanleihe. (Druck 2403.)

Über den Regierungsentwurf der Durchführungsverordnung wurde am 30. März verhandelt, also hoch früher, als derselbe dem Ministerrat (am 14. April) unter Teilnahme der Vertreter der Handels- und Gewerbekammern und der Vertreter der Ministerien der Eisenbahnen und des Post- und Telegraphenwesens vorgelegt worden ist.

Der Forderung der Pilsner Handelskammer, die sie im Namen aller Handels- und Gewerbekammern in der Čechoslovakischen Republik erhob, daß Kohle, Briketts und Koks aus der zweiten Gruppe (150 Kronen pro Wagen) in die dritte Gruppe (100 Kč) übersetzt werde, wurde entsprochen, obgleich der Effekt der Anleihe sich dadurch um mindestens 100 Millionen Kronen verringert hat.

Mit Rücksicht auf den Einwand, daß die 4 vom Gesetze angeforderten Beträge der Zeichnungspflicht unangemessen hoch sind, da zur Bedeckung des Investitionsaufwandes für das Post- und Telegraphenministerium im Jahre 1921 die Hälfte dieser Beträge hinreichen würde, muß erklärt werden, daß alle nach § 4 des Gesetzes betreffend die staatliche Investitions-Verkehrsanleihe gezeichneten Beträge unverkürzt dem ihnen bestimmten Zwecke werden zugewendet werden. Der Rest des Erträgnisses, der mit Rücksicht auf die Höhe des Kredits von 148,140.000 K, der im Voranschlag der staatlichen Investitionen für das Jahr 1921 festgesetzt wurde, in diesem Jahre durch die Post- und Telegraphenverwaltung nicht wird aufgebraucht werden können, sondern im Sinne des § 1 des Gesetzes noch im Jahre 1921 zur Deckung des Investitionsbedarfes des Eisenbahnministeriums wird verwendet werden müssen, wird nach dem Beschlusse des Ministerrates vom 24. Feber 1921 dem ihm bestimmten Zwecke auf die Weise wieder zugeführt werden, daß ein dem erwähnten Reste gleichkommender Betrag auf die Investitionen der Post- und Telegraphenverwaltung spätestens in den nächsten zwei Jahren aufgewendet werden wird und zwar im Jahre 1922 mindestens 150 Millionen Kč und der eventuelle Rest im Jahre 1923. In dieser Hinsicht wird auf die Ausführungen des Motivenberichtes der Regierungsvorlage über die staatliche Investitions-Verkehrsanleihe vom 24. Feber 1921 (Druck 1651, Seite 6) hingewiesen.

Einen anderen Vorgang konnte die Regierung in der bezeichneten Richtung nicht wählen. Ausschlaggebend waren da insbesondere nachstehende zwei Umstände Einerseits war es au s finanztechnischen Gründen nicht tunlich, zur Deckung des Bedarfes der Ministerien für Post- und Telegraphenwesen und für Eisenbahnen zwei selbständige Anleihen auszuschreiben, andererseits konnte die Regierung auch nicht daran denken, insbesondere für die Telegraphenverwaltung die Bedeckung des dringendsten Investitionsbedarfes der nächsten zwei oder drei Jahre durch eine Zwangsanleihe zu beschaffen, die jedes Jahr hätte wieder holtwerden müssen. Da es nun auf der Hand liegt, daß der Ausbau der veralteten telephonischen Einrichtungen schon aus technischen Gründen nicht in einem Jahre durch geführt werden kann, war es nötig, die Beträge der Zeichnungspflicht für die Telephoninteressenten so hoch anzusetzen, um wenigstens die Deckung des Investitionsbedarfes für zwei Jahre zu gewinnen, und es blieb im laufenden Jahre nichts anderes übrig, als mit einem Teil des Erträgnisses der Telephonzwangsanleihe vorübergehend auch zur Deckung der außerordentlich großen Investitionsbedürfnisse der Eisenbahnen beizutragen, die nach dem Finanzgesetz für das Jahr 1921 1,979,045.000 Kč betragen. Im Übrigen muß bemerkt werden, daß der Gesamtertrag aller pflichtmäßigen Zeichnungen auf die Investitions-Verkehrsanleihe (Telephon- und Eisenbahnanleihe) nicht einmal jenen Betrag erreicht, der auch nur zur Hälfte die vom Finanzgesetz für 1921 genehmigten gesamten Investitionsausgaben beider Ressorts (148,140.000 Kč + 1,979,045.000 Kč = 2,127,185.000 Kč) decken würde.

Was die Forderung betrifft, daß die Bestimmungen über die Vorschreibung der für die Teilnehmer mit mehreren selbständigen Telephonstationen progressiv erhöhten Beträge aufgehoben werde, so konnte eine Änderung des Gesetzes in dieser Richtung nicht in Erwähnung gezogen werden, weil hiedurch der Ertrag der Investitionsverkehrsanleihe zum Schaden des Bauprogrammes der Telegraphenverwaltung beträchtlich herabgesetzt werden würde. Dem Antrage auf Ermäßigung der Zeichnungspflicht für die Telephonteilnehmer, denen die Investitionsanleihe mit; einem progressiv erhöhten Beitrage vorgeschrieben wurde (A Zl. 2), hat jedoch das Ministerium für Post- und Telegaphenwesen durchaus entsprochen, indem es soeben den ihm untergeordneten Post- und Telegraphendirektionen die Weisung erteilt hat, daß die Zeichnungspflicht für einzelne Rechtssubjekte, die mehrere selbständige Telephonstationen haben, die im selben Netz liegen, über verschiedenen wirtschaftlichen Unternehmungen dienen, für jede selbständige Unternehmung besonders bestimmt werden soll, also nicht nach der Gesamtzahl den Stationen aller Unternehmungen. Die Wohnungstelephonstationen der leitenden Beamten (beziehungsweise Betriebsärzte, Rechtsvertreter u. ä.) der bezüglichen Unternehmungen w erden aus der Gesamtzahl der Stationen der betreffenden Unternehmung ausgeschieden, wenn dieselbe damit einverstanden ist, daß die Wohnungsstation formal auf den wirklichen Nutznießer überschrieben wird. Die diesbezüglichen Weisungen vor den in dieser Richtung den ihn unterstehenden Post- und Telegraphendirektionen schon früher erteilt. Diese Maßnahme bedeutet gewiß in zahlreichen Fällen eine namhafte Ermäßigung der Zeichnungspflicht.

Den Telephonteilnehmern, die der Ansicht lind, daß ihnen die Investitionsanleihe unrichtig vorgeschrieben wurde, steht das Recht der Beschwerde zu, die mit Beschleunigung zu erledigen ist, den Teilnehmern dagegen, die um Aufklärung über die Berechnung des ihnen Vorgeschriebenen ersuchen, wird die entsprechende Information zufolge ihres Ansuchens entweder bei der zuständigen angeschlossenen Zentrale oder bei der Post- und Telegraphendirektion zuteilt.

Das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen hat ein Programm für den systematischen Aufbau und die Ergänzung des Telegraphen- und Telephonnetzes ansgearbeitet, daß mit Rücksicht auf sehen Umfang erst in einigen Jahren wird verwirklicht werden können. Die Hauptumrisse dieses Programmes wurden schon öfter bei verschiedenen Gelegenheiten gezogen und sind vor altem durch neue Richtungen der Transportwege und neue Bedürfnisse des öffentlichen Verwaltungs- und Wirtschaftslebens im Staate selbst wie im Verkehr mit dem Ausland vorgeschrieben; nicht in letzter Reihe entscheidet in dieser Hinsicht die Lage unseres Staates, der als Durchgangslinie für die benachbarten Staaten dient. Es ist für die Postverwaltung schwer, immer im voraus genau die zeitliche Folge in der Durchführung einzelner Projekte vorauszubestimmen, was insbesondere von dem Ausbau der telegraphischen und telephonischen interurbanen Linien und zwar sowohl der heimischen als der internationalen gilt, für welchen nicht nur die Entwicklung des Verkehres, der in der oder jener Richtung von verschiedenen, dem Einflusse der Postverwaltung entzogenen Umständen abhängt, ausschlaggehend ist, für welchen aber such die Zustimmung der beteiligten fremden Telegraphenverwaltungen einzuholen ist. Hiezu kommt in bezug auf die Errichtung neuer der (Zentralen) und telephonischen Verbindungen such die Bereitwilligkeit oder Nichtbereitwilligkeit der Interessenten zur Deckung der vorgeschriebenen Baubeiträge, so daß das Bauprogramm oft gegen den Willen der Postverwaltung wesentliche Veränderungen erfährt. Die Telegraphenverwaltung führt, da sie also nicht in der Lage ist, auf längere Zeit im vorhinein die Realisation eines bestimmten Komplexes von Projekten zu sichern, nach den zur Verfügung stehenden finanziellen Mitteln jene Bauten aus, die sie in der gegebenen Zeit mit Rücksicht auf das öffentliche wirtschaftliche, namentlich aber gesamtstaatliche Interesse für die dringendsten ansieht.

Soll die Zwangsinvestitions-Verkehrsanleihe sowohl für die Schleppgeleise als für die einzelnen Waggonsendungen höchstens 450 Millionen Kronen einschließlich der Zeichnungen auf alle Kohlenschleppgeleise in der Höhe von etwa 158,000.000 Kronen betragen, dann wäre der Effekt der Anleihe, wenn such noch für die Kohle ein weiterer Nachlaß bewilligt werden sollte, ein so unbedeutender, daß tatsächlich die ganze Anleihe hiedurch illusorisch werden würde.

Obgleich der, Investitionsbedarf (Bau neuer Bahnen, Erweiterungsbauten und Beschaffung neuer Fahrmittel) nur im Jahre 1921 nach dem durch Gesetz genehmigten Investitionsbudget einen Betrag von 1.970,045.000 Kč ausmacht, welcher Betrag infolge neuerlicher allgemeiner Verteuerung allen Materials sowie der Erhöhung der Löhne noch um weitere 540 Milionen Kč erhöht werden mußte, so daß der Ertrag der ganzen Investitionsanleihe nicht einmal ein Sechstel des Gesamtbedarfs decken wird, hat das Eisenbahnministerium dennoch die Bereitwilligkeit ausgesprochen, über die neuen Anträge der Handelskammer in Pilsen, die im Namen aller Handelskammern der Čechoslovakischen Republik eingebracht worden sind, insbesondere über den Antrag der Einreihung mehrerer Sorten minderwertiger Massenware in einen niedrigeren Tarifsatz in Verhandlung einzutreten, und ist daher diese Forderung Gegenstand gleichzeitiger Erwägungen.

Auf das geäußerte Verlangen, daß das Bauprogramm veröffentlicht und die Interessenten darüber beruhigt werden sollen, daß die durch die Anleihe aufgebrachten Mittel tatsächlich im Interesse der Zeichner werden aufgewendet werden, muß auf die Beilage zum Gesetz vom 30. März 1920, S. d. G. u. V. aus dem Jahre 1920, Nr. 235, hingewiesen werden, in der das Bauprogramm der neuen Bahnen (Seite 525) und die Ergänzungsbauten auf den durch geführten Strecken (Seite 526), nach den einzelnen Jahren von 1921 bis 1925 gegliedert, enthalten ist und auf die Beilage II des Finanzgesetzes vom 17. Dezember 1920, S. d. G. u. V. Nr. 682, Seite 1722. Diesem Verlangen ist sonach, wie ersichtlich, schon durch das Gesetz selbst entsprochen.

Prag, am 10. Oktober 1921.

Der Eisenbahnminister:

Dr. Burger, m. p.