Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění

3146.

Interpellation

der Abgeordneten Kostka, Schälzky, Dr. W. Feierfeil und Genossen an den Minister für soziale Fürsorge und an die Gesamtregierung in Angelegenheit der im Auslande wohnenden Kriegsbeschädigten.

Während die in der Čechoslovakischen Republik wohnenden Kriegsopfer heute allmählich in den Besitz der ihnen nach dem Gesetze vom 20. Feber 1920, Z. 142, zustehenden Versorgungsgebühren gelangen, während man auch von der Unzulänglichkeit dieser Unterstützung überzeugt, bereits die Novelierung zu diesem Gesetze vorbereitet, sind die im Auslande wohnenden Kriegsbeschädigten, Witwen, Waisen und Hinterbliebenen von jeglicher staatlichen Unterstützung entblößt und ihr Schrei nach rascher Hilfe und sofortiger Beseitigung der gegenwärtig herrschenden unhaltbaren Verhältnisse verhallte bis heute ungehört; diese Personen sind infolge der unglaublich schleppenden Behandlung des Rentenverfahrens auf Seite der kompetenten Behörden heute zur größten Not und Entbehrung verurteilt.

Bereits Anfang des Jahres 1920 wurden die im Auslande wohnenden Kriegsbeschädigten bei ihren zuständigen Konsulaten sozial-ärztlich überprüft und der konsularärztliche Antrag mit dem betreffenden Akte dem Landesamte für Kriegsbeschädigten-Fürsorge in Prag zwecks Entscheidung durch die Auslandskommission und Einleitung des Verfahrens über die Zubemessung der Rente übermittelt.

Am 18. April 1921, also nach 14 Monaten begann die Auslandskommision im Landesamte für Kriegsbeschädigtenfürsorge in Prag ihre Tätigkeit. Über 10,000 Fälle harren auf Entscheidung dieser Kommission, welche die Überfülle des Materials auch bei angestrengter Arbeit im günstigsten Falle erst bis Ende Juli 1922 wird bewältigen können.

Obwohl die ozial-ärztlichen Überprüfungen der im Auslande wohnenden Kriegsbeschädigten bereits, wie oben erwähnt, anfangs 1920 stattfanden und daher schon zu diesem Termine mit der Versendung der Fragebögen über die Familien- und Erwerbsverhältnisse der Kriegsbeschädigten, welche eigentlich die Grundlage für de Zubemessung der Versorgungsgebühren nach dem Gesetze vom 20. Feber 1920 bilden besonnen werden konnte hat sich das Landesamt für Kriegsbeschädigtenfürsorge in Prag erst jetzt, also nach eineinhalb Jahren bemüssigt gefühlt, diese Fragebögen in Druck zu geben. Das Amt hätte aus Erfahrung wissen müssen, daß nur äußerst selten ein Fragebogen sofort ordnungsmäßig ausgefüllt einlangt und daß die eisten infolge Unvollständigkeit wieder zurückgestellt werden müssen was die Zubemessung der Rente um Monate hinausschiebt.

1. Daß den Kriegsbeschädigten im Auslande mit 1. Juli 1921 die ihnen nach dem Gesetz vom 20. Feber 1920 Slg. d. G. u. V. Nr. 142 zustehenden Gebühren samt den Teuerungszulagen in dem Ausmaße, wie sie aufgrund der von den Konsularärzten beantragen Prozente der Erwerbsunfähigkeit entfallen, bis zur endgültigen Zuerkennung der Rente vorläufig auszuzahlen, wobei vorderhand von der Bestätigung der Prozente von Seiten der Auslandskommission und der Erhebungen über die Vermögens- und Erwerbsverhältnisse (§ 2 und 4 des Gesetzes vom 20. Feber 1920 abzusehen wäre). Sollte sich späterhin durch diese Kommissionsgutachten eine Verringerung der Rente ergeben, so könnte dieser Unterschied selbstverständlich in Abzug gelangen.

2. Ist der Herr Minister für Soziale Fürsorge bereit, diejenigen Kriegsbeschädigten, die darum besonders ansuchen, entsprechende Vorschüsse auf die ihnen vom 1. Mai 1920 bis 30. Juni 1921 zustehenden Renten durch die Konsulate ohne vorherige Einholung der Bewilligung von Seiten des Landesamtes für Kriegsbeschädigtenfürsorge in Prag zur Auszahlung zu bringen und zu diesem Zwecke den Konsulaten entsprechende Geldbeträge flüssig zu machen.

Ist der Herr Minister endlich bereit, diese Angelegenheit wegen der furchtbaren Not der Opfer des Krieges als besonders dringend zu behandeln?

Prag, den 14. Juli 1921.

Kostka, Schälzky, Dr. W. Feierfeil,

Křepek, Dr. Petersilka, Heller, Wenzel, Bobek, Pittinger, Ing. Kallina, Dr. Lehnert, Dr. Körmendy-Ékes, Dr. Radda, Dr. Hanreich, Budig, Dr. Baeran, Böllmann, Kaiser, Scharnagl, Knirsch, Simm, Patzel, Böhr, Dr. Brunar, Zierhut, Dr. Kafka, Dr. Lelley.

Překlad.

3146.

Interpelace

poslanců, Kostky, Schälzkého dra. W. Feierfeila a druhů ministrovi sociální péče

o válečných poškozencích bydlících v cizině.

Válečné obětí, bydlící v Československé republice; dnes jíž poznenáhlu dostávají zaopatřovací požitky, náležející jim podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142, a z přesvědčení, že tato podpora nedostačuje, připravuje se již oprava tohoto zákona. Naproti tomu však váleční poškozenci, vdovy, sirotci a pozůstalí, bydlící v cizině, nemají vůbec státní podpory a oslyšeno jest jejích volání, aby se jim rychle pomohlo a ihned se odstranily nynější neudržitelné poměry; ježto příslušné úřady neuvěřitelně zdlouhavě projednávají důchodové případy, jsou zmínění nyní odsouzení k nouzí a nedostatku.

Váleční poškozenci, bydlící v cizině, již počátkem r. 1920 byli na svých konsulátech přezkoušení po stránce lékařské a sociální a návrh konsulárního lékaře se spisem postoupen zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, aby komise pro cizinu o něm rozhodla a zavedla řízení o vyměření důchodu.

Dne 18. dubna 1921, tedy po 14ti měsících, zahájila činnost komise pro cizinu v zemském úřadě pro péči o válečné poškozence v Praze, Přes 10,000 případů čeká rozhodnutí této komise, která v nejpříznivějším případě zpracuje nával materiálu i při nejnapínavější práci teprve do konce července 1922.

Ačkoliv se konaly sociálně lékařské přehlídky válečných poškozenců bydlících v cizině - jak svrchu zmíněno - jíž počátkem roku 1920 a jíž tehdy tedy mohly se začíti rozesílati dotazníky o rodinných poměrech válečných poškozenců, které vlastně tvoří podklad pro vyměření zaopatřovacích požitků podle zákona z 20. února 1920, vidělo se zemskému úřadu pro válečné poškozence v Praze teprve nyní, tedy po půl druhém roce, dáti tisknouti tyto dotazníky. Úřad mohl by věděti ze skutečnosti, že jen velmi zřídka přijde dotazník hned řádně vyplněn a že většinou jako neúplný musí se vraceti, což vyměření důchodu oddaluje na měsíce.

Ujde-li to ještě u osob, bydlících v Československé republice, ježto jim při vyplňování těchto dotazníků více méně vypomáhají okresní úřady pro válečné poškozence, jakož i organisace svazu válečných poškozenců, stává se věc ta přímo osudnou pro válečné poškozence žijící v cizině; vyplňujíce dotazníky, pro větší nebo menší vzdálenost příslušného konsulátu, jsou odkázáni většinou jen na sebe a majíce si opatřiti četná potřebná potvrzení, musí zpravidla konati zdlouhavé cesty, Válečný poškozenec potřebuje totiž 1. výtah z matriky všech členů rodiny, 2. potvrzení příslušné obce o domovské příslušnosti, 3. potvrzení zaměstnavatelů v roce 1919 a 1920. Tak jest možno, že válečný poškozenec, otec tří dětí, aby mohl podati žádost, musí si opatřiti 8 listin, jež opatřiti trvá nejméně půl roku až rok, jak mí potvrdí každý, kdo zná služební vyřizování úřadů. Řekneme-li, že uplyne ještě půl roku, než muž dostane důchod, může tedy dostati důchod vyplacen v nejpříznivějším případě ode dneška za půl druhého roku, t. j. teprve koncem roku 1922.

A jakou státní podporu dostávají váleční poškozenci, bydlící v cizině, po tuto dlouhou čekací dobu? ťPodporaŤ podle zákona z r. 1875 - pravím a píši - činí měsíčně 6, 8 až 10 Kč podle služební hodností, a po případě ještě také příplatek za zranění nejvýše 16 Kč měsíčně. A z těchto požitků mají tito nešťastnící býti živi? Státní vyživovací příspěvek. Zbyl zastaven všem válečným poškozencům, kteří alespoň částečně pracovali a vydělávali. Špatným hospodářským stavem a váznutím průmyslu jsou opět tisíce tisíců válečných poškozenců bez chleba, avšak státního vyživovacího příspěvku jím znovu nepřiznali, poněvadž jako osoby, oprávněné požívati zaopatřovacích požitků podle zákona z 20. února 1920, neměly jíž nároku na státní vyživovací příspěvek.

Následek toho jsou bezmezná bída, nemocí a živoření válečných obětí, žijících v cizině, i vdov s mnoha dětmi, ježto jim všem hrozí ještě nebezpečí, že nemajíce prostředků, padnou za obtíž chudinskému zaopatření a mohou proto býti vykázáni jako obtížní cizinci.

Tito nešťastníci nemají však ani otevřené cesty k návratu do vlastí, poněvadž i zde všude jest nezaměstnanost, bytová nouze, špatný finanční stav obcí atd., jež znemožňují chudinské zaopatření. Tyto neuvěřitelné poměry projevily se již strašlivými tragediemi, jako sebevraždami atd., na př. v Kamenicí, kde vdova se třemi dětmi, která nemohla již zaplatiti nájemného a měla býti vykázána, aby unikla tomuto osudu, našla i se svými dětmi ve vlnách vysvobození z tohoto strašlivého neštěstí. Vylíčiti tyto strašlivé hospodářské a duševní poměry válečných obětí v cizině, k tomu nedostává se slov. A že tito politování hodní stále ještě nedostali požitků, které jim patří podle zákona z 20. února 1920, požitků, které beztak nestačí k životu, jest jen důsledkem nedbalého vyřizování těchto důležitých otázek ministerstvem sociální péče v Praze, oddělení pro válečné poškozence, a zbytečně složitého správního zařízení.

Podepsaní táží se proto vlády, je-li ochotna co nejrychleji odstraniti toto odporné bezpráví, páchané na válečných poškozencích československé státní příslušnosti, bydlících v cizině, a obzvláště tážeme se pana ministra sociální péče, je-li ochoten naříditi:

1. aby válečným poškozencům v cizině, od 1. července 1920 až do konečného přiřknutí renty vyplácely se požitky i s drahotními příspěvky, jak jím náležejí podle zákona z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a jak jim připadají dle procent výdělkově neschopnosti, navržených konsulárními lékaři, při čemž prozatím nebudiž žádáno potvrzení procent komisí pro cizinu a vyšetření majetkových a výdělkových poměrů (§§ 2 a 4 zákona ze dne 20. února 1920). Ukázalo-li by se později podle posudku této komise, že důchod má býti menší, mohl by se tento rozdíl samozřejmě strhovati.

2. Jest pan ministr sociální péče ochoten, válečným poškozencům, kteří o to zvláště zažádají, bez předchozího svolení zemského úřadu pro válečné poškozence v Praze, vyplatiti konsulátem přiměřené zálohy na důchody, náležející jim od 1. května 1920 do 30. června 1921 a pro tyto účely poukázati konsulátům přiměřené peníze?

3. Jest pan ministr konečně ochoten, pro strašlivou nouzí obětí války projednati tuto věc jako obzvláště naléhavou?

V Praze dne 14. července 1921.

Kostka, Schälzky, Dr. W. Feierfeil,

Křepek, dr. Petersilka, Heller, Wenzel, Bobek, Pittinger, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Körmendy-Ékes, dr. Radda, dr. Hanreich, Budig, dr. Baeran, Böllmann, Kaiser, Scharnagl, Knirsch, Simm, Patzel, Böhr, dr. Brunar, Zierhut, dr. Kafka, dr. Lelley.