Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3134.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..................1921,

jímž se zrušuje úřad pro zahraniční obchod.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Úřad pro zahraniční obchod, zřízený zákonem ze dne 24. června 1920, čís. 418 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 2.

Po dobu, po kterou poměry hospodářské budou ještě vyžadovati v některých odvětvích hospodářských státní kontroly dovozu, vývozu a průvozu, budou oprávnění a funkce, přikázané úřadu pro zahraniční obchod zákonem ze dne 24. června 1920, čís. 418 Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 13. července 1920, čís. 442 Sb. z. a n. vykonávány ministerstvem průmyslu, obchodu a živností pomocí dosavadních zařízení úřadu pro zahraniční obchod. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností provede postupně jeho likvidaci.

§ 3.

Kdy a v jakém rozsahu přestane státní kontrola dovozu, vývozu a průvozu a její soustředění ve smyslu zákona ze dne 24. června 1920, čís. 418 Sb. z. a n. bude postupně určeno ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, kdy bude vyhlášen.

Provésti jej ukládá se ministru průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem zahraničních věcí, ministrem financí a s ostatními zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Zákonem ze dne 24. června 1920, číslo 418 Sb. z. a n. byl zřízen samostatný úřad pro zahraniční obchod, jenž nastoupil na místě Komise pro zahraniční obchod při ministerstvu průmyslu, obchodu a živností. Byl zřízen na přechodu z doby válečné, jež u nás i v cizině vyplenila zásoby surovin, polotovarű i zboží a zejména nezbytných potravin, vymknuta výrobu i obchod z pravidelného chodu a přivodila povážlivé kolísání kursů valut, způsobila proměny v hospodářských stycích evropských států i obtíže dopravní a komunikační vůbec. Úkolem nového úřadu bylo, aby státní kontrolu zahraničního obchodu bezvýjimečně sjednotil, styky s cizinou upravil a přispěl k co nejrychlejšímu návratu zahraničního obchodu do poměrů normálních.

Ačkoliv poměry světové výroby a světového obchodu se ponenáhlu a stále konsolidují, přece nelze říci, že by bylo již dosaženo rovnováhy ve světovém hospodářství a že bylo by možno u nás upustiti vůbec a naprosto od kontroly zahraničního obchodu.

Výroba a odbyt jednotlivých zemí ještě dnes se nedoplňují tak harmonicky, jako tomu bylo dříve; obrovská území, jako Rusko, vypadla ze světové výměny zboží skoro docela a jiné země, zejména státy ve válce poražené, nejsou dosud včleněny do normálních styků obchodních. Fluktuace kursů valut ve značné míře ještě trvá. Vidíme, kterak téměř všechny státy přikročují ke zvyšování svých cel a dílem podržují v ojedinělých případech ochranu svého hospodářství dovozními a vývozními zákazy.

V poslední době nebylo ovšem již v našem zahraničním obchodě tak dalekosáhlých převratů, jakých jsme byli svědky v prvé době po příměří a po následující dvě léta za prudkého kolísání valut. Ve vývoji lze i do nejbližší budoucnosti předvídati jednotnější a stálejší vývojovou linii. Nicméně v dovozu trvá však ještě po většině potřeba dosavadní úpravy jednak v zájmu domácí výroby, jednak z motivů obchodně-politických, určovaných poměrem k sousedním státům. Při nastalém uvolnění vývozu pak jest nutna ještě řada výjimek v zájmu zásobení nejširších vrstev obyvatelstva předměty nezbytné potřeby. V celku však u nás v oboru zahraničního obchodu nastalo již dalekosáhlé polevení kontroly ve vývozu zboží a v příslušné kontrole valut.

Za této situace podává vláda návrh zákona, kterým se má zahájiti úplná likvidace úřadu pro zahraniční obchod.

Likvidace úřadu by se ubírala dvojím směrem. Agendy povolovací sekce a kontrolního oddělení, jež slouží přechodným potřebám doby, budou stupně co nejrychleji redukovány, pokud to arciť hospodářský stav ve státě a ohledy na poměry v cizině připustí. Naproti tomu agendy obchodně-politické sekce a oddělení zpravodajského jsou trvalými úkoly ve státní správě a musí býti co nejúčelněji a nejekonomičtěji včleněny na místo v organismu ústředních státních úřadů.

Osnova předloženého zákona omezuje se, se zřetelem na ustanovení 5. zákona ze dne 24. června 1920, čís. 418 Sb. z. a n., na předpisy, týkající se zrušení úřadu pro zahraniční obchod a likvidace jeho agendy. Při tom jest samozřejmým předpokladem, že agendy, v úřadě pro zahraniční obchod dočasně soustředěné, mají býti i napříště vykonávány tak, jak věcná povaha tohoto úkolu sama i požadavek ekonomie ve státní správě toho vyžaduje. Agendy povolovací sekce a s ní věcně souvisejícího kontrolního oddělení zůstaly by dle těchto hledisek v postupně likvidovaném úřadě pro zahraniční obchod za řízení ministerstva průmyslu, obchodu a živností a účasti veškerých příslušných ministerstev, poněvadž pro agendy ty jest potřeba určitého, náležitě rozčleněného aparátu, kterýž při úřadě již jest a postupně bude redukován. Bylo by nanejvýš nehospodárno tyto agendy přechodného rázu, týkající se hlavně dovozu a vývozu, roztříšťovati do různých ministerstev, když tu již jest zřízen jednotný aparát a když jest zabezpečeno, že agendy ty nevyřizují se s hlediska jednostranného, nýbrž za účasti všech příslušných resortů a po slyšení interesentů. Poznamenati dlužno, že redukce personálu povolovací sekce již byla ve značné míře zahájena.

Jinak tomu ovšem jest u agend obchodně-politické sekce a oddělení zpravodajského. Jest nesporno, že ministerstvu zahraničních věcí přísluší určovati směrnice zahraniční obchodní politiky a že mu v té příčině přísluší vedení. Řízení jednání o obchodní smlouvy, stanovení jich doby, jich celkové tendence, jich obsahu přináleží nesporně v řádně spravovaných státech ministerstvu zahraničních věcí. Za tím účelem má zapotřebí náležitého vybudování obchodně-politické (národohospodářské) sekce, do níž mohou z likvidovaného úřadu pro zahraniční obchod přejíti vyškolené síly. Naproti tomu v ministerstvu průmyslu, obchodu a živností soustřeďují se tradičně agendy, týkající se celního tarifu a ekonomické stránky přípravy, sjednávání a provádění obchodních smluv s cizími státy. Sem náleží též nejužší spolupůsobení se státním úřadem statistickým v oboru statistiky zahraničního obchodu. Na kompetenci resortních ministerstev ohledně přípravy a spolupůsobení při jejich resortních věcech ničeho tím nebude měněno, nastane tu prostě stav logicky a věcně zdůvodněný a obecně obvyklý. Ministerstvo zahraničních věci nemůže se zabývati vyrovnáváním různících se zájmů hospodářských a stranických a nemůže býti vydáváno v šanc sporům a otřesům z toho plynoucím. Mezi obchodně-politickou (národohospodářskou) sekcí ministerstva zahraničních věcí a ministerstvem průmyslu obchodu a živností musí trvati pevný a úzký styk; v meziministerské komisi obchodně-politické pak dochází výrazu bezprostřední součinnost jednotlivých resortů.

Zpravodajská a informační činnost úřadu pro zahraniční obchod bude přenesena na ministerstvo zahraničních věcí, kdežto agendu, týkající se přímé podpory a rozvoje vývozu, převezme ministerstvo průmyslu, obchodu a živností jako spadající do jeho kompetence. Pro oba tyto obory činnosti bude později zřízen v dohodě a za součinnosti obou těchto ministerstev ústav pro zahraniční obchod (podobně jako existuje pro obdobnou službu ve Francii Office national du Commerce extérieur, neb v Anglii Overseas Trade Department). Pouze naznačenými cestami lze dosíci účelné a jednotné, věcně provozované politiky obchodní.

K navrženému znění zákona dlužno ještě podotknouti, že kontrola zahraničního obchodu nebude zrušena rázem a ve všech oborech najednou, nýbrž s ohledem na celkové zájmy hospodářské a sociální postupně. Na to jest pamatováno v § 2. a 3. osnovy, jež zachovává dosavadní zařízení a oprávnění úřadu pro zahraniční obchod, arciť jen v té míře, pokud jich bude třeba. Nařizuje se tudíž současně postupné provádění likvidace. Co do finančních otázek bude při likvidaci postupováno v dohodě s ministerstvem financí.

Po stránce formální se navrhuje, aby návrh byl Národním shromážděním projednán a schválen, při čemž se vyslovuje přání, aby byl přikázán v poslanecké sněmovně k projednání výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a výboru zahraničnímu a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru živnostensko-obchodnímu a výboru zahraničnímu ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 13. října 1921.