Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že se nedbá ustanovení výnosu ze dne 19. května 1921, č. 11.400/E, u státní podpoře nezaměstnaných (tisy 2726).

Výrobní a odbytová krise, zasahující téměř do všech průmyslových odvětví, projevila se na pracovním trhu značným vzestupem počtu nezaměstnaných osob v první polovině t. r. Na základě porady se zástupci odborových organisací počátkem měsíce května t. r. konané, byl ministerstvem sociální péče vydán výnos ze dne 19. května 1921, č. 11.400/E a rozeslán těm okresním politickým správám, v jichž obvodě nezaměstnanost vzrostla značnou měrou. Výnosem tímto bylo okresním politickým správám uděleno zmocnění, aby v případě nezbytné potřeby po zevrubném, individuelně konaném šetření o majetkových, rodinných a výdělečných poměrech jednotlivých osob v ojedinělých, zvláštního zřetele hodných případech přiznávaly až do odvolání, nejdéle však do konce měsíce srpna t. r. podpory v nezaměstnanosti všem skutečně potřebným osobám, jichž výživa by byla ohrožena, pokud byly následkem všeobecné stagnace v průmyslu v poslední době z průmyslových závodů nebo dolů propuštěny.

Nevztahoval se tudíž shora uvedený výnos na dělnictvo stavebních živností, a to z toho důvodu, že se očekávalo, že vzhledem k době jarní, kdy pravidelně stavební ruch oživuje a naskytá se dostatečná pracovní příležitost v.zemědělství, nebyla by výplata podpor v nezaměstnanosti pro toto pracovní odvětví zcela odůvodněna. Dělnictvo stavební, vzhledem k ustálené praxi ministerstva sociální péče při přiznávání podpor v nezaměstnanosti dělnictvu sezonnímu, nemohlo bez zvláštní výhrady býti zahrnuto do generelního zmocnění, obsaženého ve shora citovaném oběžníku ministerstva sociální péče.

Pokud však ministerstvu sociální péče docházely jednotlivé žádosti stavebního dělnictva o přiznání podpor v nezaměstnanosti, přes to, že jednalo se o dělnictvo sezonní, ministerstvo sociální péče prozkoumalo odůvodněnost těchto žádostí a jestliže zevrubným vyšetřením celkového stavu pracovního trhu byl zjištěn všeobecný nedostatek pracovní příležitosti, jak v odvětví stavebním tak i v jiných zaměstnáních, bylo příslušné okresní politické správě uděleno specielní zmocnění k výplatě podpor v nezaměstnanosti pro dělnictvo stavební.

Okresní politická správa ve Falknově, opírajíc se o generelní zmocnění ministerstva sociální péče, přiznala ze 122 předložených žádostí, z nichž pouze 2 připadaly na dělnictvo stavební podporu v nezaměstnanosti toliko 16 osobám, poněvadž po konaném šetření bylo zjištěno, že ostatní osoby nemají zákonného nároku na podporu v nezaměstnanosti. Neměly nároku ve většině případů z toho důvodu, že nabízenou práci bezdůvodné odmítly, nebo dobrovolně ji opustily, nebo, že výživa jejich z vlastních prostředků byla zajištěna.

V obvodu okresní politické správy v Litoměřicích ucházelo se o podporu v nezaměstnanosti v květnu pouze 27 osob, z nichž však ani jediná nepřináležela stavebnímu odvětví. V červenci hlásilo se v Litoměřicích asi 30-35 stavebních dělníků o práci u veřejné zprostředkovatelny práce, pro něž však výplata podpor v nezaměstnanosti nemohla býti povolena, poněvadž dělnictvo stavební tou dobou v okrese litoměřickém bylo ve stávce. V poslední době zlepšil se stav pracovního trhu v politickém okrese litoměřickém, obzvláště v soudním okrese lovosickém a ouštěckém do té míry, že v posledně jmenovaných soudních okresech není v přítomné době vůbec nezaměstnaných osob.

V politickém okrese kraslickém ze značného počtu podporovaných osob bylo po zevrubné kontrole z nároku na podporu v nezaměstnanosti vyloučeno 166 osob, poněvadž bylo zjištěno, že osoby tyto bud skryté pracovaly, nebo provozovaly podloudnictví. V červenci t. r. hlásilo se asi 30 stavebních dělníků o podporu v nezaměstnanosti, která také jim byla přiznána na základě výnosu ministerstva sociální péče ze dne 5. srpna 1921, č. 16.217-E/21. Nezaměstnanost stavebního dělnictva v kraslickém okrese byla však jen přechodná, poněvadž již v srpnu klesl počet nezaměstnaných stavebních dělníků z počátku na 5 osob, a později do té míry, že pro nedostatek zedníků nemohlo býti dokonce vyhověno ani poptávce firem po dělnicích stavebních.

Poněvadž postup okresních politických správ v interpelaci uvedených úplně odpovídal zákonným ustanovením a platným předpisům, nelze ve věci přiznávání podpor v nezaměstnanosti dělnictvu stavebnímu ničeho zaříditi, ani co se týče dodatečné výplaty, poněvadž podpora v nezaměstnanosti, která již podle pojmového významu svého vylučuje zřetel k dobám minulým, není určena nahražovati újmu, jež osoby ty v minulé době snad již utrpěly, nýbrž má okamžitou dočasnou výpomocí v kritické době nezaviněné nezaměstnanosti odvrátiti od nezaměstnaných nejhorší nouzi do budoucna.

V Praze dne 26. září 1921.

wegen Nichtbeachtung der Bestimmungen des Erlasses vom 19. Mai 121. Z. 11.400E, betreffend die Gewährung der staatlichen Arbeitslosenunterstützung (ruck 2726).

Die Produktions- und Absatzkrise, welche nahezu in alle Industriezweigen eingreift, äußerte sich auf dem Arbeitsmarkte in einem bedeutenden Ansteigen der Anzahl der arbeitslosen Personen in der ersten Hälfte dieses Jahres. auf Grund einer zu Beginn des Monates Mai d. J. abgehaltenen Beratung mit den Vertretern der Fachorganisationen erließ das Ministerium für soziale Fürsorge den Erlaß vorn 19. Mai 1921, Z. 11.400/E, und versandte ihn an jene politischen Bezirksbehörden, in deren Bereich die Arbeitslosigkeit in bedeutendem Maße gestiegen war. Mit diesem Erlasse wurde den politischen Bezirksverwaltungen die Ermächtigung erteilt, im Falle des unerläßlichen Bedarfes nach gründlicher individuell vorgenommener Erhebung der Vermögens-, Familien- und Erwerbsverhältnisse der einzelnen Personen in vereinzelten besonders berücksichtigungswürdigen Fällen bis auf Widerruf, längstens aber bis Ende August d. J.; die Arbeitslosenuntertützungen allen tatsächlich bedürftigen Personen zuzuerkennen, deren Lebensunterhalt bedroht erschiene, sofern sie infolge der allgemeinen Stagnation der Industrie in der letzten Zeit aus Industrieuternehmungen oder Schächten entlassen worden sind.

Der oberwähnte Erlaß bezog sich also nicht. auf die Arbeiter im Baugewerbe, und zwar aus denn Grunde, weil zu erwarten war, daß im Hinblick auf die Frühjahrszeit, wo sich regelmäßig die Baubewegung belebt und sich hinlängliche Arbeitsgelegenheit in der Landwirtschaft bietet, die Auszahlung von Arbeitslosenunterstützungen für diesen Arbeitszweig nicht ganz begründet, wäre. Im Hinblicke auf die eingebürgerte Praxis des Ministeriums für soziale Fürsorge bei der Zuerkennung von. Arbeitslosenunterstützungen an Saisonarbeiter konnten die Bauarbeiter ohne besonderen Vorbehalt in die generelle Ermächtigung, die in dem obzitierten Runderlaß des Ministeriums für soziale Fürsorge enthalten war, nicht aufgenommen werden.

Soweit aber dem Ministerium für soziale Fürsorge einzelne ansuchen der Bauarbeiterschaft um Zuerkennung der Arbeitslosenunterstützung zugekommen sind, hat das Ministerium für soziale Fürsorge, trotzdem es sich um Saisonarbeiter handelt, die Motiviertheit dieser Ansuchen überprüft, und wenn auf Grund der eingehenden Erhebung der Gesamtverhältnisse des Arbeitsmarktes ein allgemeiner Mangel an Arbeitsgelegenheit sowohl im Baugewerbe als auch in anderen Beschäftigungen konstatiert wurde, so wurde der zuständigen politischen Bezirksbehörde die spezielle Ermächtigung zur Auszahlung von Arbeitslosenunterstützungen für die Bauarbeiterschaft erteilt.

Die politische Bezirksverwaltung in Falkenau erkannte, gestütz. auf die generelle Ermächtigung des Ministeriums für soziale Fürsorge unter 122 vorgelegten Ansucher von denen nur 2 auf Bauarbeiter entfielen, die Arbeitslosenunterstützung nur 16 Personen zu, weil nach durchgeführter Erhebung sichergestellt wurde, daß die übrigen Personen keinen gesetzlichen Anspruch auf Arbeitslosenunterstützung haben. Dieselben hatten in der Mehrheit der Fälle keinen Anspruch, weil sie die angetragene Arbeit grundlos zurückwiesen, oder sie freiwillig verließen, oder weil ihr Unterhalt aus ihren eigenen Mitteln sicher gestellt war.

Im Bereiche der politischen Bezirksverwaltung in Leitmeritz bewarben sich um die Arbeitslosenunterstützung im blaff nur 27 Personen, vor denen aber nicht eine einzige dem Baugewerbe angehörte. Im Juli meldeten sich in Leitmeritz ungefähr 30 bis 35 Bauarbeiter bei der öffentlichen Arbeitsvermittlungsstelle um Arbeit; denen aber die Auszahlung der Arbeitslosenunterstützung nicht bewilligt werden konnte, weil die Bauarbeiterschaft im Leitmeritzer Bezirke zu dieser feit im Streike stand. In der letzten Zeit besserte sich der Stand des Arbeitsmarktes im politischen Bezirke Leitmeritz, insbesondere im Gerichtsbezirke Lobositz und Auscha in dem Maße, daß in den letztgenannten Gerichtsbezirken derzeit sich überhaupt keine beschäftigungslosen Personen befinden.

Im politischen Bezirke Graslitz wurden aus der bedeutenden Anzahl von unterstützten Personen nach gründlicher Kontrolle 166 Personen vorn Anspruche auf Arbeitslosenunterstützung ausgeschieden, da sichergestellt wurde, daß diese Personen entweder heimlich arbeiteten, oder sich dem Schleichhandel hingaben. Im Juli d. J. meldeten sich ungefähr 30 Bauarbeiter um die Arbeitslosenunterstützung, die ihnen auch aufgrund des Erlasses des Ministeriums für soziale Fürsorge von 5. August 1921, Z. 16.217-E/21 zuerkannt wurde. Die Arbeitslosigkeit der Bauarbeiterschaft im Graslitzen Bezirke war aber nur vorübergehend, weil bereits im August. die Zahl der arbeitslosen Bauarbeiter im Anfange auf 5 Personen, und später in dem Maße sank, daß wegen Mangel an Maurern schleßlich sogar nicht einmal der Nachfrage der Firmen nach Bauarbeitern entsprochen werden konnte.

Im Hinblicke darauf, daß das Vorgehen der in der Interpellation angeführtem politischen Bezirksverwaltungen den gesetzlichen Bestimmungen und geltenden Vorschriften vollständig entsprach, kann in Angelegenheit der Zuerkennung der Arbeitslosenunterstützungen an die Bauarbeiterschaft, auch bezüglich der nachträglichen Auszahlung nichts veranlaßt werden, weil die Unterstützung Während der Arbeitslosigkeit, die bereits nach ihrer begrifflichen Bedeutung eine Rücksichtnahme auf vergangene Zeiten anschließt; nicht zum Ersatze des Entgangen, welchen diese Personen in der Vergangenheit vielleicht schon erlitten haben, bestimmt ist, sondern zu einer augenblicklichen zeitweiligen Aushilfe in der kritischen Zeit einer unverschuldeten Arbeitslosigkeit, die von den Arbeitslosen die ärgste Not für die kommenden Tage abwenden soll.

Prag, am 26. September 1921.