Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3094

Odpověď

správce ministerstva pro zásobováni lidu

na interpelací poslanců Hackenberga, Dietla, Čermáka a druhů,

že bylo omezeno vydávání chlebenek a zkrácena moučná dávka nedostatečnými dodávkami mnoha okresům (tisk 2236).

Poukazuji především na to, že pokyny, vydanými ve příčině restrinkce počtu nesamozásobitelů, ministerstvo pro zásobováni lidu neměnilo ani ustanovení, obsažených v opatření Stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920, č. 494 Sb. z. a n. o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků, ani ustanovení příslušného vládního nařízení ze dne 2. září 1920, č. 500 Sb. z. a n., jímž se provádí vládní nařízení předešlé, ježto, jak již ze samotného titulu těchto norem vysvítá, jednají tyto pouze o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků a nestanoví, kdo má býti účasten veřejného zásobování.

Ve smyslu resolucí, usnesených v Národním shromáždění a v senátu, jež si však vzájemně odporovaly, bylo předloženo několik vládních návrhů na novelisaci zmíněného opatření, posléze pak vládní osnova zákona o zabezpečení výživy a zemědělské výroby (č. t. 1547), Ministerstvu pro zásobování lidu se ovšem vymyká, aby docílilo se včasného ústavního projednání předložených osnov.

Poněvadž však jednotlivá ustanovení vládního nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n. o úpravě spotřeby obilí a mlýnských výrobků - ovšem bez zavinění vlády byla překonána rychlejším vývojem hospodářských poměrů, musila býti jednotlivá ustanovení tohoto nařízení pod nátlakem neudržitelného vývoje hospodářského prolomena.

Tak stalo se zejména, pokud se jedná o, povolení volného dovozu obilí a mlýnských výrobků k výrobě bílého pečiva a k účelům zásobovacím vůbec. Veškeré nesčetné výzvy a důrazná upozornění, vydaná ministerstvem pro zásobování lidu a podřízenými zásobovacími úřady, resp. orgány, adresovaná obecenstvu, aby se vzdalo aprovisačních úředních výkazních lístků, když je zásobeno, minuly se úplně výsledkem. Obecenstvo přes nepatrné úlevy zásobovací a přes to, že zřejmě bylo zásobováno z volného obchodu, odebíralo nadále aprovisační mlýnské výrobky a je po případě zkrmovalo neb se, značným ziskem dále prodávalo. Marně se poukazovalo na to, že stát na aprovisační mlýnské výrobky doplácí horentní,peníze. Poněvadž uzákonění dotyčných změn nebylo lze očekávati v krátké době, bylo nuceno ministerstvo pro zásobování lidu v zájmu státních financí zakročiti proti zmíněným nešvarům tím, že nařídilo z jara letošního roku restrinkci počtu nesamozásobitelů, kterou také plánovitě provedlo v zamýšleném rozsahu a to tak, že v některých okresích byl počet nesamozásobitelů snížen až o 50 proc., v jiných méně, dle, individuelních poměrů okresů. Celá restrinkce provedla se v celku docela hladce, aniž by byly vrstvy, odkázané na veřejné zásobování vzhledem ku svým majetkovým a příjmovým poměrům, nějak citelně postiženy. Opatření to ukázalo se zcela účelným, ježto nemá žádného smyslu, aby byly vydávány úřední výkazní lístky stále většímu a většímu počtu obyvatel, pro něž tu není zdaleka potřebných zásob.

Z důvodů těch nepokládá ministerstvo pro zásobování lidu za účelné, aby - jak se toho domáhá shora uvedená interpelace byl formálně odvolán výnos ministerstva pro zásobování lidu ze dne 25. března 1921, č. 17.645/21.

Žádané opatření, aby všem osobám, jak se toho interpelace domáhá, se dostalo plné dávky mlýnských výrobků, jest naprosto neproveditelné a vymyká se ministerstvu pro zásobování lidu, které nemá k tomu potřebných prostředků k disposici, nehledíc ani k tomu, že by žádané opatření znamenalo další enormní ztráty státních financí. Zásobovací plán byl, jak uvedeno, již dávno předložen k parlamentárnímu projednání, a to v únoru 1921. V měsících červnu, červenci, pokud se týče srpnu, pak znovu byly předloženy přepracované osnovy příslušných norem jak ohledně výkupu, tak ohledně distribuce mlýnských výrobků pro hospodářské období 1921 -22, které nebyly Národním shromážděním vůbec projednány a následkem toho byla vydána vládní nařízení, uveřejněná ve Sbírce zákonů a nařízení pod čís. 224, 237 a 270 Sb. z. a n.

V Praze dne 22. září 1921.

Správce ministerstva pro zásobování lidu.

Ministr:

Dr. Procházka, v. r.

Překlad.

3094

Antwort

des Leiters des Ministeriums für Volksverpflegung

auf die Interpellation der Abgeordneten Hackenberg, Dietl, Čermak und Genossen

betreffend die Einschränkung der Ausgabe der Brotkarten und Kiirzung der Mehlquote durch mangelhafte Belieferung vieler Bezirke (Druck 2236).

Vor allem verweise ich darauf, dass das Ministerium für Volksverpflegung mit den in Angelegenheit der Restringierung der Anzahl der Nichtselbstversorger erlässenen Weisungen weder die in der Verfügung des ständigen Ausschusses vom 25. August 1920, S. d. G. u. V. Nr. 494, betreffend die Regelung und Bedeckung der Preise der Mahlprodukte, enthaltenen Bestimmungen noch die Bestimmungen der dazugehörigen Regierungsverordnung vom 2. September 1920, S. d. G. u. V. Nr. 500, betreffend die Durchführung der vorstehenden Regierungsverordnung, abgeändert hat, da wie schon aus dem blossen Titel dieser Normen hervorgeht, diese nur von der Regelung und Bedeckung der Preise der Mahlprodukte handeln und nicht festsetzen, wer der öffentlichen Versorgung teilhaftig werden soll.

Im Sinne der in der Nationalversammlung; und im Senate beschlossenen Resolutionen. die sich aber gegenseitig widersprachen, wurden mehrere Regierungsanträge auf die Novellisierung der erwähnten Verfügung, zuletzt der Regierungsentwurf, betreffend die Sicherstellung der Ernährung und der landwirtschaftlichen Produktion (Druck 1547) vorgelegt.

Das Ministerium für Volksversorgung rat allerdings keine Handhabe auf die rechtzeitige verfassungsmässige Verhandlung der vorgelegten Entwürfe hinzuwirken.

Da aber die einzelnen Bestimmungen der Regierungsverordnung vom 2. September 1920, S. d. G. u. V. Nr. 499, betreffend die Regelung des Verbrauches von Getreide und Mahlprodukten - allerdings ohne Verschulden der Regierung - durch die raschere Entwicklung der wirtschaftlichen Verhältnisse überholt worden sind, mussten die einzelnen Bestimmungen dieser Verordnung unter dem Drucke der unhaltbaren wirtschaftlichten Entwicklung durchgebrochen werden. Dies geschah insbesondere hinsichtlich der Bewilligung der freien Einfuhr von Getreide und Mahlprodukten zur Erzeugung von weisem Gebäck und zu Versorgungszwecken überhaupt. Alle zahllosen Aufforderungen und nachdrücklichen Hinweise, die vom Ministerium für Volksverpflegung und von den ihm untergeordneten Verpflegungsbehörden, resp. Organen an die Bevölkerung gerichtet wurden, dieselbe möge sich der amtlichen Approvisionierungsausweiskarten in jenen Fällen begeben, in welchen sie genügend Vorräte besitzt, verfehlten ihre Wirkung vollständig. Die Bevölkerung bezog trotz der unbedeutenden Verpflegserleichterung und trotzdem sie sichtlich durch den freien Handel versorgt war, auch weiterhin die Approvisionierungs-Mahlprodukte, die sie eventuell sogar verfütterte oder mit bedeutendem Gewinne weiter verkaufte. Vergeblich wurde darauf hingewiesen, dass der Staat auf die Approvisionierungs-Mahlprodukte horrende Beträge aufzahle. Da die Gesetzwerdung der betreffenden Abänderung in kurzer Zeit nicht zu erwarten war, was das Ministerium für Volksverpflegung im Interesse der Staatsfinanzen gezwungen, gegen die erwähnten Auswüchse in der Weise einzuschreiten, dass es im heurigen Frühjahre eine Restringierung der Zahl der Nichtselbstversorger anordnete, die es auch planmässig in beabsichtigten Ausmasse und zwar derart durchführte, dass in manchen Bezirken die Zahl der Nichtselbstversorger bis um 50%, in anderen je nach den individuellen Verhältnissen weniger herabgesetzt wurde. Die ganze Restringierung wurde im ganzen ganz glatt durchgeführt, ohne dass die im Hinblicke auf ihre Vermögens - und Einkommenverhältnisse auch die öffentliche Verpflegung angewiesenen Schichten irgendwie empflindlich belastet worden wären: Diese Verfügung erwies sich als vollkommen zweckmässig, da es keinen Sinn hat, amtliche Ausweiskarten fortwährend ehren grösseren und grösseren Anzahl von Leuten auszufolgen, für welche bei weitem nicht die notwendigen Vorräte vorhanden sind.

Aus diesen Gründen erachtet das Ministerium für Volksverpflegung nicht für zweckmässig, dass - wie dies die ob angeführte Interpellation anstrebt - der Erlass des Ministeriums für Volksverpflegung vom 25. März 1921 Z. 17.645/21 formell widerrufen werde. Die verlangte Verfügung, dass alle Personen, wie `dies die Interpellation anstrebt, die volle Quote von Mahlprodukten erhalten, ist absolut undurchführbar und kann vom Ministerium für Volksverpflegung nicht realisiert werden, da es die hiezu notwendigen Vorräte nicht zur Disposition hat, ganz abgesehen davon, dass die verlangte Verfügung weitere enorme Verluste an Staatsfinanzen bedeutend würde. Der Versorgungsplan wurde, wie bereits erwähnt, schon lange und zwar im Februar 1921 zur parlamentarischen Verhandlung vorgelegt. In den Monaten Juni, Juli, bezw. August wurden sodann neuerlich die umgearbeiteten Entwürfe der betreffenden Normen sowohl hinsichtlich des Aufkaufes, als auch hinsichtlich der Distribution der Mahlprodukte für die Wirtschaftsperiode 1921-22 vorgelegt, die aber von der Nationalversammlung überhaupt nicht verhandelt wurden und es wurden demzufolge die in der Sammlung der Gesetze und Verordnung unter S. d. G. u. V. Nr. 224, 237 und 270 veröffentlichten Regierungsverordnungen erlassen.

Prag, am 22. September 1921.

Der Leitendes Ministeriums für Volksverpflegung.

Der Minister:

Dr. Procházka, m. p.