Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3085.

Odpověď

ministra financí a ministra vnitra na interpelaci poslance inž. Junga, dra Baerana, Křepka, Böhra, dra Kafky a soudruhů,

že moravský zemský výbor vykonává nátlak na obce, aby upisovaly IV. státní půjčku. (Tisk 2273.)

K interpelaci pánů poslanců inž. Junga a soudr., že moravský zemský výbor vykonává nátlak na obe, aby upisovaly IV. státní půjčku, byla vyžádána zpráva o věci od zemského výboru moravského, který sdělil toto:

Zákonem ze dne 24. června 1920, č. 47 Sb. z. a n., vydány byly předpisy o IV. státní půjčce republiky Československé a o účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na jejím upisování.

V §u 3. tohoto zákona bylo ustanoveno, že řada osob, mezi nimi také obce, mohou - vedle splnění jiných podmínek - připlácením 75 Kč na každých 100 K jmenovité hodnoty dluhopisů válečných půjček získati 5% Kč jmenovité hodnoty v dluhopisech IV. státní půjčky 5% a 75 Kč jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 6%.

Vzhledem k tomu, že obce za války upsaly válečné půjčky a je v dole vydání cit. zákona převážně měly dosud ve vlastnictví, vydal mor. zemský výbor na všechny obce na Moravě a mor. enklavách ve Slezsko výnos ze dne 4. října 1920, č. 59.988, ve kterém obce na uvedenou možnost přeměny válečných půjček v dluhopisy IV. státní půjčky upozornil.

Obzvláště upozornil zemský výbor na § 12. cit. zákona, podle něhož osoby fysické i právnické (a tedy i obce), které nejsou osvobozeny od dávky z majetku dle zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., nýbrž podléhají dávce té jměním nad 25.000.- Kč a nepoužijí ve lhůtě nařízením stanovené výhod zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., neobdrží žádné jiné náhrady za válečné půjčky.

Se zřetelem na toto posléz citované zákonné ustanovení vyzval zemský výbor ve zmíněném svém výnosu obce, aby se upisování IV. státní půjčky přeměnou svých válečných půjček súčastnily, při čemž poukázal na povinnost obcí dbáti toho, aby obecní jmění,nebylo ztenčeno. Tato povinnost uložena jest obcím § 61. mor. obec. řádu a zem. výbor byl povinen obce na ni upomenouti, poněvadž mu to ukládá § 96. mor. ob. ř. ustanovující, že zem. výboru náleží přihlížeti k tomu, aby, kmenové. jmění obcím a jejich ústavům náležející zachovalo se neztenčeno.

Proto také zemský výbor i později, kde toho naskytla se nutnost, v základě § 96. ob. ř. obce jednotlivě ještě zvláště upozorňoval na povinnost uloženou jim zákonem ve věci, správy obecního jmění.

Tomu bylo tak zejména u obce Osoblahy, kterou interpelanti příkladmo výslovně uvádějí. Výnosem ze dne,13. prosince 1920, č. 75.328, sdělil totiž zemský výbor městské radě v Osoblaze, že obec Osoblaha, podléhá-li dávce z majetku čistým jměním včetně 40% jmenovité hodnoty válečných půjček přesahujícím 25.000.- K, jest povinna své válečné půjčky použíti k upsání IV. státní půjčky, pokud půjčky ty byly zakoupeny z kmenového jmění obce a obecních fondů. Zemský výbor uvedl, že. obec musí se upsání IV. stát. půjčky za použití takových válečných půjček bezpodmínečně súčastniti proto, poněvadž by jinak jejich hodnotu bez náhrady ztratila, což zemský výbor že připustiti nemůže vzhledem k ustanovení § 61. ob. ř., podle něhož kmenové jmění musí zůstati zachováno neztenčeno.

Naproti tomu stran dluhopisů válečných půjček získaných jinak než použitím kmenového jmění obce bylo zemským výborem obci Osoblaze toliko doporučeno, aby je ve IV. státní půjčce přeměnila, při čemž zemský výbor poukazoval na to, že by obec hodnotu těchto válečných půjček jinak zcela ztratila, zůstávajíc při tom z převzatých závazků, na př. z výpůjček na upsání těchto válečných půjček vzatých nadále zavázána, kdežto by při přeměně jich na IV. státní půjčku ztratila jenom poměrně nepatrný díl jejich jmenovité hodnoty.

Vzhledem k tomu, že tehdy byl konec upisovací lhůty stanoven dnem 31. ledna 1921, bylo zem. výborem obci Osoblaze uloženo, aby záležitost ihned projednala a vyřídila a o tom, jakým způsobem se to stalo, co nejdříve podala zemskému výboru zprávu, opatřenou příslušnými doklady.

Výnosem zem. výboru ze dne 21. ledna 1921, č. 5329, byla obec vybídnuta, aby uloženému příkazu vyhověla a žádanou zprávu neprodleně podala. Na vyřízení tohoto výnosu bylo pak zase naléháno výnosem ze dne 19. února 1921, č: 13.847 (není tudy výnos zemského výboru č. 13.847 z 19. února 1921 nijakým cirkulárním výnosem na všechny obce, jak uvádějí interpellanti, nýbrž jest jen pobídkou vydanou výlučně na obec Osoblahu, aby podala žádanou od ní zprávu). Když ani po této pobídce obec zprávy nepodala, bylo jí znovu uloženo, aby danému příkazu ihned vyhověla, a to výnosem zem. výboru z 15. dubna 1921, č. 27.230, jenž v interpelaci jest otištěn.

Poněvadž šlo o opatření dotýkající se jmění obce a tedy o záležitost samostatné působnosti obce (§ 27., odst. 2., bod 1. mor. ob. ř.) a poněvadž dále obec již trojí důraznou výzvu zem. výboru, by podala žádanou cd ní doloženou zprávu, nechala úplně bez povšimnutí i bez jakékoliv omluvy, měl zem. výbor nejenom podle § 99. mor ob. ř: právo., ale dle toho, co uvedeno, také více než dostatečnou příčinu, zakročiti disciplinárně, a pokud se týče pohroziti disciplinárním zakročením. Poněvadž pak prostředkování v dopisování obce na venek uloženo jest zákonem starostovi obce (§ 52., odst. 1. mor. ob. řádu), bylo důsledně činiti v prvé řadě, jeho za nevyhovění daným příkazům zodpovědným a tedy disciplinárně zakročiti proti němu.

Z toho, co bylo uvedeno, jest zřejmo, že mor, zemský výbor nijaký nátlak na obce, aby upisovaly IV. státní půjčku, nekonal a nekoná, a rovněž jsou úplně nesprávny a neodůvodněny i veškeré ostatní výtky, jež interpelanti mor. zemskému výboru ve své interpellaci činí.

Moravský zemský výbor jest přesvědčen, že jeho postup opřen byl v každém směru o předpisy zákonné a z mezí zákona ani v nejmenším nevybočil.

Vzhledem k tomuto sdělení zemského výboru moravského nemůže ministr financí ani ministr vnitra shledati, že by počínání zemského výboru moravského ve věci této bylo nezákonným, a neshledává tudíž příčiny k tomu, aby jednání tomu učiněna byla přítrž.

V Praze, dne 10. září 1921.

Překlad.

3085.

Antwort

des Finanzministers und des Ministers des Innern auf die Interpellation der Abgeord. Ing. Jung, Dr. Baeran, Křepek, Böhr, Dr. Kafka und Genossen

in Angelegenheit des vom mährischen Landesausschuss auf die Gemeinden ausgeübten Druckes auf Zeichnung von IV. Staats-Anleihe: (Druck 2273.)

Auf die Interpellation der Herren Abgeordneten ing. Jung und Genossen hin, daß der mährische Landesausschuß einen Druck auf die Gemeinden ausübe, damit sie die IV. Staatsanleihe zeichnen, wurde vom mährischen Landesausschuß ein Bericht über diese Angelegenheit abverlangt, dessen Antwort lautet, wie fölgt:

Durch das Gesetz vom 24. Juni 192D S. d. G. u. V. Nr. 417 wurden Vorschriften eher die IV. Staatsanleihe der Čechoslovakischen Republik und über die Beteiligung der Inhaber von österreichischen und ungarischen Kriegsanleihen an ihrer Zeichnung erlassen.

Im § 3 dieses Gesetzes wurde bestimmt, daß eine Reihe von Personen, unter ihnen auch Gemeinden - nach Erfüllung weiterer Bedingungen - durch Zuzahlung von 75 Kronen č. auf je 100.- K nominal der Schuldscheine der Kriegsanleihen 75 Kč nominal in Schuldscheinen der 5%igen Staatsanleihe uni 75 Kč nominal in Schuldscheinen der neuen 6%igen Anleihe erhalten können:

Mit Rücksicht darauf, daß die Gemeinden während des Krieges Kriegsanleihen gezeichnet haben und sie zur Zeit der Erlassung des zitierten Gesetzes überwiegend noch im Besitze hatten, gab der mährische Landesausschuß an alle Gemeinden in Mähren und den mährischen Enclaven in Schlesien den Erlass vom 4. Oktober 1920 21..59.988 heraus, in welchen er die Gemeinden auf die angeführte Möglichkeit des Umtausches der Kriegsanleihe in Schuldscheine der IV. Staatsanleihe aufmerksam machte.

Insbesondere machte der Landesausschuß auf den § 12 des genannten Gesetzes aufmerksam, nach welchem physische und juristische Personen (demnach auch Gemeinden) die von der Vermögensabgabe nach dem Gesetze vom 8. April 1920 S. d. G. u. V. Nr. 309 nicht befreit sind, sondern ihr mit einem Vermögen über 25.000 Kč unterliegen und in der durch die Verordnung gesetzten Frist von den Begünstigungen des Gesetzes vom 24. Juni 1920 S. d. G. u. V. Nr. 417 keinen Gebrauch machen, keine andere -Entschädigung für die Kriegsanleihen erhalten.

Im Hinblick auf die zuletzt zitierte gesetzliche Bestimmung förderte der Landesausschuß in dem erwähnten Erlasse die Gemeinden auf, sieh an der Zeichnung der IV. Staatsanleihe durch Umtausch ihrer Kriegsanleihen zu beteiligen, wobei er auf die Verpflichtung der Gemeinden, die Verringerung des Gemeindevermögens hintanzuhalten hinwies. Diese Verpflichtung ist den Gemeinden durch den § 61 der mährisehen Gemeindeordnung auferlegt, und der Landesausschuß war verpflichtet, sie den Gemeinden in Erinnerung zu bringen, da ihm dies § 96 der mährischen Gemeindeordnung vorschreibt, der bestimmt, daß dem Landesausschuß die Vorsorge darüber obliegt, daß das den Gemeinden und ihren Anstalten gehörige Stammvermögen unvermindert erhalten bleibe.

Deshalb hat auch der Ländesausschuß in. späteren Fällen, wo es nottat, auf Grund des § 96 der Gemeindeordnung im Einzelnen noch besonders auf die den Gemeinden gesetzlich obliegende Pflicht rücksichtlich der Verwaltung des Gemeindevermögens aufmerksam gemacht.

Dies war auch besonders bei der Gemeinde Hotzenplotz der Fall, den die Interpellanten als Beispiel ausdrücklich anführen. Mit Erlaß vom 13 Dezember 1920 Zl. 75.328 hat nämlich der Landesausschuß dem Stadtrate in Hotzenplotz mitgeteilt, daß die Gemeinde Hotzenplotz, wenn sie der Vermögensabgabe mit einem 25.000 K übersteigenden Reinvermögen einschließlich der Österreichischen Kriegsanleihe im Kurse von 40% des Nominalbetrages unterliegt, verpflichtet ist, ihre Kriegsanleihen zur Zeichnung der IV. Staatsanleihe zu verwenden, soweit diese Anleihen aus dem Stammvermögen der Gemeinde und der Gemeindefonde angekauft worden sind. Der Landesausschuß hat angeführt, daß die Gemeinde sich unter Verwendung dieser Kriegsanleihen an der Zeichnung der IV. Staatsanleihe unbedingt deshalb beteiligen muß, weil sie sonst den Betrag derselben ohne Ersatz verlieren würde, was der Landesausschuß mit Rücksicht auf die Bestimmung des § 61 Gemeindeordnung, nach welcher das Stammvermögen unverkürzt bleiben muß, nicht zulassen kann.

Dagegen wurde inbezug auf die durch Verwendung eines anderen Vermögens der Gemeinde als des Stammvermögens erworbenen Schuldscheine der Kriegsanleihen vom Landesausschuß der Gemeinde Hotzenplotz nur empfohlen, sie in IV. Staatsanleihe

umzutauschen, wobei der Landesausschuß darauf hinwies, daß die Gemeinde den Betrag dieser Kriegsanleihe sonst ganz verlieren würde und dabei für die übernommenen Verpflichtungen insbesondere für die aufgenommenen Darlehen zum Zwecke der Zeichnung der Kriegsanleihen auch weiterhin haftbar bleiben würde, während sie bei Umtausch derselben gegen die IV. Staatsanleihe nur einen verhältnismäßig unbedeutenden Teil ihres Nominalwertes verlieren würde.

Mit Rücksicht darauf, daß damals das Ende der Zeichnungsfrist auf den 31. Jänner 1921 festgesetzt war, wurde der Gemeinde Hotzenplotz vom Landesausschuß aufgetragen, die Angelegenheit sofort in Verhandlung zu nehmen, durchzuführen und über die Art der Durchführung an den Landesausschuß unter Vorlage der zugehörigen Belege Bericht zu erstatten.

Mit Erlaß des Landesausschusses vom 21. Jänner 1921 Zl. 5329 wurde die Gemeinde aufgefordert, dem erteilten Auftrage zu entsprechen und den abverlangten Bericht unverzüglich zu erstatten. Die Erledigung dieses Erlasses wurde dann wieder durch Erlaß vom 19. Feber 1921 Zahl. 13.847 urgiert. Es ist also der Erlaß des Landesausschusses Zahl 13.847 vom 19. Feber 1921 keineswegs, wie die Interpellanten anführen, ein Zirkularerlaß an alle Gemeinden, sondern nur eine ausschließlich an die Gemeinde Hotzenplotz gerichtete Aufforderung, den von ihr abverlangten Bericht zu erstatten.) Als die Gemeinde auch nach dieser Aufforderung keinen Bericht erstattete, wurde ihr neuerdings aufgetragen, dem erteilten Auftrage sogleich zu entsprechen, und zwar mit diesem Erlaß des Landesausschusses vom April 1921 Zahl 27.230. wie er in der Interpellation abgedruckt ist.

Da es sich um eine das Gemeindevermögen, daher eine Angelegenheit der autonomen Gemeindewirksamkeit (§ 27 Abs. 2, Punkt 1 mährische Gemeindeordnung) betreffende Verfügung handelte und da ferner die Gemeinde die dreimalige dringliche Aufforderung des Landesausschusses zur Erstattung des ihr abverlangten Berichtes ohne jede Entschuldigung völlig unbeachtet und gelassen hat. hatte der Landesausschuß nicht nur nach § 99 der mährischen Gemeindeordnung das Recht, sondern nach dem Angeführten einen mehr als ausreichenden Anlaß, disziplinarisch einzuschreiten und demnach auch das disziplinarische Einschreiten anzudrohen. Da der Verkehr mit den Gemeinden auf dem Lande dem Gesetze gemäß durch den Vorsteher der Gemeinde zu pflegen ist (§ 52, Abs. 1 mährische Gemeindeordnung), war auch dieser demzufolge in erster Reihe für die Nichtbeachtung der erteilten Aufträge verantwortlich zu machen und sonach gegen ihn disziplinarisch einzuschreiten.

Aus den gegebenen Ausführungen ist ersichtlich, daß der mährische Landesausschuß keinerlei Druck auf die Gemeinden inbezug auf die Zeichnung der IV. Staatsanleihe geübt hat und auch nicht übt und ebenso sind alle übrigen Ausstellungen, welche die Interpellanten dem mährischen Landesausschusse in ihrer Interpellation machen, vollständig unrichtig und unbegründet.

Der mährische Landesausschuß ist überzeugt, daB sich sein Vorgehen in jeder Beziehung auf die gesetzlichen Vorschriften stützte und nicht im Geringsten die Grenzen des Gesetzes überschritten hat.

Im Hinblick auf diesem Bericht des mährischen Landesausschusses kann weder der Finanzminister noch der Minister des Innern finden, daß das Vorgehen des mährischen Landesausschusses in dieser, Angelegenheit ungesetzlich gewesen wäre, und hat daher auch keinen Anlaß, diesem Vorgehen Einhalt zu tun.

Prag, den 10. September 1921.