Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3082

Odpověď

ministra vnitra a ministra národní obrany na interpelaci poslance dra E. Schollicha a soudruhů o opatřeních při odvodech (tisk 2372).

Před počátkem letošních odvodů vydalo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany podřízeným zemským politickým úřadům výnos tohoto obsahu:

"Dnem 1. března 1921 počínají odvody. Odvodní povinnosti podléhají v letošním roce hlavně příslušníci ročníků narození 1901, 1900 a 1899.

K dožádání ministerstva národní obrany buďtež podřízení úřadové političtí poukázáni, aby úpravě odvodů letošních po stránce zevní věnovaly více péče než dosud, aby odvody prováděny byly napříště způsobem důstojným a do jisté míry i slavnostním.

Doporučuje se zejména, aby odvody zásadně odbývaly se v místnostech úředních budov nebo v tělocvičnách neb jiných k tomu způsobilých důstojných místnostech. Jen výlučně tam, kde naprosto nelze najíti místnost vhodnější možno použíti místností hostinských. Tato místnost musí býti však v každém směru čistá a zbavená všeho běžného restauračního charakteru. V hostinci tom jest zakázati prodej lihových nápojů na tu dobu, po kterou odvody se odbývají.

Na budově, kde se odvod odbývá, budiž vyvěšen státní prapor. V místnosti odvodní jest jednu čelní stranu vyzdobiti státním znakem republiky, pod nímž se zkříží dvě státní vlajky, pod tím obraz nebo poprsí presidentovo. Před touto stěnou budiž upraven prostor pro komisi ve formě předsednického soustolí.

Dle možnosti jest odvodni místnost i květinami a pod. vyzdobiti.

Civilní členové komise úřadujte pokud možno v předepsaném stejnokroji, po případě v šatě černém s odznakem úřadu, kde takový jest zaveden. Také starostové obci, kteří brance k odvodu předvádějí, buďtež podle potřeby požádáni, aby v černém aneb aspoň jich svátečním šatě k odvodu přišli.

V místnosti dostatečně prostorné a světlé, kde se branci svlékají, bud bezvadná čistota. Dále budiž postaráno o náležitou teplotu, opatřen dostatečný počet lavic a židlí, po případě věšáků, aby odvodem povinní nemuseli šaty klásti na zemi a při oblékání mohli usednouti. 0 bezpečnost jejich majetku budiž spolehlivé postaráno. Je-li počasí deštivé buďtež před vchodem do šatny prostřeny rohožky neb jiná zařízení k otírání obuvi.

Péči o pořádek možno svěřiti jako čestnou službu občanskou i civilním osobám v obci vážnosti požívajícím. Četnictvo a jiné bezpečnostní osoby konají službu v případech nezbytně nutných, hlavně má-li se použíti donucovacích prostředků.

Každého dne, když komise odvodní ukončí svou činnost, jest odvedené shromážditi v místnosti odvodní a přikročiti k zakončení odvodního aktu způsobem slavnostním.

Předseda komise neb jiný člen komise předsedou ustanovený pronese po poučení, daném vojenským zástupcem, přiměřený proslov."

Jak ze znění tohoto výnosu patrno, vedla ministerstvo vnitra k tomuto opatřeni snaha, aby jednak významný odvodní akt dál se způsobem důstojným, za kterýmžto účelem se měly úřady postarati o vhodnou úpravu a výzdobu místností, jednak aby vlastni zařízeni místnosti vyhovovalo svému účelu a výkon odvodního aktu byl brancům co možná usnadněn.

Opatřením tímto plnila státní správa jen svou povinnost, snažíc se vzbuditi v brancích náležité pochopeni povahy a smyslu vojenské služby, která v moderních demokratických státech je nerozdílnou složkou a vyvrcholením státoobčanských povinností a jejímž splněním občan teprve nabývá mravní legitimace. svých plných státoobčanských práv.

$e stanoviska ústavně-prvního jest zcela odůvodněno, jestliže státní správa a její orgány usilují vhodným způsobem vědomí občanské povinnosti probuditi a utvrditi právě tam, kde jde přímo o životní zájem státu a jeho svobody.

Že by těmito opatřeními bylo zasahováno do obecní samosprávy, nelze tvrditi, neboť dle § 65 branného zákona ze dne 19./III. 1920, č. 193 Sb. z. a n. jest obcím stejně jako za platnosti starého rakouského branného zákona uložena povinnost spolupůsobiti při provádění branného zákona, což se také vždy dálo.

O příznivém vlivu, který měla zmíněná opatřeni ministerstva vnitra, svědčí klidný a důstojný průběh letošních odvodů, nerušený smutně známými scénami z dob bývalé říše rakousko-uherské.

V Praze dne 22. srpna 1921.

Překlad.

3082.

Antwort

des Ministers des Innern und des Ministers für nationale Verteidigung auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen betreffend die Verfügungen bei den Assentierungen (Druck 2372).

Vor Beginn der heurigen Assentierungen hat das Ministerium des Innern im Einvernehmen mit dem Ministerium für nationale Verteidigung an die unterstellten politischen Landesbehörden einen Erlaß folgenden Inhalt herausgegeben:

"Am 1. März 1921 beginnen die Assentierungen.

Der Assentierungspflicht unterliegen im heurigen Jahre hauptsächlich die Angehörigen der Geburtsjahrgänge 1901, 1900 und 1899.

Auf Ersuchen des Ministeriums für nationale Verteidigung sind die unterstellten politischen Behörden anzuweisen, der Regelung der heurigen Assentierungen, was die äußere Seite anbelangt, mehr Sorgfalt als bisher zu widmen, damit die Assentierungen in Hinkunft in würdiger Weise und bis zu einem gewissen Grad auch in feierlicher Weise durchgeführt würden.

Es empfiehlt sich insbesondere, daß die Assentierungen grundsätzlich in Räumlichkeiten von Amtsgebäuden oder in Turnhallen oder anderen hiezu geeigneten würdigen Räumlichkeiten abgehalten werden. Nur ausschließlich dort, wo ein geeigneter Raum absolut nicht gefunden werden kann, können Gasthausräumlichkeiten benützt werden. Dieser Raum muß aber in jeder Richtung rein und jedwedes üblichen Restaurationscharakters entkleidet sein. In einem solchen Gasthause ist der Verkauf von alkoholischen Getränken während der Zeit der Abhaltung der Assentierungen zu verbieten.

Auf dem Gebäude, wo die Assentierung stattfindet, ist die Staatsflagge auszuhängen. Im Assentierungslokale ist eine Stirnseite mit dem Staatswappen der Republik auszuschmücken, unter welchem zwei Staatsflaggen zu kreuzen sind, darunter ist ein Bild oder oder eine Büste des Präsidenten anzubringen. Vor dieser Wand ist der Raum für die Kommission in Form eines Vorsitzendentisches herzurichten.

Nach Möglichkeit ist das Assentierungslokal auch mit Blumen u. dgl. auszuschmücken.

Die nichtmilitärischen Kommissionsmitglieder haben nach Möglichkeit in der vorgeschriebenen Uniform, gegebenenfalls in einem schwarzen Anzuge mit dem Abzeichen der Behörde, wo ein solches eingeführt ist, zu amtieren. Auch die Gemeindevorsteher, welche die Rekruten zur Stellung vorführen, sind nach Bedarf zu ersuchen, in schwarzem oder wenigstens in ihrem Sonntagsgewande zur Assentierung zu kommen.

In dem hinreichend geräumigen und lichten Lokale, in welchem die Rekruten ihre Kleider ablegen, hat tadellose Reinlichkeit zu herrschen. Ferner ist für eine entsprechende Temperierung zu sorgen, eine genügende Anzahl von Bänken und Sesseln, beziehungsweise Kleiderrechen zu beschaffen, damit die Assentpflichtigen ihre Kleider nicht auf den Fußboden legen müssen und sich beim Anziehen setzen können. Für die Sicherheit ihres Eigentums ist verläßlich Sorge zu tragen. Bei Regenwetter ist vor dem Eingange in die Garderobe eine Matte oder eine andere Einrichtung zum Fußabstreifen auszubreiten.

Die Sorge um die Ordnung kann als bürgerlicher Ehrendienst auch in der Gemeinde Ansehen genießenden Zivilpersonen anvertraut werden. Gendarmerie und andere Sicherheitsorgane haben den Dienst in unerläßlich notwendigen Fällen hauptsächlich dann zu versehen, wenn Zwangsmittel angewendet werden müssen.

Jeden Tag nach Beendigung der Tätigkeit der Assentierungskommission sind die Assentierten im Assentlokale zu versammeln und ist in feierlicher Weise an die Beendigung des Assentierungsaktes zu schreiten.

Der Vorsitzende der Kommission oder ein vom Vorsitzenden bestimmtes anderes Kommissionsmitglied hält nach der vom militärischen Vertreter erteilten Belehrung eine angemessene Ansprache."

Wie aus der Fassung dieses Erlasses ersichtlich ist, wurde das Ministerium des Innern bei dieser Verfügung von dem Bestreben geleitet, daß einerseits der bedeutungsvolle Assentierungsakt in würdiger Weise vor sich gehe, zu welchem Behufe die Behörden sich um eine geeignete Ausstattung und Ausschmückung der Räumlichkeiten zu sorgen hatten, andererseits, daß die eigentliche Einrichtung der Räumlichkeiten ihrem Zwecke entspreche und die Durchführung des Assentierungsaktes den Rekruten möglichst erleichtert werde.

Mit dieser Verfügung erfüllte die Staatsverwaltung nur ihre Pflicht, indem sie sich bemühte, in den Rekruten das gehörige Verständnis des Charakters und des Sinnes des Militärdienstes zu wecken, der in modernen demokratischen Staaten einen untrennbaren Bestandteil und den Höhepunkt der staatsbürgerlichen Pflichten bildet, und durch dessen Erfüllung der Bürger erst die sittliche Legitimation seiner vollen staatsbürgerlichen, Rechte erwirbt.

Vom verfassungsrechtlichen Standpunkte ist es vollständig begründet, wenn die Staatsverwaltung und ihre Organe bestrebt sind, in geeigneter Weise das Bewußtsein einer Bürgerpflicht gerade dort zu wecken und zu stärken, wo es sich geradezu um ein Lebensinteresse des Staates und seine Freiheit handelt.

Daß durch diese Verfügungen in die Gemeindeautonomie eingegriffen worden wäre, kann nicht behauptet werden, denn nach § 65 des Wehrgesetzes vom 19. März 1920, S. d. G. u. V. Nr. 193, obliegt den Gemeinden gleichwie zur Zeit der Giltigkeit des alten Östereichischen Wehrgesetzes die Verpflichtung zur Mitwirkung bei der Durchführung des Wehrgesetzes, was auch immer geschehen ist.

Von dem günstigen Einflusse, den die erwähnte Verfügung des Ministeriums des Innern hatte, zeugt der ruhige und würdige Verlauf der heurigen Assentierungen, der durch die bekannten traurigen Szenen aus der Zeit des vormaligen Österreich-ungarischen Reiches nicht gestört wurde.

Prag, am 22. August 1921.