Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3068.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra Lukavského a soudruhů

o vyjmenování zrušených předpisů školských a stylisaci školských zákonů a nařízení (tisk 2579).

Změny, které provedeny byly na zákonech školských po 28. říjnu 1918, jen v malém počtu případů jsou toho druhu, že se jimi v celém rozsahu ruší předpisy starší (ať celé zákony, ať články nebo paragrafy). Ve většině případů nové zákony toliko částečně modifikují předpisy dřívější, mění jen jejich část, některou zásadu nebo je toliko doplňují. Uvádím na příklad zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., nebo ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. Proto už při textováni těchto zákonů bylo vědomě upuštěno od toho, aby se v nich výslovně vyčítalo, které předpisy starší se jimi ruší a nahrazují. Zákonodárce spokojil se toliko obecnou klausulí, že se jimi doplňují, mění a po případě zrušují všecky starší předpisy, pokud jsou s nimi v odporu. Stalo se tak proto, poněvadž při spletitosti a různosti školského zákonodárství nebylo vůbec možno zaručiti, že jakýkoli podrobný výčet byl by úplný a dokonalý, jak toho při významu věci je nezbytně potřebí. Někdy je to vůbec neproveditelno, jako na př. při zákoně ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., který výslovně vedle nových předpisů ponechal v platnosti také jednotlivá ustanovení zemských zákonů (které jinak nahrazuje), taková totiž, z nichž plynou jednotlivcům z učitelstva větší výhody než z obdobných předpisů platných pro státní úřednictvo. Nelze popříti, že z novosti zákonů plyne mnohá neurčitost a že se tudíž dočasně v oboru školského práva vyskytá množství sporných otázek, které se právě odnášejí k různé interpretaci nových zákonů v jejich vztahu k normám starším. Takové sporné otázky objeví se v plném počtu teprve časem při administrativní judikatuře při řešení konkretních návrhů právních uplatňovaných individuálně. Kdyby trž dnes ministerstvo školství a národní osvěty mělo autoritativně, určitě a obecně vysloviti, které jednotlivé předpisy starší pokládá za zmršené a t. p., předbíhalo by se tím povážlivě administrativnímu rozhodování o konkretních právních nárocích postupem instančním. Mohlo by se tak státi jen novým zákonem dodatkovým, který by však se zřetelem k množství předpisů, o něž jde, byl velmi obsáhlý a vyžádal by si množství detailních studií a porad a tudíž i mnoho času pro práce přípravné, nehledíc ani na to, že doba účinnosti nových zákonu je přece jen poměrně nedlouhá a zkušeností nabytých při administrativní judikatuře v tomto směru není dosud tolik, aby bylo možno už dnes aspoň s poměrnou jistotou vysloviti se určitě o dosahu jednotlivých nových norem vzhledem k normám starším.

Správa školská je si ovšem dobře vědoma nesnází, které vyplývají z dosavadní roztříštěnosti a nejednotnosti našeho zákonodárství školského. Ministerstvo školství a národní osvěty koná proto přípravy, aby ihned, jakmile pro to zjednány budou příslušné předpoklady (úprava poměru mezi státem a církvemi, služební pragmatika státních zaměstnanců a t. p.), předložiti mohlo k ústavnímu projednání návrhy nových zákonů školských, jimiž by dosavadní rázné předpisy školské byly shrnuty, soustavně zpracovány, sjednoceny a upraveny v duchu doby a ve smyslu žádoucí reformy školské.

Až do té doby doporučuje se spokojiti se s nynějším provisorním stavem a dopřáti administrativní praksi, aby řešíc konkretní případy nasbírala s dostatek zkušenosti, jichž by se potom s prospěchem užilo při nutné kodifikaci našeho práva školského.

Druhý podnět interpelace, aby i při zákonech z doby před 28. říjnem 1918 učiněno bylo zadost zákonu ze dne 29, února 1920, č. 122 Sb. z. a n. se zřetelem k tomu, že autentickým je dosud při zákonech těch text buď jen německý, bud zároveň německý a český, netýká se toliko správy školské. Jde zajisté o zákony z doby před 28. říjnem 1918 vůbec a jsou tím dotčeny také resorty ostatní.

Se stanoviska svého nepokládám za vhodné, aby české texty starších zákonů byly prohlášeny za jedině autentické, ježto jde přece jen většinou o překlady nestejné spolehlivosti. Nutná revise jejich znamenala by dnes práci, pro niž se nedostává sil.

V Praze dne 7. září 1921.