Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3057.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Bubníka, Toužila a soudruhů

o zadržování a libovolném vyměřování podpory v nezaměstnanosti (tisk 2161).

Ministerstvo sociální péče při provádění zákona o podporách v nezaměstnanosti seznalo, že v mnohých případech domáhá se dělnictvo výplaty podpor v nezaměstnanosti, i když v dotyčném okrese jest dostatek pracovní příležitosti. V zájmu úsporného hospodaření se státními financemi jest nutno, aby před povolením výplaty podpor nesporně bylo vyšetřeno, zda uchazeči se zřetelem k jejích majetkovým poměrům k zajištění nezbytné výživy nevyhnutelně potřebují státní pomocí ve formě podpor v nezaměstnanosti a zda by jím snad nebylo možno opatřiti si jakékoliv přiměřené zaměstnání, v němž v každém případě na mzdě obdrží více, než činí podpory v nezaměstnaností. Průtahy, jež při šetření o stavu pracovního trhu a o majetkových, výdělkových a rodinných poměrech jednotlivých uchazečů o podporu v nezaměstnaností vznikají, bývají zpravidla rázu technického, která při nejlepší vůlí úřadů nelze překonati.

Ministerstvo sociální péče v prvé řadě všemožně se vynasnažuje, aby dělnictvu - majícímu nejlepší vůlí pracovati přiměřené zaměstnání odpovídající tělesným silám a duševním schopnostem nezaměstnaných osob, opatřilo, působíc nejen na veřejné korporace, aby prováděly nouzové práce za podpory státní, nýbrž vykonává i vliv i na jednotlivé soukromé zaměstnavatele, aby provoz podniku všemožně snažili se udržeti v chodu a aby pokud možno vůbec nepropouštěli dělnictva. K výplatě podpor v nezaměstnaností přikročuje ministerstvo sociální péče ihned, jakmile jest prokázáno, že v dotyčném okrese není žádné pracovní příležitostí.

K příkladům o libovolném vyměřování podpor v nezaměstnanosti a zadržování těchto, v interpelaci uvedeným, se podotýká:

Od podzimu roku 1919, kdy v politickém okresu píseckém byla zastavena generální výplata podpor v nezaměstnanosti, vyskytovala se v soudním okresu vodňanském (hlavně v městě Vodňanech) a v soudním okresu píseckém (v městě Píku) přechodná nezaměstnanost v obdobích zimních, která pravidelně i jiná léta v zimě se dostavovala. Nezaměstnanosti této bylo čeleno okresní politickou správou tím způsobem, že k návrhu komise, sestavené dle § 1, zákona ze dne 17. října 1919, č. 569 Sb. z. a n. nařídila obci města Písku, aby ihned započala s pracemi, jež ve veřejném zájmu bylo vykonati a při nichž bylo lze zaměstnati větší počet nezaměstnaných osob. Do přikázané práce nouzové byly pak okresní politickou správou poukazovány oso-by, které hlásily se o podporu v nezaměstnanosti a které prokázaly, že skutečně neměly by nárok na tuto podporu. Městský úřad v Písku počal ihned s prováděním jemu nařízené nouzové práce a prováděl tuto postupně až do 17. července 1920. Při této nouzové práci zaměstnáváno bylo průměrně 57 osob a vyplaceno státem do pokladny obecní na příspěvcích celkem 22,789 K 50 h. Podotýká se, že o vydání poukazů do nouzové práce přihlásilo se dle úředních záznamů v zimním období 1919-20 celkem 110 osob, z nichž však práci skutečně nastoupilo pouze 57, z čehož vysvítá, že polovina nezaměstnaných osob vhodnou tuto pracovní příležitost odmítla,

Po druhé byla nařízena okresní politickou správou nouzová práce městskému úřadu v Písku v listopadu 1920. Obecní úřad započal ihned s prováděním nouzové práce a bylo v ní v plném rozsahu postupováno téměř do konce měsíce dubna, kdy vzhledem k vyčerpanosti finančních prostředků město Písek oznámilo, že bude nucena další provádění nouzových prací zastaviti a dosud zaměstnané osoby z práce propustiti. Část osob z nouzových prací propuštěných při dobré vůlí mohla najití pracovní příležitost při pracích v zemědělství. Přes to však okresní politická správa v Písku upozornila ministerstvo sociální péče zprávou ze dme 11. dubna 1921, č. 18314 na postupné omezování nouzových prací, žádajíc o případné zmocnění k výplatě podpor v nezaměstnanosti pro dělnictvo propuštěné z kovo průmyslových závodů. Ministerstvo sociální péče v odpovědi vybídlo okresní politickou správu výnosem ze dne 16. dubna 1921, č. 8370-E, aby působila na zaměstnavatele, aby zaměstnaného dělnictva z práce nepropouštěli, nýbrž sami je podporovali pro částečné úhradě se strany státi, a v případě, že zaměstnavatelé nedali by se pohnouti, aby znovu byly vyzvány jednotlivé obce, by prováděly další nouzové práce.

Podotýká se, že od počátku května, kdy byly skončeny hlavní nouzové práce (úprava, rekonstrukce, výstavba silnic a ulic v Písku) byla ještě u obce města Písku dostatečná pracovní příležitost (lámání kamene a tlučení štěrku), avšak nezaměstnaní, hlavně z oborů průmyslových, odmítali nastoupiti tyto práce, poukazujíc k tomu, že jest to práce akordní, pro ně nepříhodná a že způsobem tím nevydělají tolik, kolík by potřebovali. Okresní politická správa při rozhodnutí o nároku na pode-aru v nezaměstnaností na základě nedostatku pracovní příležitostí - nemohla ovšem k důvodu, nezaměstnanými osobami uváděnému, přihlédnouti, jelikož obec písecká platila za vyrobení 1 m³ 40 Kč a bylo jen tedy vlastní vinou nezaměstnaných, když v této době trpěli nedostatkem. Že město Písek vyžadovalo od zaměstnávaných osob prací úkolovou, jest pochopitelno, ježto jedině tímto způsobem lize snadno měřiti hodnotu vykonané práce, což v zájmu racionelního a úsporného provádění nouzových prací jest nevyhnutelně potřebné.

Teprve od druhé poloviny měsíce května 1921, kdy první práce v zemědělství z větší částí byly již skončeny, takže další část nezaměstnaného dělnictva nemohla zde jíž býti umístěna, a se zřetelem k opětnému propouštění dělnictva z průmyslových podniků zmocnilo ministerstvo sociální péče okresní politickou správ z výnosem ze dne 16. května 1921, číslo 10266-E, vyžádavši si dne 13. května 1921 telefonicky zevrubnou zprávu, aby vyplácela podpory v nezaměstnanosti dělnictvu, propuštěnému obcí píseckou z nouzových prací a osobám propuštěným z průmyslových závodů, kde nezaměstnaní domáhali se podpor velmi bouřlivě a vyhrožovali úřednictvu násilím.

Z toho, co shora uvedeno, vysvítá, že ministerstvo sociální péče prostřednictvím okresní politické správy v Písku všemožně snažilo se nezaměstnanému dělnictvu opatřiti zaměstnání, hlavně při nouzových pracech, na něž na příklad od poloviny listopadu 1920 do konce března 1921 poukázáno bylo celkem 100,643 K 50 h pouze na státních příspěvcích. Na nouzové práce v zimní době 1920 až 1921 bylo poukázáno celkem 425 osob, avšak práci skutečně nastoupily pouze 202 osoby, tedy ani ne polovina, ačkoliv dělnictvu pracujícímu na těchto pracích byla městem Pískem vyplácena v místě obvyklá mzda.

Pokud se týče jiných žádostí o podporu v nezaměstnanosti v okresu píseckém, ve většině případů ukázaly se tyto bezpředmětnými po vyšetření místních poměrů, ježto byla zjištěna vždy pracovní příležitost pro uchazeče.

Na Vodňansku jest rovněž vydatně čeleno nezaměstnanosti konáním nouzových prací, při nichž jsou zaměstnávány všechny ty osoby, které by při výplatě podpor v nezaměstnaností přicházely v úvahu.

Ode dne, kdy bylo uděleno zmocnění k výplatě podpor v nezaměstnanosti byla dosud poukázána podpora 94 osobám, u nichž mohl vůbec býti zjištěn nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Pokud se týče výplaty podpor ve Sv. Dobrotivé (osada obce Zaječova, v polit. okrese Rokycany) se poznamenává, že při výplatě podpor v nezaměstnanosti šlo zde, podobně jako v sousedních obcích toliko o cvočkaře, jímž však podpory v nezaměstnanosti byly po dobu ad konce minulého roku do konce února 1921 nepřetržitě vypláceny. V únoru nebylo sice uděleno všeobecné zmocnění k výplatě podpor pro nezaměstnané cvočkaře, ježto družstvo cvočkařů v Plzni opětně povolalo tou dobou část dělnictva do práce. Přes to však jednotlivé žádosti o podpory v nezaměstnanosti, pokud nezaměstnanými cvočkaři u okresní politické správy v Rokycanech, Hořovicích, Blatné byly podány, neb ministerstvu sociální péče přímo předloženy, byly bezodkladně prozkoumány a podle okolností v jednotlivých případech samostatně rozhodovány v měsíci březnu a dubnu. Současně prostřednictvím okresních politických správ bylo působeno na jednotlivé obce, aby prováděly nouzové práce. Žádosti cvočkařů o dodatečnou výplatu podpor v nezaměstnaností nemohlo sice ministerstvu sociální péče vyhověti, ježto postup takový odporoval by duchu zákona o podporách v nezaměstnaností, přes to však podle liberálního výkladu zákona rozhodlo ministerstvo sociální péče, aby do pokladny okresní správní komise ve Zbiroze byla vyplacena zcela výjimečně podpora v nezaměstnaností, která by nezaměstnaným cvočkařům za dobu od 11. dubna 1921 příslušela, pod tou podmínkou, že okresní správní komise osoby tyto přiměřeně zaměstná a částky na podporách na ně vybrané jím hotově vyplatí. Tímto opatřením vyšlo se co možná nejvíce vstříc požadavkům nezaměstnaných cvočkařů --ježto obdrželi najednou větší částky peněžní - kteří žádali za dodatečnou výplatu podpor tvrdíce, že spoléhajíce se na další vyplácení podpor upadli do dluhů.

Podotýká se, že stav pracovního trhu v okrese rokycanském nebyl tak nepříznivým, že by cvočkaři jen při trochu dobré vůlí mohli najíti jiné pracovní příležitosti, čehož dokladem jest tvrzení obecných úřadů, že při tlučení štěrku a při pracech v lesích mohlo by býti zaměstnáno větší množství osob.

K dotazu, proč v okrese rokycanském byla vyplácena podpora v nezaměstnaností, v částce pouze 5 Kč na osobu denně, se poznamenává, že výše podpor v nezaměstnanosti podle zák. ze dne 10. pros. 1918, č. 63 Sb. z. a n. řídí se výší nemocenského, na něž zaměstnanci podle skutečné poslední mzdy jsou přihlášení. Družstvo cvočkařů, jehož členové jsou zaměstnanci a zaměstnavatelé zároveň, přihlásilo u okresní nemocenské -pokladny své členy na nižší nemocenské, které neodpovídalo výši skutečných mezd, které byly mnohem vyšší, než jak u nemocenské pokladny nesprávně bylo udáno. Přes to však, ministerstvo sociální péče, byvši opětovně žádáno, rozhodlo v tom směru výnosem ze dne 25. prosince 1920, č. 20723-III odchylné od dosavadní praxe, aby za základ pro vyměřování podpor cvočkařům bylo vzato nemocenské, stanovené přibližně podle posledních skutečných mezd a nikoliv podle mezd uvedených v přihlášce u nemocenské pokladny. Okresní politická správa v Rokycanech na základě tohoto výnosu přiznala cvočkařům podpory v nezaměstnanosti ve výši 5 Kč za osobu denně, ačkoliv plným právem mohla podle přesného znění zákona přiznati podpory v daleko nižší částce. Nelze tudíž v tom případě mluviti o libovolném vyměřování podpor v nezaměstnaností ke škodě nezaměstnaných, nýbrž o postupu úřadu při výkladu zákona co nejliberálnějším.

Vzhledem k tomu, co shora byla řečeno, nemůže ministerstvo sociální péče ničeho naříditi k nápravě domnělých zlořádů v Písku a Sv. Dobrotivé při výplatě podpor v nezaměstnanosti, ježto postup okresních politických správ v této agendy úplně odpovídá duchu a intencím zákona.

V Praze dne 25. srpna 1921.

Ministr sociální péče:

Dr. Gruber, v. r.