Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3054.

Odpověď

správce ministerstva pro zásobování lidu v dohodě s ministrem zemědělství

na interpelaci poslanců Světlíka, Kunsta a soudr.

o rušení kolektivní smlouvy zemědělského dělnictva na Slovensku (tisk 1254).

Dne 17. května 1920 uzavřena byla na Slovensku kolektivní pracovní smlouva zemědělského robotnictva, která byla schválena a podepsána tehdejším ministrem plnomocníkem dr. Šrobárem. Odtud konvence ťŠrobárovaŤ.

Deputát oblí stanoven jest čtvrtletně a činí

240 kg žita (raži)

125 kg pšenice

100 kg ječmene

tudíž 465 kg obílí

na čtvrt roku, čili 1860 kg obilí na rok. Kvartální termín na Slovensku někde začíná kalendářním rokem, tudíž 1. ledna a jinde 1. února.

Dle toho končila by platnost této kolektivní smlouvy dne 31. prosince 1920, resp. 31. ledna 1921.

Smlouva ta neplaní pro celé Slovensko, nýbrž jen pro následující župy: Bratislavskou, mimo okres šamorýnský a malacký, Nitranskou, mimo: okresy myjavský a príevidzký, Tekovskou, mimo okresy zlatomoravský, oslanský, Horní Sv. Kříž, Hontskou, mimo okresy krupínský a hornatou část okresu bátovského a Komárenskou celou.

Ve vyloučených okresích a v celé župě Trenčínské platila kolektivní smlouva Šrobárova s tou modifikací, že dávka deputátní snížena o 10 procent.

V ostatních župách slovenských platila ujednání odchylná. V župě Novohradské činí deputát 1500 kg ročně, Šaryšské 1200 kg, Abauj-Torna 1400 kg, Zemplínské 1448 g, u topičů však 1720 kg, u mistrů 2100 kg a u vrchních mistrů dokonce 2100 kg a 500 kg zad, obílí. V ostatních župách, dosud neuvedených; praktikovala se Šrobárova konvence s 10proc. srážkou.

Vládní nařízení ze dne 2. září 1920, čís. 499 Sb. z. a n. vydáno bylo sice 7. září 1920, avšak na Slovensku vešlo ve známost v době, kdy deputát za poslední dva kvartály roku 1921 byl jíž vydán, protože deputát vyměřuje se v měsíci před jelo splatností a dělnictvo domáhalo se však toho, aby deputát obdrželo spíše o něco dříve, nikdy nedalo dojití kl tomu, aby obdrželo deputát později, takže dosah citová něho nařízení tehdy nepocítilo, vyjímajíc případy, kdy při úřední revisi neb při jiných úředních počinech na velkostatku bulo nutno určiti množství deputátního obílí, což se orgánu zásobovacími dále vždy dle vlád. nař. čís. 499 Sb. z. a n. a mělo za následek dotazy, zda konvence Šrobárova platí, načež organisace robotnické a úřady na sjednání smlouvy súčastněné odpovídaly že ano, kdežto orgány zásobovací poukazovaly na citované jíž vlád, noř, čís. 499 Sb. z. a n. Pochybnosti v té věcí rozptýlil Hospodářský úřad výnosem z 24. listopadu 1920, čís. Mz 152-1857, který jako oběžník Zemského obilního ústavu v Bratislavě čís. 139 rozeslán byl všem zúčastněným úřadům a sloužil jako pomůcka pro orgány výkupní.

Oběžník praví:

Plnění naturálních dávek dle kolektivních smluv doznalo značného omezení vládním nařízením o úpravě spotřeby ze dne 2. září 1920, čís. 499 Sb. z. a n.

V §u 1. čís. 3, tohoto nařízení přiznává se stálým dělníkům, kteří trvale jsou zaměstnáni v zemědělských podnicích pracemi při polním hospodářství, nebo ve statku a požívají stravy neb naturálií (deputátníkům, familiantům a pod.) právo přímého zásobování, avšak jenom v rozsahu spotřební dávky osob zemědělsky činných.

Spotřební dávka těchto osob stanovena v §u 2, cit. nař. dle něhož bylo dlužno rozlišovati:

a) deputátníky a vedle nich příslušníky jejích rodiny neb domácností, kteří jsou starší 14 let a konají osobně buď fysické neb duševní práce při polním hospodářství neb ve statiku.

Těm patří 5 kg obilí na osobu a týden, čili dle ustálení praxe 20 kg obilí na osobu a měsíc.

b) Děti starší 14 let a ostatní příslušníky rodiny neb domácnosti, kteří osobně nekonají žádných prací podrobně uvedených v §u 1, čís. 1.-5. cit. nař.

Těm patřila normální spotřební dávka, tudíž od 12. září 1920 dle zdejší praxe 8 kg mouky na osobu a měsíc, což při 80procentním vymílání rovná se 10 kg obílí na osobu a měsíc, čili právě polovině dávky pro osoby zemědělsky činné.

Ustanovení kolektivních smluv, pokud přiznávaly větší dávku než právě řečena, byla dle citovaného jíž §u 2, neplatná a plus, oč jest dávka za smlouvy vyšší, nesmělo býti in natura ani požadováno, ani vydáno, nýbrž nahraženo v penězích.

Ježto nebylo jinak stanoveno, proplácela se toto plus jako každé jiné obilí, t. j. základní cenou zvýšenou o rychlostní prémii.

Stejným způsobem postupovalo se v ostatních případech uvedených v §u 1, cit. nař. o úpravě spotřeby.

Důsledné provádění těchto zásad, ač tehdy jenom na papíře při odpočtech konečných na velkostatcích, narazilo na živelný odpar dobře organisovaného dělnictva zemědělského, jež trvá na své konvencí původní, pokládá postup Hospodářského úřadu za nezákonný.

Leč předpisy vládního nařízení o úpravě spotřeby byly obecně závaznými pra všechny obyvatele republiky Československé a mimo to nařízení vlády ze dne 11. června 1920, čs. 390 Sb. z. a n. prohlásilo smlouvy, jež příčí se nařízením o hospodaření obilím, za bezúčinné a nezávazné. Také při jednání o kolektivní smlouvy v Čechách docíleno bylo dohody, že kolektivní smlouvy platí pouze v rámci spotřebních kvót a ustanovení o tom byla do smlouvy kolektivní výslovně přijata. Z toho důvodu nemůže býti také dovozováno, že dělníci jsou jednostranně postižení, ježto snad při sjednávání smluv naturální dávku výše hodnotili než obnáší maximální cena plodin; mimo to dle předpisu byli povinní přebytky nad spotřební dávky odvésti za maximální cenu.

Nařízením ministra plnomocníka ze dne 24. listopadu 1920, čís. 75-20. publikovaným v čís. 40. Úradných Novin, zřízena byla při Slovenském úřadě práce v Bratislavě generální paritní komise, složená z předsedy, jejž vysílá úřad práce, 4 zástupců zaměstnavatel a 4 zástupců zaměstnaných. Ve schůzí generální paritní komise dne 8. ledna 1921 konané, žádal zástupce Hospodářského úřadu na základě oběžníku ministerstva pro zásobování lidu ze dne 1. ledna 1921, čís. 122199-23106 ai 1920, aby do kolektivní smlouvy pojato bylo ustanovení, že spotřební dávka nesmí činiti více než povolená spotřební dávka samozásobitelů vůbec a tato žádost byla pojata do protokolu. Ve schůzi schválen byl návrh soc dem. organisací za následující vpravo deputát; 30 kg obílí na dospělou osobu a měsíc, 10 kg krmiva na rodinu a měsíc, 20 kg na děti do 14 let a měsíc s omezením, že deputát nepřekročí konvencí usneseno vyslati do Prahy deputací, která dne 18. ledna 1921 intervenovala ve prospěch uvedeného návrhu u ministerského předsedy Černého, min. Průši a dra Brdlíka, kde jí bylo přislíbeno příznivé vyřízení, zaručí-li hladký průběh jarních prací na poli.

Ve schůzi generální paritní komise lne 5, února 1921 resignovali soc. demokratičtí zástupci, takže Slovensko nemá doposud jednotné kolektivní smlouvy.

Výše deputátu měla vliv na dodávkovou schopnost velkostatků pro potřebu státu. Na Slovensku tato otázka komplikována otázkou národnostní, neboť značná část robotnictva zemědělského jest národnosti maďarské, v důležitých župách bratislavské a komárenské dokonce tvoří většinu.

Zemědělské robotnictvo jest dobře organisováno v několika politických stranách a bylo by smutným zjevem, kdyby byly otázky tyto zneužívá k účelům agitačním.

Zaměstnavatelé, t. j. nájemci a majitelé velkostatku majíc zájem, aby zachován byl klid za každou cenu, byli pro dosavadní deputát, ač nijak neuzavírali se zákonným předpisům s podmínkou že bude jim v tomto případě zaručena bezpečnost majetku a aby, Hospodářský úřad nepoužil trestních ustanovení vlád, nařízení čís. 499 Sb. z. a n.

Dnem 1. ledna 1921, resp. dnem 1. února 1921 vplynul počáteční termín nového kvartálu a zaměstnavatelé vydali deputát poprvé dle zákonné dávky, což vedlo k řadě nepokojů, bezpočetných deputací a intervencí a skončilo vesměs provisoriemi.

V župě Nitranské dohodl se na zakročení zástupce župana Dra Štefanika Hospodářský spolek župy Nitranské se svými zaměstnanci na dohodě, dle níž deputátníci dobrovolně odvedou z každé kvartální konvence 100 lig obilí za exkontingentní cenu, při čemž u rodin četných se postarají samí o to, aby výživa jejich byla zabezpečena, jinak spokojí se s deputátem 365 kg čtvrtletně. Hospodářský úřad dne 26. ledna 1921 provisorně tuto dohodu schválil.

Ministerstvo uznávajíc zvláštní poměry Slovenska a chtíc získati potřebných záruk pro klidný počátek a průběh prací osevných a sklizňových, projevilo souhlas s návrhem, aby od 1. ledna, resp. 1. února 1921 tam, kde na Slovensku doposavad deputát obilní dosahoval, aneb právem přesahoval výše ujednané nyní v župě nitranské, t. j. na deputátnickou rodinu a čtvrt roku 365 kg obilí, tento deputát byl vydáván v množství nejvýše 365 kg na rodinu a čtvrt roku, jelikož toto množství, přihlédne-li se k rodinám s větším počtem členů a k mýtnému, které i nadále budiž vybíráno, téměř kryje se. s dávkou pro samozásobitele úředně stanovenou.

Kde byl dosud vydáván deputát menší, má zůstati i nadále nezměněn; přesahovali dosavadní deputát 365 kg obilí čtvrtletně na deputátnickou rodinu, jest deputátník, resp. jeho zaměstnavatel povinen, aby tento přebytek, který nutno přesně zajistiti, ihned byl Zemskému obilnímu ústavu pro; veřejnou aprovisací odveden, jelikož toto obilí bylo až do nového zásobovacího období na deputát reservováno.

Za tento přebytek platil Zemský obilní ústav nadkontingentní prémii ve smyslu § 3, vl. nařízení ze dne 3. prosince 1920, čís. 632 Sb. z. a n.

Nedosahoval-li (na př. vzhledem na velmi četnou rodinu) deputát 365 kg na čtvrt roku úředně stanovené spotřební dávky, samozřejmě připouštělo se zvýšení deputátu na kvótu úřední a zemědělec odevzdal pouze zbývající přebytek.

Toto sdělení o poměrech deputátního dělnictva na Slovensku doplňuje se tím, že správy o nuceném odběru všeho deputátu a odkázáni dělnictva na veřejnou aprovisaci jsou bezpodstatny; také nebylo a není žádných instrukcí, jež by okresní obilní inspektory k tomu byly vybízely.

Pro nové kolektivní smlouvy, jež uzavírají se po okresech, vydalo směrnice ministerstvo zemědělství.

Po uvolnění sklizně obilí, jež stalo se nařízením vládním ze dne 30. června 1921, čís. 224 Sb. z. a n., nepodléhají naturální požitky dělnictva žádným obmezením aprovisačních orgánů.

V Praze dne 9. září 1921.

Správce ministerstva pro zásobování lidu

Ministr:

Dr. Procházka, v. r.

Ministr zemědělství:

Dr. Brdlík, v. r.