|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. |
|
|
I. volební období. |
3. zasedání |
3050
Odpověď
ministra veřejných prací
k interpelaci poslanců Tayerle, Tučného a soudruhů
o výluce stavebního dělnictva (tisk 1670).
Koncem roku 1920, když vypršela většina kolektivních smluv v živnostech stavebních, položily jednotlivé odbory ve Svazu stavebního dělnictva nové požadavky mzdové. žádost dělnických organisací narazila na odpor zaměstnavatelů, kteří nemírným požadavkům vyhověti nechtěli. Za jednání zastavila dělnictvo zámečnické dne 11. ledna 1921 v 6 dílnách práci, a to v závodech E. Klingerstein na Žižkově, M. Vosková na Smíchově, R. Hoyer na Vinohradech, F. Chvála ve Vršovicích, Josef Šulc v Praze VII. a J. Špaček na Král. Vinohradech. Brzy na to dali instalatéři ve 39 závodech výpověď. Zaměstnavatelé vyzvali dělnictvo, aby nastoupilo práci, čemuž vyhověno nebylo, a pohrozili po té výlukou. Koncem měsíce ledna konalo se v ministerstvu sociální péče jednání o urovnání tohoto lokálního sporu a nevedlo k výsledku. Důsledkem bylo vyhlášení výluky v živnostech zámečnických, instalatérských a klempířských. Zatím dospělo jednání o novou kolektivní smlouvu v živnosti stavitelské k mrtvému bodu a bylo dne 15. ledna přerušeno pro neústupnost zástupce organisace zedníků, sekretáře Tetenky, který s požadavku per 8 K 50 h za hodinu pro kvalifikovaného zedníka nechtěl ničeho sleviti. Ministerstvo sociální péče hodlalo zprostředkovati, když zaměstnavatelé prohlásili, že všechny odbory, organisované ve Svazu zaměstnavatelů, půjdou solidárně s malým kovoprůmyslem, a svolalo na 1. února poradu do ministerstva sociální péče, kterou zahájil p. ministr Gruber. Na této poradě nabídli zaměstnavatelé toto vyrovnání:
1. Zavedení smluvního stavu ze dne 31. prosince, t. j. stávka i výluka oboustranně se odvolává.
2. K urovnání mzdových požadavků sestaví se 10členná paritní komise za předsednictva vlády, která zjistí změnu životních potřeb od poslední kolektivní smlouvy.
3: Takto zjištěné zvýšení bude podkladem nové úpravy mzdové a závazné pro celý svaz zaměstnavatelský.
4. Platnost nových mezd dle zjištěného procenta zdražení bude ode dne 1. února 1921. Tyto podmínky prohlásili zástupci zaměstnanců za nepřijatelné. Na schůzi svazu zaměstnavatelů na Žofíně dne 3. února byla prohlášena jednohlasně solidarita s kovoprůmyslem a vyhlášena počínaje dnem 5. února výluka ve všech odborech, organisovaných ve svazu zaměstnavatelů stavebních a použili tak zaměstnavatelé svého práva na výluku jako ochrany stávkou postižených kovodílen.
Ministerstvo sociální péče učinilo pokus odstraniti rozpor v živnostech stavebních a svolalo a tím účelem na 7. února společnou poradu do ministerstva sociální péče. Tam bylo konstatováno, že příčina sporu vězí v kovoprůmyslu. Na návrh pana senátora Jakubky uvolili se podnikatelé, že do 2 dnů sestaví průměr mzdy všech odborů. Na tento průměr budou nivelisovány mzdy instalatérů, zámečníků a klempířů, kteří skutečně zůstali oproti ostatním odborům se mzdou pozadu. Tato střední mzda platiti bude za podklad pro další jednání, které provede paritní komise dle návrhu podnikatelů ze dne 1. února, načež obě strany odvolají výluku a stávku.
Další jednání dne 9., 11.; 16., 17., 18. a 28. února, 1., 3. a.4. března nevedla k žádnému cíli. Průměr mzdový byl vypočítán, ale nekonvenoval dělnictvu. Paritní komise zjistila cenu životních potřeb po obapolné shodě pro rok 1914, 1920 a 1921, ale nebylo docíleno shody, kterak získaný materiál zpracovati. Byly učiněny pokusy bez ohledu na výsledek paritní komise prozatímně mzdy upraviti a docíleno bylo shody, která protokolárně byla zjištěna a byla odvislá od schválení členstvem obou organisací, ale nebyla konečně dělnictvem přijata. Ani další jednání, ani prostředkování vládních orgánů nemělo žádného výsledku.
Výlukou zastaveny byly práce téměř na všech stavbách státních a státem subvencovaných. Faktum to nelze popříti, rovněž i že nastalo značné zdržení v dohotovení prací, že vznikly tím značné hospodářské škody, avšak nebyla zde možnost jednostranného zasáhnutí vládního, aby podnikatelé výluku odvolali, když i nezasáhla vláda při vypuknuvších stávkách, které konečně, zejména v loňském raku, byly téměř na denním pořádku.
Ježto nebylo vůbec vyhlídky, že by boj obou organisací v dohledné době skončil, zasáhlo ministerstvo sociální péče a nařídilo, že dnem 7. března 1921 musí býti výluka, odvolána a práce nastoupena a to za mzdy o něco vyšší, než byly při jednání dne 18. února 1921 mezi zaměstnavateli a zástupci dělnictva smluveny. Tím vyhověna bylo žádosti organisací dělnických, pokud se týče nivelisace mezd v malém kovoprůmyslu, ba docílili dělníci mezd vyšších nežli je střední průměr a současně upravena mzda zedníků a pomocných dělníků. Tato úprava nemá býti definitivní, nýbrž jest to provisorium, za které dělnictvo by mělo odvolati stávku. Současně bylo nařízeno, aby okamžitě bylo jednáno o nových odborných smlouvách ve všech odborech stavebních živností. Podnikatelé byli zavázáni na stavbách státních a státem subvencovaných mzdy ministerstvem sociální péče publikované vypláceti.
Dle zdejších informací nastoupily všechny odbory práce vyjma zámečníky, klempíře, instalatéry vodovodní a parního topení a dlaždiče práci.
V odborech posléze jmenovaných bylo za zprostředkováni ministerstva soc. péče jednáno dále a docílena dohoda při mzdách nepoměrně vyšších. Těchto jednání nesúčastnilo se již zdejší ministerstvo, nebyvši pozván,.
V Praze dne 20. září 1921.
Ministr veřejných prací:
Dr. Fr. Kovářík, v. r.