Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3037.

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslance Rud. Malíka a soudruhů

o vybírání všeobecné daně nápojové z vína pro vlastní spotřebu určeného a dani nepodléhajícího (tisk 2643).

Podle §u 8 Il. č. 3. zákona o všeobecné dani nápojové z 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. je povinen daň platiti, kdo nápoje uvedené v §u 1 č. 1 a 2 vyrábí pro spotřebu vlastní, přesahuje-li výroba určité množství, ve vykonávacím nařízení stanovené.

Toto ustanovení lze zřejmě vykládati jedině v ten smyl, že ten, kdo vyrobí větší než vykonávacím nařízením stanovené množství, je povinen platiti daň z celého vyrobeného množství, čili, že od daně jest osvobozen pouze ten, kdo nevyrábí více než ono nejvyšší stanovené množství.

V tom smyslu stanovilo také vykonávací nařízeni ze dne 16. prosince 1919, č. 666 Sb. z. a n., že nejvyšší množství výroby pro vlastní spotřebu, které nepodléhá dani, stanoví se pro kalendářní rok jedním stem litrů pro domácnost a druh (§ 1 č. 1 nebo 2 zák.) nápojů. Při projednávání novelisace zákona o všeobecné dani nápojové, která byla uskutečněna zákonem ze dne 22. prosince 1920, č. 677 Sb. z. a n., byla přijata dne 17. prosince 1920 v 35. schůzi poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé resoluce, kterou se vláda "vyzývá, aby výklad vykonávacího předpisu k zákonu ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., změnila tak, aby bylo zřejmo, že zproštěná dávka z nápojů přírodních v něm stanovená je daně prosta i tehdy, když výroba pro vlastní spotřebu přesahuje stanovené množství".

Resoluci této nebylo lze pro nedostatek zákonného podkladu vyhověti, pokud se v ní žádá, aby stanovené množství nápojů bylo osvobozeno od daně i tehdy, když celková výroba pro vlastní spotřebu je větší, takže by výroba tato podléhala dani jen potud, pokud ona přesahuje shora stanovené množství; aby však se vinařům přišlo dle možnosti vstříc, rozšířila vláda nařízením ze dne 31. prosince 1920, č. 679 shora citované ustanovení o nejvyšší hranici výroby, od daně osvobozené, z 1 hl na 2 hl u vína, vinného a ovocného moštu, při čemž současně je u jiných šťáv ovocných obmezila na 50 litrů (§ 14).

K požadavku, tlumočenému v interpelaci a ve shora zmíněné resoluci, nutno povšechně připomenouti, že i při jiných daních ptati základní zásada, že dani podléhá veškerá výroba, a to i pokud jest určena k vlastni spotřebě výrobce; platí to zejména o dani z cukru, lihu a z piva, platí to dále o dani z masa při soukromých porážkách. Byla-li při dani z vína učiněna shora zmíněná výjimka, dle které výroba v malém, pokud nepřesahuje určité množství, je od daně osvobozena, stalo se tak z důvodů technických, aby při rozšířeném zvyku výroby vina a ovocných šťáv v domácnostech nebylo zapotřebí stíhati důchodkovým dozorem i každou sebe menší výrobu a domácnost. Že by osvobozeni odráželo majitele vinic vůbec, od výroby vína v množství větším než 2 hl, nebylo dosud pozorováno v tom rozsahu, aby mohlo býti mluveno o ohrožení domácí produkce vina; kdyby nebezpečí toto nastalo, bylo by ovšem nutno zmíněné osvobozeni snížiti.

V Praze dne 25. srpna 1921.