Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
3. zasedání |
3017.
Usnesení senátu Národního shromáždění
republiky Československé
o návrhu senátora dra Frant. Krejčího a druhů (tisk sen. 868) ve příčině pohřbívání ohněm.
Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 69. schůzí dne 10. srpna 1921 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne............ 1921,
o pohřbívání ohněm.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pohřbívání ohněm je dovoleno, musí se však díti v ústavech pro spalování mrtvol (krematoriích), které byly schváleny úřadem (§ 3).
Též je dovoleno zpopelňovati mrtvoly exhumované.
§ 2.
Pohřbívání ohněm může býti vládním nařízením uloženo za povinnost, jestliže se vyskytly zhoubné epidemie, nebo jestliže jiné případy životních pohrom činí pohřbívání ohněm žádoucím.
Podrobnosti o způsobu nuceného pohřbívání ohněm a úhradě nákladů tohoto pohřbívání budou stanoveny nařízením, jímž se povinnost takového pohřbívání ukládá.
§ 3.
Povolení ke zřízení a provozování krematorií uděluje politický úřad II. stolice.
§ 4.
Zřizovati krematoria a spalovat v nich mrtvoly vyhrazuje se obcím, aniž se tím mění něco na zákonné povinností jejich zřizovati a udržovati hřbitovy.
Krematoria jsou povinna; pokud technicky stačí, přijímati ke spalování všechny mrtvoly, o jichž spálení bylo žádáno, i odjinud dopravené.
Dozor na provozováním krematorií přísluší politickým úřadům.
Při zřizování a provozování krematorií budiž vyhověno požadavkům hygienickým, technickým, bezpečnostním, estetickým, pietním, jakož i požadavkům s hlediska péče o památky.
Shledá-li úřad označený v § 3, že krematoria přestala těmto požadavkům vyhovovati, může odníti povolení k jejich provozovaní. Podrobné předpisy formálního řízení o zřizování krematorií budu vydány nařízením obdobně podle zásad o ediktálním řízení při schvalování živnostenských provozoven. Taktéž budou vydány vládním nařízením podrobné předpisy o provozování krematorií.
§ 5.
Rakve ke zpopelnění určené buďtež z měkkého dřeva nebo z tenkého zinkového plechu.
Při dopravě déle trvající budiž užito dřevěných rakví s vložkou ze zinkového plechu. Jinak platí všeobecné předpisy o převážení mrtvol.
V rakvi a na mrtvole nebudiž nic, co by překáženo spálení na popel.
Podrobné předpisy budou vydány nařízením.
§ 6.
Povolení ke spálení dává politický úřad první stolice místa úmrtí (místa exhumace, § 1, odst. 2), při dopravě z ciziny úřad místa zpopelnění.
Stížnosti do rozhodnutí úřadu mohou se podávati písemně nebo telegraficky do 3 dnů po doručení výměru.
O stížnostech rozhoduje s konečnou platností politický úřad II. stolice. Vyřazení staniž se v době nejkratší.
Jak v době do právoplatného vyřízení stížnosti naložiti s mrtvolou, rozhodne úřad (odst. 1.).
§ 7.
Povolení ke spálení buď uděleno, předloží-li se tyto listiny:
a) úmrtní list (potvrzení příslušného matričního úřadu o zápisu úmrtí do matriky zemřelých);
b) průkaz, že nebožtík přál si, aby byl zpopelněn aneb aspoň, že nebyl odpůrce pohřbívání ohněm.
Jde-li o osoby nesvéprávné pro nedostatek věku, mladší 16 let, neb osoby zbavené svéprávnosti pro choroby duševní, rozhoduje prohlášení jich zákonných zástupců o způsobu pohřbení.
c) Přesné vyjádření ošetřujícího lékaře (u osob vojenských, v činné službě zemřelých v místě posádky, vojenského lékaře) o vzniku a průběhu nemoci hlavně však o příčině smrti, v němž musí býti výslovně uvedeno, zda jest či není podezření trestního činu, sebevraždy nebo nahodilé smrti nepřirozené; v případě takového podezření mimo to ještě průkazy předepsané v § 8,
Jde-li o případy § 8, pokud se na ně nevztahuje, co bylo pod c) uvedeno, třeba připojiti místo průkazu právě uvedeného (lit. c) toliko průkazy předepsané v § 8.
d) Vyjádření úředně ustanoveného ohledače mrtvol, a není-li jím lékař, vyjádření úředního lékaře (obvodního, obecního a pod., u osob vojenských v činné službě vojenského lékaře), na základě chorobopisu a ohledání mrtvoly, že není podezření trestního činu. Byl-li ustanovený ohledač mrtvol zároveň ošetřujícím lékařem zesnulého, provede ohledání jiný úřední lékař nebo jeho zástupce.
Konečně musí ten, kdo se domáhá povolení ke spálení, též ohlásiti žádost tu příslušnému policejnímu ředitelství (komisařství), jinak u velitele příslušné četnické stanice, při čemž o příslušnosti rozhoduje místo posledního trvalého pobytu nebožtíkova. Tyto orgány zjistí ihned podle znalosti osobních a rodinných poměrů nebožtíkových a po provedeném šetření, zda jest či není tu podezření trestního činu a uvědomí o tom bez průtahu úřad povolovací (§ 6).
Před tímto uvědoměním nesmí býti dáno povolení ke spálení.
§ 8.
Nebyl-li zemřelý lékařsky ošetřován anebo byl-li sice ošetřován, ale není-li pro nepřekonatelnou překážku možno opatřiti vyjádření podle § 7 lit. c), při náhlém úmrtí nebo při sebevraždě, nebo nastala-li smrt jinak způsobem nepřirozeným anebo není-li s určitostí zjištěna příčina smrti, může povolení k spálení uděleno býti jen na průkaz o provedené úřední pitvě (zdravotně-policejní, soudní).
Vyskytne-li se sebemenší podezření okolnostmi odůvodněné, že smrt vzešla z jakéhokoli trestního činu, jakož i vzejde-li toto podezření při ohledáni mrtvoly nebo při provádění zdravotně-policejní pitvy, lize pohřbení ohněm povoliti jen, byla-li provedena soudní pitva, a bylo-li předloženo písemné svolení soudu.
§ 9.
U mrtvol přivážených z ciziny mohou býti dokumenty uvedené v § 7 lit. c), d), jakož i zjišťování podle tří posledních odstavců téhož paragrafu nahrazeny průvodním listem, jejž vydá příslušný cizozemský úřad a v němž je výslovně potvrzeno, že úřad ten nečiní námitek proti pohřbení ohněm.
§ 10.
Mrtvoly, jichž totožnost není řádně zjištěna, nesmějí býti spáleny.
§ 11.
Kdo projevil vůli býti pohřben ohněm (§ 7 lit. b), nesmí býti pohřben jinak, je-li vyhověno všem zákonným podmínkám, a zanechal-li dostatečných prostředků k tomu potřebných nebo chce-li kdo jiný náklad ten uhraditi.
Toto ustanovení neplatí o osobách vojenských, zemřelých v poli po dobu války.
§ 12.
Exhumované mrtvoly smějí být spáleny, je-li vyhověno všem zákonným podmínkám o pohřbívání ohněm.
Jak a pokud má při tom býti vyhověno předpisům o úřední pitvě (§ 8), bude určeno nařízením.
§ 13.
V době spalování může vstup k místnosti, v níž se mrtvola spaluje, býti povolen, žádá-li se o to v zájmu vědeckém a nebožtík si toho výslovně nezakázal.
§ 14.
Popel budiž uschován v pevné kovové krabici, kterou dodá správa krematoria a kterou jest zaletovati, přesně označiti shodně se seznamem zpopelněných, vedeným správou krematoria a opatřiti úřední závěrou.
Popelnice s popelem buďtež vkládány na hřbitovech, v kolumbáriích nebo na jiných místech k tomu určených pod zemí nebo nad zemí. O ukládání popela z mrtvol na hřbitovech platí tytéž předpisy jako a pochovávání mrtvol na hřbitovech.
Nejsou-li místa, v nichž popelnice podle předchozího odstavce se ukládají, již schválena podle jiných předpisů, musí je předem schváliti politický úřad. Žádá-li se o takové schválení současně se žádostí za zřízení krematoria, uděluje povolení úřad, označený v § 3.
Na žádost pozůstalých může jim popelnice býti vydána k uschování, lze-li se nadíti, že uschování stane se způsobem důstojným. Povolení ta se odejme, zjistí-li se, že nebylo této podmínce vyhověno.
Povolení uděluje i odnímá politický jakožto zdravotní úřad.
§ 15.
Správa krematoria je povinna vydati zvláštní řád a sazbu poplatků za jednotlivé úkony a jimi se říditi.
Řád i sazbu i případné změny schvaluje úřad označený v § 3.
§ 16.
Prováděti tento zákon a rozhodovati v I. instanci náleží, pokud v zákoně není ustanovení odchylných, politickým úřadům I. stolice.
O stížnostech rozhoduje politický úřad II. stolice. V poslední stolici, pokud není podle zákona vyloučena (§ 6), rozhoduje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Rozhoduje-li v I. stolici politický úřad II. stolice, je konečnou odvolací stolicí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (3, 4, pátý odstavec; § 19, odst. 3, 2. věta, § 15).
O řízení odvolacím a lhůtách k podání opravných prostředků platí jinak předpisy dosavadní, pokud v zákoně není odchylek (§ 6).
Odvolání nemá zpravidla účinku odkladného, s výjimkou záležitostí trestních. Připouští-li však povaha věci odklad, může, vznikla-li by straně provedením rozhodnutí nenahraditelná škoda, úřad, jenž vydal rozhodnutí, výjimečně povoliti straně si stěžující odklad výkonu rozhodnutí až do vyřízení stížnosti.
§ 17.
Pokud tento zákon mluví o úřadech politických, rozumějí se jimi na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti. Druhou instancí je na tomto území vždy župan, a to pokud jde o města s právem municipálním, župan župy, v jejichž obvodě město leží.
§ 18.
Přestupky tohoto zákona nebo nařízení vydaných k jeho provedení trestají se, pokud nejsou stíhány přísněji, úřady politickými, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativními policejními vrchnostmi a to pokutou od 20-1000 K anebo vězením (na Slovensku a Podkarpatské Rusi uzamčením) od 24 hodin do 6 neděl.
§ 19.
Kdo popel mrtvoly zneuctí, bude potrestán pro přečin vězením od jednoho týdne do 6 měsíců a peněžitým trestem od padesáti korun do jednoho tisíce korun, na jehož místě v případě nedobytnosti nastupuje trest vězení do 3 měsíců.
§ 20.
Kdo popel mrtvoly odejme z držení oprávněného bez jeho svolení nebo bez úředního povolení (§ 14, odst. 4), nebo kdo úřední závěru popelnice zúmyslně poruší, bude trestán pro zločin žalářem od jednoho do pěti let. Vedle toho může býti uložen trest na penězích od pěti set do desíti tisíc korun, na jehož místě v případě nedobytnosti nastupuje trest žaláře nepřesahující dobu jednoho roku.
§ 21.
Tento zákon nabývá účinnosti 2 měsíce po vyhlášení. Týmž dnem se zrušuje zákon ze dne 1. dubna 1919, čís. 1 Sb. z. a n. o fakultativním pohřbívání ohněm, jakož i prováděcí nařízení vlády republiky československé ze dne 18. zář 1919, čís. 51 Sb. z. a n.
§ 22.
Provedení tohoto zákona se ukládá ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve shodě se súčastněnými ministry.
Prášek v. r.,
předseda.
|
Dr Bartoušek v. r., |
Dr Ot. Krouský v. r., |
|
zástupce sen. tajemníka. |
zapisovatel. |
Resoluce
přijatá v 69. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé dne 10. srpna 1921.
ťVláda se vyzývá, aby zvláštním nařízením postarala se o to, aby totožnost mrtvoly ke spálení určené mohla býti zjištěna po přání příbuzných bezprostředně před zpopelněním.Ť