Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Původní znění.

3000.

Odpověď

předsedy vlády, minstra financí a ministra obchodu

na interpelaci poslance Kostky a soudruhů

o pohledávkách československých věřiteli za dodávky bývalé rakousko-uherské vojenské správě (tisk 245)

K interpelaci máme čest odpověděti takto:

Na otázku první:

Pohledávky z dodávek bývalé rakouskouherské vojenské správa nutno rozlišovati ve tři skupiny, dle toho,

1. byl-li materiál na objednávku bývalé vojenské správy do bývalých rakouských voj. zásobáren, podniků a pod. v území republiky Československé nyní ležících před státním převratem sice dodán, ale ministerstvem národní obrany vůbec nepřevzat,

2. byl-li materiál na objednávku bývalé vojenské správy po státním převratu ministerstvem národní obrany také skutečně převzat,

3. byla-li objednávka bývalou vojenskou správou učiněná po státním převratu stornována.

Ad 1.- Za pohledávky této skupiny odpovídá, jakožto za závazky sjednané za války bývalou vládou rakouskou, pokud se týče uherskou, ve smyslu článku lOb. poslední odstavec mírové smlouvy St. Germainské, resp. článku 188. poslední odstavec mírové smlouvy Trianonské nynější vláda rakouská, pokud se týče maďarská sama jediná.

Československé, republice mírové smlouvy placení těchto pohledávek neuložily.

Pokud jde o pohledávky z objednávek společné bývalé rakousko-uherské branné moci, odpovídají za ně solidárně obě nynější vlády, Rakouská i Maďarská, dle kvoty, dle které opatřována byla úhrada společných nákladů z příjmů obou polovin bývalé monarchie, poněvadž výdaje bývalého společného vojenského eráru nebyly kryty ze zvláštních prostředků společných.

Vláda republiky Československé podnikla dosud všecky prostředky, alby na Rakousku docílila zaplacení pohledávek za bývalou vojenskou správou. Snahy tyto nevedly však dosud k výsledku, jichž bylo si přáli, nýbrž rakouská vláda, která převzala při převratu ohromné zásoby vojenského materiálu na svém území uloženého, vykládá dokonce příslušná ustanovení mírové smlouvy zásadně jinak. Bylo tedy vyžádáno rozhodnutí reparační komise, které byl velmocemi přenesen výkon finančních klausulí mírových smluv. Na tomto rozhodnutí reparační komise závisí další stanovisko československé vlády.

Jak z předeslaného vidno, nezávisí uspokojení našich věřitelů za bývalou vojenskou správou jedině na dobré vůli vlády Československé republiky, která nemá tu jiné možnosti, než hledati pro své příslušníky právo na foru mezinárodním.

Ad 2. Pohledávky po převratu ministerstvem národní obrany skutečně převzaté byly vojenskou správou řádně zaplaceny.

Ad 3. Co se týče materiálu z pohledávek po převratu stornovaných, disponuje jím Meziministerská komise pro věcnou demobilisaci, a jde-li o materiál, který je vlastnictvím firem, přejímá jej za ceny bývalou vojenskou správou sjednané a vyrovnává pohledávky za touto váznoucí. Materiál, který byl vlastnictvím bývalé vojenské správy a firmám do opracování pouze předán, pokud nebyl zaplacen, činí mezi komise předmětem vyrovnání, při čemž pohledávky za zboží bývalou vojenskou správou převzaté z části noho zcela vyrovnává, za zboží nepřevzaté buď vyrovnává nebo uvolňuje materiál firmě k vlastní její potřeba, či k volnému prodeji.

Na otázku druhou:

Způsob placení pohledávek uvedený ve skupině 2. a 3. dovolili jsme si právě vysvětliti v odpovědi na první otázku. Co se týče pohledávek skupiny 1., zatěžujících podle vývodů vyložených ad i předešlého bodu nynější vládu rakouskou resp. maďarskou, jest pochopitelno, že naším státem zásadně placeny býti nemohou. Vláda Československé republiky chápe těžkou situaci věřitelů bývalé vojenské správy, a proto uznala za. účelné, aby aspoň těm dodavatelům, kteří jsou hospodářsky nejslabší, a tedy nejvíce postiženi, t. j. maloživnostníkům, maloživnostenským družstvům, společenstvům a společnostem přispělo se v největší tísni ku pomoci poskytnutím záloh vyhovujíc tak resoluci, přijaté v 37. schůzi I. Národního shromáždění. K tomu účelu vyhradila v rozpočtu na rok 1920 i na rok 1921 vždy položku po 10 milionech Kč, k níž v roce 1920 příslušelo právo poukazu ministerstvu obchodu ve srozumění s ministerstvem národní obrany, v roce 1921 ministerstvu národní obrany po dohodě s ministerstvem obchodu. Zálohy tyto jsou také již od srpna 1920 poukazovány, a to dokonce v plné výši obnosu za likvidní uznaného, ovšem interesentům, u nichž jsou dány předepsané podmínky.

Jest jen příkazem nezbytné opatrnosti, že na pohledávky, které nejsou dosud uznány likvidními, zálohy poskytovati se nemohou.

O otázce možnosti poskytování záloh na pohledávky věřitelům ostatním (t. j. mimo maloživnostníky atd.), bylo k námětu ministerstva obchodu také jednáno, leč dospělo se k závěru, že akce ta jest nyní neproveditelna, neboť preliminováním úvěru téže výše, jako pro maloživnostníky, by věci pomoženo nebylo, a poskytnouti k tomu cíli kredity do set milionů jdoucí nepřipouští finanční situace státu.

Toto stanovisko jest nucena vláda zaujímati zásadně - ať již jde o pohledávky za likvidní uznané, či o ty, kde otázka likvidnosti není dosud definitivně vyřešena. Jinak jest arci likvidnost pohledávky vůbec předpokladem pro uplatňování téže vůči Rakousku, pokud se týče Maďarsku.

Na otázku třetí:

Z toho, co dosud bylo uvedeno, vysvítá, že jak ministr obchodu, tak vůbec vláda československá věnovali vždy zájmům věřitelů bývalé vojenské správy plnou pozornost. Můžeme jen ubezpečiti, že i v budoucna poskytne jim vláda v mezích mužnosti plnou svoji ochranu. Zejména vynasnaží se vláda, aby rozhodnutí Reparační komise bylo uspíšeno.

V Praze dne 1. srpna 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Překlad.

3000.

Antwort

des Vorsitzenden der Regierung, des Finanzministers und des Handelsministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Kostka und Genossen

betreffend die Forderungen čechoslovakischer Gläubiger aus Lieferungen an die vormalige österr.-ungarische Heeresverwaltung (Druck X45).

Ich beehre mich die Interpellation folgendermaßen zu beantworten:

Auf die erste Frage:

Man muß die Forderungen aus Lieferungen an die ehemalige österr.-ungarische Heeresverwaltung in drei Gruppen unterscheiden, je nach dem

1. ob das Material gegen Bestellung der ehemaligen Heeresverwaltung in die gegenwärtig auf dem Gebiete der Čechoslovalischen Republik gelegenen ehemaligen österr.-cngarischen Heeresverpflegsmagazine, Unternehmungen und dgl. vor dem Staatsumsturz zwar geliefert, jedoch vom Ministerium für nationale Verteidigung überhaupt nicht übernommen worden ist,

2. ob das auf Bestellung der ehemaligen, Heeresverwaltung gelieferte Material vom Ministerium für nationale Verteidigung nach dem Staatsumsturz tatsächlich übernommen wurde,

3. ob die von der ehemaligen Militärverwaltung erteilte Bestellung nach dem Staatsumsturz storniert wurde.

Ad 1. Für Forderungen dieser Gruppe, als Verpflichtungen, die während des Krieges mit der ehemaligen österreichischen bezw. ungarische Regierung im Sinne des Art. 205 letzter Absatz des Friedensvertrages von St. Genmain, resp. Art. 188 letzter Absatz des Trianonschen Friedensvertrages abgeschlossen worden, ist die jetzige österreichische bezw. ungarische Regierung einzig und allein verantwortlich. Die Friedensverträge haben der Čechoslovakischen Republik die Zahlung dieser Forderungen nicht auferlegt.

Was die auf Grund von Bestellungen der gemeinsamen ehemaligen österr.-ungarischen Wehrmacht entstandenen Forderungen betrifft, sind für dieselben beide jetzige Regierungen, sowohl die österreichische als auch die ungarische, verantwortlich, nach eine Quote, gemäß welcher die gemeinsamen Aufwände aus den Einnahmen der beiden Reichshälften der ehemaligen Monarchie gedeckt wurden, da es für die Ausgaben des ehemaligen gemeinsamen Militärärars keine besonderen gemeinsamen Mittel als Deckung gab.

Die Regierung der Čechoslovakischen Republik hat, alle Mittel in Anwendung gebracht, um bei der Österr. Republik die Bezahlung der Forderungen an die ehemalige Heeresverwaltung zu erlangen. Dieses Streben führte jedoch nicht zu dem gewünschten Resultat, sondern die österreichische Regierung, die beim Umsturz ungeheuere auf ihrem Gebiete deponierte Materialvorräte übernommen hatte, legt sogar die betreffenden Bestimmungen des Friedensvertrags grundsätzlich anders aus. Es wurde deshalb die Reparationskommission, welche die Grußmächte mit der Ausführung der Finanzklauseln der Friedensverträge betraut hatten, um die Entscheidung ersucht. Von dieser Entscheidung der Reparationskommission hängt der weitere Standpunkt der čechoslovakischen Regierung ab.

Aus dem Gesagten geht hervor, daß die Befriedigung unserer Gläubiger der ehemaligen Heeresverwaltung nicht einzig und allein vom guten Willen der čechoslovakischen Regierung abhängt, welche nur die eine Möglichkeit hat, für ihre Angehörigen das Recht vor dem internationalen Forum zu suchen.

Ad 2. Die nach dem Umsturz vom Ministerium für nationale Verteidigung tatsächlich übernommenen Forderungen wurden von der Militärverwaltung richtig bezahlt.

Ad 3. Was das auf Grund von Bestellungen gelieferte Material betrifft, die nach dem Umsturz storniert wurden, disponiert damit die interministerielle Kommission für Sachdemobilisierung und wenn es sich um ein den einzelnen Firmen gehörendes Material handelt, übernimmt sie dasselbe für einen mit der Militärverwaltung vereinbarten Preis und begleicht die an der Heeresverwaltung haftenden Forderungen. Jenes Material dagegen, das in den Besitz der ehemaligen Heeresverwaltung gehörte und den Firmen bloß zum Zwecke der Bearbeitung übergeben worden ist, wird - soweit es nicht bezahlt ist - von der interministeriellen Kommission zum Ausgleichsgegenstand gemacht, wobei die von der ehemaligen Heeresverwaltung übernommenen Warenforderungen zur Gänze oder zum Teile beglichen werden, während die Forderungen für nicht übernommene Waren entweder beglichen werden oder das Material für die Firma zum eigenen Gebrauch oder zum freien Verkauf freigemacht wird.

Auf die zweite Frage:

Wir haben uns soeben in der Beantwortung der ersten Frage erlaubt, die in der 2. und 3. Gruppe angeführte Zahlungsart von Forderungen zu erklären. Was die Forderungen der ersten Gruppe betrifft, die nach den Ausführungen ad 1 des vorangehenden Absatzes, die jetzige österreichische bezw. ungarische Regierung belasten, ist doch begreiflich, daß sie von unserem Staate grundsätzlich nicht gezahlt werden können. Die Regierung der čechoslovakischen Republik begreift die schwere Situation der Gläubiger der ehemaligen Militärverwaltung und fand daher für zweckmäßig, wenigstens den wirtschaftlich schwächsten und daher am meisten betroffenen Lieferanten in der größten Not zu Hilfe zu eilen, nämlich den Kleingewerbetreibenden, Kleingewerbegenossenschaften und Gesellschaften, durch Gewährung von Vorschüssen im Sinne der in der 37. Sitzung der ersten Nationalversammlung angenommenen Resolution. Zu diesem Zwecke wurden im Budget für die Jahre 1920 und 1921, beidemal je 10 Millionen Kč vorbehalten, für welche im Jahre 1920 das Handelsministerium im Einvernehmen mit dem Ministerium für nationale Verteidigung das Anweisungsrecht hatte, im Jahre 1921 das Ministerium für nationale Verteidigung im Einvernehmen mit dem Handelsministerium. Seit dem August 1920 werden die Vorschüsse an Interessenten, bei denen die vorgeschriebenen Bedingungen zutreffen, in voller Höhe des für liquidierbar anerkannten Betrages bereits angewiesen.

Es ist nur ein Gebot der unerläßlichen Vorsicht, wenn für Forderungen, die noch nicht für liquidierbar anerkannt werden, keine Vorschüsse gewährt werden können.

Über die Frage der Vorschußgewährung für Forderungen der übrigen Gläubiger (außer den Kleingewerbetreibenden und dgl.) wurde über Anregung des Handelsministeriums ebenfalls verhandelt, es wurde jedoch erkannt, daß die Aktion gegenwärtig undurchführbar ist, denn durch das Präliminieren eines Kredites in derselben Höhe wie für Kleingewerbetreibende wäre der Sache nicht gedient und zu diesem Zwecke Kredite zu gewähren, die bis in Hunderte von Millionen gehen, das läßt wieder die finanzielle Situation des Staates nicht zu.

Diesen Standpunkt muß die Regierung grundsätzlich einnehmen, ohne Rücksicht darauf, ob es sich um für liquidierbar an erkannte Forderungen oder um solche handelt, deren Liquidität noch nicht definitiv gelöst ist. Sonst allerdings ist die Liquidität überhaupt die Voraussetzung für die Geltendmachung der Forderungen gegenüber Österreich, bezw. Ungarn.

Auf die dritte Frage:

Aus dem bisher Angeführten geht hervor, daß sowohl der Handelsminister als auch die čechoslovakische Regierung den Interessen der Gläubiger an die ehemalige Heeresverwaltung jederzeit volle Aufmerksamkeit geschenkt haben. Wir können nur versichern, daß ihnen die Regierung auch in der Zukunft in den Grenzen des Möglichen vollen Schutz bieten wird; sie wird insbesondere bemüht sein, die Entscheidung der Reparationskommission zu beschleunigen.

Prag, am 1. August 1921.