Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

wegen der Gestattung der Viehausfuhr.

Nach Zeitungsberichten wurde seitens der Regierung ohne Anhörung der in Betracht kommenden Korporationen der Verbraucher und mit Übergehung der parlamentarischen Körperschaften eine teilweise Viehausfuhr nach denn Auslands gestattet. Die Viehausfuhr wurde derart geregelt, daß aus Böhmen 2, aus Mähren 1 und 1 1/2 und aus der Slowakei 3% des Viehstandes der durch die Trockenheit bedrohten Bezirke, unter welche auch die durch sonstige Elementarereignisse geschädigten zu zählen sind, in erster Reihe durch die landwirtschaftlichen Organisationen und Genossenschaften, in zweiter Reihe durch den legalen Handel ausgeführt werden können. Die Bedingungen, an welche die Ausfuhr geknüpft ist, sind nach dem ťVenkovŤ folgende:

Von der ausgeführten Viehmenge muß der Exporteur für den heimischen Verbrauch 20 Prozent für K 4.50 Lebendgewicht bei einem Minimalgewicht von 400 Kilo und bei einem Durchschnittsertrag, der etwa auf 40 Prozent berechnet wird, zur Verfügung stellen. Den Ort, wohin das zur Ausschrotung bestimmte Vieh gesendet werden soll, bestimmt das Ministerium für Volksverpflegung. Bei 200 Stück übersteigenden Partien wird die Anzahl des für den örtlichen Verbrauch festgesetzten Viehes auf 10 Prozent herabgesetzt, dem Exporteur wird aber vom Ministerium für Landwirtschaft die Einfuhr von Kraftfutter für festgesetzte Preise auferlegt. Über die Viehausfuhr oder über die Bewilligung der Viehausfuhr wird eine eigene vom Landwirtschafts-, dem Verpflegungsministerium, dem Reichwirtschaftsrate und dem Aussenhandelsamte zusammengesetzte Kommission im kurzen Wege jeden Monat entscheiden.

Soweit die Berichte der Tagesblätter, aus denen auch ein Teil der Mitglieder des Ernährungsausschusses erfuhr, was hinter seinem Rücken seitens der Agrarier mit den anderen Parteien und der Regierung vereinbart worden sein soll. Das ware ein direkter Mißbrauch des Ermächtigungsgesetzes, wie er ärger nicht gedacht werden könnte. Abgesehen von diesem, das Wesen der tschechischen Politik kennzeichnenden Kuhhandel, bestehen gegen die angeblich getroffenen Vereinbarungen die wichtigsten Bedenken. Sie wären mangels einer guten Kontrolle spielend leicht zu umgehen, und bestände die Gefahr, daß in Wirklichkeit auf die von der Dürre etz. heimgesuchten Gebiete keine Rücksicht genommen und ein weit höherer Prozentsatz des Viehstandes aus dem ganzen Staatsgebiet zur Ausfuhr gelangte, speziell in Karpathorußland, sodaß die Absicht; die Preise des Viehes und Fleisches zum Schaden der großen Mehrheit der Bevölkerung möglichst hoch zu halten, tatsächlich erreicht würde. Nicht nur die reinen Konsumenten haben an hohen Vieh und Fleischpreisen kein Interesse, sondern auch jene zahlreichen Häusler und Kleinbauern, die nicht für den Markt, sondern lediglich für den eigenen Bedarf produzieren. Diese benötigen hauptsächlich billige Futtermittel, die vom Auslande mit Unterstützung der Regierung (Zollfreiheit, billige Tarife) hereingebracht werden sollten, damit der für den Eigenbedarf so wichtige Viehstand erhalten bleibt. In dieser Hinsicht wäre auch die Einfuhr von Getreide anstatt Mehl empfehlenswert, damit die daraus genommene Kleie, sowie das Futtermehl der heimischen Landwirtschaft zugute kommen könnte. Die wichtige Frage ist und bleibt die Beschaffung von billigen Futterstoffen, nicht die Ausfuhr von Vieh, weil die eigentliche Ursache des großen Angebots meistenteils der Futtermangel und nicht der Überfluß an Vieh ist. Die von der Regierung auf eine so merkwürdige Art und Weise erteilte Ausfuhrbewilligung wäre also nichts anderes, als ein offenkundiges Entgegenkommen an die Großagrarier, denen auf Kosten der Verbraucher, vor allem der unter der Krise schwer leidenden Arbeiterschaft hohe Gewinne gesichert würden. Eine Senkung der Fleischpreise wäre im Interesse der erdrückenden Mehrheit der. Bevölkerung schon mit Rücksicht au(das Steigen der Getreidepreise und damit der Preise von Mehl und Brot gerechtfertigt. Während die Unternehmer einen allgemeinen Lohnabbau erstreben, treiben die Agrarier und die mit ihnen verbündeten bürgerlich-nationalen Parteien in Gemeinschaft mit der Regierung die Preise der wichtigsten Nahrungsmittel systematisch und in die Höhe. Die Hohenblumsche Agrarpolitik im alten Österreich erlebt damit in der jungen Čechoslovakischen Republik eine wenig erfreuliche Auferstehung. Damit ist die Gefahr heraufbeschworen, daß sich die schwersten politischen und wirtschaftlichen Kämpfe um die Frage der agrarischen Vorherrschaft zum Schaden der Allgemeinschaft entspinnen.

Die Unterzeichneten fragen daher:

Ist es wahr, daß die Regierung ohne Befragung aller in Betracht kommenden Kreise, unter Umgehung der gesetzlichen Bestimmungen und ohne Befragung des Parlaments diese in Rede stehende Viehausfuhr bewilligt hat?

Wenn ja, aus welchen Gründen? Wenn nicht, ob die Regierung geneigt ist, mit allen maßgebenden Körperschaften Verhandlungen über diese Frage einzuleiten, insbesonders in der Richtung, ob nicht durch die zollfreie Einfuhr von Futterstoffen bei Herabsetzung der Frachtarife die Ausfuhr von Vieh überhaupt überflüssig wird?

Prag, am 27. Juli 1921.

Schweichhart, Hackenberg, Schäfer, Dietl, Kaufmann, Hausmann, Leibl, Hillebrand, Beutel, Dr. Czech, R. Fischer, Hirsch, Uhl, Schuster, Palme, Grünzner, Deutsch, Kirpal, Blatny, Häusler, Dr. Holitscher.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

že povolila vývoz dobytka.

Podle zpráv v časopisech povolila vláda částečný vývoz, dobytka do ciziny, nevyslechnuvši příslušných korporací spotřebitelů a pominuvši parlamentní sbory. Vývoz dobytka byl upraven tak, že v prvé řadě zemědělské organisace a družstva, v druhé řádě zákonitý obchod smějí z Čech vyvézti 2% z Moravy 1 a 1 1/2%; a ze Slovenska 3% stavu dobytka okresů ohrožených suchem, k nimž však mají se počítati i okresy poškozené jinakými živelními pohromami. Podmínky, spojené s vývozem jsou podle ťVenkovaŤ tyto:

Z uvedeného množství dobytka musí vývozce odevzdati domácí spotřebě 20% za 1.50 K živé váhy, při minimální váze 400 kg a při průměrném výnosu, který se počítá asi 40%, Místo, kam se má posílati dobytek, určený k výseku, určuje ministerstvo pro zásobování lidu. Počet dobytka, stanoveného pro místní spotřebu, snižuje se na 10% při skupinách přes 200 kusů, vývozci ukládá však ministerstvo zemědělství, aby dovezl jadrné krmivo za stanovené, ceny. (1 vývozu dobytka nebo o povolení k vývozu dobytka rozhoduje měsíčně krátkou cestou zvláštní komise, složená z ministerstva zemědělství z ministerstva pro zásobování lidu, z říšské hospodářské rady a z úřadu pro zahraniční obchod.

Potud zprávy časopisů, z nichž i část členů zásobovacího výboru se dověděla, co umluvili za jeho zády agrárníci s jinými stranami a vládou. Bylo by to přímé zneužití zmocňovacího zákona, nad nějž ostřejšího není možno si mysliti. Nehledě k tomuto trhaření, vyznačujícímu českou politiku, máme nejvážnější obavy z úmluv, jež prý byly smluveny. Daly by se z nedostatku dobrého dohledu tmavě a lehce obejíti a hrozilo by nebezpečí, že nedbalo by se území postižených suchem atd. a vyvezlo by se daleko větší procento dobytka z celého státního území, zvláště z Podkarpatské Rusi, takže by se skutečně dosáhlo úmyslu, udržeti ceny dobytka a masa pokud možno vysoko na škodu veliké většiny obyvatelstva. Nejen prostí spotřebitelé nemají zájmu na vysokých cenách dobytka i masa, nýbrž i četní baráčníci a drobní rolníci, kteří nevyrábějí pro trh, nýbrž jen pro vlastní spotřebu. Tito potřebují hlavně laciného krmiva, které by se mělo přivézti z ciziny s vládní podporou (beze cla, levné tarify), aby mohli udržeti pro vlastní potřebu tak důležitý stav dobytka. Po této stránce doporučoval by se i dovoz obilí místo mouky, aby otrub z něho získaných, jakož i krmné mouky mohlo se upotřebiti pro domácí hospodářství. Důležitou otázkou jest a zůstane opatření laciného krmiva, nikoliv vývoz dobytka, poněvadž vlastní příčina veliké nabídky jest většinu nedostatek krmiva a nikoliv nadbytek dobytka. Povolení k vývozu, udělené vládou tak podivuhodným způsobem, nebylo by tedy nic jiného, než zřejmě vyhověti velkoagrárníkům, jimž by se zajistily vysoké zisky na útraty spotřebitelů, především však dělnictva krisí těžce strádajícího. Snížení cen masa bylo by ospravedlněno v zájmu utlačované většiny obyvatelstva již vzhledem ke zvýšení cen obilí a tím i cen mouky a chleba. Zatím co podnikatelé usilují všeobecně snížiti mzdy, agrárníci a s nimi spolčené občansko-nacionální strany s vládou soustavně vyhánějí do výše ceny nejdůležitějších potravin. Hohenblumova agrární politika ve starém Rakousku dožívá se tím v mladé Československé republice poněkud méně radostného vzkříšení: Tíren vyvstalo nebezpečí, že nejtěžší politické a hospodářské boje o otázku agrárního panství rozvinou se na škodu veškerenstva.

Podepsaní se proto táží:

Jest pravda, že vláda povolila zmíněný vývoz dobytka, nedotázavši se všech příslušných vrstev, obešedši zákonná ustanovení a nedotázavši se sněmovny?

Je-li tomu tak, z jakých důvodů tak učinila? Není-li tomu tak, zda jest vláda ochotna vyjednávati o této otázce se všemi rozhodujícími korporacemi, obzvláště po té stránce, zda dovážením krmiva beze cla a snížením dovozného nebude vývoz dobytka vůbec zbytečným?.

V Praze dne 27. července 1921.

Schweichhart, Hackenberg, Schäfer, Dietl, Kaufmann, Hausmann, Leibl, HiIlebrand, Beutl, dr. Czech, R. Fischer, Hirsch, Uhl, Schuster, Palme, Grünzner, Deutsch, Kirpal, Blatny, Häusler, dr. Holitscher.