Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

2959.

Odpověď

ministra zahraničních věcí a ministra národní obrany

na interpelaci poslance Frant. Petrovického a druhů

v příčině věznění leteckého nadporučíka V. Vlčka a pilota

Horáčka v Budapešti (tisk 2292).

K výše zmíněné interpelaci dovolujeme si podati tuto odpověď:

První úřední zprávy o přistání čsl. létadla ťBraŤ s nadporučíkem Vlčkem a pilotem Horáčkem došly na ministerstvo národní obrany dne 22. července 1920 a byly tímto ministerstvem ihned oznámeny ministerstvu zahraničních věcí, které nařídilo svému delegátu v Budapešti, aby ve prospěch internovaných letců urychleně zakročil.

Mezi tím však již generál Mittelhauser, tehdy vojenský velitel na Slovensku, požádal generála Hamelina, náčelníka voj. misse v Budapešti, aby intervenoval u maďarské vlády. Tato prohlásila, že internovaní letci budou propuštěni, propustí-li na svobodu čsl. vláda arestované čsl. příslušníky maď. národnosti a nebude-li jich pronásledovati.

Na tento požadavek čsl. vláda přistoupiti nemohla, poněvadž

1. čsl. letci byli přinuceni přistáti jedině pro poruchu na aeroplánu a jakýkoliv úmysl špionáže neb jiný záměr byl úplně vyloučen, což ihned prohlásili dotyční letci i voj. velitelství na Slovensku.

2. Maďaři, příslušnici čsl. státu, o které maď. vláda žádala, byli arestováni na jaře 1920 pro účast na spiknutí proti čsl. státu.

Od obdržené prvé zprávy o internování čsl. letců až po tuto chvíli, učiněno bylo mnoho osobních i ústních intervencí a to jak ministerstva národní obrany, ministerstva zahraničních věcí, tak i delegáta ČSR v Budapešti a čsl. voj. attaché tamtéž, ale naprosto bezvýsledně; bezvýsledné byly též intervence náčelníků dohodových missí v Budapešti.

Na čsl. maďarských konferencích jednalo se též o internovaných našich příslušnicích, ale z technických příčin k dohodě nedošlo.

Z celého dosavadního postupu vyplývá, že maďarská vláda má v úmyslu na pouhé diplomatické intervence internovaných nepropustiti a že je chce držeti jako rukojmí, aby docílila propuštění Maďarů, československých příslušníků, uvězněných pro velezrádnou svoji činnost.

Je přirozeno, že vláda československá toto stanovisko naprosto rozhodně odmítá a bude usilovati o to, aby otázka tato i jiné ji podobné řešily se jinou politickou a právní cestou, ve styku mezinárodním obvyklou, a to co možno nejrychleji.

V Praze dne 22. července 1921.