Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Původní znění.

2955.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance inž. Junga a druhů

o utlačování a pomíjení německých železničních zřízenců (tisk 1805).

Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti jak následuje:

Obsazeni uvolněného místa přednosty výtopny a dílen v Krňově bylo provedeno po zralé úvaze uchazečem pro toto, důležité pohraniční místo nejzpůsobilejším. Uvolněná místa ve výtopně trutnovské byla zadána uchazečům bez ohledu na jejich národní příslušnost, při čemž dlužno podotknouti, že způsobilých uchazečů německé národnosti o tato místa nebylo.

Hrušovany-Šanov byly až do státního převratu domicilní stanicí jízdního personálu, jenž obstarával službu na trati Hrušovany-Šanov-Brno z jedné třetiny, na trati Hrušovany-Šanov-Štadlava pak ze dvou třetin. Jest tudíž samozřejmo, že utvořením se samostatných států Československého a Rakouského pozbyly Hrušovany-Šanov jako domicilní stanice úplně významu.

Jízdní službu v Hrušovanech-Šanově vykonávají nyní čety znojemské, břeclavské a brněnské. Že tyto byly obsazeny ponejvíce mladším personálem českým má příčiny v následujících okolnostech:

Jízdní personál hrušovanský přihlásil se po státním převratu do služeb rakouských a odepřel i později ještě složiti v předepsané lhůtě zákonitý slib pro republiku Československou. Jakkoli zákon ze dne 7. února 1919, č. 74 Sb. z. a n. umožňoval ministru železnic vysloviti v dohodě se súčastněnými ministry, že nastaly účinky nesložení zákonného slibu, to jest že dotyční zaměstnanci býv. rak. uh. státních drah pozbyli vedle svého místa také všech nároků na plat a výslužné pro sebe i pro rodiny, nestalo se tak, nýbrž československá správa železniční ujala se dotyčných zaměstnanců, když se na podzim roku 1919 konečně hlásili o převzetí ku československým státním drahám a převzala je výjimečně do svých služeb s podmínkou, že svému přeložení do obvodu jiných ředitelství nebudou činiti potíže.

V době, kdy jízdní personál hrušovanský odpíral složiti slib věrnosti, musila československá správa železniční, neměl-li býti provoz zastaven, přijmouti na místa jim uvolněná zřízence jiné. Nelze pomýšleti na odstranění těchto zaměstnanců, kteří v prvních těžkých dobách státní samostatnosti chopili se práce ve prospěch celku a na jejich místa opět dosaditi ony, kdož v téže době československé správě železniční službu vypověděli a přihlásili se do našich služeb až pod nátlakem hospodářských poměrů.

Tím objasněna jest dostatečně nemožnost ponechati jízdní personál hrušovanský na dřívějším působišti. Že přeloženi, které ředitelství státních drah v Brně nařídilo již loňského roku nebylo dosud uskutečněno a že personál, o nějž jde, byl drahnou dobu v Hrušovanech nečinným má příčinu jedině ve známé bytové nouzi poválečné, již zdolati se až dosud nepodařilo.

Poněvadž však tento stav byl nadále neudržitelným, byla vyslána do Hrušovan-Šanova komise, která měla zjistiti poměry a učiniti eventuelně nutná opatřeni na místě samém.

V důsledku podaného referátu provedené šéflekařské prohlídky dotyčných zaměstnanců bylo 14 z nich přeloženo na trvalý resp. dočasný odpočinek, 5 jich zaměstnáno v obvodu ředitelství brněnského a 45 zřízenců bylo zatím exponováno do obvodu ředitelství státních drah v Praze, Plzni a Hradci Králové jejich definitivní přeložení na určitá služební místa bude provedeno pokud možno nejdříve, jakmile si najdou nebo jakmile jim budou přikázány rodinné byty.

Při obsazování míst - přijímáni a jmenováni železničních zaměstnanců - jest a bude i v budoucnu rozhodnou jen služební potřeba a kvalifikace uchazečů.

V Praze dne 23. července 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Překlad.

2955.

Antwort

des Eisenbahnministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Jung und Genossen wegen Bedrückung und Uebergehung deutscher Bahnbediensteter (Druck 1805).

Auf diese Interpellation erlaube ich mir Folgendes zu antworten:

Die Besetzung der freigewordenen Stelle des Vorstandes der Heizhaus- und Werkstättenleitung in Jägerndorf wurde nach reiflicher Erwägung mit dem für diesen wichtigen Grenzposten qualifiziertesten Bewerber vorgenommen. Die erledigten Stellen im Heizhause in Trautenau wurden den Bewerbern ohne Rücksicht auf ihre nationale Zugehörigkeit vergeben, wobei bemerkt werden muss, dass qualifizierte Bewerber deutscher Nationalität auf diese Posten nicht vorhanden waren.

Grussbach-Schönau war bis zum staatlichen Umsturz Domizilstation des Fahrpersonales, das den Dienst auf der Strecke Grussbach-Schönau-Brünn zu einem Drittel, auf der Strecke Grussbach-Schönau-Stadlau zu zwei Drittel besorgte. Es ist also selbstverständlich, dass mit der Bildung des selbständigen Cechoslovakischen und Osterreichischen Staates Grussbach-Schönau als Domizilstation jede Bedeutung verloren hat.

Den Fahrdienst in Grussbach-Schönau versehen jetzt Znaimer, Lundenburger und Brünner Abteilungen. Dass diese zum grössten Teil mit jüngeren čechischen Personal besetzt wurden, hat seinen Grund in Folgenden Umständen:

Das Fahrpersonal von Grussbach hat sich nach dem staatlichem Umsturze zum österreichischen Dienste gemeldet und verweigerte auch später noch die Ablegung des gesetzlich vorgeschriebenen Gelöbnisses für die Cechoslovakische Republik in der vorg schriebenen Frist. Sobald das Gesetz vom 7. Februar 1919, S. d. G. u. V. Nr. 74, dem Eisenbahnminister es ermöglichte, im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern auszusprechen, dass diese Rechtsfolgen der Verweigerung des gesetzlichen Gelöbnisses Platz zu greifen haben, d. i., dass die betreffenden Bediensteten der vorm. österr. Staatsbahnen neben ihrer stelle auch aller Ansprüche auf Gehalt und Pension für sich und ihre Familien verlustig wurden. geschah dies nicht, sondern es nahm sich die čechoslovakische Eisenbahnverwaltung der betreffenden Bediensteten an, als sie sich im Herbste des Jahres 1919 endlich um die Übernahme zu den čechoslovakischen Staatsbahnen meldeten, und nahm sie ausnahmsweise in ihre Dienste unter der Bedingung auf, dass die ihrer Versetzung in den Bereich anderer Direktionen keine Schwierigkeiten bereiten werden.

Zur Zeit, als das Fahrpersonal von Grussbach die Ablegung des Treuegelöbnisses verweigerte, musste die čechoslovakische Eisenbahnverwaltung, wenn der Betrieb nicht eingestellt werden sollte, auf die von ihnen freigewordenen Puten andere Angestellte aufnehmen. An eine Beseitigung dieser Bediensteten, die in den ersten schweren Zeiten der staatlichen Selbständigkeit die Arbeit zum Vorteile der Gesamtheit aufnahmen, und an eine Wiedereinsetzung jener, die zur selben Zeit der čechoslovakischen Eisenbahnverwaltung den Dienst aufsagten und sich in unsere Dienste erst wieder unter dem Drucke der wirtschaftlichen Verhältnisse meldeten, an ihre Stelle, ist nicht zu denken.

Hiedurch ist die Unmöglichkeit, das Fahrpersonal von Grussbach in seinem früheren Wirkungsorte zu belassen, genügend aufgeklärt. Dass die Versetzungen, welche die Direktion der Staatsbahnen in Brünn bereits voriges Jahr angeordnet hat, bisher nicht verwirklicht worden sind, und dass das in Rede tehende Personal eine lange Zeit in Grussbach untätig verblieb, hat seine Ursache einzig und allein in der bekannten Wohnungsnot der Nachkriegszeit; die zu beseitigen bisher nicht gelungen ist.

Da aber dieser Zustand auf die Dauer unhaltbar war, wurde nach Grussbach-Schönau eine Kommission entsandt, welche die Verhältnisse sicherstellen und an Ort und Steile die eventuell notwendigen Verfügungen treffen sollte.

Infolge des erstatteten Referates und der durchgeführten chefärztlichen Untersuchung der betreffenden Bediensteten wurden 14 von ihnen in dauernde, resp. zeitweilige Pension versetzt, 5 im Brünner Direktionsbereiche bedienstet, und 45 Angestellte vorläufig in den Bereich der Staatsbahndirektion in Prag, Piken und Königgrätz exponiert. Ihre definitive Versetzung auf bestimmte Dienststellen wird ehestens durchgeführt, sobald für sie Familienwohnungen gefunden oder ihnen solche zugewiesen werden.

Bei der Besetzung von Dienststellen - der Aufnahme und Ernennung von Eisenbahnbediensteten - ist und bleibt in Zukunft nur der dienstliche Bedarf und die Qualifikation der Bewerber massgebend.

Prag, am 23. Juli 1921.