Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
3. zasedání. |
Původní znění.
2943.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Brunar und Genossen
an den Minister für nationale Verteidigung und
den Minister des Äussern
in Angelegenheit der unwürdigen Behandlung reichsdeutscher Offiziere.
Am Abend des 7. Juli 1921 befanden sieh verschiedene Freiwillige des Selbstschutzes in dem Barnetschen Weinhaus bei Barzdorf. Dasselbe liegt ca 20 m hinter der Čechoslovakischen Grenze. Bei Tag waren dort fast nie Grenzposten von čechischer Seite zu sehen, weshalb die Angehörigen des dort stationierten Selbstschutzes, der im Begriff stand, aufgelöst zu werden, dort regelmässig verkehrten.
Am genannten Abend befand sich daselbst eine Grenzwache von ca 8 Mann, die einige unter Einfluss des Alkohols stehende Freiwillige anhielt. Um einen unliebsamen Zwischenfall zu vermeiden, begab sich Herr Leutnant Hotop zur Grenze, winkte die Freiwilligen zurück und wurde von den Grenzposten angehalten. Um die Sachlage zu klären, begab sich Herr Leutnant Jansen dorthin, wurde noch auf deutscher Seite befindlich, von dem Posterz angerufen, aufgefordet die Hände hochzunehmen und tat dieses um zu zeigen, dass er keine Waffen führte. Als er nun die Hände herunternahm, immer noch auf der Grenze stehend, wurde auf ihn aus einer Entfernung von 2 bis 3 m geschossen. Des Schuss ging fehl und schlug in die Wand, direkt neben dem Schlafzimmer der ca 300 m rückwärts zu der Landstrasse liegenden deutschen Gastwirtschaft ein. Nach Abgabe des Schusses entfernte sich die Grenzwache mit Herrn Leutnant Hotop in, der Richtung Barzdorf. Dieser bekam in einer Gastwirtschaft einen Strohsack und musste sich dort inzwischen auf den Fussboden zusammen mit den čechischen Mannschaften niederlegen. Am anderen Tage wurde er mit 3-4 Mann mit aufgepflanzten Seitengewehr nach Hennersdorf transportiert.
Der dortige Stationskommandant Leutnant Dressler nahm dort Protokoll auf. Hotop wurde sodann in Begleitung von 3 Mann nach Zuckmantel, das 3 Stunden weit entfernt ist, zum Regimente gebracht. Nach einer einstündigen Wartezeit am Flur wurde er zum Regimentskommandanten gerufen. Dort nahm man ihm sein Geld ab und schickte ihn abermals zu Fuss nach Hennersdorf zurück. Dortselbst musste er in der Brauerei unter der Mannschaft auf der Erde liegen.
Am nächsten Morgen transportierte man ihn per Eisenbahn nach Troppau. Dort führte ihn die Eskorte auf die Division und nach stundenlangem Warten wurde er verhört. Man versuchte Mitteilungen über die Stärke und Bewaffnung der Selbstschutzformation zu erhalten. Der französische Divisions-General Martin befragte ihn über die Herkunft der Waffen. Auf die Antwort die Maschinengewehre seien den Polen abgenommen und ebenso wie die Handgranaten französischen Ursprungs, sowie die Munition dazu sei nur bei Annaberg von dem Engländern geschenkt, drohte er ihm mit Erschiessen. Dann wurde er in die Infateriekaserne 4 geführt, und mit 2 Polen in ein kleines Zimmer zusammengelegt, wo er bis zur Entlassung mit dem Herrn Hauptmann v. Borcke und Leutnant Jansen zusammenblieb.
Denn diese beiden anderen deutschen Offiziere, die sich nach dem Verbleib ihres Kameraden erkundigen gegangen waren, würden am Tage vorher gleichfalls an der Grenze verhaftet, mussten, da Hauptmann Borcke wegen Beinverwundung nicht laufen konnte, zum Verhöre nach Hennersdorf auf eigene Kosten einen Wagen mieten, wurden sodann nach Zuckmantel ins Mannschaftsmassenquartier gebracht, wo sie ohne Strohsack auf blanken Fussboden schlafen mussten. Nach dem Verhöre wurde auch ihnen das Geld abgenommen. Hungrig wurden sie auf einem Bauernkarren nach Hennersdorf und abend nach Troppau ins Spital gebracht, woselbst sie vors der Division über Stellung, Stärke, Bewaffnung der Formation u. s. w. ausgehorcht wurden. Sodann brachte man sie in die Kaserne zu Leutnant Hotop. Zu Fünfen befanden sie sich in einem kleinen Zimmer, die Strohsäcke waren ohne Bezug, alles war verlaust, die Menage schauderhaft, die Latrine eckelerregend vor Unrat und auf keinen Fall zu benützen. Erst am 2. Tage bekamen sie die Erlaubnis, sich eine Stunde lang am Hofe zu ergehen. Dann kam Befehl zur Entlassung vom Ministerium aber auf Veranlassung des französischen Generals wurden sie noch vier Tage länger festgehalten. Dann kam von der Division der Befehl zur Entlassung. Der Adjutant der Division sprach persönlich den Befehl zur Entlassung aus, das Regimentsbüro verzögerte wegen des französischen Nationalfeiertages die Entlassung wieder um einen Tag. Nachdem sie sich zum xten male energisch beschwerten, erhielten sie die Nachricht, sie würden am 15. entlassen werden.
Nachdem der Entlassungsbefehl schon mehrere Tage herausgegeben war, wurden sie immer noch wie die Zuchthäusler behandelt und durften ohne Begleitung eines Postens reit aufgepflanztem Seitengewehr nicht einmal zur Latrine gehen.
Die Gefertigten fragen, gestützt auf diesen beinahe unglaublichen aber erwiesenen Tatbestand:
1. Befinden wir uns mit Deutschland im Kriegszustande, wodurch die Verhaftung und Ausforschung der deutschen Offiziere erklärlich wäre?
2. Wenn nicht, wie rechtfertigt der Herr Minister für nationale Verteidigung die oben geschilderte unerhörte Behandlung der deutschen Offiziere?
3. Worauf gründet sich das Recht des französischen Generals Martin, die widerrechtlich gefangenen deutschen Offiziere auszuforschen und einen von ihnen mit dem Erschiessen zu bedrohen?
4. Wieso konnte der französische General Martin es wagen entgegen dem Befehle des Ministeriums für nationale Verteidigung, die sofortige Entlassung der verhafteten Offiziere zu hintertreiben?
5. Ist der Herr Minister für nationale Verteidigung bereit, den drei deutschen Staatsangehörigen wegen der ihnen von den militärischen Unterbehörden zuteilgewordenen unwürdigem und unerhörten Behandlung vollkommene Genugtuung zu verschaffen, insbesondere die schuldigen Personen zur strengsten Verantwortung zu ziehen und das Veranlasste mitzuteilen?
6. Glaubt der Herr Minister des Äussern, dass durch derartige Vorkommnisse das angeblich bestehende freundschaftliche Verhältnis zwischen dem čechoslovakischen und dem deutschen Reiche vertieft wird?
Prag, den 28. Juli 1921.
Dr. Brunar,
Dr. Baeran, Matzner, Dr. Radda, Dr. Kafka, Dr. Luschka, Dr. Lehnert, Mark, Dr. Peterilka, J. Fischer, Windirsch, Dr. E. Feyerfeil, Schubert, J. Mayer, Schälzky, Dr. Medinger, Kostka, Böhr, Bobek, Budig, Dr. Spina, Dr. Schollich.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
3. zasedání. |
Překlad.
2943.
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů
ministrovi národní obrany a ministrovi pro věci zahraniční
o nedůstojném nakládáni s říšsko-německými důstojníky.
Dne 7. července 1921 večer byli různí dobrovolníci Sebeobrany v Barnetově vinárně u Bernartic, který leží asi 20 m za československými hranicemi. Ve dne nebylo tam takřka nikdy viděti pohraničních hlídek československých, proto pravidelně tam docházeli příslušníci tam umístěné Sebeobrany, která právě byla před rozpuštěním.
Jmenovaného večeře byla tam pohraniční straž asi 8 mužů, která zadržela několik podnapilých dobrovolníků. Poručík Hotop, aby zabránil nemilé příhodě, odebral se ke hranicím, kynul dobrovolníkům k návratu a pohraniční hlídky jej zadržely. Aby věc vysvětlil, odebral se tam pan poručík Jansen; když ještě byl na německé straně, zavolala na něho hlídka a vyzvala jej, aby zvedl ruce; učinil tak, aby ukázal, že nemá zbraní. Když však stále ještě stoje na hranicích - ruce spustil, střelili na něho ze vzdálenosti 2-3 m. Rána šla mimo a narazila na zeď, přímo vedle ložnice německého hostince, ležícího asi 300 kroků za silnicí. Po výstřelu vzdálila se pohraniční stráž s panem poručíkem Hotopem směrem k Bernarticím. V nějakém hostinci dostal slamník a musil si tam lehnouti na zem spolu s českým mužstvem. Druhého dne dopravili jej 3-4 muži s nasazenými bodly do Jindřichova.
Tamější místní velitel poručík Dressler sepsal s ním zápis. Pak dopravili Hotopa v průvodu 3 mužů k pluku do Cukmantlu, vzdáleného 3 hodiny. Po hodinovém čekání v průjezdě povolal] jej k veliteli pluku. Tam mu odňali peníze a poslali jej znovu pěšky do Jindřichova. Tam musil ležeti v pivovaře na zemi mezi mužstvem.
Druhého dne ráno dopravili jej drahou do Opavy. Eskorta předvedla jej na divisi a po dlouhém čekání jej vyslýchali. Snažili se obdržeti zprávy o síle a ozbrojení Sebeobrany. Francouzský generál-divisionář Marth se ho tázal, odkud mají zbraně. Když odpověděl, že Polákům vzali kulomety, právě tak jako ruční granáty francouzského původu, jakož i střelivo k tomu že jest darováno Angličany u Annabergu, hrozil mu zastřelením. Pak odvedli jej do kasáren pěchoty č. 4 a dali jej s dvěma Poláky do malého pokoje, kde až do propuštění zůstal společně s panem setníkem z Borcke a poručíkem Jansenem.
Neboť oba tito němečtí důstojníci, kteří se šli informovat, kde zůstal jejich druh, byli den před tím rovněž na hranicích zatčeni; musili si k výslechu do Jindřichova na vlastní náklady najmouti vůz, poněvadž setník Borcke pro zranění na noze nemohl jíti, nato dodali je do Cukmantlu do hromadné místnosti pro mužstvo, kde spali bez slamníku na holé podlaze. Po výslechu jim odňali peníze. Hladové odvezli je na selské káře do Jindřichova a večer do nemocnice v Opavě, kde divise je vyslýchala o postavení, početností, ozbrojení formací atd. Nato je dopravili do kasáren k poručíkovi Hotopovi. Pět jich bylo v malé místnosti, slamníky byly nepovlečeny, všechno bylo zavšivené, strava děsná, záchod byl hnusný, plný kalu a naprosto nepoužívatelný. Teprve druhého dne dostalo se jím dovolení procházeti se hodinu po dvoře. Pak přišel z ministerstva rozkaz, aby byli propuštěni; z rozkazu francouzského generála byli však ještě o 4 dny déle zadrženi. Nato přišel od divise rozkaz, aby byli propuštěni. Adjutant divise osobně prohlásil rozkaz propouštěcí, plukovní kancelář však.pra francouzský národní svátek zdržela propuštění opět o jeden den. Když si konečně několikráte energicky stěžovali, sdělilo se jim, že je 15. propustí.
Ačkoliv rozkaz propouštěcí byl vydán již před několika dny, nakládalo se s nimi jako s trestanci a bez doprovodu hlídky s nasazeným bodlem nesměli jíti ani na záchod.
Podepsaní, opírajíce se o tyto skoro neuvěřitelné, avšak prokázané skutečnosti, se táží
1. Jsme s Německem ve válečném stavu, čímž dalo by se vysvětliti zatčení a vyšetřovaní německých důstojníků?
2. Není-li tomu tak, jak ospravedlní pan ministr národní obrany svrchu vylíčené neslýchané nakládání s německými důstojníky?
3. Na čem se zakládá právo francouzského generála Martina, protiprávně zajaté německé důstojníky vyslýchati a zastřelením vyhrožovati jednomu z nich?
4. Jak se mohl francouzský generál Martin odvážiti, proti rozkazu ministerstva národní obrany odsunouti okamžité propuštění zatčených důstojníků?
5. Jest pan ministr národní obrany ochoten zjednati oněm třem německým státním příslušníkům úplné dostiučinění za neslýchané a nedůstojné nakládání podřízených vojenských úřadů, obzvláště pak pohnati provinilé osoby k nejpřísnější odpovědnosti a sděliti, jaká opatření učinil?
6. Domnívá se pan ministr pro věci zahraniční, že se takovýmito událostmi prohloubí nynější prý přátelský poměr mezi Československem a Německou říši?
V Praze dne 28. července 1921.
Dr. Brunar,
dr. Baran, Matzner, dr. Radda, dr. Kafka, dr. Luschka, dr. Lehnert, Mark, dr. Petersilka, J. Fischer, Windirsch, dr. E. Feyerfeil, Schubert, J. Mayer, Schälzky, dr. Medinger, Kostka, Böhr, Bobek, Budig, dr. Spina, dr. Schollich.