Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Původní znění.

2942.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance inž. Junga a soudruhů

pro soustavné stíhání německých zaměstnanců (tisk 1740).

Na tuto interpolaci dovoluji si odpověděti jak následuje:

V pohnutých dobách popřevratových bylo zasažena zcela spontánně do úpravy personálních poměrů na drahách a odstraněna řada zaměstnanců nejen národnosti německé, ale i jednotlivých zřízenců národnosti české, kteří za války nebo dokonce ještě po státním převratu osvědčili nějakým způsobem své protistátní smýšleni. Opatření tato sledovala účel dosaditi na určitá místa zřízence republice Československé oddané a úplně spolehlivé a nutno s nimi dnes počítati jako se skutečností vyvolanou revolucí, takže je prostě nemožno, aby odstraněni byli nyní osvědčení, na uvolněná místa dosazení zaměstnanci ve prospěch oněch, kdož je dříve zastávali a své odstranění v mnohých případech sami zavinili.

Po ustálení se poměrů a pro konsolidaci správního aparátu byla provedena perlustrace všech případů zproštění služby, při které železniční úřady postupovaly přesně dle platných předpisů. Že zaměstnanci býv. c. k. státních drah, kteří po státním převratu výslovně prohlásili, že Československé republice sloužiti nechtějí nebo nesložili předepsaného slibu věrnosti, nebo opustivše samovolně službu, odešli do ciziny, nemají ani dle služebního řádu pro zaměstnance státních drah ani dle zákona ze dne 7. února 1919, čís. 74 Sb. zák. a nař. žádného nároku na obnovení služebního poměru a na náhradu škody, již vlastní vinou utrpěli, bylo již opětovně prohlášeno.

Mezi tyto zaměstnance náleží také býv. inspektor rak. státních drah Albert Kretschmer, jehož služební poměr k československé správě železniční, založený počátkem listopadu 1918 slibem dle proklamace Národního výboru ze dne 29. října 1918, byl podle ustanovení § 137 služebního řádu pravoplatně rozvázán jeho dobrovolným, vlastnoručně podepsaných prohlášením ze dne 23. listopadu 1918, že hodlaje složiti slib Rakousku odvolává svou přihlášku do služeb československého státu, vykonanou jen pod tlakem okolností, a jeho následujícím zproštěním služby.

Pokud se obsazování míst týče, zadávají se tato, jak známo, po většině veřejnou soutěží. Národnost uchazeče nemá na volba kandidáta vlivu - jak na př. dokazuje obsazení skupiny VIII/2 u ředitelství státních drah v Plzni - nýbrž pouze jeho zdatnost a schopnost zastávati právě toto určité místo. Že k plné kvalifikaci žadatele vedoucí místo náleží též znalost státního jazyka, jest samozřejmo.

Již z toho důvodu nelze sdíleti stanovisko, že zaměstnancům německým, přeloženým ze služebních důvodů do krajin českých, děje se příkoří. Osvojením si znalosti státního jazyka nebo zdokonalením se v tomto, zlepší si pouze kvalifikaci a nabudou možnosti konkurovati úspěšně s oněmi úředníky, jimž jazyk státní jest současně jazykem mateřským.

V důsledku šetření, zavedeného k předmětné interpelací, mohu také označiti jako neoprávněnou výtku pro domnělé hromadné přesazovaní německých železničních zaměstnanců některými ředitelstvími. Pokud se tato opatření udála v poslední době, byly pro ně rozhodny jen důvody služební, a to v prvé řadě přespočetnost, v některých případech pak neschopnost zastávati určité místo nebo dokonce služební provinění. Z některých pak v interpelaci jmenovaných míst nebyli železniční zaměstnanci vůbec přeloženi, nýbrž odepřeli po státním převratu prostě službu a opustili samovolně svoje místa.

Pokud se interpelace obírá opatřeními ředitelství plzeňského proti dělnictvu, nedělo se uvolnění obsazených míst ve většině případů propuštěním zaměstnanců německé národnosti, nýbrž vrácením původnímu zaměstnání oněch, jichž služební zdatnost nevyhovovala. Výjimkou při tom jsou písaři, kteří byli výslovně přijati pro dobu mimořádných poměrů, vyvolaných válkou, a jichž další používání ve službě stala se zbytečným v důsledku normování a nadbytku lépe kvalifikovaných sil. Redukce sil písařských mužských i ženských provádí se však důsledně; mezi českým personálem ve snaze, aby se docílilo normovaného stavu a aby beztak přetížené státní finance nezatěžovaly se ještě více.

V Prase dne 23. července 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Překlad.

2942.

Antwort

des Eisenbahnministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Jung und Genossen wegen systematischer Massregelungen deutscher Bediensteter (Druck 1740).

Auf diese Interpellation erlaube ich mir Folgendes zu antworten:

In den bewegten Zeiten nach dem Umsturze wurde ganz spontan in die Regelung der Personalverhältnisse auf den Bahnen eingegriffen und einer Reihe von Bediensteten nicht nur der deutschen Nationalität, sondern auch einzelne Angestellte čechischer Nationalität beseitigt, welche während des Krieges oder sogar noch nach dem staatlichen Umsturze auf irgendeine Weise ihre staatsfeindliche Gesinnung zum Ausdrucke gebracht haben. Diese Verfügung verfolgte, den Zweck, aus bestimmte Stellen der Čechoslovakischen Republik ergebene und vollkommen verlässliche Angestellte einzusetzen, und es ist notwendig, heute hiemit als mit einer durch die Revolution hervorgerufenen Tatsache zu rechnen, so dass es ganz unmöglich ist, dass nunmehr die bewährten, auf die freigewordenen Stellen berufenen Bediensteten zu Grunsten jener wieder beseitigt werden, welche diese Stellen frühe versahen und ihre Beseitigung in vielen Fällen selbst verschuldeten.

Nach Stabilisierung der Verhältnisse und Konsolidierung des Verwaltungsapparates wurde eine Perlustrierung aller Fälle von Dienstentlassung durchgeführt, wobei die Eisenbahnbehörden streng nach den geltenden Vorschriften vorgingen. Dass jene Bediensteten der vorm. k. k. Staatsbahnen, die nach dem staatlichen Umsturze ausdrücklich die Erklärung abgaben, der Čechoslovakischen Republik nicht dienen zu wollen oder die das vorgeschriebene Treuegelöbnis nicht abgelegt haben, oder freiwillig ihren Dienst verliessen und sich in das Ausland begaben; weder nach dem Dienstreglement für Staatseisenbahnbedienstete, noch nach dem Gesetze vom 7. Februar 1919. S. d. G. u. V. Nr. 74, keinen Anspruch auf Erneuerung des Dienstverhältnisses und auf Ersatz des durch eigene Schuld erlittenen Schadens haben, wurde bereits wiederholt erklärt. Unter diese Bediensteten gehört auch der vorm. Inspektor der österr. Staatsbahnen Albert Kretschmer; dessen Dienstverhältnis zur čechoslovakischen Eisenbahnverwaltung, das anfangs November 1918 durch Gelöbnis im Sinne der Proklamation des Národní výbor vom 29. November 1918 begründet wurde, im Sinne der Bestimmungen des § 137 des Dienstreglement durch seine freiwillige, eigenhändig unterschriebene Erklärung vom 23. November 1918, dass er in der Absicht der Gelöbnisleistung für Östereich seine nur unter denn Drucke der Verhältnisse gemachte Anmeldung im die Dienste des čechoslovakischen Staates wiederrufe, und seine darauf folgernde Dienstentlassung rechtsgültig gedöst wurde.

Was die Besetzung der Dienststellen anbelangt, so werden diese, wie bekannt, meistens im öffentlichen Konkurse vergeben. Die Nationalität des Bewerbers hat keinen Einfluss auf die Wahl des Kandidaten - wie z. B. die Besetzung der Gruppe VIII/2 bei der Staatsbahndirektion beweist - sondern nur seine Tüchtigkeit und Fähigkeit zur Versehung gerade dieses bestimmten Posten. Dass zur vollen Qualifikation des Bewerbes um einen leitenden Posten auch die Kenntnis der Staatssprache gehört, ist selbstverständlich.

Schon aus diesem Grunde kann der Standpunkt nicht geteilt werden, dass deutschem, aus Dienstesrücksichten in čechischen Gegenden versetzten Bediensteten ein Unrecht geschähe. Durch Aneignung der Kenntnis der Staatssprache oder durch Vervollkommung in derselben verbessern sie sich nur ihre Qualifikation und erlangen die Möglichkeit; mit Erfolg mit jenem Beamten konkurieren zu können, bei welchen die Staatssprache gleichzeitig die Muttersprache ist.

Auf Grund des zur gegenständlichen Interpellation eingeleiteten Erhebungsverfahrens kann ich auch die Ausstellung der angeblichen massenweisen Versetzung deutscher Eisenbahnbediensteter seitens enger Direktionen als unberechtigt bezeichnen. Soweit diese Verfügungen in der letzten Zeit geschahen, waren für dieselben nur Dienstesrücksichten entscheidend, und zwar in erster Reihe die Ueberzähligkeit, in einigen Fällen ferner die Unfähigkeit in der Versehung eines bestimmten Postens, oder endlich Dienstesvergehen. Von einigen der in der Interpellation genannten Posten wurden die Eisenbahnbed ensteten überhaupt, nicht versetzt, sondern lehnten nach dem staatlichen Umsturze einfach den Dienst ab und verliessen eigenmächtig ihre Posten.

Soweit sich die Interpellation mit den Verfügungen der Pilsner Direktion gegen die Arbeiterschaft beschäftigt, wurden die besetzten Pasten in der Mehrheit der Fälle nicht durch Entlassung von Bediensteten deutscher Nationalität frei, sondern durch Rückkehr zur ursprünglichen Beschäftigung seitens derer, derer dienstliche Befähigung nicht entsprach. Eine Ausnahme hiebei sind die Schreiber, welche ausdrücklich nur für die Zeit der aussergewöhnlichen, durch den Krieg hervorgerufenen Verhältnisse aufgenommen wurden, und deren weitere Dienstesverwendung zufolge der Normierung und Offerierung besser qualifizierter Kräfte überflüssig wurde. Die Reduzierung der männlichen und weiblichen Schreibkräfte wird aber auch; konsequent unter dem čechischen Personal in dem Bestreben durchgeführt, den normiertem Stand zu erreichen und die ohnehin überlasteten Staatsfinanzen nicht noch mehr zu belasten.

Prag, am 23. Juli 1921.