Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

o úpravě mletí v pohraničním styku s Rakouskem (tisk 1966).

Počátkem roku 1920 požádali sdružení majitelé pohraničních mlýnů v okresích Znojmo-město a Znojmo-venkov vládu za povolení k dovozu 40 vagonů obilí a vývozu 38 vagonů mouky do Rakouska.

Se zřetelem na panující tehdy poměry národohospodářské nebylo možno žádosti této vyhověti.

Parní mlýny, ucházející se o povolení zušlechťovacího řízení, byly dle údajů v žádosti zavázány k mletí obilí po 8 Kč za 1 q, a to v době, kdy ani pro vodní mlýny nebyla tato mzda dostatečnou, jak dokázáno bylo korporacemi majitelů mlýnů vodních.

Tehdy platil také obilní ústav vodním mlýnům 11 Kč za 1 q, parním mlýnům 1 Kč 20 h a od března 1920 vodním mlýnům 13 Kč, parním mlýnům pak 18 Kč.

Vedle toho mlýny v naší republice se nalézající byly by k semílání cizího obilí používaly vlastních zásob uhlí i oleje, takže jen u uhlí obnášela by ztráta, jež mzdou mlýnům nabízenou nebyla by náležité vyrovnána, 8 vagonů uhlí.

Dalším důvodem, proč žádosti vyhověno býti nemohlo, byla okolnost, že za daných poměrů nebylo možno provésti dokonalé kontroly hranic a bylo nebezpečí, že veliký rozdíl v cenách mezi obilím naším a cenami mlýnských výrobků v cizozemsku vedl by nekalé živly k podloudnému obchodu pohraničnímu, kterým by naše republika byla velmi těžce postižena.

Rovněž množství dováženého obilí k množství vyvážené mouky nebylo v poměru nijak příznivém, neboť se nedalo očekávati, že by se vymlelo nad 85% (t. j. 34 vagonů mouky).

V této době finanční úřady moravské vydaly bez vědomí ústředních úřadů povolení k semílání obilí rakouského.

Při revisi mlýnů bylo obilí toto zajištěno a s mlýny zahájeno trestní řízení, po jehož ukončení však bylo zabavené obilí vlastníkům opětně vydáno, takže jim hmotná škoda nevzešla.

Poněvadž jest si vláda vědoma toho, že musí hájiti existenci i těchto mlýnů pohraničních, bylo učiněno používání mlýnů československých a rakouských předmětem jednání o obchodní smlouvě s Rakouskem, při čemž zástupcově vlády československé prohlásili, že úřady československé nejsou zásadně proti tomu, aby rolnictvo v pohraničním pásmu bydlící dodávalo své obilí do mlýnů ležících za hranicemi, pokud bylo by to odůvodněno poměry dopravními nebo dřívější zvyklostí.

Jako podmínka stanoven byl požadavek, že obě strany podrobí se platným předpisům o semílání obilí a nutné kontrole jak okresních obilních úřadů, tak i úřadů celních, aby bylo zajištěno, že povolení tohoto nebude zneužito na úkor platných předpisů.

Na základě toho bylo do jednání o užším pohraničním. styku pojato ustanovení o zušlechťovacím řízení zemědělských plodin.

Prováděcí předpisy a podmínky pro toto řízení mohou býti ovšem vydány teprve tehdy, až obchodní smlouva s republikou rakouskou bude ratifikována.

Vláda jen po zralé úvaze odhodlala se k částečnému obmezení činnosti pohraničních mlýnů, neboť v prvé řadě musil zde býti hájen zájem všeobecný, který za nedosti bezpečně vybudované služby kontrolní býval by vážně podloudným vývozem mlýnských výrobků poškozován.

Obilí do mlýnů dopravené semíláno bylo bez řádného dovozního povoleni a bez vědomí orgánů zásobovací služby, takže nepřísluší mlynářům nárok na náhradu jakékoliv škody, vlastníkům obilí pak škoda žádná nevzešla, jelikož po provedeném trestním řízení bylo obilí jim vráceno.

Vláda jsouc si vědoma obtížné situace, ve které mlýny na hranicích moravsko-rakouských se ocitly, vynaloží vše, aby smlouvy s republikou rakouskou o pohraničním styku byly co nejdříve ukončeny a, jakmile obchodní smlouva bude ratifikována, ihned ve srozumění s ministerstvem financí vydány budou příslušné předpisy prováděcí.

V Praze dne 2. července 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Překlad.

2931.

Antwort

des Ministers für Industrie, Handel und Gewerbe und des Leiters des Ministeriums für Volksverpflegung

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Hanreich und Genossen

in Angelegenheit der Regelung des Mahl-Grenzverkehres gegen Österreich (Druck 1966).

Zu Beginn des Jahres 1920 ersuchten die vereinigten Mühlenbesitzer an der Landesgrenze in den Bezirken Znaim-Stadt und Zraim-band die Regierung um die Bewilligung zur Einfuhr von 40 Waggons Getreide und zur Ausfuhr von 38 Waggons Mehl nach Österreich.

Im Hinblicke auf die damals herrschenden volkswirtschaftlichen Verhältnisse war es unmöglich, diesem Ansuchen zu willfahren.

Die sich um die Bewilligung des Veredelungsverfahrens bewerbenden Dampfmühlen waren nach den Gesuchsangaben verpflichtet, das Getreide um 8 Kč für 1 q zu vermahlen, und dies zu einer Zeit, wo dieser Lohn nicht einmal für Wassermühlen ausreichend war; wie dies von den Korporationen der Wassermühlenbesitzer bewiesen wurde.

Damals zahlte auch die Getreideanstalt den Wassermühlen 11 Kč Für 1 q. den Dampfmühen 13 Kč 20 h und vom März 1920 an den Wassermühlen 13 Kč, den Dampfmühlen aber 18 Kč.

Außerdem hätten die irr unserer Republik befindlichen Mühlen zur Vermahlung des fremden Getreides unsere eigenen Kohlmund Ölvorräte verwendet, so daß allein bei der Kohle der Verlust, der durch den, den Mühlen angebotenen Lohn nicht entsprechend beglichen worden wäre, 8 Waggons Kohle betragen hätte.

Ein weiterer Grund, warum dem Ansuchen nicht willfahrt werden konnte, war der Umstand, daß unter den gegebenen Verhältnissen eine genaue Grenzkontrolle nicht durchführbar war und die Gefahr bestand, daß die große Differenz in den Preisen zwischen unserem Getreide und den Preisen der Mahlprodukte im Auslande unlautere Elemente zum Grenzschleichhandel geleitet hätte, wodurch unsere Republik sehr schwer getroffen worden wäre.

Ebenso stand die eingeführte Getreidemenge zur ausgeführten Mehlmenge in keinem günstigen Verhältnisse, da nicht zu erwarten stand, daß über 85% (d. i. 34 Waggon Mehl) ausgemahlen worden wäre.

Zu dieser Zeit gaben die mährischen Finanzbehörden ohne Wissen der Zentral Behörden die Bewilligung zur Vermahlung von österreichischem Getreide hinaus.

Bei der Mühlenrevision wurde dieses Getreide sichergestellt und mit den Mühlen ein Strafverfahren eingeleitet, nach dessen Beendigung jedoch das beschlagnahmte Getreide den Eigentümern wieder ausgefolgt, so daß ihnen ein materieller Schaden nicht erwuchs.

Da die Regierung sich dessen bewußt ist, daß sie die Existenz auch dieser an der Grenze gelegenen Mühlen schützen müsse, wurde die Benützung der čsl. und österreichischen Mühlen zum Gegenstande von Verhandlungen Betreffend den Handelsvertrag mit Österreich gemacht, wobei die Vertreter der čechoslovakischen Regierung die Erklärung abgaben, daß die čechoslovakischen Behörden prinzipiell nicht dagegen seien, daß die in der Grenzzone wohnenden Landwirte ihr Getreide in Mühlen jenseits der Grenze liefern, sofern dies durch Transportverhältnisse oder frühere Gewohnheit Begründet sei.

Als Bedingung wurde das Verlangen gestellt, daß beide Parteien sich den geltenden Mahlvorschriften und der notwendigen Kontrolle sowohl der Bezirksgetreideämter als auch der Zollämter unterwerfen, damit die Sicherheit geschaffen werde, daß diese Bewilligung nicht auf Kosten der geltenden Vorschriften mißbraucht werde.

Demzufolge wurde in die Verhandlung über den engeren Grenzverkehr die Bestimmung, betreffend das Veredelungsverfahren landwirtschaftlicher Produkte, aufgenommen.

Die Durchführungsvorschriften und Bedingungen für dieses Verfahren können allerdings erst dann herausgegeben werden. Bis der Handelsvertrag mit der österreichischen Republik ratifiziert sein wird.

Die Regierung hat sich erst nach reiflicher Erwägung zur teilweisen Einschränkung der Tätigkeit der an der Grenze gelegenen Mühlen entschlossen, da in erster Linie das allgemeine Interesse hier gewahrt werden mußte, welches bei einem nicht genügend sicheren Aufbau des Kontrolldienstes durch die Schleichausfuhr von Mahlprodukten ernstlich geschädigt worden wäre.

Das in die Mühlen gebrachte Getreide wurde ohne gehörige Einfuhrbewilligung und ohne Wissen der Organe des Verpflegungsdienstes vermahlen, so daß den Müllern ein Anspruch auf den Ersatz irgendeines Schadens nicht zusteht, während den Eigentümern des Getreides kein Schaden erwachsen ist, da ihnen nach Durchführung des Strafverfahrens das Getreide zurückgestellt wurde.

Die Regierung Bietet im Bewußtsein der schwierigen Situation, in der sich die Mühlen an der mährisch-österreichischen Grenze befinden, alles auf, daß die Verhandlungen mit der österreichischen Republik über den Grenzverkehr raschest Beendet würden und daß, sobald der Handelsvertrag ratifiziert sein wird, im Einvernehmen mit dem Finanzministerium sofort die entsprechenden Durchführungsvorschriften herausgegeben werden.

Prag, am 2. Juli 1921.