Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

ohledně trestního jednání při sedriálním soudě v Levoči, župa spišská, (tisk 2457).

Na svrchu uvedený dotaz kladu si za čest odpovídati následovně:

Páni interpelanti uvádějí, že po událostech, sběhnuvších se v Krompachu, byl zatčen velký počet osob, z nichž mnoho bylo ve vazbě dlouhý čas bez dokázaných příčin. K tomuto dovoluji si připomenouti, že vyšetřovací vazbu nařizuje podle §u 150 tr. ř. uher. vyšetřující soudce, obžalobní senát aneb soud, a proti uvalení vazby má obviněný podle §u 378 odst. 2 tr. ř. uher. ve znění zákona ze dne l ti. prosince 1915, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920 mužnost si stěžovati až k soudní tabuli. Učinil tak jediný ze zatčených, soudní tabule však stížnost jeho zamítla.

V dotazu uvedené hlavní přelíčení bylo konáno u sedrie v Levoči dne 23. června 1921 v trestní věci proti Zuzaně Drlačové a spol. pro přečin násilí proti orgánu vrchnosti podle §u 4 zákonného článku XL z roku 1914. V této věci nařídila sedrie výslech svědků, kteří byli veřejným žalobcem v žalobě navrženi, dále nařídila na základě návrhu obhájce ještě při hlavním přelíčení výslech dalšího svědka, jediného to navrženého se strany obhájců. Neodpovídá tedy správnosti tvrzení pánů interpelantů, že sedrie nepřipustila vývodních svědků.

Co se týče tvrzeni, že byly mezi svědky osoby, které během vyšetřování komisí parlamentární neměly o událostech vědomosti, avšak při hlavním přelíčení vydaly svědectví o vině obviněných, uvádím, že při hlavním přelíčeni bylo vyslechnuto 27 svědků. Jen proti přísaze dvou z nich podal obhájce námitky a to u jednoho svědka podle §u 222 bod 2. tr. ř. uher., protože tento svědek podle názoru obhájce jevil váhavost, hledě k podstatě jeho výpovědi tím, že během vyšetřování udával, že viděl, jak jakási žena hrozila strážmistrovi pěstí a myslí, že tato byla obviněná Žáková, při hlavním přelíčení však udává, že s určitostí nepoznal jmenovanou, jak četníku vyhrožovala. Jak viděti, nesesílil, nýbrž oslabil tento svědek svou výpověď při hlavním přelíčení. U druhého svědka, ohledně něhož odporoval obhájce přísaze a to podle §u 221 bod 6. tr. ř. uher., neodůvodnil obhájce svůj návrh vůbec. Následkem toho byly námitky obhájce proti přísaze tohoto svědka zamítnuty. Pro tvrzení, že by na proces měla vliv rimamuráňská společnost, není žádného podkladu.

Oproti tvrzení, že obžalovaní byli k dlouhoměsíčním trestům odsouzeni, dovoluji si poukázati na to, že z 23 obžalovaných zproštěno bylo dvacet, odsouzeni byli jen tři k čtyř až pětiměsíčnímu vězení. Rozsudek ten není dosud pravoplatný.

V Praze dne 7. srpna 1921.