Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Původní znění.

2914.

Odpověď vlády

na interpelaci poslanců dra E. Feyerfeila, dra Brunara a druhů

o porušení jazykového zákona vládním nařízením ze dne 22. prosince 1920, č. 657 Sb. z. a n. (tisk 1921).

V interpelaci se dovozuje, že vládní nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 657 Sb. z. a n., porušuje jazykový zákon, nebo přenechává volnému uvážení notářovu, zda chce v okresích, majících více než 20% menšinu státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, uvésti v pečetí jméno, úřední povolání a sídlo také v jazyku menšiny, či nikoliv.

Naproti tomu sluší zdůrazniti: Slovo ťmůžeŤ v 1. vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 657 Sb. z. a n. nelze vykládati tak, že by bylo zůstaveno notáři, aby dle své vůle jazykově upravil svou pečeť. Jest obvyklo v právních předpisech, že ukládajíce subjektům za určitých podmínek jisté jednání, používají obratu ťmůžeŤ neb ťmohouŤ, aniž by ponecháno bylo jích libovůlí, zda za stanovených podmínek předepsaným způsobem jednati chtějí, či nikoliv; naopak jest tím řečeno, že normou stanovená možnost určitého jednání jest příkazem k tomuto jednání, jsou-li splněny předpoklady její. Tak jest i notáři v § 1. shora uvedeného nařízení uloženo, aby při jazykové úpravě své pečetí přihlížel k ustanovením jazykového zákona, k jehož provedení bylo nařízení toto vydáno.

Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 657 Sb. z. a n. odpovídá plně jazykovému zákonu a není proto důvodu je zrušiti nebo změniti.

V Praze dne 5. července 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Překlad.

2914.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. E. Feyerfeil, Dr. Brunar und Genossen

betreffend die Verletzung des Sprachengesetzes durch die Regierungsverordnung vom 22. Dezember 1920, Nr. 657 der S. d. G. u. V. (Druck 1921).

In der Interpellation wird ausgeführt, daß die Regierungsverordnung vom 22. Dezember 1920, Zahl 657 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen das Sprachengesetz verletze, weil es dem freien Ermessen des Notars überlassen bleibt, ob er in Bezirken mit einer mehr als 20prozentigen Minderheit von Staatsbürgern derselben, doch einer anderen Sprache als der čechoslovakischen im Amtssiegel seinen Namen, seinen Amtscharakter und seinen Amtssitz auch in der Sprache der Minderheit anführen wolle oder nicht.

Dem gegenüber muß betont werden; Das Wort. ťkannŤ im § 1 der Regierungsverordnung vom 22. Dezember 1920, Zahl 657 der Gesetze und Verordnungen, darf nicht so ausgelegt werden, als ob es dem Notar überlassen wäre, sein Amtssiegel in sprachlicher Hinsicht nach seinem Ermessen zu gestalten, Es ist in Rechtsvorschriften üblich, daß den ihnen Unterworfenen bei Vorhandensein bestimmter Bedingungen ein bestimmtes Verhalten vorgeschrieben werde und sie sich hiebei der Wendung ťkannŤ, ťkönnenŤ bedienen, ohne daß es der Willkür der Betreffenden überlassen wäre, ob sie bei Vorhanden sein der bestimmten Bedingungen in der vorgeschriebenen Weise handeln wollen oder nicht; im Gegenteil ist damit gesagt, daß die durch die Vorschrift festgesetzte Möglichkeit eines bestimmten Vorgehens ein Befehl hiezu ist, fall die Voraussetzungen hiefür gegeben sind. So ist auch dem Notar im § 1 der angeführten Verordnung vorgeschrieben, daß er bei der sprachlichen V Gestaltung seines Amtssiegels Bedacht nehme auf die Bestimmungen des Sprachengesetzes, zu dessen Durchführung diese Verordnung herausgegeben wurde.

Die Regierungsverordnung vom 22. Dezember 1920, Zahl 657 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen, entspricht daher vollkommen dem Sprachengesetze und es besteht daher keine Veranlassung zu einer Aufhebung oder Abänderung derselben.

Prag, am 5. Juli 1921.