Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Původní znění.

2913.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance dra Hanreicha a druhů,

týkající se vrácení premiových reserv (tisk 2160).

Podle § 25 pensijního zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. má pojištěnec v případě vystoupení z pojištění nárok na vracení určité, v zákoně blíže označené částí premií za něho ťskutečně zaplacenýchŤ. Za pojištěnce ťÚstředního svazu zemědělských společenstev pro Moravu a SlezskoŤ byly zdejšímu Všeobecnému pensijnímu ústavu. zaplaceny premie teprve od 1. března 1919. Tyto premie mohou tedy býti pojištěncům vráceny, Jinak jest to s premiemi od 1. ledna 1909 do 28. února 1919. Ty byly odváděny (v rakouských korunách) ťPensijnímu spolku zemědělských společenstev v RakouskuŤ se sídlem ve Vídni, kde jsou doposud, poněvadž se ještě nemohlo dospěti k vyřešení souboru sporných otázek souvisejících s provedením článku 275, mírové smlouvy St. Germainské. Za premie ty mají býti Všeobecnému penzijnímu ústavu převedeny premiové reservy aktivních pojištěnců a úhradové kapitály napadlých důchodů. K tomu však dosud nedošlo a není také jisto, v jakých hodnotách a v jaké valutě tyto převody budou provedeny. Všeobecný pensijní ústav proto nemůže považovati premie za dobu od 1. ledna 1909 do 28. února 1919 za zaplacené a nemůže je tudíž vrátiti. Učiní tak ihned, jakmile příslušné kapitály od náhradního vídeňského ústavu obdrží. Dříve, t. j. před provedením likvidace, jež závisí na provedeni mírové smlouvy, nemůže býti donucen k vrácení premií.

Pokud se týče výtky, že Všeobecný pensijní ústav kladl podmínku, že dotyční úředníci zřeknou se žaloby, vysvětluje se věc takto:

Část prémií, kterou dlužno pojištěnci podle §u 25 p. z. vrátiti, stanoví se výměrem příslušné zemské úřadovny, jenž obsahuje též výrok o zkrácení pojistných čák následkem vrácení prémií podle §u 26 p. z. K výplatě této části prémií jest Všeobecný pensijní ústav povinen, když výměr nabude právní moci. Podle §u 75 zák. ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z roku 1907 bylo lze odpírati výměru o vrácení prémií ve lhůtě 14denní rekursem k zemskému politickému úřadu. Vrácení prémií stalo se po `uplynutí této lhůty, jímž výměr nabyl právní moci.

Novelou k pens. zákonu ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. byla ve všech věcech týkajících se dávek podle pens, zák. stanovena výlučná příslušnost rozhodčího soudu, u něhož lze žalobu podati do šesti měsíců po doručení výměru. Výměr o vrácení premií nabývá tudíž právní mincí teprve 6 měsíců po jeho doručení a Všeobecný pensijní ústav může vraceti prémie teprve po uplynutí této 6měsíční lhůty. Ježto však žadatelé o vrácení prémií zpravidla žádali o urychleni vrácení, byla zprvu k jich žádosti, později pak, ježto žádost o vrácení prémií před tím, nežli výměr nabude právní moci, stávala se pravidelnou ve všech případech, ihned k výměra o vrácení prémií připojována doložka, že Všeobecný pensijní ústav jest ochoten vrátiti prémie před uplynutím lhůty k žalobě, jestliže strana se vzdá oprávněného prostředku.

Doložka tato neměla tudíž účelu připraviti žadatele o právní prostředek jemu po zákonu náležející, nýbrž toliko na prospěch jeho umožniti předčasné vyplacení prémií Všeobecným pensijním ústavem, k němuž jinak by nebyl povinen.

V případech interpelovaných doložka tato vztahovala se pouze k výroku o vrácení prémií placených za dobu od 1. března 1919 a netýkala se nikterak vrácena prémií placených u vídeňského náhradního ústavu, o němž bude rozhodnuto novým výměrem po převodu prémiových reserv.

V Praze dne 9. července 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Překlad.

2913.

Antwort

des Ministers für soziale Fürsorge

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Hanreich und Genossen

betreffend den Rückersatz der Prämienreserve (Druck 2160).

Laut § 25 des Pensionsgesetzes vom 5. Feber 1920, Zahl 89 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen, hat der Versicherte im Falle des Austrittes aus der Versicherung einen Anspruch auf Rückerstattung eines bestimmten im Gesetze näher bezeichneten Teiles, der für ihn ťtatsächlich gezahltenŤ. Prämien, Für die Versicherten des ťZentralverbandes der landwirtschaftlichen Genossenschaften für Mähren und SchlesienŤ wurden der hiesigen a allgemeinen Pensionsanstalt die Prämien erst vom 1. März 1919 an gezahlt. Diese Prämien können daher den Versicherten rückerstattet werden. Anders verhält es sich mit den Prämien vom 1. Jänner 1909 bis 28. Feber 1919. Diese wurden (in österreichischen Kronen) dem ťPensionsverein der landwirtschaftlichen Genossenschaften in ÖsterreichŤ mit dem Sitze in Wien, wo sie sich bis heute befinden, abgeführt, weil man noch nicht zur Lösung des Komplexes von Streitfragen, die mit der Durchführung des Artikels 275 des Friedensvertrages von St. Germain zusammenhängen, hat gelangen können. Für diese Prämien sollen der allgemeinen Pensionsanstalt die Prämienreserven der aktivem Versicherten und die Deckunskapitalien der an gefallenen Renten überwiesen werden. Dazu ist es jedoch bisher nicht gekommen oder es ist nicht sicher, in welchen Werten und in welcher Währung diese Überführungen werden durchgeführt werden, Die allgemeine Pensionsanstalt kann daher die Prämien für de Zeit vom 1. Jänner 1909 bis 28. Feber 1919 nicht als bezahlt ansehen und daher auch nicht zurückstellen. Dies wird sofort geschehen, sobald sie die zugehörigen Kapitalien vom Wiener Ersatzinstitut erhält. Früher, nämlich vor Durchführung der Liquidation, die von der Durchführung des Friedensvertrages abhängt, kann ein Zwang zwecks Prämienrückerstattung nicht geübt werden.

Was den Vorwurf betrifft, daß die Allgemeine Pensionsanstalt die Bedingung stellte, daß die betreffenden Beamtem auf die Klage verzichten, klärt sich die Sache folgendermaßen auf:

Den Teil der Prämien, der dem Versicherten gemäß § 25 des Pensionsgesetzes rückerstattet werden muß, bestimmt die betreffende Landesstelle mittels Bescheides, indem auch der Anspruch betreffend die Verkürzung der Versicherunssanwart schafften infolge Prämienrückerstattung gemäß 26 des Pensionsgesetzes enthalten ist. Zur Auszahlung dieses Teiles der Prämien ist die Allgemeine Pensionsanstalt verpflichtet, sobald der Bescheid in Rechtskraft erwachsen ist, Gemäß § 75 des Gesetzes vom 16. Dezember 1906, Zahl 1 des Reichsgesetzblattes vom Jahre 1907, konnte man den Bescheid, betreffend die Prämienrückerstattung, innerhalb einer 14tägigen Frist mittels Rekurses an die politische Landesbehörde anfechten. Die Prämienrückerstattung erfolgte nach Ablauf dieser Frist, sobald der Bescheid in Rechtskraft erwachsen war. Durch die Novelle zum Pensionsgesetz vorm 25. Juni 1914, Z. 138 R. G. Bl. wurde in allen die Bezüge gemäß dem Pensionsgesetz betreffenden Angelegenheiten die ausschließliche Zuständigkeit des Schiedsgerichtes eingeführt, bei dem die Klapse innerhalb 6 Monaten nach Zustellung des Bescheides überreicht werden kann, Der Bescheid, betreffend die Prämienrückerstattung, erlangt daher Rechtskraft erst 6 Monate nach dessen Zustellung und die Allgemeine Pensionsanstalt kann die Prämie erst nach Ablauf der 6monatlichen Frist zurückerstatten. Weil jedoch die Bewerber um Prämienerstattung in der Regel beschleunigte Rückerstattung verlangen, wurde anfangs bloß den Gesuchen solcher Bewerber, später aber, weil das Gesuchen Prämienrückerstattung vor Rechtskraft des Bescheides in allen Fällen Regel wurde, sogleich dem Bescheide betreffend Prämienrückersatz die Klausel beigefügt, daß die Allgemeine Pensionsanstalt v o r Ablauf der Klagsfrist zur Prämienrückerstattung gewillt ist, falls die Partei ihren Rechtsmittelverzicht erklärt Diese Klausel hatte daher nicht der. Zweck, den Gesuchsteller um das ihm gesetzlich zukommende Rechtsmittel zu bringen, sondern bloß den zu seinen Gunsten die vorzeitige Auszahlung der Prämien durch die Allgemeine Pensionsanstalt zu ermöglichen, wozu diese sonst nicht verpflichtet war.

In den der Interpellation zum. Grunde liegenden Fällen bezog sich diese Klausel bloß auf den Ausspruch, betreffend die Rückerstattung der für die Zeit vom 1. März 1919 gezahlten Prämien, aber keineswegs auf die Rückerstattung der beim Wiener Ersatzinstitut gezahlten Prämien, welche Fraße durch einen neuen Bescheid nach Überführung der Prämienreserve entschieden werden wird.

Prag, den 9. Juli 1921.