Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Původní znění.

2909.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců Budiga, Schälzkyho a druhů

stran české školy menšinové ve Fryšavě (tisk 1795).

Interpelace spočívá na nepřesných informacích.

Ve Fryšavě povolena byla podle zákona ze dne 3. IV. 1919, č. 189 Sb. z. a n. jednotřídní česká škola obecná pro české dítky z této obce a nejbližšího okolí. Podle úředního šetření bylo počátkem školního roku 1920/21 českých dítek: ve Fryšavě 12, v Mackovicích 13, v Bravicích 8, celkem tedy 33, při čemž nebylo hleděno k dětem ze smíšených manželství.

Místnost pro tuto školu dal k disposici přednosta okresní politické správy pro venkovské obce okresu znojemského jako předseda německé okresní školní rady a to v budově německé školy obecné ve Fryšavě. Rozhodnutí jeho nabylo moci práva a řídící učitel jmenované německé školy určil podle něho pro českou školu učebnu I. třídy v přízemí s tím, že se v ní dopoledne vyučovati budou dítky české školy, odpoledne pak dítky, zapsané do školy německé.

O zkrácení školy německé nelze mluviti. Škola ta, ač má pouze 111 žáků (v I. třídě 42, ve druhé 40 a ve třetí jen 29), je posud školou trojtřídní a používá všech 3 učeben, dvou po celý den, jedné odpoledne. Dvě z těchto učeben mají plochy po 63 m², jedna skoro 54 m², nelze tedy o kterékoli z nich tvrditi, že by byla přeplněná.

Příčinou, proč česká škola ve Fryšavě nemohla býti uvedena v život, nebyl dle toho, co bylo výše uvedeno, nedostatek českých dítek, nýbrž ta okolnost, že čeští rodičové dali své dítky, přihlášené už do školy české, zapsati do školy německé z obavy, aby nepoškodili své poměry existenční. Ze obava ta nebyla bezdůvodnou, plyne z případu, kdy otci české národnosti odepřena byla nejen práce, nýbrž i odprodej mléka pro nemocné dítko, pokud dětí svých i on neodhlásil z české školy do německé.

Tento postup proti českým rodičům je ostatně ještě předmětem vyšetřování, podle jehož výsledku učiním opatření, aby právu a zákonu byl zjednán průchod.

Proti tomu, že čeští rodičové dali dítky své zapsati do školy německé, zakročil okresní úřad školní podle své povinnosti ve smyslu zákona Perkova, dosud platného, a vyloučil tyto nesporně české děti z německé školy. Stížnost, proti tomu podaná, není dosud instančně vyřízena.

V Praze dne 18. července 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

betreffend der Fristhauer čechischen Minderheitsschule (Druck 1795).

Die Interpellation beruht auf ungenauen Informationen.

Irr Frischau wurde auf Grund des Gesetzes vom 3. IV. 1919, S. d. G. u. V. Nr. 189, eine einklassige čechische Volksschule für čechische Kinder aus dieser Gemeinde und der nächsten Umgebung bewilligt. Auf Grund der amtlichen Erhebung gab es zu Beginn des Schuljahres 1920/1921: in Frischau 12, in Mackovitz 13, in Bravitz 8, im Ganzen also 33 čechische Kinder, wobei auf die Kinder aus gemischten Ehen keine Rücksicht genommen wurde.

Die Räumlichkeit für diese Schule stellte der Vorstand der pol. Bezirksverwaltung der Landgemeinden des Bezirkes Znaim als Vorsitzender des deutschen Bezirksschulrates und zwar im Gebäude der deutschen Volksschule in Frischau zur Verfügung. Seine Entscheidung wurde rechtskräftig und der Schulleiter der genannten deutschen Schule bestimmte auf Grund derselben für die čechische Schule den Schulraum der I. Klasse im Parterre mit dem Bemerken, daß in diesem Raume Vormittag die Kinder der čechischen Schule, Nachmittag aber die in die deutsche Schule eingeschriebenen Kinder unterrichtet werden.

Von einer Verkürzung der deutschen Schule kann nicht geredet werden. Diese Schule ist, obwohl sie nur 111 Schüler zählt (in der I. Klasse 42, in der II. Klasse 40 und in der III. nur 29), bisher eine dreiklassige Schule und benützt alle drei Lehrzimmer, zwei den ganzen Tag, eines Nachmittag. Zwei von diesen Lehrzimmern haben je 63 m² Fläche, eines fast 54 m², es läßt sieh also von keinem von ihnen behaupten, daß sie überfüllt seien.

Die Ursache, warum die čechische Schule in Frischau nicht ins Leuen gerufen werden konnte, war nach dem Obangeführten nicht der Mangel an čechischen Kindern; sondern der Umstand, daß die čechischen Eltern ihre bereits in die čechische Schule angemeldeten Kinder in die deutsche Schule einschreiben ließen, aus Angst, ihren Existenzverhältnissen einen Schaden beizufügen. Daß diese Befürchtung nicht grundlos war, ergibt sich aus einem Fall, wo dem Vater čechischer Nationalität nicht nur die Arbeit, sondern auch der Verkauf von Milch für das kranke Kind verweigert wurde, solange er seine Kinder nicht auch aus der čechischen Schule in die deutsche abmeldete.

Kieses Vorgehen gegen čechische Eltern ist übrigens noch Gegenstand der Erhebungen, nach deren Ergebnis ich Verfügungen treffen werde, daß dem Rechte und Gesetze zum Durchbruche verholfen werde.

Dagegen, daß čechische Eltern ihre Kinder in die deutsche Schule einschreiben ließen, schritt der Bezirksschulrat gemäß seiner Verpflichtung im Sinne der lex Perko, die bisher noch in Gültigkeit ist ein, und schloß diese zweifellos čechischen Kinder aus der deutschen Schule aus. Die dagegen eingebrachte Beschwerde ist bisher instanzenmäßig noch nicht erledigt.

Prag, am 18. Juli 1921.