Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

o neslýchané konfiskační praxi prvního státního zástupce v Chebu, Mayera, směřující obzvláště proti časopisu "Egerer Kreisblatt" (tisk 2406).

Dle zprávy státního zastupitelství v Chebu nařízena byla konfiskace v interpelaci uvedených čísel periodického časopisu "Egerer Kreisblatt" státním zastupitelstvím tamže pro místa v interpelaci doslovně uvedená a sice:

č. 23 z 19. března 1921 podle § 302 tr. z.,

č. 24 z 23. března 1921 podle § 300 tr. z.,

č. 26 z 31. března 1921 podle § 65 a a 302 tr. z., a

č. 27 z 2. dubna 1921 podle § 65 a tr. z.

Státní zastupitelství v Chebu navrhlo ohledně všech těchto jím neřízených zabavení krajskému soudu v Chebu, jako soudu tiskovému, aby zabavení bylo potvrzeno a vydán zákaz dalšího rozviřování těchto tiskopisů, kterémuž návrhu soud vyhověl.

Proti nálezům těmto nebylo užito opravných prostředků až na nález ze dne 4. dubna 1921. č. Pr. 30/21 týkající se č. 27. periodického časopisu "Egerer Kreisblatt" proti kterému podány redaktorem námitky, jež však byly náletem téhož soudu ze dne 14. dubna 1921, č. j. Pr. 30/21 zamítnuty.

Jde tudíž ve všech těchto případech o rozhodnutí soudu, jež může býti měněno pouze pořadem instančním. Hledíc k potvrzení všech konfiskací soudním nálezem, lze také těžko tvrditi, že státní zástupce dopustil se přehmatu, který by mu bylo vytknouti.

Pokud interpelace zabývá se postupem státního zastupitelství ohledně výkladu § 15. zákona ze dne 31. října 1919, čís. 568 Sb. zák. a nař. o přípustnosti šifrovaných insertů, zaujalo ministerstvo spravedlnosti k této otázce již své stanovisko v odpovědi na dotaz poslance dra Kafky o užívání lichevního zákona na periodicky vycházející časopisy. Důsledkem toho vydalo ministerstvo spravedlnosti všem státním zastupitelstvům výnos ze dne 3. března 1921, čís. 6302, aby při oznámeních bídou zaviněných odprodejů jednotlivých postradatelných kusů nábytku, šatstva a pod. spokojila se s tím, udáno-li, že adresa prodavatelova uložena jest v redakci neb administraci listu a rovněž tím, není-li prodávající uveden v oznámení plným jménem, přece však tak, že jej podle znění inserte nalézti možno bez dalšího pátrání (na př. udán-li dům, patro a číslo bytu).

K tomuto shovívavému stanovisku odhodlalo se ministerstvo spravedlnosti jedině, proto, aby výkladem přísným až do výnosu všeobecně užívaným nebyli postižení ti, kdož pra neutěšené hospodářské poměry nuceni jsou odprodávati jednotlivé předměty z svého majetku a ze studu čí z jiných důvodných příčin zdráhají se své jméno uvésti v oznámeni, jímž předměty tyto nabízejí. Shovívavější výklad zákona dal se ospravedlniti právě důvodem, pro který ustanovení §u 15. do citovaného zákona bylo pojato. Účelem tohoto ustanovení bylo tornu zabrániti, aby veřejný tisk stal se skrytým prostředníkem válečných lichváři, dále, aby bezpečnostním orgánům bylo umožněno na základě dat obsažených v samém insertu ihned a bez dalšího pátrání po tom, kdo zboží nabízí neb k nabídkám vybízí provésti kontrolu, zda nejde o lichvářský podnik. Ježto účelu tomuto bylo vyhověno i cestou citovaným výnosem naznačenou a ohled na hospodářsky slabé shovívavější výklad ustanovení §u 15. cit. zákona doporučoval, neváhalo ministerstvo spravedlnosti výnos shora uvedeného obsahu vydati.

Jestliže tedy až do tohoto výnosu státní zastupitelství v Chebu řídilo se přísnějším výkladem §u 15. zákona z 31. října 1919, č. 568 Sb. zák. a nař., nelze mu pro tento jeho postup ničeho vytýkati.

Že pak státní zastupitelství v Chebu shora citovaný výnos neuveřejnilo a jeho obsah nesdělilo časopisům, nelze jemu vy týkati z toho důvodu, ježto k uveřejněni výnosu nebylo vůbec oprávněno a ku sděleni jeho nebylo povinno. Teprve výnosem ze dne 2. května 1921, čís. 23.205/21, jehož zásady kryjí se se zásadami výnosu ze dne 3. března t. r. a mimo to nařizuji shovívavější praxi i proti takovým inserátům bez plné adresy inserenta, které netýkají se naznačených drobných nouzových prodejů, ale přec nevzbuzují podezření válečné lichvy, nařízeno bylo státním zastupitelstvům, aby vyrozuměla administrace časopisů o obsahu těchto výnosů, zároveň však, je upozornila na nebezpečí trestního stíhání pro přijetí podezřelých inserátů ve formě příčící se § 15. odst. 1. zákona z 31. října 1919, čís. 568 Sb. zák. a nař. a jim doporučila, aby na záznam adres v administracích kladly velkou váhu. Nestíhá-li tedy státního zástupce žádná vina na neuveřejnění uvedených výnosů, jest tím méně vinen v interpelaci jmenovaný president krajského soudu, neboť tento soudce výnosy ony vůbec neobdržel.

Co se konečně týče dotazu, obdržel-li statní zástupce v Chebu pokyn, aby zmařil kritiky listu "Prager Presse", odpovídám, že neobdržel žádného pokynu o tomto listu. Ministerstvo spravedlnosti nevydalo žádného výnosu, kterým by kritika časopisu "Prager Presse" byla jakýmkoliv způsobem mařena.

Ministerstvo spravedlnosti nepokládá tudíž za to, že by byl zde dán důvod k nějakému opatření.

V Praze dne 30. června. 1921.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

wegen der unerhörten Konfiskationspraxis des ersten Staatsanwaltes Mayer in Eger, die sich inbesondere gegen das "Egerer Kreisblatt" richtet (Druck 2406).

Die Staatsanwaltschaft in Eger hat laut ihres Berichtes die Beschlagnahme der in der Interpellation der eingeführten Nummern der periodischen Druckschrift Egerer Kreisblatt wegen der in der Interpellation wörtlich angeführten Stellen angeordnet, und zwar:

Nr. 23, vom 19. März 1921, gemäß § 302 St.-G.

Nr. 2, vom 23. März 1921, gemäß 300 St.-G.

Nr. 26, vom 31. März 1921, gemäß 65 a und § 302 St.-G, und

Nr. 27, vom 2. April 1921, gemäß § 65 a St: G.

Die Egerer Staatsanwaltschaft beantragte bezüglich aller dieser von ihr angeordneten Beschlagnahmen beim Kreis- als Strafgericht in Eger die Bestätigung der Beschlagnahmen und Herausgabe des Verbotes der Weiterverbreitung dieser Druckschriften, welchem Antrage seitens des Gerichtes auch entsprochen wurde.

Gegen diese Erkenntnisse wurden Rechtsmittel nicht angewendet bis auf das Erkenntnis vom. April 1921, Zahl Pr. 30/21, betreffend die Nr. 29 der periodischen Druckschrift "Egerer Kreisblatt", gegen das vom Redakteur Einspruch erhoben wurde, der jedoch durch Erkenntnis desselben Gerichtes vom 14. April 1921, Zahl Pr. 30/21, abgewiesen wurde.

Es handelt sich also in allen diesen Fällen um Gerichtsentscheidungen, die bloß im ordentlichen Instanzenzuge abgeändert werden kühnen. Angesichts der Bestätigung aller Beschlagnahmen durch das Erkenntnis des Gerichtes läßt sich auch schwer behaupten, daß der Staatsanwalt einen Übergriff sich hat zuschulden kommen lassen, der ihm ausgestellt werden könnte.

Soweit sich die Interpellation mit dem Vorgehen des Staatsanwaltes bei Auslegung des § 15 des Gesetzes vom 31. Oktober 1919, zahl 568 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen, betreffend die Zulässigkeit chiffrierter Inserate befaßt, hat das Justizministerium bereits in der Antwort auf die Anfrage des Abgeordneten Kafka, betreffend Anwendung des Wuchergesetzes auf periodisch erscheinende Druckschriften, seinen Standpunkt festgelegt. Zufolge dessen wurde seitens des Justizministeriums an alle Staatsanwaltschaften der Erlaß vom. März 1921, Zahl 6302, herausgegeben, sie mögen sich bei Anzeigen von durch Not herbeigeführten Abverkäufen einzelner entbehrlicher Möbel-, Kleidungsstücke und ähnlicher Sachen mit der Angabe zufrieden geben, daß die Adresse des Verkäufers in der Redaktion oder Verwaltung des Blattes erliege, und ebenso dann, wenn zwar in der Anzeige der Verkäufer nicht mit vollem Namen angeführt ist, jedoch so, daß dessen Auffindung nach dem Wortlaut der Anzeige ohne weitere Nachforschungen möglich ist (zum Beispiel bei Angabe des Hauses, Stockwerkes oder der Wohnungsnummer).

Zu diesem entgegenkommenden Standpunkt hat sich das Justizministerium nur deshalb entschlossen, damit durch die strenge Auslegung bis zur Herausgabe eines allgemein gültigen Erlasses nicht die Personen betroffen werden, die wegen der unerfreulichen wirtschaftlichen Verhältnisse genötigt sind, einzelne Stücke ihres Besitzes zu verkaufen und aus Scham oder anderen gewichtigen Ursachen die Anführung ihrer Namen in den Verkaufsanzeigen scheuen. Die entgegenkommende Auslegung des Gesetzes ließ sich aus dem Grunde der Aufnahme der Bestimmung des § 15 in das angeführte Gesetz begründen.

Zweck dieser Bestimmung war es zu verhindern, daß die Presse zu einem versteckten Vermittler der Kriegswucherer werde weiter, daß den Sicherheitsorganen auf Grund der in der Anzeige selbst enthaltenen Angaben sogleich und ohne weitere Nachforschung nach der Person dessen, der die Ware anbietet oder zu Anboten auffordert., zu ermöglichen, Nachschau zu halten, ob es dich nicht um ein Wucherunternehmen handle. Da dieser Zweck auch auf dem durch den angeführten Erlaß bezeichneten Wege erreicht wurde und die Rücksicht auf die wirtschaftlich Schwächeren eine nachsichtigere Auslegung der Bestimmung des § 15 des angeführten Gesetzes empfahl, zögerte das Justizministerium nicht mit der Herausgabe des Erlasses des oben angeführten Inhaltes.

Hat sich daher die Egerer Staatsanwaltschaft bis zur Herausgabe dieses Erlasses nach der strengeren Auslegung des 15 des Gesetzes vom 31. Oktober 1919, Nr. 568 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen gerichtet, so kann ihm deshalb kein Vorwurf gemacht werden.

Die Unterlassung der Veröffentlichung des oben angeführten Erlasses und der Mitteilung von dessen Inhalt an die Presse kann der Egerer Staatsanwaltschaft deshalb nicht zum Vorwurf gemacht werden, weil sie z. dessen Veröffentlichung überhaupt nicht berechtigt und zu dessen Mitteilung nicht verpflichtet war. Erst durch den Erlaß vom 2. Mai 1921, Zahl 23.205/21, dessen Grundsätze mit denen des Erlasses vom 3. März 1921 übereinstimmen und außerdem auch gegenüber solchen Inseraten ohne volle Adresse des Inserenten, die nicht die angeführten kleinen Notverkäufe betreffen, ohne jedoch den Verdacht des Kriegswuchers zu erwecken, ein entgegenkommendes Vorgehen vorschreiben, wurde den Staatsanwaltschaften aufgetragen, die Zeitungsverwaltungen von dem Inhalt dieser Erlässe zu verständigen, wobei diese gleichzeitig auf die Gefahr der Strafverfolgung wegen Annahme von verdächtigen Inseraten in einer dem 15, Absatz 1 des Gesetzes vom 31. Oktober 1919, Nr. 568 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen, widersprechenden Form aufmerksam zu machen sind und ihnen gleichzeitig zu empfehlen ist, auf die Vormerkung der Adresse in den Verwaltungen großes Gewicht zu legen. Es trifft daher den Staatsanwalt wegen Nichtveröffentlichung der angeführten Erlässe keine Schuld, noch weniger den Kreisgerichtspräsidenten, da dieser diese Erlässe überhaupt nicht erhalten hatte.

Was schließlich die Anfrage betrifft, ob der Staatsanwalt in Eger eine Weisung erhalten habe, die Kritiken in der "Prager Presse" unmöglich zu machen, erwidere ich, daß er keine Weisung erhalten habe. Das Justizministerium hat keinen Erlaß herausgegeben, durch den die Kritik der Zeitschrift "Prager Presse" in irgend einer Weise unmöglich gemacht würde.

Das Justizministerium hält daher nicht dafür, daß hier ein Grund zu irgend einer Verfügung gegeben sei.

Prag, am 30. Juni 1921.