Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

o hornické katastrofě na dole "Kukla" v Oslavanech a neštěstí na dole "Mayrau" v Kladně (tisk 2102).

Pří práci hornické i za nejlepších a nejmodernějších zařízeních technických, nejzevrubnějších předpisech, nejpřísnějším dozoru a vzorné kázni nelze zameziti úrazům. Toto stanovisko nutno míti na zřeteli, posuzují-li se poslední katastrofy na dolech ťKuklaŤ a ťMayrauŤ, o nichž se uvádí toto;

Bezprostřední příčinou neštěstí na dole ťKuklaŤ v Oslavanech bylo zapálení třaskavých plynů v předku rozdílné chodby č. 4, hnané z dovrchní č. 4, která spojuje severní hlavní třídy na 7. a 6. patře dolu. Explose sama udála se asi o 3. hod. odpolední, tedy krátce po začátku odpolední směny. Dle výpovědi svědků byly v den katastrofy ve zmíněném předku nashromážděny třaskavé plyny, jež však při odpolední směně, ve které předek nebyl obložen, nedosahovaly ani dvou procent a nehrozily tudíž bezprostředním nebezpečím.

Při záchranných pracích při výbuchu nebylo dle výpovědí svědků v tomto předku již třaskavých plynů a to proto, poněvadž byly explosí ztráveny. Při úředním místním ohledání, jež se konalo za účasti znalců a zástupců závodní rady, asi 18 hodin později, byl však již předek této směrné opět na několik metrů zaplynován. Vývin plynů v předku byl tedy dostatečný, aby během pondělní ranní směny, v níž předek obložen nebyl, došlo k částečnému zaplynování. A ježto v neobloženém, na vzdálenost asi 17 metrů od průchodního proudu difusí větraném předku, mohly se plyny u stropu hromaditi, vznikla zde vysokoprocentní směs, která na svém styku s níže usazenou vrstvou vzduchu byla ještě způsobilou k výbuchu (od 5,5% do 16% CH₄).

Zapálení třaskavých plynů na dole státi se může buďto při střelné práci anebo přímým stykem s otevřeným světlem resp. ohněm. Jelikož v tomto předku jakož i vůbec na dole ťKuklaŤ v uhlí se vůbec nestřílí, zůstává v kombinací toliko druhá možnost. Nedá se mysliti, že by některý z dělníků v předku přítomných rozžehl sirku. Vzhledem k tomu, že při místním šetření v témže předku nalezena byla lampa č. 71, jež měla oba ochranné drátěné koše, dle všeho zahroceným koncem háku jiné lampy, propíchnuty, jest na snadě, že zapálení třaskavé směsi stalo se jenom tím, že plamen této poškozené lampy přišel v dotyk se zmíněnou jíž částí explosivních plynů.

Dle platných nařízení musí předák nejen před počátkem práce, nýbrž i během směny a zejména po přestávkách, než se započne opět pracovati, zkoušeti, zdali nejsou v pracovním předku třaskavé plyny. Jakmile se v předku zjistí 21/2% nebo více plynu, musí dělníci ohrožený předek uzavříti laťovým křížem, odebrati se do nejbližší bezpečné třídy, uvědomiti o tom sousední dělníky a učiniti oznámení dozorci, jehož povinností jest zaříditi další postup dle předpisu.

Vzhledem k tomu, že kopáči v rozdílné třídě č. 4 v době výbuchu zaměstnaní. Antonín Irblich a Bedřich Bureš, při výbuchu samém zahynulí a jim přidělený, těžce popálený dělník Václav Stupka rovněž mohl býti před svou smrtí jen zcela krátce vyslechnut, nebylo možno zjistiti, bylo-li zmíněnému předpisu vyhověno. Pokud se týče poškozené lampy, uvésti jest toto:

Nedá se mysliti, že by lampa s tak patrným poškozením vydána byla v lampárně k použití. Každou lampu před vydáním prohlíží lampář, touž prohlédne ještě pak dozorce a konečně prohlédne si zajisté každý dělník, jenž lampu příjme, tuto alespoň tak bedlivě, že by mu tak hrubé poškození, jakým jest proražení obou ochranných košů, nemohlo ujíti. Zlomyslné poškození lampy na dole lze zajisté považovati za vyloučeno. Poškození lampy mohlo se tudíž státi teprve v době, od vstoupení na klec až do doby, kdy se událo neštěstí. Z možných nahodilých příčin přichází v úvahu proražení lampovního koše hákem druhé lampy, nebo nad jedné lampy se značnější výše na hák lampy druhé a pod. Vlastním hákem se lampa poškoditi nemohla, poněvadž při konstrukci této lampy hrot háku pro vrchní štítek lampy nemůže se vůbec dosáhnouti.

Zdali v době výbuchu měl lampu č. 71 u sebe Václav Stupka, jemuž byla vydána, neb zdali si dělníci v předku snad lampy mezi sebou vyměnili, nemůže se zjistiti. Jisto jest, že této lampy jíž poškozené použito bylo neopatrně v předku, bud'si, že dotyčná osoba vstoupila s ní přímo do plynů, aneb, že byla větérka zavěšena na místo, které během času plynová vrstva, u stropu vznenáhla přibývající, později dosáhla. Tím se plyny vzňaly a hořely podél stropu zaplynované částí předku, při čemž jen - jak ukazuje poměrně malý mechanický účinek explose - menší část plynu se vzduchem smíšená vybuchla. Výbuchem tímto zvířen byl v předku se nacházející uhelný prach, a následovala explose uhelná, která se rozšířila na veškerá důlní díla od 4. do 9. úpadnice mezi 6. a 7. patrem.

Výron třaskavých plynů na dolech rosického revíru a tedy i na dole ťKuklaŤ jest velmi nepatrný a při úplném zákazu střelby jest každá explose vyloučena, nedopustí-li se někdo z osazenstva hrubé neopatrnosti a nedodržování základních předpisů bezpečnostních.

I v tomto případě nemohla explose nastati, kdyby nebyly bývaly současně porušeny dva z nejzákladnějších předpisů bezpečnostních pro jámy s třaskavými plyny. Před započetím práce v předku prohlídka (indikace) na plyn a předepsané zastavení práce v místech se 2% methanu, dále opatrné zacházení s větérkami, které žádá okamžité vyloučení větérek sebe méně poškozených. Otázka víny v neblahém případě oslavanském nemůže býti ještě zodpověděna, jelikož vyšetřování soudní v případu tomto nebylo ještě skončeno.

Na tomto místě dlužno zdůrazniti, že bezpečnostní předpisy pro zamezení výbuchu třaskavých plynů jsou velmi přísné a zevrubné, že však předpisy tyto mohou úkolu svému vyhověti jen tehdy, když najdou bezpodmínečně porozuměni u nejspodnějšího ze zaměstnanců závodu. Bude zajisté jedním z nejpřednějších a nejčestnějších úkolů zřízených jíž závodních rad, by práv, ale i povinností jim dle § 2, prováděcího nařízení ze dne 13./VII. 1920, čís. 434 příslušejících plně využily a tím způsobem zdárně podporovaly snahu dozorčích orgánů, jež se nese k tomu, aby bývalá disciplína na dolech s třaskavými plyny opětně byla zavedena a utužena.

O neštěstí na dole ťMayrauŤ dlužno dle výsledku úředního šetření sděliti toto:

Dne 11. dubna 1921 o 2. hod. odp. bylo při jízdě mužstva na dole ťMayrauŤ ve Vinařicích Pražské železářské společnosti prudkým dopadnutím klece na podvaly spodního náraziště poraněno 19 osob.

Jáma ťMayrauŤ jest 520 metrů hluboká, kruhově vyzděná o světlém průměru 3,95 a má dvě oddělení: lezné a těžné, mezí nimiž jest ochranné pažení. Těžná věž, 25 m vysoká, železné konstrukce, nese na svém vrcholu lanové kotouče z litiny o 4 m průměru, namontované na kované ose. Ve věži jsou ve výšce 4,7 m nad povrchem namontována stavítka, která si vyjíždějící klec otvírá, a která po minutí klece se vrátí do své polohy, čímž slouží za sedací plochu klece. Nad povrchem jámy jest nástupiště, které jest vzhledem ku 3patrové kleci též 3patrové. Každé patro jest určeno pro 1 vozík a při jízdě mužstva pro 5 lidí. Ve výšce 1,5 m nad klecí (sedí-li na stavítkách) jsou v konstrukcí věže namontovány lité pracny, na které by klec dosedla v případě, že by přejela a při tom se lano neb závěsná tyč utrhly. Proti sjetí klece do jámy pro případ přetržení lana je každá klec opatřena chytáky se silnými železnými péry, které přetržením lana se uvolní a uvedou v činnost ozubené excentry, které se na obou stranách latí průvodních do nich zaříznou. Toto pojistné zařízení podrobuje se každých 14 dní přezkoušení na správné fungování. Dále jsou průvodní latě 7 m nad klecemi v těžné věži dovnitř na délku 3 m klínovitě sesíleny, aby klec, kdyby přejela, nemohla vjeti do lanových kotoučů.

Klece jsou zavěšeny na kulatém drátěném laně o 31 mm průměru.

Těžní parní stroj, postavený firmou F. Ringhoffer na Smíchově a schválený v roce 1906, jest 2válcový ležatý stroj. Po pravici strojníkově jsou vedle sebe tyto páky: páka k parní brzdě, páka k rozvodu páry a páka k vypouštění vody i přetlaku v parních válcích. Po levici strojníkově jest ruční kolečko se šroubovicí jakožto ruční brzda a vodorovná páka k otvíráni i uzavírání páry.

Lana jsou navinuta na bubnech, z nichž každý má 5 metrů v průměru a 1,36 m šířky a jest opatřen na zevním okraji, tedy proti hlavnímu ložisku, silným kovaným pruhem o průměru 5,23 m a 173 mm šířky k brzdění, na který působí z obou stran lícová brzda. Obě brzdy jsou především poháněny parou. Náhlému zabrzdění brání v prodloužení parního válce brzdy položený válec glycerínem naplněný. Obě lícní brzdy dají se též se stanoviště strojníkova ovládati šroubovicí na konci ručním kolem opatřenou. Levý volný buben opatřen jest vedle toho jednoduchou lícní brzdou, které se používá při obracení lan na bubnu. Páka k ní jest na bubnu umístěna. Lana se otáčejí na bubny jen vedle, ne na sebe.

Rychlost jízdy mužstva jest maximálně 6 m/sek; při jízdě hmotinami 16 m/sek. Přístroj ke zvolnění rychlosti není namontován. Zvolnění děje se tudíž vypouštěním páry resp. protipárou. Stroj má tato kontrolní a pojistná opatření:

1. Tachograf patent Karlík.

2. Pojišťovací přístroj patent Vodrada proti přejezdu, spojený s ukazovatelem hloubek. Působí při přejetí klece o 2 m nad nástupiště a způsobí samočinné uzavření přívodu páry uzavřením středního ventilu v obou parních válcích a zároveň samočinně uvede v činnost parní brzdu. Tento ochranný přístroj se každých 14 dní přezkouší. S ukazovatelem hloubek jest spojen signálový zvonek, který prvně zazvoní, jakmile vyjíždějící klec se přiblížila 34 m pod vrch, po druhé v 19 m pod povrchem a po třetí na povrchu.

Pravidelná jízda mužstva děje se od 6 do 7 hodin ráno, od 1 do 2 hodin odpoli a od 10 do 11 hod, večer (pro noční směnu) dle předepsaného, báňským revírním úřadem schváleného řádu jízdního, který jest na nástupištích vyvěšen. Nad správnou jízdou mužstva bdí na každém nástupišti dozorce zvláště k tomu určený, kterému jsou podřízeni pro každé patro nástupiště určení odepínači resp. narážeči. Jízda započne teprve, když zvláštními orány k tomu určenými byla jáma prohlédnuta a celé zařízení k těžbě mužstva shledáno bezvadným, osoby jízdu mužstva řídící a kontrolující jsou na svém místě a dáno znamení. k jízdě, které narážeč spodního patra hlásí předepsaným signálem strojníkovi. Na znamení narážeče vstoupí do každého patra nejvýše 5 osob, první a poslední zavře před sebou resp. za sebou shrnovací dvéře klece a když narážeč vrchního patra dal prostřednímu narážeči znamení, že je vše k jízdě připraveno, a tento je též přípraven, zavolá na spodního narážeče, který pak dá elektrickým zvonkem znamení strojníkovi ku sjezdu. Při jízdě mužstva je po pravici strojníka druhý strojník pomocný.

Na směnu nastupující strojník má býti od odstupujícího upozorněn na závady, opravy a všechna pozorování v prošlé směně učiněná, která mají vliv na jízdu mužstva. Zvláště automatický zvonek, ukazovatel hloubek, samočinná brzda a tachograf musí býti vždy v bezvadném stavu. Výsledky prohlídek se zapisují dotyčnými orgány ve zvláštní knize. Mezí jízdou nesmí strojník s nikým mluviti ani kouřiti, povolenou rychlost jízdy nesmí překročiti a jest zodpověden za pozvolné nadzdvižení a dosednutí klece. Při prvním zazvonění automat, zvonku smí jeti pouze poloviční (3 m) rychlostí.

Šetřením provedeným báňským revírním úřadem ve Slaném hned po tomto úraze bylo zjištěno, že těžný stroj prohlížel před úrazem dr. Šaroch a shledal jej v pořádku; rovněž tak strojníci z ranní směny prohlásili, že byl stroj neporušený. Dále bylo zjištěno, že pojistná opatření pro jízdu mužstva na laně řádně fungovala, jakož i že byly vydány a osazenstvu známy dotyčné bezpečnostní předpisy. Tyto předpisy však zachovávány nebyly, čímž právě tento hromadný úraz byl přivoděn. Úředním šetřením bylo totiž zjištěno, že léta při této prácí zaměstnaný strojník Šebrle, který v osudný den o 2. hod. odpolední při střídání směn jel s těžným strojem, překročil při spouštění mužstva v kleci předepsanou rychlost tím, že dojížděje ke spodnímu patru, přehmátl se v páce i ve směru a chtěje užíti protipáry, dal páku na plnou páru ve směru jízdy a než mohl svůj obrat napraviti obrácením jízdy, přejel.

Šebrle nastoupil svoji směnu sotva několik minut před okamžikem úrazu. Mimo to byly překročeny předpisy o jízdě mužstva tím, že do klece vstoupilo 19 osob, ač jích tam smělo býti pouze 15.

Soudní trestní řízení posud skončeno nebylo, takže v otázce viny na tomto úraze nelze se posud přesně vyjádřiti.

V obou případech předcházejících, obšírně vylíčených nebylo by neštěstí zabráněno, ani kdyby den před neštěstím byla bývala provedena nejpřísnější inspekce závodu.

Časté neohlášené a dosti důrazné inspekce mají však ten blahodárný účinek, že všecky osoby, jichž obezřetnosti jest zůstavena bezpečnost dolu, nepřetržitý řetěz od závodního až do posledního hocha při větrných dveřích, jsou burcovány ku stálé bdělosti, jež jinak nejvíce trpí právě tam, kde nebezpečí jest zdánlivě malé.

Agenda báňské služby inspekční a služba báňských úřadů vzrostla v posledních létech značně, neboť počet závodů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vzrostl od roku 1912 z 379 na 494 v roce 1920, a tím ovšem zvýšilo se i množství zaměstnaného dělnictva ve stejné době ze 113.203 na 142.645. Naproti tomu snížil se počet inspekčního úřednictva při revírních báňských úřadech ve stejném období ze 42 na 29, v roce pak nynějším dokonce na 26, a to jednak tím, že po převratu vystoupila část německých úředníků ze státní služby, a část českých přestoupila do služeb soukromých. I dorostu kvalifikovaného pro báňskou administrativu jest nedostatek. Při tom povstala jak báňským úřadům I. instance, tak zejména i báňskému odboru v ministerstvu zcela nová, mnoho času vyžadující agenda, vyvolaná novými úpravami sociálních poměrů dělnictva a stálým se domáháním oprav stávajících zřízení dolů, zanedbávaných po dobu válečnou, což vyžaduje častých porad, anket, intervencí při jednáních mezi zaměstnavateli a dělnictvem atd.

Ministerstvo veřejných prací se snaží obnovením ústředního oddělení inspekčního a vybavením ho potřebnými školenými a odborně zdatnými silami dohled na dolech zostřiti, a učinilo proto již návrh, aby v rozpočtu na r. 1922 bylo nutným rozmnožením systemisovaných míst báňské administrativě umožněno, aby na ní kladeným zvýšeným požadavkům plně vyhověla.

V Praze dne 27. července 1921.