Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
1. volební období. |
3. zasedání |
Původní znění.
2892.
Antrag
des Abgeordneten Schälzky und Genossen
zum Gesetze vom 18. März 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 126, betreffend Befreiung der Kriegsverletzten und Kriegsverletztenorganisationen, welche Tabakhauptverläge inne haben von der Staatsverkehrsinvestitionsanleihe.
Begründung:
Durch den Erlass des Finanzministeriums vom 30. August 1919, Zahl 65838/10 sind bei der Zuteilung von Tabakhauptverlägen in erster Linie Invalide in Betracht zu ziehen. In einigen Orten haben nun Invalidengenossenschaften bereits die Verläge übernommen, so z. B. in Reichenberg. Der Zweck dieser Genossenschaft ist statutenmässig festgesetzt und besteht darin:
1. Schwerkriegsbeschädigten eine Existenzmöglichkeit zu schaffen.
2. Sämtlichen Kriegsverletzten, Witwen und Waisen eine Verbesserung ihrer wirtschaftlichen Lage zu ermöglichen.
3. Kriegsverletzten, Witwen und Waisen durch die Übernahme ihrer Geschäftsanteile eine fruchtbringende Anlage ihrer Ersparnisse zu ermöglichen.
4. Durch die Gewährung von Krediten an Kriegsverletzte, Witwen und Waisen gegen Deckung deren wirtschaftliche Interessen zu fördern, und
5. durch die Gewährung von Unterstützungen an hilfsbedürftige Witwen und Waisen deren Los zu erleichtern.
Wie aus diesem ersichtlich, soll durch die Genossenschaft dem Staate eine Erleichterung in Bezug auf die Versorgung von Kriegsverletzten, Witwen und Waisen geschaffen werden. Wie soll nun dieser Zweck erreicht werden, wenn das obenzitierte Gesetz auch für eine Kriegsinvalidengenossenschaft, die mehr einen humanitäten Charakter trägt, und noch dazu, wenn sich die Genossenschaft mit der Führung eines Tabakhauptverlages, der doch unserer Ansicht nach mehr oder weniger ein staatliches Kommissionsgeschäft ist, Geltung hat.
Unter den heutigen Verhältnissen wird jedem Geschäftsunternehmen die Zeichnung einer derartigen Zwangsanleihe nicht so leicht, wie viel schwerer erst einer Kriegsinvalidengenossenschaft als Tabakhauptverläger, da doch jedes andere Unternehmen auf Gewinn berechnet und früher in der Lage ist einen Teil ihrer Kapitalien in Anlagenwerte umzuwandeln, während dieses Unternehmen auf humaitäter Grundlage basiert und die Verkehrsanleihe nicht, wie vielleicht bei einem anderen Unternehmen in den Verkaufspreis einkalkuliert werden kann, da doch der Preis der Tabakmaterialien staatlich festgelegt ist.
Ausserdem sind die Hauptverläger sehr häufig gezwungen, einerseits selbst Darlehen aufzunehmen, anderseits den kleinen Trafikanten selbst Kredite zu gewähren, so dass die Zeichnung der Staatsverkehrs investitonsanleihe ganz offensichtlich eine ungeheuere Belastung und Behinderung in der Geschäftsgebahrung bedeuten würde, da doch ein Tabakhauptverlag nur mit Barmitteln und nicht mit Anlagewerten arbeiten kann. Sollten diese Zwangsanleihen auch für diese Genossenschaften als Tabakhauptverlag Geltung haben, so müssten diese Genossenschaften beim Ertrags- und Lastenausweis unter den Lastern mit ausgewiesen werden und würden dadurch die Genossenschaften in die Lage versetzt werden, an das Finanzministerium um Erhöhung der Verlegerprovision heranzutreten. Es ist daher nur ein Gebot der Gerechtigkeit und Billigkeit, dass dress angeführten Hauptverläge von der Bestimmung des 4 des Gesetzes vom 18. März 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 126 ausgenommen werden, weshalb den Antrag gestellt wird.
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Zu 4 des Gesetzes vom 18, März 1921 Sig. d. G. u. V. Nr. 126 wird folgender Zusatz hinzugefügt:
ťDie Kriegsverletzten und Kriegsverletztenorganisationen, welche Tabakhauptverläge inne haben, sind von der Staatsverkehrsinvestitionsanleihe befreitŤ.
Prag, am 19. Juli 1921.
Schälzky, Dr. Baeran, Scharnagl, Dr. W. Feierfeil, Simm, Budig, Bobek, Schubert, Kostka, Dr. Radda, Matzner, Zierhut, Dr. E. Feyerfeil, J. Mayer, Knirsch, Böhr, Ing. Jung, Böllmann, Heller, Pittinger, Dr. Lelley, Dr. Jabloniczky, Dr. Brunar.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
1. volební období. |
3. zasedání |
Překlad.
2892.
Návrh
poslance Schälzkyho a druhů
k zákonu ze dne 18. března 1921, č. 126 Sb. z. a n., aby váleční poškozenci a organisace válečných poškozenců, kteří mají hlavní sklady tabáku, byli osvobozeni od upisování státní investiční půjčky dopravní.
Odůvodnění; Výnosem ministerstva financí ze dne 30. srpna 1919, č. 65.838/10 má se přihlížeti v první řadě k invalidům, přidělují-li se hlavní sklady tabáku. V některých místech převzala jíž družstva invalidů sklady, tak na př. v Liberci. Účel tohoto družstva jest určen stanovami a záleží v tom:
1. aby poskytlo těžkým válečným poškozencům možnost existence,
2. aby všem válečným poškozencům, vdovám a sirotkům umožnilo zlepšení jejích hospodářského postavení,
3. aby válečným poškozencům, vdovám a sirotkům poskytlo možnost výhodně umístiti úspory tím, že družstvo přejímá jejích družstevní podíly,
4. aby úvěrem válečným poškozencům, vdovám a sirotkům na záruku pomáhalo v jejích hospodářských zájmech, a
5. aby poskytováním podpor, pomocí potřebným vdovám a sirotkům ulehčilo jejich osud.
Jak vysvítá, má družstvo ulehčiti státu co do zaopatření válečných poškozenců, vdov a sirotků. Avšak jak se má tohoto účelu dosíci; když svrchu uvedený zákon platí také pro družstvo válečných poškozenců, které má více humanitní ráz a kromě toho, když družstvo spravuje hlavní sklad tabáku, který podle našeho názoru jest více nebo méně státním komisionářským obchodem.
Za dnešních poměrů žádný obchodní podnik není s to lehce upisovati takovou nucenou půjčku, a jak teprve těžko jest to družstvu válečných invalidů jako majiteli tabáčního skladu, když přece každý jiný podnik je rozpočten na zisk a dříve může proměniti část svého kapitálu v ukládací hodnoty, kdežto tento podnik je opřen na, zásadách humanitních a dopravní půjčka nemůže býti započtena jako snad u jiných podniků do ceny prodejní, ježto přece cena tabákových výrobků státem je stanovena.
Kromě toho musí majitelé hlavních skladů velmi často sami ucházeti se o půjčky a rovněž poskytovati úvěr malým trafikantům, takže upisování státní dopravní půjčky investiční zcela zřejmě by je ohromně zatížilo a znemožnilo obchodování, poněvadž hlavní sklad tabáku může pracovati jen s hotovými penězi a ne s ukládacími papíry. Kdyby tyto nucené půjčky měly se vztahovati i na tato družstva jako majitele hlavních skladů tabáku, musela by je tato družstva ve výkazu zisků a ztrát vykázati mezi ztrátami a tím družstva pocítila by se v tom stavu, že by musela žádati ministerstvo financí o zvýšení skladové provise. Jest tedy jen příkazem spravedlnosti a slušností, aby zde uvedené hlavní sklady byly vyňaty z ustanovení 4. zákona ze dne 18. března 1921, č. 126 Sb. z. a n., pročež navrhujeme:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
K § 4. zákona ze dne 18. března 1921 č. 126, Sb. z. a n. přidává se tento dodatek; ťVáleční poškozenci a organisace válečných poškozenců, které mají hlavní sklady tabáku, jsou osvobozeny od státní dopravní investiční půjčky.
V Praze dne 19. července 1921.
Schällzky, dr. Baeran, Scharnagl, dr. V, Feierfeil, Simm, Budig, Bobek, Schubert, Kostka, dr. Radda, Matzner, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, J. Mayer, Knirsch, Böhr, inž. Jung, Böllmann, Heller, Pittinger, dr. Lelley, dr. Jabloniczky, dr. Brunar.