Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
1. volební období. |
3. zasedání |
Původní znění.
2865.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. E. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
an die Regierung
betreffend die Vebergriffe der Vorstände der polit. Behörden und des Vorsitzenden des Landesschulrates in Schulangelegenheiten, welche deutsche Schulen betreffen.
Der Vorsitzende des Landesschulrates gibt Erlässe an deutsche Bezirksschulräte bzw. Bezirksschulausschüsse und andere Schulbehörden nur in čechischer Sprache heraus. Er fällt aber auch Eatscheidungen in rein deutschen Schulangelegenheiten in čechischer Sprache und fertigt die Entscheidungen an die deutschen Parteien in čechischer Sprache aus. Das ungesetzliche Vorgehen des Vorsitzenden des Landesschulrates hat jedenfalls ansteckend auf viele Vorstände der politischen Bezirksbehörden, welche zugleich Vorsitzende der betreffenden politischen Schulbehörde sind, gewirkt und diese veranlaßt an deutsche Gemeinden und deutsche Ortsschulräte und deutsche Einzelpersonen, soweit sie als Parteien im Schulverwaltungsverfahren auftreten, Erlässe in, čechischer Sprche und Entscheidungen in čechischer Sprache zu richten. Dieses Vorgehen ist auf Grund der älteren geltenden Gesetze vollständig ungerechtfertigt und ungesetzlich. Ausdrücklich bestimmt § 43 des Gesetzes vom 24. Juni 1890 L. G. Bl. Nr. 46, daß die Geschäfts- und Verhandlungssprache der deutschen Sektion des Landesschulrates die deutsche ist. Erledigungen des Landesschulrates, welche also deutsche Schulen oder Angelegenheiten der deutschen Schule betreffen, sind, wenn sie selbst vom Vorsitzenden des Landesschulrates ausgehen, in deutscher Sprache auszufertigen. Derselbe Grundsatz gilt, wenn auch nicht expressis verbis im Gesetze ausgedrückt ist, für die deutschen Bezirksschulräte bzw. deutschen Bezirksschulausschüsse. Denn das ist doch das. Wesen der deutschen Bezirksschulräte, daß sie sich der deutschen Sprache bedienen und in dieser Sprache ihr Dasein nach außenhin kundgeben. Die §§ 21 und die folgenden des Gesetzes vom 24. Feber 1873 L. G. Bl. 17 lassen hier einen Zweifel nicht zu., Dasselbe gilt von den deutschen Ortsschulräten, wie besonders aus den Bestimmungen des § 7 des eben zit. Gesetzes zu entnehmen ist. Aber nicht allein die speziellen Bestimmungen bezüglich der Schulaufsicht regeln die Sprachenfrage in dem dargelegten Sinne, sondern auch der Art. 9 des Vertrages vom 10. Sept. 1919 und § 5 des Gesetzes vom 29. Feber 1920, Nr. 122 S. d. G. u. V. bestimmt ausdrücklich, daß die Kulturinstitutionen der nationalen Minderheiten im čechoslovakischen Staate in der Sprache der Minderheit verwaltet werden. Es bedeutet daher das Vorgehen des Vorsitzenden des Landesschulrates und einzelner Vorsitzenden der deutschen Bezirksschulräte zugleich eine Verletzung von Verfassungsbestimmungen, die in der Čechoslovakischen Republik geltend sind. Dabei sehen die Gefertigten ganz davon ab, daß es der natürliche Zustand erfordert, und es im Wesen einer demokratischen Republik begründet ist, daß sich die Staatsbehörde nach der Bevölkerung und die Bevölkerung nach den Staatsbehörden in der Sprachenfrage zu errichten habe. Das natürliche Recht des deutschen Volkes auf seine Sprache besonders bei der Verwaltung seiner Kulturinstitute kann durch keine gesetzlichen Maßnahmen und auch durch keine Übergriffe der Staatsbürokraten dauernd unterdrückt werden.
Die Gefertigten stellen mit Rücksicht auf diese Tatsachen folgende Anfragen an die Regierung:
1. Ist der Regierung das Vorgehen dieser Organe bekannt und ist dasselbe etwa auf eine Weisung von der Regierung zurückzuführen?
2. Wie rechtfertigt die Regierung dieses Vorgehen, bzw. welche Maßnahmen gedenkt sie zu ergreifen, um diese Übergriffe untergeordneter Staatsorgane abzustellen?
3. Ist die Regierung bereit, sofort Verfügungen zu treffen, welche den gesetzlichen Zustand herstellen und allein geeignet sind, ein klagloses Amtieren zu den in Betracht kommenden Personen und Behörden in dieser Frage zu gewährleisten.
Prag am 11. Juli 1921.
Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Dr. Kafka,
J. Fischer, Böllmann, Dr. Hanreich, Dr. Luschka, Ing. Jung, Dr. Brunar, Budig, Kaiser, Kostka, Zierhut, Dr. Petersilka, Dr. E. Feyerfeil, Simm, Bobek, Schälzky, Dr. Radda, Matzner, Scharnagl.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
1. volební období. |
3. zasedání |
Překlad.
2865.
Interpelace
poslanců dra E. Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
vládě
o přehmatech přednostů okresních politických správ a předsedy zemské školní rady ve věcech týkajících se německých škol.
Předseda zemské školní rady vydává výnosy německým okresním školním radám, pokud se týče okresním školním výborům a jiným školní úřadům jen v českém jazyku. Vydává však také rozhodnutí v ryze německých školních věcech českým jazykem a píše rozhodnutí německým stranám českým jazykem. Tento nezákonný postup předsedy zemské školní rady působil ovšem nakažlivě na mnoha přednostů okresních politických správ, kteří jsou a zároveň předsedy toho kterého politického školního úřadu a byl jim podnětem, aby německým obcím, německým místním školním radám, německým jednotlivcům pokud ve školním právním řízení vystupují jako strany, posílali výnosy a rozhodnutí v českém jazyku. Tento postup je podle starších dosud platných zákonů úplně neodůvodněný a nezákonný. § 43 zákona ze dne 24. června 1890, č. 46 z. z. stanoví výslovně, že úřední a jednací řečí německého odboru zemské školní rady je jazyk německý. Vyřízení zemské školní rady, která týkají se německých škol nebo věcí německých škol, mají býti vypracována německým jazykem i když vydává je sám předseda zemské školní rady. Tatáž zásada platí i když není expressis verbis vyslovena zákonem, také pro německé okresní školní rady pokud se týče okresní školní výbory. Neboť to jest právě podstatou německých okresních školních rad, že užívají německého jazyka a v tomto jazyce projevují na venek svoje bytí. §§ 21 a následující zákona ze dne 24. února 1873, č. 17 z. z. nepřipouštějí o tom žádné pochybností. Totéž platí o německých místních školních radách, jak zvláště zřejmo z ustanovení §u 7 právě uvedeného zákona. Avšak nejen zvláštní ustanovení o školním dozoru upravuje jazykovou otázku v uvedeném smyslu, nýbrž i článek 9, smlouvy z 10. září 1919 a § 5 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. stanoví výslovně, že osvětová zřízení národních menšin v československém státě jsou spravována jazykem menšiny. Je tedy postup předsedy zemské školní rady a jednotlivých předsedů německých okresních školních rad zároveň porušením ústavních předpisů platných v Československé republice. Při tom podepsaní pomíjejí zcela to, že přirozený stav vyžaduje a že podstatou demokratické republiky jest odůvodněna okolnost, že státní úřady mají se říditi podle obyvatelstva a ne obyvatelstvo padle státních úřadů v otázce jazykové. Přirozené právo, německého národa na svůj jazyk zvláště při správě svých osvětových zřízení, nemůže býti trvale potlačeno žádnými zákonitými opatřeními a také žádnými přehmaty státních byrokratů.
Podepsaní se zřetelem na tyto skutečnosti podávají vládě tyto dotazy:
1. Ví vláda a tomto postupu činitelů a jest snad odůvodněn nějakými pokyny vlády?
2. Jak ospravedlní vláda tento postup a jaká opatření hodlá učiniti, aby zabránila těmto přehmatům podřízených státních činitelů?
3. Jest vláda ochotna, ihned vydati nařízení, obnovující zákonitý stav a jedině vhodná k zaručení bezvadného úřadování mezi dotyčnými osobami a úřady v této otázce?
V Praze dne 11. července 1921.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka,
J. Fischer, Böllmann, dr. Hanreich, dr. Luschka, inž. Jung, dr. Brunar, Budig, Kaiser, Kostka, Zierhut, dr. Petersilka, dr. E. Feyerfeil, Simm, Bobek, Schälzky, dr. Radda, Matzner, Scharnágl.