Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

2825.

Zpráva

I. výboru rozpočtového,

II. výboru ústavního

o vládním návrhu zákona (tisk 1398),

kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní.

I.

Vláda předložila zároveň s návrhem zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, kterým upravuje se hlavně způsob hospodaření v obcích, dozor nad jejich hospodářstvím a postup a pravomoc dohledacích úřadů samosprávných a státních při povolování přirážek, příspěvků, poplatků a dávek obecních, návrh zákona, kterým má se dostati obcím a ostatním samosprávným svazkům (zastupitelským okresům, silničním okresům, župám a zemím) podílu na výnosu některých státních daní.

Rozpočtový výbor, projednávaje návrh tento, přihlížel hlavně k tomu, jaké účinky bude míti zákon na finance státní a na finanční hospodářství samosprávných svazků, jichž se týká. Shledal při tom, že finanční pomoc, které se tímto zákonem samosprávným svazkům dostane, uhradí poměrně malou část jejich vydání, došel však také k přesvědčení, že toho času není možno, aby státní správa finanční — dost těžce vydání státní uhrazující — poskytla z pravidelných příjmů státních obnosy vydatnější. Je proto nutno spokojiti se tím, co je toho času proveditelné. Výbor rozpočtový přijal zásady vládního návrhu, provedl však některé změny, jimiž jednak zvětšuje se příděl obcím, a jednak činí se opatření, aby podíly obcí na těchto daních mohly býti upraveny podle potřeb a hospodářského stavu jednotlivých obcí.

Podle § 1 měla býti přikázána polovice výnosu činžovní daně předepsané v místech, dani činžovní zcela podrobených, těmto obcím. Tím byl by veliký počet obcí této, třeba neveliké výpomoci zbaven, ačkoli většinou nejsou v situaci o mnoho lepší než obce větší a velké, a byla by vedle toho vzbuzena v nich mylná domněnka, že jejich potřeby nedocházejí na povolaných místech patřičného porozumění. Výbor rozpočtový se proto usnesl, aby obcím bez rozdílu byl přikázán příděl na domovní dani a to všeobecně, tedy nejen na dani činžovní (včetně daně 5%ní nebo na 5% snížené daně domovní), nýbrž i na dani domovní třídní.

Výnos daně domovní třídní jest arci velmi malý, jak jest patrno z důvodů vládní návrh provázejících, a proto usneseno zároveň, aby daň domovní třídní — svými sazbami ani z daleka dnešním poměrům nevyhovující — byla přiměřeně zvýšena, ovšem s patřičným zřetelem na berní mohoucnost poplatníků malých a nejmenších.

Rozpočtový výbor jest si plně vědom, že daň domovní třídní jak v posavadní úpravě, tak i při změně sazeb, jak ji navrhuje, obsahuje značné nespravedlivosti, kterých však nebude lze odstraniti jinak, než novou úpravou jednotné daně domovní. Doba nynější však nedovoluje, aby se k takové reformě přikročilo, poněvadž by jí úřady finanční správy provésti nemohly.

Novou úpravou sazeb dostane se obcím jednak většího podílu na výnosu daně domovní třídní, jednak rozšířené základny přirážkové.

Úprava však se obmezuje pouze na Čechy, Moravu a Slezsko, poněvadž daň domovní třídní na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest předpisována sazbami vyššími, kterým se nové sazby jednak blíží, jednak je — ale pouze ve vyšších stupních — převyšují.

Podíl jedné poloviny výnosu daně domovní by však pro mnohé obce byl příliš nepatrný a zmocňuje se proto finanční správa, aby obcím, které potřebují větší pomoci, podíl tento zvýšila na dvě třetiny.

V příčině přikázání výnosu daně pozemkové zemím budiž poukázáno jen k tomu, že v podstatě zde nejde o nový příjem zemí, nýbrž že jest to pouze nedostatečná náhrada za příjem z dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a z dávky ze zábav, které se celé přikazují obcím. Budiž v té příčině poukázáno na př. na Čechy. Zemský fond český dostane na dani pozemkové okrouhle ročně 22 mil Kč, dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí však vynesla za půl roku 1921 pro zemský fond 7,849.334 Kč (nehledíc k režijnímu příspěvku obcí za vbírání dávky a dávka ze zábav 7,801.078 Kč, čili zemskému fondu českému uchází tím celkový roční příjem 31,300.826 Kč.

Jestliže se rozpočtový výbor přes to rozhodl, aby část daně pozemkové po přechodnou dobu byla přikázána obcím, učinil tak v přesvědčení, že jmenovitě u obcí malých jinaké příděly nebudou míti valného významu. Při tom však obmezil působnost tohoto opatření na obce, které skutečně pomoci potřebují a vybírají pro rok 1921 aspoň 200% obecních přirážek.

Nejdůležitější pomoc pro finance samosprávných svazků tvoří podíl na dani z obratu a přepychové. I zde bylo nutno provésti některé změny. Vládní předloha dovolovala, aby se dostálo podílu na této dani obcím, které budou ku své žádosti přibrány ke spolučinnosti při ukládání a vybírání daně a budou sjednaným způsobem také skutečně činny.

Rozpočtový výbor má však za to, že nelze všeobecně ponechati volnému uvážení finanční správy, kterým obcím bude chtíti přiznati podíl na dani z obratu, nýbrž že má býti stanoveno zásadní právo všech obcí na takový podíl. Ohled na ostatní samosprávné svazky, které na výnosu této daně mají se účastniti a neméně ohled na finance státu, jemuž se má dostati aspoň posavadního výnosu, jaký měl z daně nezvýšené, vedl k tomu, že pravidelný podíl všech obcí na výnosu daně z obratu obmezen byl na 5%. Zároveň však byl ministr financí zmocněn, aby některým obcím mohl poskytnouti příděl vyšší, nejvýše však 10% ní, jestliže by takovým obcím vznikly větší výlohy spolučinností jejich a jestliže vyšší příděl jest podmíněn zvláštní jejich potřebou.

Poněvadž byly pronášeny obavy, aby obcím ze spolučinnosti jejich nevzešly takové výlohy, které by snad vyvážily nebo docela i převýšily přikázaný jim výnos, vytčena pravidelná působnost obcí již v zákoně.

Spolu bylo vymezeno přesně, ve kterých případech se při výpočtu podílu obcím daň z obratu některých předmětů nepočítá.

Výpočet podílu z přirážky k dani z lihu jest podle přesvědčení rozpočtového výboru dosti hrubý a nebyl proto uznán navržený klíč ani pro první rok působnosti zákona za přiměřený a usneseno, aby rozdílení této přirážky prováděla vláda, přihlížejíc k rozsahu činnosti samosprávy zemské a župní a ke skutečné spotřebě lihu.

Vzhledem k ustanovení §u 33 návrhu zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, bylo nutno v § 7, č. 1, odstraniti všechna posavadní povolení daná jednotlivým obcím, aby mohly vybírati 10% ní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí, jakož i povolení daná některým městům na území dříve uherském, podle nichž směla vybírati docela samostatné poplatky při převodu nemovitostí.

Dále zrušují se zvláštní zákony o samostatných dávkách obecních uvedené v odst. 2., 3., 4. a 5. §u 7, aby odstranilo se jednostranné zatížení obyvatelstva, a odstavcem 6. ruší se zvláštní podporování městských obcí na Slovensku.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna schválila osnovu v tomto znění.

V Praze, dne 4. srpna 1921.

Předseda:

Bradáč v. r.,

Zpravodaj:

Malypetr v. r.

II.

Výbor ústavní připojuje se plně k usnesení výboru rozpočtového.

V Praze, dne 4. srpna 1921.

Předseda:

Dr. Dolanský v. r.,

Zpravodaj:

Malypetr v. r.

Zákon

ze dne ................................................................... 1921,

kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní a mění se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku sazba domovní daně třídní.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

Obcím (městům municipálním) se přikazuje polovice splatné čisté daně domovní (činžovní, třídní, 5%ní nebo na 5% snížené daně činžovní) v té které obci (městu municipálním) předepsané a skutečně zapravené.

Ministr financí se zmocňuje, aby k žádosti zvýšil tento příděl o 1/6, tedy na dvě třetiny celkového výnosu čisté daně domovní městu Praze a obcím, které mají býti s Prahou sloučeny, k úhradě nákladů na společné úkoly, jakož i obcím, kterým bylo v roce 1920 povoleno vybírati obecní přirážky k přímým daním nejméně 300%. Pro rok 1921 a následující se tato výměra snižuje na 200% tak, že rozhodna jest vždy výměra roku nejblíže předchozího. Byla — nebo bude-li v obci vybírána obecní přirážka k různým druhům přímých daní různou výměrou, rozhodna jest nejnižší výměra přirážky, při čemž však se k výši přirážky k dani činžovní nehledí.

Obec žádající o tento vyšší příděl daně domovní, povinna jest prokázati, zdali a jaké samostatné dávky obecní a s jakým výsledkem se již vybírají nebo v roce, o nějž jde, mají býti vybírány.

§ 2.

Zemským fondům českému, moravskému a slezskému přikazuje se, počínajíc rokem 1922, místo posavadního výnosu přirážky k poplatkům dědickým celkový roční peníz 7,000.000 Kč, který jest mezi fondy tyto rozděliti v poměru průměrného skutečného výnosu této přirážky v letech 1918 až 1920. Podíl, který z výnosu této přirážky plynul posud do nemocničního fondu pražského a brněnského, jest těmto fondům ve stejném poměru z hořejšího přídělu dále odváděti.

§ 3.

Čistá daň pozemková pro rok 1921 a následující předepsaná a skutečně zapravená přikazuje se, počínajíc dnem účinnosti tohoto zákona, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zemským fondům, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župám.

Pro dobu 2 let od účinnosti tohoto zákona připadá 1/3 této daně obcím (municipálním městům), v nichž je předepsána a byla vybrána, a které pro rok 1921 vybírají aspoň 200% obecních přirážek.

§ 4.

Z celkového výnosu všeobecné daně z obratu a pracovních výkonů a daně přepychové přikazuje se podíl 40% samosprávným svazkům, který rozděliti jest takto:

1. Obce (municipální města) mají nárok na příděl 5% daně v té které obci (municipálním městu) předepsané a skutečně vybrané, s výjimkami dále uvedenými, pokud jsou při ukládání a vybírání této daně podle zákona o všeobecné dani z obratu a pracovních výkonů a dani přepychové spolučinny.

Jmenovitě jsou obce k tomu účelu povinny:

A. oznamovati z úřední povinnosti příslušné berní správě každý nový závod zmíněné dani podrobený, doručiti majiteli jeho zároveň tiskopis ohlašovacího listu, na požádání spolupůsobiti při vyplnění tohoto listu a konečně zaslati jej berní správě,

B. oznamovati příslušné berní správě každou změnu v závodech daní povinných (zánik, rozšíření atd.),

C. k žádosti berní správy spolehlivě vyšetřiti a podávati dobrá zdání o rozsahu podniků daní povinných,

D. kontrolovati a příslušné berní správě oznamovati dani podrobené dodávky nepodnikatelů,

E. doručovati výměry a platební rozkazy,

F. spolupůsobiti při upomínacím řízení k vydobytí daně včas nezaplacené.

Při výpočtu přídělu nehledí se k dani,

a) kterou povinna jest obec sama jako podnikatelka nebo dodavatelka,

b) kterou vybírá celní úřad v obci umístěný při dovozu nebo vývozu předmětů, jichž dodávka podrobena jest dani přepychové,

c) z cukru, melasy a lihu, placené paušálem od cukrovaru, komise melasové a lihové.

Daň placenou ústřední kanceláří podniku za různé provozovny téhož podniku, jest na jednotlivé obce, v nichž má podnik provozovny, poměrně rozvrhnouti.

Ministr financí se zmocňuje, aby tento příděl zvýšil k žádosti až na 10% obcím, v nichž ukládání daně vyžaduje zvláště intensivní činnosti orgánů obecních a v nichž vyšší příděl jest odůvodněn jinak nezbytným přílišným zatížením poplatnictva přirážkami a samostatnými obecními dávkami.

2. Zastupitelským okresům v Čechách; silničním okresům na Moravě a ve Slezsku a župám na Slovensku a Podkarpatské Rusi přikazuje se celkem 5% výnosu veškeré této daně. Vláda se zmocňuje, aby provedla rozdělení tohoto celkového přídělu se zřetelem k úkolům, které jest dotčenými samosprávnými zvazky konati, a celkovému zatížení poplatnictva toho kterého okresu (župy) přirážkami okresními (župními) s tím omezením, že vyloučeny jsou z tohoto přídělu okresy (župy), u kterých v roce právě minulém výměra přirážek nečinila více než 100%, a ze přídělem tímto výměra přirážek nesmí klesnouti na méně než 100%.

3. Zemským fondům českému, moravskému a slezskému k úhradě zvýšených platův učitelských podle zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n., a pozdějších zákonů o úpravě platů a drahotních přídavků státních zaměstnanců zbytek celkového 40%ního podílu ze zmíněné daně, který rozděliti jest mezi tyto fondy v poměrů skutečných nákladů učiněných k tomuto účelu v roce právě uplynulém.

§ 5.

Zvláštní přirážku k dani z lihu, zavedenou ve prospěch zemí, pokud se týče žup, článkem III. zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 687 Sb. z. a n., rozdělí mezi dotčené samosprávné svazky počínajíc rokem 1921 vláda se zřetelem k jejich úkolům a ke skutečné spotřebě lihu v tom kterém území.

§ 6.

Výplata daní v předchozím uvedených, podílů na nich nebo přirážek děje se v mezích plateb příslušnými orgány skutečně přijatých čtvrtletně pozadu, a to tak, že příslušný úřad, daň (poplatek) vybírající, poukáže dotčenému svazu samosprávnému nejdéle do konce měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí, přibližně vypočtený obnos, na prošlé kalendářní čtvrtletí připadající.

Konečné súčtování provede se nejdéle do konce druhého kalendářního čtvrtletí správního roku nejblíže následujícího.

Ministr financí se zmocňuje, aby v případech, kde ani přibližný výpočet podílu na dotčený samosprávný svazek připadajícího není možný, poskytoval přiměřené zálohy.

§ 7.

Platnosti pozbývají:

1. Zákon ze dne 19. srpna 1905, čís. 89. z. z., kterým bylo povoleno městské obci brněnské vybírati obecní přirážky ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými, čl. I., § 1, č. 15. zák. ze dne 6. února 1920, čís. 117 Sb. z. a n., kterým bylo hl. městu Praze povoleno vybírati 10%ní přirážku k poplatkům z převodu nemovitostí mezi živými a na případ smrti, povolení udělená posud rozhodnutím vlády jednotlivým městům k vybírání obecní přirážky ke státním poplatkům z převodu nemovitostí, nebo k vybírání zvláštního obecního poplatku z převodu nemovitostí;

2. zákon ze dne 24. června 1898, č. 39 z. z. pro Slezsko, kterým bylo povoleno slezským obcím vybírati samostatnou obecní daň z platů služebních;

3. zákon ze dne 15. září 1899, čís. 51 ex 1900 z. z., kterým bylo městu Mor. Ostravě povoleno vybírati městskou daň ze služného, nepodrobeného státní dani z vyššího služného;

4. zákon ze dne 26. dubna 1915, čís. 35 z. z., o městské dani ze služného v městě Mar. Hory;

5. § 69 zákonného článku XXXV: 1888 a § 4 zákonného článku VI: 1899 a § 6 zákonného článku II: 1906 o podílu obcí z výnosu daně výčepní;

6. ustanovení zákonného článku LVIII: 1912, XXII: 1915, XXV: 1916 a IX: 1917, pokud se týkají podpor poskytovaných městům s právem municipálním a městům s regulovaným magistrátem z prostředků státních.

Článek II.

Příloha B. zákona ze dne 9. února 1882, č. 17 ř. z., mění se počínajíc dnem 1. ledna 1922 takto:

Sazba daně domovní třídní.

*) Sazba 1 Kč 50 h v třídě XVI. platí pro chýše z rákosí, z hlíny beze zdiva nebo z proutí, nebo chýše postavené na zaražených jehlách.

U budov, ve kterých jest přes 40 místností obytných, jest připočítati k nejvyšší sazbě za každou obytnou místnost přes 40 .... 20 Kč.

Článek III.

Zákon tento, jehož čl. II. netýká se Slovenska a Podkarpatské Rusi, nabývá účinnosti v celém území Československé republiky mimo Podkarpatskou Rus současně se zákonem o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.

V Podkarpatské Rusi nabývá § 5 tohoto zákona účinnosti týmž dnem; ostatní paragrafy nabudou v Podkarpatské Rusi účinnosti dnem, kdy tam nabude účinnosti zákon o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním (§ 59 téhož zákona).

Článek IV.

Výkonem zákona pověřuje se ministr financí.