Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2809.
Naléhává interpelace
poslance Rud. Berana a soudr.
vládě
o neudržitelné praxi lichevních soudů.
Zákony ze dne 17. října 1919, č. 567 a 568 Sb. z. a n. dalo revoluční N. S. do rukou lidu moc, by trestal nezdravý poválečný zjev, tehdy ještě stále kvetoucí — válečnou lichvu. Zřízeny byly zákony těmi soudy lichevní a vytčeny případy, které mají býti jimi slouženy a trestány. Tehdejší zpravodaj o zákonech těch dr. Bouček, ve své zprávě v plenu sněmovním prohlásil: ťTrpíme všichni drahotou, ale proti drahotě přirozeně návrhy zákonů Vám předložené nesměřují, neboť drahota jest zjevem mezinárodním, trpí jí také všechny ostatní státy, uplatňuje se prostě železný zákon poptávky a nabídky, ale proti čemu záhony Vám předloženými chceme bojovati, t. j. válečná lichva.Ť
Dnes, po jeden a půlleté době platnosti shora cit. zákonů možno přehlédnouti, jak ustanovení jich se praktikují a jak dalece výsledky činnosti lichevních soudů přiblížily se vytčenému cíli. Snad hned po uzákonění vykonaly normy nově stanovené určitý vliv že postihly některé opravdové válečné lichváře, leč v brzku zatlačen cíl zákony těmito sledovaný na nepravou kolej tím, že u tak přečetných přísedících soudů lichevních opanovala stranická zášť jich rozum a pojem spravedlnosti, politická příslušnost a osobní záležitosti zahladily u nich veškerý právní cit a rozvahu, takže by bylo lze již dnes sebrati celou řadu křiklavých případů, v nichž lichevní soud ať v I. neb II. instanci vynesl rozsudek, který naprosto neodpovídá intencím shora cit. zákonů.
Že některé lichevní soudy chtějí snad obhájiti si primát v tom, by prokázaly absurdnost zásad, sledovaných přijetím lichevních zákonů, jest patrno z těchto případů:
I.
Rolníci obce Zlatníky na okresu jílovském dodávali mléko do Nuslí p. Štěpánkovi za Kč 2.40 za 1 l. Po žních loňského roku předložil týž svým dodavatelům mléka písemné povolení nuselské hospodářské rady, že smí nakupovati mléko po Kč 3.— a žádal je, by mu co nejvíce mléka dodávali. To se také stalo. Na podzim však přišli četníci vyšetřovati ceny mléka v obci; s těmi, kdož při výslechu udali věc poctivě, tak jak se měla, bylo zavedeno trestní řízení a 14 občanů ze Zlatník odsouzeno každý na 14 dní vězení a Kč 200.— pokuty. Mezi postiženými byli: starosta, řídící učitel, vikář a jediná stařena, která prodávala od kozy týdně 1 l mléka.
Nutno podotknouti, že občané této obce byli vždy v každém směru prvními, kteří plnili povinnosti své vůči státu, kontingent z obce byl vždy předán a pod.; také až do té doby nebyl nikdo v celé obci té trestán pro lichvu.
V důsledku toho svolána byla anketa v zemědělské radě za přítomnosti zástupce ministerstva spravedlnosti, pro zásobování lidu, zemědělství, okresní politické správy, zemské politické správy a hospodářské rady nuselské, na níž prohlásil člen této hospodářské rady p. Fárka, zástupci ministerstva pro zásobování lidu, do očí: ťJá jsem byl u Vás se ptát, mnoho-li se může platit rolníkům za mléko a Vy jste mně řekl, dejte jim Kč 3.—, abyste měl dost mléka, a nyní je za to zavíráte.Ť Intervenováno bylo u ministra Brdlíka, který přípisem vlastnoručně podepsaným přislíbil přispěti k tomu, že soud musí připustiti důkaz o výrobních nákladech, event. posudkem znaleckým.
Leč nestalo se tak, důkazy ty nejsou lichevními soudy připouštěny a tak okresní soud v Jílovém odsoudil ve 12 obcích již přes 150 ťválečných lichvářůŤ, že prodávali 1 l mléka od Kč 2.40—3.—.
II.
Stejně postupuje lichevní soud při okresním soudě na Zbraslavi. Také u něho odsuzováni jsou domkáři a malorolníci hromadně řízením ťzvlášť zkrácenýmŤ, že totiž udají své generalie a že prodali, jak jest udáno, načež soudce vynese hned rozsudek: ťjest vinenŤ, jména a tresty vepíší se v hektografované neb předem tištěné rozsudky a věc je hotova. Veškeré prosby a návrhy obžalovaných jsou soudem odbývány těmito důvody: ťke kalkulaci obžalované nebylo přihlédnuto a důkazy o ní nebyly připuštěny vzhledem k tomu, že obvyklá cena mléka pro celý okres zbraslavský jest soudně uznána a nepotřebuje důkazů a nesmí překročiti v žádné obci okresu obnos Kč 2.40 za 1 lŤ (vid. roz. č. j. UV. 24/21), nebo: ťsoudu jest známo a nepotřebuje důkazů, že obvyklá cena 1 l mléka v okrese zbraslavském a zejména i v obci Třebotově nepřekročuje Kč 2.40. Nebyl proto připuštěn důkaz kalkulací obžalovanou nabídnutý a ostatními důkazy o jednotlivých položkách kalkulace vedenými, ježto vzhledem k místně obvyklým cenám jest důkaz ten nerozhodnýŤ (vid. roz. č. j. UV. 31/21).
Tak odsouzeni byli tímto soudem jen v měsíci dubnu t. r. ku trestu tuhého vězení na dobu 14 dnů za současné ztráty všeho práva volebního a volitelnosti, dále ku peněžité pokutě Kč 200.— a k náhradě útrat řízení trestního rozsudky ze dne 6. dubna t. r.: Zimová Marie, Špaleciusová Růžena, Trousílková Marie, Zounková Emilie, vesměs z Třebotova, Špírková Ant., Šírlová Karolina z Roblína, Krištůfková Marie a Božena Krásová z Jíloviště, dále rozsudky ze dne 22. dubna t. r.: Rollová Marie a Jos., Roll Ant. a Antonie, Bláha Karel a M. vesměs z Třebotova, pak Špírek St. a Božena z Roblína.
Samozřejmě, že od té doby řada takovýchto rozsudků značně vzrostla.
III.
Křiklavější ještě případ, jaká — mírně řečeno — bezohlednost pokládá se vůči příslušníku stavu zemědělského za dovolenou,. jest případ Jana Hubáčka v Zábřeze na Moravě. Týž odepřel prodati pod rukou četnickému strážmistru Hölclovi ječmen a oves pro domácí zvířata. Týž 20. listopadu m. r. tázal se pí. Hubáčkové, zač prodává mléko, že jest všude za Kč 3.— a že v ťDeutsche WachtŤ stálo, že od 15. listopadu stoupne mléko z Kč 2.— na Kč 3.—; kdyby to tak bylo všeobecné, zač by mu ho čítala; na to táž odpověděla, že když to tak bude všude a ona k tomu oprávněna, že bude čítat také Kč 3.— jemu jako každému, načež strážmistr odpověděl, aby mu mléko více nenalévala, že ho dostane na velkostatku za Kč 2.—. Na to večer přišlo děvče od Vil. Šoubové pro mléko a ponechalo zaň odpočítané peníze po Kč 3.— za 1 l, což se ještě jednou opakovalo.
Hubáček, který má 10 měr pole a 10 měr luk pachtu, prokalkuloval si tuto nabízenou cenu, leč zatím zavedeno s ním a jeho ženou vyšetřování pro lichvu, které samozřejmě vedlo k jeho odsouzení rozsudkem okr. soudu v Zábřeze ze dne 15. února 1921 č. U. IV. 67/20. Průvodní řízení trestní proti němu vedené věru těžko charakterisovat. Fakt že, že vyslán byl k obviněnému ku zkoušce dojivosti krav dojič ze dvora, v němž řádila aneb snad kratičce před tím přestala slintavka a kulhavka, který přenesl tuto nemoc také na dobytek Hubáčkův, čímž tomuto způsobena byla právě v době jarních prací škoda do mnoho tisíců jdoucí. Z celkového stavu tohoto případu jest opravdu těžko být tak důvěřivým a uvěřiti, že spáchání tohoto trestuhodného činu na obžalovaném bylo umožněno nedopatřením.
IV.
Ve všech shora uvedených případech odvolávají se lichevní soudy na to, že obžalovaní překročili při prodeji mléka ceny ťobvykléŤ. Jak malichernou a neupřímně míněnou jest tato argumentace, vysvítá nejlépe z těchto případů:
Ant. Paul, nájemce dvora, Řevnice, který prodával se souhlasem ministerstva pro zásobování lidu mléko 1 l po Kč 3.—, odsouzen byl lichevním soudem při okresním soudě na Zbraslavi dne 27. července t. r. k 14 dnům vězení a Kč 100.— pokuty, ač obecní úřad v Řevnicích přípisem ze dne 21. června 1921, č. 1390 oznámil tomuto soudu, že obvyklou cenou mléka v místě jest Kč 3.— za 1 l. Při důsledné praxi tohoto soudu dá se očekávati, že následkem tohoto oznámení budou v zájmu spravedlnosti obžalováni a odsouzeni všichni producenti mléka obce Řevnic.
Dalším případem takovým jest záležitost Josefa Mázla, rolníka v Tišicích, který byl obžalován u okresního soudu v Brandýse nad Labem, že dopustil se lichvy, prodav okurky 1 kopu ve váze 26 kg za Kč 26.—. Poněvadž při líčení u okresního soudu bylo zjištěno, že tato cena odpovídá obvyklým cenám, byl obžalovaný osvobozen. Leč odvolací soud změnil rozsudek a odsoudil obžalovaného ku 14 dnům vězení a Kč 200 pokuty. Týž odvolací senát v týž den, t. j. 21. června t. r. za předsednictví vrchního rady zemského soudu St. Pudila osvobodil však známého velkouzenáře pražského Macešku, který byl odsouzen okresním soudem na Král. Vinohradech pro lichvu masem ku vězení 14 dnů a 1000 Kč pokuty; bylo totiž prokázáno soudním řízením, že v obchodech velkouzenáře Macešky prodáván byl ve velkém 1 kg uzeného masa za Kč 50.— dne 23. února 1921, tedy v době, kdy prodával se 1 kg vepřového masa za 18 Kč. Z těchto případů jest nejlépe patrno, jak křiklavě nestejně posuzuje týž lichevní soud zisky příslušníka stavu zemědělského a obchodníka.
Rovněž případ Jana Krampery, rolníka v Kosově Hoře, jest v tomto směru významný. Týž odsouzen byl lichevním soudem v Sedlčanech pro prodej 1 selete na 14 dní do vězení podmínečně. Odvolací soud v Táboře rozsudkem č. j. B. 1. 17/21 zrušil podmínečné odsouzení z důvodů, že obžalovaný jednal prý ze zištného úmyslu. Obžalovaný prodal totiž sele za běžnou cenu tržní, jakou mu kupující sami dobrovolně nabízeli. Bezpodmínečnému odsouzení přispěla značně zpráva četnictva, že prý obžalovaný za války hleděl využitkovati výjimečných poměrů. Jak tato zpráva byla nevěcná, jest viděti z toho, že odsouzený byl po celou dobu války na vojně a hospodářství převzal po svém otci teprve na podzim 1918.
V.
Leč i v jiných směrech zneužívá se ustanovení lichevních zákonů ku drakonickým rozsudkům. Tak Marie Kosová z Bělé u Pelhřimova odsouzena byla krajským soudem v Táboře v květnu t. r. pro přečin zatajování zásob na 2 měsíce db těžkého žaláře, poněvadž v rozčilení a strachu zapomněla hlásit, když přišla rekvisiční komise, as 1 q ječmene a 195 kg žita k setí. Rovněž Jan Kačer, rolník z Babína n. L., otec 5 dítek, který byl se synem 4 roky na vojně, v obavě, aby neměla rodina nedostatek, koupil 4 q žita na chléb, jež schoval na sýpce. Rekvisiční komise nalezla u něho celkem 7 q obilí, věc udala a dotyčný odsouzen krajským soudem v Táboře v květnu letošního roku pro přečin zatajování zásob na 2 měsíce těžkého žaláře.
Takovýchto případů bylo by lze líčiti celou řadu.
Ku praxi lichevních soudů shora sub 1. až IV. vytčené nutno poukázati především k tomu, že podle § 4 zákona ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n. platí též pro řízení před lichevními soudy ustanovení trestního řádu. Má-li tudíž býti někdo odsouzen, nutno prokázati nejen jeho čin, nýbrž i trestnost jeho činu. V daném případě točí se věc ohledně otázky posouzení ťceny zjevně přemrštěnéŤ. Soudcové ve shora vytčených případech opakují definici zákona, aniž by si jen trochu uvědomili smysl pronášených slov a porovnali je s případy, jež rozsuzují.
Cenou dlužno rozuměti hodnotu věci vyjádřenou v penězích; aby bylo lze posouditi, je-li požadovaná cena přemrštěnou, nutno zjistiti hodnotu prodávané věci; tuto pak možno zjistiti pouze individuelním šetřením poměrů výrobce. Jest pošetilým prohlašovati za cenu přemrštěnou takovou, která odpovídá hodnotě prodávané věci, aneb dokonce trestati někoho, kdo při prodeji buď nezískává, neb snad i prodělává.
Loňského roku provedl státní ústav účetnicko-správovědný kalkulaci výrobních nákladů mléka a zjistil, že cena jeho obnáší podle oblasti a velikostí hospodářství u producenta až Kč 3.63 za 1 l.
Dále jest zjištěno, že v litru nadojeného mléka jest tolik výživných látek jako ve 4 kg hovězího libového masa bez kostí a jedné žemličce namazané máslem, nebo 5 vejcích. Porovná-li se cena těchto věcí, jakož i uváží-li se, že mléko odstředěné neb sebrané má cenu jedné čtvrtiny mléka nadojeného, pak jsou skutečně shora vylíčené šablonovité rozsudky k nepochopení. Tyto rozpočty byly již loňského roku veřejně bez závady publikovány, dokonce státní ústav účetnicko-správovědný předložil příslušnou kalkulaci ministerstvu vnitra se žádostí, by jí rozeslalo všem okresním politickým správám, aby tyto získaly správného podkladu pro posuzování jednotlivých případů, čímž by se předešlo zbytečnému chikanování producentů mléka. Okolnosti tyto také musí býti brány v úvahu vždy, má-li býti spravedlivě rozhodováno o vině producenta.
Tento postup měl také zákonodárce na mysli při stylisaci §u 18 zákona ze 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n.; proto také bylo určeno, že soud má uvážiti všechny okolnosti a že berní úřady musí veřejnému žalobci sděliti vše o přírůstku majetku obviněného. Tedy zjištění nadprůměrného zisku u obžalovaného jest podstatnou známkou viny. Zpravodaj dr. Bouček odůvodňoval svého času v plenu sněmovním ustanovení tohoto paragrafu:
ťChceme v první radě stihati zřejmě přemrštěné ceny. Co to znamená? Nemusíme si tím dlouho hlavu lámat. Jestli někdo chce, řekněme, za vajíčko Kč 1.— nebo Kč 1.50, jest to pořád cena, jejíž přiměřenost člověk posouditi nemůže, ale když se přichází s Kč 2—3, pak nepotřebuji k tomu znalce, aby mně řekl, že jest to cena zjevně přemrštěná. Tedy myslím, že netřeba se obávati předpisů §u 18.Ť
Ovšem zákonodárce vycházel tehdy z předpokladu, že ťpo 5tiletých válečných zkušenostech možno s plnou jistotou tvrditi, že každý nabyl dostatečného rozhledu a znalostí, aby posoudil, co jest cena zřejmě přemrštěná, jakož i že v pochybných případech bude nutno přibrati znalceŤ. Leč skutečnost ukazuje, že předpoklad tento není správný, jak nejlépe svědčí případy svrchu vylíčené. Jsou ovšem také — bohužel řídké — výjimky, kde přísedící lichevních soudů jsou si svého velkého úkolu plně vědomi. Tak uznal lichevní soud v Karlíně, v němž zasedali vesměs občané z řad městských konsumentů, již loni na podzim v případech pod č. j. U. XII. 324/20 a 325/20 bez provádění důkazů cenu Kč 3.— za litr mléka za přiměřenou, kteréžto rozsudky byly II. instancí potvrzeny. Podobně rozhodnuto bylo u okresního soudu v Říčanech a Berouně. Patrno tudíž, že podle téže normy zákonného, co prohlašuje jeden okresní soud za dovolené, uznává v témže kraji za těchže podmínek jiný za trestné; rovněž stejně různě rozsuzují senáty u II. instance.
Shora vylíčené případy jsou toho nejlepším dokladem, že dosavadní praxe lichevního soudu jest neudržitelná a že ji musí býti připamatován smysl ustanovení shora cit. zákonů — zvláště zmíněného §u 18 —, jaký zákonodárce opravdu v něm chtěl vyznačiti, tak, aby ho nemohlo býti zneužíváno v žádném případě ku projevu zášti proti příslušníku jiného stavu, neb jiného politického přesvědčení.
Křiklavé rozsudky shora uvedené uvádí obyvatelstvo venkova v úžas, popuzují ho proti správě státní a poněvadž jednotlivé resorty nehodlají postarati se o nápravu, táží se podepsaní:
1. ví vláda o takovéto praxi lichevních soudů a jaké jest její stanovisko v této věci?
2. jaké opatření hodlá vláda učiniti, aby jednak napraveny byly křivdy způsobené drakonickými a bez provedení důkazů vynesenými rozsudky, jež odporují intencím shora cit. zákonů o lichvě, vytčeným sborem zákonodárným, jednak zabráněno bylo, by podobné případy se více neopakovaly?
3. hodlá vláda postarati se o to, aby slovům ťcena zřejmě přemrštěn፠dán byl v praxi výklad odpovídající zákonu, jinak, aby připuštěn byl soudy v průvodním řízení důkaz znalecký?
4. hodlá sděliti normu, dle níž jest ťsoudně uznánaŤ pro celý okres zbraslavský a v Jílovém s trestní sankcí cena 1 litru mléka na Kč 2.40?
5. hodlá dáti shora vylíčený případ Hubáčkův vyšetřiti a jemu zajistiti náhradu utrpěné škody nákazou dobytka vzniklou prováděním důkazu soudem nařízeného?
V Praze dne 2. srpna 1921.
Beran,
Staněk, dr. Srdínko, Udržal, Vraný, Rychtera, inž. Botto, Tůma, J. Hálek, dr. Blaho, Malypetr, Vahala, Dubický, Malík, Bradáč, dr. Hnídek, Prokůpek, Křemen, Sonntág, Chlebounová, Molík, Nejezchleb-Marcha, dr. Kubíček, Vacula, Oríšek.