Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2806.
Zpráva
I. výboru pro obchod, živnosti a průmysl,
II. výboru zásobovacího
o nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920 vydaného podle zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. zák. a nař. o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a jednotném súčtování zahraničního obchodu bavlnou a bavlněným zbožím, o návrhu posl. Trnobranského a soudruhů (tisk 1604) na uvolnění nákupu bavlněné příze a bavlny za hranicemi a urychlenou likvidaci nákupního družstva československých prádelen bavlny a o příslušných peticích.
I.
Bavlnářský průmysl jest v republice Československé velmi silně vyvinut. Z celého průmyslu bavlnářského bývalého mocnářství rakousko-uherského připadá na československou republiku asi 80%. Přirozeně, že celou výrobu tohoto tak silně rozvětveného průmyslu na trhu domácím spotřebovati nelze. Dle úsudku znalců stačilo by k úplnému krytí naší domácí potřeby, aby náš průmysl bavlnářský pracoval pouze 20 dní v roce. A přece jde zde o to, aby nejenom k vůli chodu hospodářského života byl průmysl bavlnářský v plném chodu zachován, nýbrž také, aby velmi četný počet odborně vyškoleného dělnictva zůstal ve svém odboru plně a účelně zaměstnán. Stát náš tedy má nejenom hospodářskou a sociální, nýbrž i mravní povinnost, starati se o to, aby chod tohoto odvětví našeho průmyslu nebyl nijak porušen.
Průmysl bavlnářský, který odkázán byl a jest na dovoz surovin z ciziny, prodělával za války velmi těžkou krisi, která ukončením války nijak nepolevila. I po válce tížila průmyslníky starost obstarati si surovinu k zpracování.
Komu jsou známy překážky, jaké po převratu byly nakupeny na cestu nejenom našemu vývozu, nýbrž zejména dovozu, nebude se nikterak diviti tomu, že průmyslníci žádali, aby za jejich akci dovozu surovin pro průmysl bavlnářský nutných postavila se vláda sama. Nebyla to snad finanční slabost a nedostatečnost průmyslníků bavlnářských, nýbrž snaha, aby vláda nedělala dovozu nutné suroviny obtíží.
Snaha vlády, aby sama nakoupila v cizině nutnou pro průmysl bavlnářský surovinu, ukázala se bezvýslednou. Teprve, když zřízeno bylo ťNákupní družstvo československých prádelen bavlny, společenstvo s ručením obmezenýmŤ za účelem opatřovati bavlnu pro celý průmysl bavlnářský v naší republice, byl zde pro cizinu kupec, se kterým cizina mohla a chtěla vstoupili v obchodní spojení.
Vláda konečně sama uznala, že se nemůže do obchodu tohoto tak dalece vměšovati, aby v něm byla rozhodujícím faktorem nákupním, poněvadž sotva na první loď o 28.000 balících bavlny z Ameriky v měsíci červnu roku 1919 vypravenou sehnala peníze a potřebnou valutu ve výši 3,300.000 dolarů.
Nákupní družstvo prádelen pak vypracovalo samo nákupní plán bavlny, který vláda schválila. Usneslo se dovézti 20.000 balíků bavlny měsíčně, kteréž množství mělo býti vždy po 6 až 9 měsících zaplaceno Záruku za zaplacení obnosu za odebranou bavlnu převzalo v první řadě ťNákupní družstvoŤ samo, v druhé řadě syndikát bank a v třetí řadě stát. Polovina dovezeného množství bavlny měla býti po zpracování vyvezena a výtěžkem vývozu zaplaceno mělo býti pak celé množství dovezené bavlny. Mimo to dovolen byl každému průmyslníkovi dovoz bavlny a příze za účelem ušlechtění, když se zaručil k opětnému vývozu po zpracování a hlavně k odvedení získané exportní valuty devisové ústředně.
Bylo hlavně při tom přihlíženo k tomu, aby byl průmysl bavlnářský co nejplněji zaměstnán, poněvadž zpracování 20.000 balíků bavlny znamená 40% zaměstnání celého našeho průmyslu bavlnářského.
Ministerská rada tento plán schválila Bylo ale nakoupeno neopatrně takové množství bavlny a za takovou cenu, že za krátko bylo patrno, že není možným, aby ťNákupní družstvoŤ mohlo zušlechtěnou bavlnu vyvážeti bez velmi značných ztrát. Světová cena bavlny klesla a tak zůstalo nám ve skladištích našich nakupeno všechno zboží, kterým bylo zamýšleno zaplatiti nejenom celou kupní cenu zakoupené bavlny, nýbrž i také získati nutnou cizí valutu.
Vláda se při nákupu bavlny neobmezila pouze na kontrolu ťNákupního družstvaŤ, svou aktivní činností vlastně do určité míry spolupůsobila k uzavření nedosti obezřetně převzatých závazků.
Zatím co Nákupní družstvo nakupovalo drahou bavlnu, kupovali jednotliví průmyslníci bavlnu daleko laciněji a to bez patronance státu a intervence státních orgánů. Z této mnohem laciněji nakoupené bavlny vyrobili tovary, kterých ale nevylezli, jak se k tomu zavázali, nýbrž prodali na trhu domácím a to za ceny, jako by byly vyrobeny z draho nakoupené bavlny ťNákupním družstvemŤ.
Tím docílili tito průmyslnici značných zisků a před státem jsou kryti výmluvou, že nemohou vyvézti výrobků z draze nakoupené bavlny, poněvadž by museli vyvážeti s prodělkem. Poněvadž pak následkem klesnutí cen bavlny na světovém trhu byla bavlna ťNákupním družstvemŤ pevně uzavřená a zakoupená před klesnutím cen bavlny, dražší nežli bavlna, kterou si mohl jednotlivý průmyslník sám nakoupiti, nechtějí nyní průmyslníci tuto draze zakoupenou bavlnu odkoupiti, a tak zůstává na skladě, a jest jistě v zájmu státu, který za zaplacení této bavlny ručí, aby i průmyslníci svým závazkům dostáli.
Není ale na druhé straně se čemu diviti, že průmyslníci se zdráhají odebírati bavlnu draze a za nepříznivých podmínek ťNákupním družstvemŤ zakoupenou, když jinak sami mohou si zakoupiti bavlnu lacinější, která jim umožňuje nejenom konkurenci na trhu domácím, nýbrž také i částečně export. Nemůže býti puštěn se zřetele také druhý velmi důležitý moment, že právě snaha, co nejlaciněji nakoupiti surovinu, má také za následek lacinější výrobek, tudíž klesnutí drahoty.
Jest beze sporu, že stát sám není ani oprávněn ani povinen zaručovati bursovní risiko jednotlivým průmyslům a že není povinen nésti část podnikatelského risika výrobcova. V daném případě však bylo přece jenom se strany vlády povinností, podepříti snahy bavlnářských průmyslníků po získání bavlny. Šlo tu o více nežli pouze o obyčejné zaručení. Šlo tu o udržení celého bavlnářského průmyslu, o rovnoměrné jeho zaměstnání a o zaměstnání a chléb velikých tisíců dělnictva.
Proto jest rozhodnutí vlády, postaviti se za celou akci průmyslníků bavlnářských jako ručitel na třetí místo, úplně správným. Vytknouti ale jest, že vláda přebírajíc tuto záruku nezachovala příkazů opatrného obchodníka, který před koupí tak značnou a s tak velikými a dlouhodobými závazky získává informací naprosto spolehlivých od dobře informovaných a odborných znalců trhu místního.
Vládní nařízení rozvrhuje neuhrazený zbytek svéstojné ceny bavlny zakoupené způsobem uvedeným v § 1. citovaného vládního nařízení rovnoměrně na všechny tuzemské prádelny bavlny a na tuzemský průmysl bavlnářský přízi zpracující, a to podle poměru velikosti závodů na základě klíče, který stanoví ministr pro zahraniční obchod po slyšení zájemníků.
Toto ustanovení jest velmi široké a není nijak zaručeno, že by byl vzat zřetel také na jiné okolnosti nežli pouze na velikost těchto podniků. Rozumíme pak tomuto ustanovení tak, že při stanovení zmíněného klíče bude i směrodatným, jak za války byly jednotlivé podniky zaměstnány, kolik dělnictva zaměstnávaly, s jakým ziskem pracovaly. Podniky, které poměrně byly více zaměstnány za války, které měly možnost i v této době těžiti, jistě mohou nyní jako kapitálově silnější mnohem více participovati na bursovním risiku, aniž by tato účast jejich na ztrátě otřásla jejich trváním a prosperitou.
Výbor doporučuje poslanecké sněmovně schválení nařízení vládního jakož i těchto resolucí:
I. Vládá se vyzývá, aby ztráty vznikající výrobcům z důvodů klesání cen v cizině nepřesunovala na domácí spotřebitelstvo udržováním umělých cen nad úrovní světovou.
II. Vláda se vyzývá, aby při stanovení klíče pro hrazení nakoupené bavlny vzala v ochranu slabší závody.
III. Vláda se vyzývá, aby byl v nejkratším čase zřízen poradní sbor, sestávající ze zástupců průmyslu bavlnu zpracujícího a polotovary zušlechťujícího a ze zástupců zaměstnanců ve stejném počtu.
IV. Vláda se vyzývá, aby byli tam, kde revisní komise zjistí, že přidělená bavlna, nakoupená ťNákupním družstvem československých prádelen z. s. s r. o. v PrazeŤ zůstala nespředena a na místě ní prodávána příze ze suroviny soukromě nakoupené pod záminkou vývozu, vinníci pohnáni k zodpovědnosti a přidrženi k větší náhradě ztrát.
V. Vláda se vyzývá, aby byli ke krytí deficitu likvidace zásob bavlny přibráni majitelé bareven, úpraven a bělidel a dále syndikát bank, který byl na obchodu súčastněn.
V Praze dne 28. července 1921.
Rudolf Mlčoch, v. r.,
místopředseda.
Václav Sedláček, v. r.,
zpravodaj.
II.
Výbor zásobovací poslanecké sněmovny jednaje o návrhu poslance Trnobranského a společníků (tisk 1604) na uvolnění nákupu bavlněné příze a bavlny za hranicemi a urychlenou likvidaci nákupního družstva československých prádelen bavlny, usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně tuto resoluci:
Vláda se vyzývá, aby otázku nuceného přídělu pohotových starých zásob bavlny řešila cestou zákonnou. Při tom budiž vzat zřetel na finanční stav jednotlivých podniků textilních.
Podniky, které by donucením k odběru drahé bavlněné příze byly finančně ohroženy a ony podniky, které v domnění, že jsou k tomu povinny, podepsaly odběrné listy, a nejsou schopny povinnostem z toho plynoucím dostáti, buďtež po předsevzetí revise od převzetí nuceného přídělu osvobozeny.
V Praze dne 28. července 1921.
Ant. Srba, v. r.,
předseda.
Trnobranský, v. r.,